Skořápka
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349491/bmid_skorapka-Qxf-349491.jpg
4
223
223
Trudy podvádí Johna, svého manžela. Bydlí stále v domě, v němž John kdysi vyrůstal a kde mladí manželé strávili první měsíce svého svazku. Vila je zchátralá, ale v lepší londýnské čtvrti má i tak nedozírnou hodnotu. Snílek a básník John zde však už nebydlí. Trudy se místo něj schází s jeho bratrem, naprosto banálním Claudem, a spolu vymyslí jednoduchý plán, jak se Johna zbavit. Jejich intriky však sleduje nečekaný svědek: zvídavý, chytrý a všetečný devítiměsíční obyvatel Trudina lůna…... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
Nutshell, 2016
více info...
Přidat komentář
Prequel k Pozri kto to hovorí alebo shakespearovská dráma glosovaná životom protřelým embryom so sklonom k alkoholizmu.
Nie je to moja najobľúbenejšia mcewanovka, ale zato najvtipnejšia
Zajímavý příběh z pohledu ještě nenarozeného dítěte. Kniha se mi nečetla nijak lehce ale přesto mě bavila. Jak jsem u autora zvyklý ,opět skvěle vykreslena psychologie postav.
Na prvni pohled semtam i vtipne, na druhy typicky ironicky McEwan, jehoz poznamky se do Vas hluboce zaryji a mrazi z nich. Navic tentokrat i velmi ctive a ne tak slozite, jako nektere autorovy knihy
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, ale podařilo se a jsem za to moc ráda. Příběh byl úžasný. Nic podobného jsem ještě nečetla a myslím, že se k McEwanovi ještě vrátím.
Můj autor, četla jsem od něho skoro všechny knihy. Tahle se mi obzvlášť líbila. Skvělý nápad na vypravěče příběhu, bezvadný!
Čekala jsem něco ve stylu "Kdopak to mluví" z pohledu (v tomto případě poslechu) nenarozeného dítěte v černohumorném kabátě s psychologickým podtextem. To, co se mi dostalo do rukou, byl mix grotesky, dramatu, mystična a absurdity. Bohužel mi trvalo více než polovinu knihy, než jsem se začetla, a to je na knihu, která má cca 180 stran,docela žalostné. Oceňuju nápad, ovšem v jiném provedení.
Námět mi přišel velmi originální a styl vytříbený, přesto mě to, nevím proč, úplně nepohltilo.
Tak to jsem nedočetla. Zajímavý nápad, ale v půlce jsem se stále nudila. Nezachránily to ani vkládané intelektuální prohovory.
Musela som sa dosť zamyslieť nad tým, čo to malo byť. Či sa mi to páčilo, alebo to bolo až príliš. Nakoniec musím uznať, že dielo bolo originálne a pritom s odvekým motívom intríg, odplaty, životného nešťastia a zúfalstva. Bolo to odvážne a vzhľadom na rozprávača aj originálne.
Ian McEwan je jeden z mojich najobľúbenejších autorov. Čítala som od neho hádam všetko, čo u nás vyšlo, napriek tomu ma vždy vie prekvapiť. Kniha V orechovej škrupinke má úžasný príbeh, zložitý vo svojej jednoduchosti, jednoduchý vo svojej zložitosti. Písaný z perspektívy nenarodeného dieťaťa. Okrem samotného autorského počinu veľmi chválim aj krásnu obálku (Slovart) a veľmi vydarený, kvalitný preklad (Katarína Jusková).
Ještě nikdy jsem nečetla žádný titul, jehož hlavní postavou by bylo nenarozené dítě, a proto jsem byla na knihu velmi zvědavá...
Kniha předčila má očekávání; výborně se četla, skvěle vypravěčsky a psychologicky zpracovaný obsah a musím uznat, že i velmi humorně (a tento styl humoru mi naprosto vyhovoval). Kniha se četla výborně a já ji doporučuji k přečtení všem, kteří ocení klasiku. Hodnotím na pět hvězdiček. :-)
McEwan nemůže zklamat. Jeho nejnovější proza je psána zdánlivě v odlehčeném tonu, neboť hlavním hrdinou i vypravěčem v jednom je dosud nenarozený plod v matčině lůně, který se stává nuceným svědkem osnovované vraždy vlastního otce. Ze své pozice je pasován do role pouhého pasivního pozorovatele a komentátora dění vnějšího světa, což však autorovi poskytuje neomezený prostor k pronášení postřehů mnohem dalekosáhlejšího a globálního charakteru. Domnělé komično je však iluzorní a kdo zná McEwana, ví, že autor jde vždycky hloub. McEwan miluje psychanalýzu a jen s ní můžeme porozumět - na první pohled -iracionálnímu chování jeho hlavních aktérů. Nabízí se otázka, proč věcně a rezolutně působící Trudy opouští milujícího manžela a pokaždé bezuzdně podléhá chtíči svého nového, materiálně založeného a intelektově prostšího partnera, mimochodem vlastního švagra. U kořenů stojí pudovost, která dovoluje, že společenské masky padají a aktéři zapomínají - alespoň na chvíli - na své "role". V hloubi duše submisivní Trudy a v podstatě plný komplexů Claude nechávají vyplynout na povrch svá prapůvodní já. Psychologických rovin je však v románu více a McEwan znovu ukazuje, co všechno umí - na malém prostoru (děj se prakticky odehrává pouze v domě rodičů) a v krátkém časovém rozsahu (2-3 dnů) rozehrává bravurní zápletku s nejednoznačně vykresleným psychologickým profilem hlavních hrdinů, spoustou úvah k dnešnímu světu i umění. Vážná témata v obalu úsměvna. Bravo.
"...Claude přistoupí blíž, položí ji ruku na rameno a zašeptá ji do ucha - Nenávidíš mě? Nesnaž se mě pořád tak vzrušovat. Jenže je to tak. Skrz jeho polibky a své slzy říká - Prosím tě. Claude. Ne. Neodvrátí se, ani ho neodstrčí. A já už mám jeho prsty pod hlavou a pomalu se tam činí..."
Další skvělý McEwan. Vtipné, trošku těkající k různým tématům. Nápad možná ne úplně originální, ale precizně a poutavě rozvinutý.
Zajímavě psáno, celkem vtipně, připomínalo mi to malého poseroutku. Ale jako příběh nic moc.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
V porovnání s Mlsounem, kterého jsem četla předtím, to vlastně byla oddechovka. V Mlsounovi jsem nedávala některá ta literárně - špionážní pojednání na několik stran, přišlo mi to zbytečně složité, pro nezasveceneho čtenáře skoro nepochopitelné. Ale u Skořápky McEwan formuloval své myšlenky mnohem stravitelneji. Děj je od začátku tak trochu jasný, ale psychologie postav a opět neopakovatelná atmosféra...prostě to ten chlap umí!