Školák Kája Mařík I.
Felix Háj (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535189/bmid_skolak-kaja-marik-i-660437db13a0b.jpg
4
451
451
Přidat komentář
Káju Maříka jsem četla díky výzvě. Je to úsměvný, rošťácký kluk, kterého je všude plno a nikde se neztratí. Je hezké se dostat do doby, která nám už nic neřiká.
Tady se hodnocení musím vyhnout, já bych dal snad i tři hvězdy, ale hodnocení vnoučat vystihuje názor jednoho z nich: Tohle jsi, dědo, snad nečetl dobrovolně ani ty?
Káju jsem poprvé četl ještě jako kluk na ZŠ a docela se mi to líbilo. Postupem času jsem celou sérii přečetl ještě několikrát, ale pokaždé už to bylo trochu jiné - s tím, jak jsem dospíval, už mi některé věci v knize přišly jako přehnaně přitažené za vlasy. Neustálé kázání v knize, jak by se člověk měl modlit, dodržovat Boží přikázání apod., to se ještě dá překousnout, i když místy je to už otravné. Ale ta neuvěřitelná naivita příběhu, to je fakt do očí bijící. Hlavní postavy jsou zde až přehnaně idealizované - všichni bohabojní, všichni poctiví a slušní - těm se daří v příběhu vždy dobře. Pokud se ukáže někdo nepoctivý, tak je samozřejmě ihned po zásluze potrestán (kéž by to tak bylo i v reálném životě). Postavy Káji a Zdeni jsou (hlavně v posledních dílech) ale vyhnány až k extrému. Oba přehnaně slušní, přehnaně věrní, oba příkladem ideálního partnera, který "nezhřeší" ani pohledem na kohokoliv jiného. Trochu mám pocit, že si autorka po rozvodu vymyslela tyto postavy jako nějaký ideál (toho co chtěla prožít ona sama). A ostatním ženám to v knize dala pěkně sežrat - neustálé narážky na "moderní ženy", kdy tyto byly samozřejmě vykresleny pokaždé jako záporné postavy, které závidí zcela přirozené, krásné a ideální Zdeně. Ty antipatie k ostatním ženám jsou zvlášť v 6. a 7. díle velmi cítit. Je to škoda, první 3 díly jsou naprostá pecka, pak kvalita značně upadá. 7. díl je už ale naprostým utrpením.
Patřím ke generaci, která s touto knihou vyrůstala. A Káju i Zdeňu si zamilovala, proto nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami.
Moje nejmilejší dětská knížka. ☺ Už vždycky jí budu mít v srdíčku. ♥ Kája je prostě jedinečnej ! ☺
Nemohu jinak než dát 5*. Klidně bych dala i víc. Já vím, že je to už trochu archaická literatura. Dnešní děcka by se nad knihou nejen usmívala, možná i doslova chechtala. Já ji však mohu číst pořád a pořád se mi líbí. To píšu o starém, předválečném vydání. Zkusila jsem i to, které vyšlo po roce 89. Nějak mi ke Kájovým příhodám neseděla úprava týkající se češtiny.
O Kájovi bych nemohla říct, že byl nevychovaný. Spíš právě naopak. Dnešní šestileté děti jsou možná vyspělejší, ale jen v něčem. Zase by se nedokázali postarat o to co Kája ( např. koza, topení v kamnech, jídlo). Jako prvňák byl dost naivní, vždyť dosud neměl příležitost otrkat se mezi ostatníma dětma. A uměl spoustu věcí, hlavně dělat ze Zdeni kluka.
Mám všechny díly. Tenhle je však nejlepší.
Kniha, kterou čtu velmi ráda se svou maminkou, která mě k ní přivedla a umí jí už na zpaměť. O knize to vypovídá, že jí můžete číst pořád dokola a neomrzí se. Nádherná kniha
Přečetl jsem si všechny komentáře, z nichž se mi pouze nezdá zmínka, že tento soubor se dá číst v každém věku. Já to četl ve 4.-5.třídě, byl spokojen, dokonce mi byl jeden z dílů ukraden (ale chmaták byl vypátrán). Zdenička nadlesní ano, k Maříkovic Kájovi jsem měl výhrady. Autorka, hluboce křesťansky založená žena napsala komplet, o kterém si myslím, že by dnešním young,young adult (jak se dnes "česky" říká těm mladším čtenářům) nic neříkal.
Jak to jen říct...Já nevím, jaká jsem byla v šesti letech, ale Kája mi přišel trochu jiný, nebo alespoň trochu nevychovaný. Nevím, určitě je to dobou, ale dnešní šestileté dítě mi přijde vyspělejší. Zajímavé na tom bylo, že ho za to vlastně ještě všichni měli rádi.
Dnes bych o této knize řekla naivní, kýčovitá. V mém dětství mi ji půjčila kamarádka a já ji četla s obrovským zápalem.
Kdykoli cestuji přes ,,Lážov" vyhlížím na náměstí postavu malého klučiny a s ním vždy přítomnou Zdeňu z lesovny. Ale kdo mi to mává u kostela? Je to můj tatínek, který mi se strachem o můj spánek každý večer knihy odebíral, aby se pod rouškou noci z něho aspoň na chvíli stal nejlepší kamarád školáka Káji Maříka.
S nostalgií dávám plný počet *, i když jsem se ke ,,Kájovi" již nikdy nevrátila. Snad proto, že jsem nechtěla zrušit tajemství mezi mnou a mým přísným otcem, protože on věděl, že já vím...
P.S: Mám tě ráda tati, mám tě ráda školáku Kájo Maříku...
Zo zvedavosti som si stiahol ebook. Zacital som sa a zistil som ze je to skvely relax. Nijake premyslanie, len taka oddychovka. Kedze pre mna to nie je taka klasika ako pre ceskych citatelov, ktori toto dielo maju az v kulturno-literarnej-DNA, mozno by som to prave vedel objektivnejsie zhodnotit. Ale brani mi v tom ta archaickost, mnou dost opovrhovana krestanska "propaganda". Viem ze je to krestansky romantizmus a vlastne aj zidealizovany pastoralny obrazok. Ale ako pohlad do starych cias skvele. Milujem napriklad obrazky vianoc ako su v tejto knihe, ocami deti. Mozno prave preto sa to da dnes citat ako taka raritka zaviata prachom casu, na zozltnutych strankach by to bol dokonaly zazitok. (fuj fuj sterilny ebook) Kazdopadne lahke pohodove citanie, vtipne momenty, poucne ak ste na andelickov, Jeziska. Obcas az prilis dospele spravanie a myslenie kolko rocneho prcka?? 6 rocneho? No neviem ci si dam dalsie pokracovania. Skor nie ako ano.
Poziciam si hodnotenie od Vidlicky... Vystihla Kaju dokonale... Jelito. Ked ste take Jelitko, ze vam pred nosom ujde autak do ktoreho mate nastupit, co je v podstate jednoducha procedura, toz z toho nemoze byt zla kniha. :) Za to by sa nemusel hanbit ani Emil z Lonebergy.
Nejoblíbenější kniha mojí mamky a babičky. Milé pohodové čtení, chvíli veselé, chvíli dojemné, tak jak už to v životě bývá.
Má nejoblíbenější "dětská" kniha. Když jsem si jí teď skoro po více jak čtvrt století znovu přečetla tak to bylo jak když se vrátím do dětských let a znovu posloucháme s bratrem babičku která nám jí vždy četla když přijela na návštěvu. A hltáme každé slovo z příběhu aby nám náhodou neuteklo něco z toho co zase Kája provede za neplechu....
Nejdříve jsem četla některé Kájovy příběhy v dětství v Naší rodině, měla na ně hezké vzpomínky, a tak jsem po roce 1989, kdy znovu vyšly knižně, poctivě přelouskala všechny díly, i když od pátého dál už mi připadaly spíš jen tak "do počtu". Nemám k téhle sérii zdaleka tak silný vztah jako třeba k Hanýžce a Martínkovi, ke Gabře a Málince nebo k Pepánkovi nezdarovi, ale myslím, že rozumím jak autorce a jejím důvodům k psaní, tak i všem, kdo její knížky milují, a měla jsem při čtení komentářů radost z toho, jak se často v rodinách podařilo sdílení mezi rodiči, dětmi a vnoučaty. I kdyby to byl jen bohapustý brak (a to si nemyslím, že by byl), už tohle samo jej povznáší mezi díla české klasiky. A přeju to paní autorce, že to tak je, navíc ještě i po tolika letech.
Kája je fakt jelito (smííích)!!! Nedivím se, že všichni dospělí kolem něj se stále jen nenápadně usmívají nebo kuckají do rukávu...
Je strašně zajímavé číst knížku s odstupem čtvrt století a ty, které jste jako dítě nesnášeli, vám najednou přijdou hrozně kouzelné a plné nádherné atmosféry. Njn, člověk a jeho zájmy se holt lety mění. Přečíst znovu všechny knížky, co jsem kdy četla, to by to hodnocení vypadalo asi sakra jinak. Vždyť u Káji (bože - jak já ho jako dítě nesnášela!) jsem šla z jedné na čtyři *...
Škoda jen, že jsou všechny postavy hrozně ploché a jednobarevné, obzvlášť mamince by neuškodilo trochu smyslu pro humor, ale chápu - u knížky pro malé děti není asi místo na nějaké psychologické změny a rozbory, tam je čas jen na rozpíčky a braní to trapem! Nicméně vzácný pan lesních vede!!!
No, už se každopádně těším na další díly a přehodnocování. To dám jako nic, jak by řekl Kája.
Číst Káju Maříka po letech je něco jako odjet na prázdniny. Od prvních stránek mě dostala jeho dětská upřímnost. S chutí jsem přečetla kapitoly, kde otužuje Zdeňu a učí ji kotrmelce. Kamarádství těchto dvou dětí mě k příběhům asi poutal při prvním čtení nejvíc. A jak pěkně píše Haki34, víra jako přirozená součást života stejně jako poctivost. Do příběhu se dá uchýlit pro osvěžení. Určitá kritičnost může být na místě, ale pohlazení zůstává, pokud o něj stojíme :o)
Školák Kája Mařík.... :) Moje nejmilejší knížka z dětství. Hned co jsem se naučila číst mi ji doporučila mamka, že to v mém věku četla také. Pamatuji si že se mi do toho nechtělo, ale hned po první kapitole se mi to začalo moc líbit. Pocházím že křesťansky založené rodiny ale i na mne to bylo trochu víc pobozne, ale nic co by se nedalo. Stará Kovarka a pan lesní tomu daly grady :) četla jsem nejednou celou sérii a ještě se k ní vrátím. Škoda že skoro nikdo v mém věku (24) neví kdo byl Kája Mařík...
Klasika mého dětství, knihy jsem všechny četla opakovaně - naštěstí je vlastnila moje teta, která nám je vždy ochotně zapůjčovala. Všech sedm knih jsem milovala, ale asi nejvíc se mi líbily první dva díly, kdy jsou Kája se Zdeňou ještě malí a jejich příhody úsměvné. Určitě nejsympatičtější postavou z těch dospělých byl vždy pan lesní, který měl nejen velké pochopení pro různé kousky dětí, ale hlavně bral celý život s humorem.
Knihy mám nyní již dlouhá léta zakoupené a ráda se k nim opakovaně vracím. Samozřejmě jsem si pořídila jedno z vydání ze 40. let 20. století ;-), protože to nové z devadesátých let bylo bohužel silně upravené...
Štítky knihy
přátelství pro děti česká literatura chudoba, bída dobrodružství škola první republika, 1918-1938 přátelství z dětství hájovny, hájenky ministranti láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1942 |  Školák Kája Mařík 1. díl |
| 1991 |  Řídících Márinka - 1. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 5. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 4. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 3. díl |
Káju Maříka jsem četla díky výzvě. Je to úsměvný, rošťácký kluk, kterého je všude plno a nikde se neztratí. Je hezké se dostat do doby, která nám už nic neřiká.