Skvostná země
Grace McCleen
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134752/bmid_skvostna-zeme-XTm-134752.jpg
4
93
93
Skvostná země je miniaturní svět, takový, jaký si vysnila desetiletá Judith McPhersonová. Holčička si z kelímků od jogurtu, provázků a věcí nalezených na ulici vytváří svůj vlastní soukromý svět, kam nemůže zlo a smůla. Toho si užije dost venku, v tom skutečném světě -- maminka jí zemřela, otec je oddaným stoupencem náboženské sekty a malou Judith kvůli tomu šikanují ve škole. Dětské prožívání nelítostnosti světa je zcela autentické, neboť autorka sama před lety prošla stejným martyriem na velšském venkově. Andrew Holgate, redaktor literární přílohy týdeníku Sunday Times, zařadil román Skvostná země mezi nejočekávanější díla roku 2012.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
The Land of Decoration, 2010
více info...
Přidat komentář
Určitě zajímavé se podívat na život očima dítěte vychovávaného ve víře..těmhle sektářům se v běžném životě vyhýbám, ale autorka v tom vyrostla, o to víc mě to zajímalo...dětská fantazie nezná mezí a to tady hlavní hrdinka opravdu potvrzuje...celkově velmi smutný příběh jedné holčičky a táty...
Přečteno za jediný večer.
Jak skvěle vystihla Jana_Z, skvostná kniha! Aspoň mě naprosto vtáhla do příběhu, mimo jiné zřejmě i díky výbornému překladu. Chtěla jsem si ji jen prolistovat, ale postupně jsem se začetla natolik, že jsem nebyla schopna knihu odložit.
Svědky Jehovovy rozhodně neoblibuju, tak jako určitě většina normálních lidí. Nevadí mi jejich víra, ale to, jak ji neustále vnucují nám ostatním. Ale to v této knize paradoxně vůbec nehraje roli, tady jde o něco úplně jiného. Styl psaní autorky je skvělý a Judita je postavička, na kterou určitě hned tak nezapomenu. Doporučuju moc a moc!
Knížka umožní čtenáři nahlédnout do rodiny náboženských fundamentalistů, ve které podle medailonku vyrůstala i autorka, takže zřejmě dobře ví, o čem píše. Příběh má však dvě roviny, náboženskou a psychologickou, které se samozřejmě prolínají.
Přestože jehovisté a jim podobní byli z mého pohledu vždy hlavně otravové, hlavní hrdinové jsou mi zde spíš sympatičtí. Desetiletá holčička bez maminky a táta, který si s ní příliš neví rady, navíc problémy ve škole i v práci, je toho na oba zjevně moc.
Psychologická rovina jsou zajímavé rozhovory, které vede malá Judita s Bohem (nebo s jeho představou, ale to je jedno), její přemýšlení o sobě, o tátovi, o ostatních lidech, častá osamělost.
Náboženská rovina jen dotváří příběh - přijde mi zajímavý vývoj pohledu na víru otce hlavní hrdinky, když po střetech s realitou přehodnocuje svůj názor na mnoho věcí.
Děj byl místy kvůli šikaně a smutku až drásavý, což bych asi dopředu číst nechtěla, ale celkově mi kniha vyzněla nadějně, a to hlavní, vztah táty s dcerou, se podařilo nejen zachránit, ale vlastně stvořit nově mnohem lépe, než jak to bylo původně.
Náboženství vytýkané předchozími komentáři bylo jen součást děje, více důležitá byla lidská stránka postav, žádní fanatici to podle mě nebyli, jen přijali nějakou nauku, kterou postupně přehodnotili. Fanatismus je přece o tom, že přehodnotit nedokážou.
Knížka mě nadchla, i když to není vyložená oddychovka, je však hodně hluboká, upřímná, dojemná a láskyplná.
Při čtení jsem neviděla sektářství ani fanatismus, jenom holčičku vychovanou ve víře a pevných pravidlech. Ona to přijímá a nezná nic jiného. Jako si jiné holčičky hrají na rodinu a jezdí s kočárkem (dělají to vůbec ještě?), staví si ona svou Skvostnou zemi a vypráví si vlastní „pohádky“, příběhy inspirované biblí. Její myšlení mě, tolerantní ateistku :-), fascinovalo svou drsnou armagedonovou poetikou:
Můj skvělý den
Táta říká, že naše myšlení nám může pomoci a že bychom nikdy neměli tuhle schopnost podceňovat. Říká, že stačí Jedna správná myšlenka, a den je zachráněný. Já mám těch správných myšlenek víc. Tady jsou některé z nich:
1. že svět brzy skončí
2. že vlastně o nic nejde
3. že jsem ve Skvostné zemi a mám svůj skvělý den.
Nechá se pohltit jediným svým světem tak, že… A kvůli tomu vidím v komentářích výčitku, kterou já nepřipojím. Jde o víru, ne o racionální uchopení světa, proto máme i my možnost VĚŘIT konci, který odpovídá našemu pohledu.
Zajímavá kniha, byť po celou dobu je děj jakoby zahalený smutkem a na čtenáře skoro padá deprese. Dobře psané texty, z kterých na čtenáře doslova přejde ono zmatení, strach a vše to, co prožívá desetiletá dívenka, které navíc ve škole ubližují a nechápe onen náboženský svět svého otce a cítí se na vše sama. Zároveň je dobře vystiženo uvažování dítěte, které čtenáře přenese do jeho vlastního dětství. Nad knihou je nutné přemýšlet, není tedy pro každého, vnímaví čtenáři v ní najdou mnoho krásných chvil a míst, jazyk knihy je čtivý a svižný, přečteno za pár dní.
Tak tady jsem zvládla jen pár stránek. Od začátku byl text protkán náboženskými žvásty (pardon, ale jinak to nazvat nelze), sem tam obohacenými citacemi z bible. Přičemž spíš než křesťanství to evokuje sektářství. Nejdřív jsem myslela, že je to nadsázka, nebo že se to obrátí v opak, ale ne, autorka to myslí naprosto vážně a v tomto náboženském duchu se nese celá kniha. Holčička rozmlouvá s Bohem, tatínek jí čte po večerech bibli. Do toho spratci ve škole, kteří ji šikanují, použity jsou opravdu nehezké vulgarity. Do toho sociální otázka pracujících a stávka a ztráta zaměstnání. Nějak mylně jsem nabyla dojmu, že půjde o tzv. feel good román, on taky ten název a obálka tomu hodně pomáhají. Jenže po krátké chvíli čtení mi začalo být vyloženě hnusně po těle i po duchu. Tohle snad ani nebudu předávat dál a knížku vyhodím rovnou do kontejneru. (Pozn.: Proč jsou takřka bez výjimky oceňovány slabé až vyloženě špatné knížky? To opravdu stačí někam nacpat sociální tematiku, aby všichni měli pocit, že je to něco víc?) Vlastně ani nevím, proč jsem nedala odpad, asi křesťanský soucit.
S touhle knihou se nějak vnitřně nemůžu ztotožnit a vlastně k ní asi ani něco víc napsat. Z pohledu křesťana ji vnímám tak, že akorát pokřiví pohled na víru a lidé pak ve všem vidí sektářství. Tím ale nechci zpochybnit to, že tady o sektu jít mohlo a důsledky fungování v ní můžou mít na rodinu velké negativní dopady. Nevím no, jsem z toho v rozpacích...
Velmi zaujímavý príbeh s postavami pri ktorých bolo hneď jasné do ktorej kategórie ich zaradiť.Dej pomaly plynie v jemnom nádychu náboženstva s vulgarismamy násilne plynúcimi z úst niektorých postáv.Ako oddychovka celkom dobré i keď to nie je kniha pre každého.
Knížka se dobře čte. Žádné napětí nečekejte, děj jde pozvolna dále. Mohu jedině doporučit, jednu hvězdu ale odebírám za pro mě příliš rychlý a nedotažený konec. Knížka by si zasloužila klidně ještě 100 stran navíc, aby se čtenář dozvěděl, jak příběh dopadl
Dětský svět plný fantazie, reagující na prostředí, kde vyrůstáme. "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." Komu se knížka líbila hodně, doporučuji Pokoj, bude se vám líbit ještě víc.
Mám moc ráda knihy, které mají napínavý děj a tato knížka se mi moc líbila a to ten děj, který jsem si představovala neměla...
Jako první mne upoutala obálka a jsem moc ráda, že jsem díky ní tuhle knížku neminula. Trochu mi připomněla (Ne)obyčejného kluka. Judita sice není postižená ani ošklivá, ale je jiná svým chápáním světa, rodinou, v které vyrůstá, svázanou náboženským fanatismem. To vše a Juditina bohatá fantazie způsobí, že se začnou dít zázraky. Úžasná byla část, kde si Judita uvědomila, že ji má tatínek moc rád.
Hodně zajímavá knížka vyprávěná z pohledu desetileté holčičky, vychovávané ve víře... Četlo se skoro samo, jen konec mi nepřišel úplně dotažený... Líbilo moc.
Příběh mne na několik dní velmi intenzivně upoutal. Jednak se tu vyskytuje stále stejná písnička: jakmile jsi nějak jiný, nejspíš si tě někdo najde, aby si na tobě zgustnul. Jednak je tu velké téma, kam až může sahat moc našich myšlenek, víry a záměrů. Dále se tu objevuje dilema, s kým že to vlastně mluvím, když "něco" slyším. Jako hlavní téma tu vidím problematičnost vztahů mezi nejbližšími, když se skoro vůbec nemluví. Ale nejpůsobivější pro mne byla postava všímavé, odvážné, nesmlouvavé a citlivé učitelky. Dávám čtyři, chybí mi totiž více propracovaný konec. Nebo naopak konec naprosto otevřený.
Skvostná země
Autorka se narodila ve Walesu do rodiny náboženských fundamentalistů, kteří neustále očekávali soudný den a nutili k tomu i své dítě. Autorka vystudovala univerzitu v Oxfordu a v Yorku. Za dlouhé nemoci, která ji upoutala na lůžko, se bavila psaním a skládáním písniček.
Na tuto knihu mě nalákala jedna divačka z YouTube a jsem za její tip rád, protože se mi kniha líbila.
Jedná se o autorčinu prvotinu.
Hlavní postavou je JUDITA (10 let), která žije se svým tátou v průmyslovém městečku ve Walesu. Její táta pracuje v jedné továrně. Mamku nepoznala. Její táta je stoupencem Svědků Jehovových. Od tří let ji četl příběhy z Bible. Chodí od domu k domu a společně oslovují různé lidi a diskutují o Bibli, Bohu a Armagedonu.
Judita si vytvoří „Skvostnou zemi“, kterou si vytvořila z nepotřebných věcí. Protože nechce jednoho dne jít do školy, udělá si ve skvostné zemi vánici a na druhý den napadne velké množství sněhu a z tohoto důvodu nemůže jít do školy. Stane se první zázrak a následně další, které ji však způsobí potíže.
Judita nemá moc dobrý vztah se svým tátou, protože cítí, že její táta ji nemá rád tak, jak by si přála. Myslím si, že její táta ji má rád svým způsobem, ale nedokáže se přenést přes událost, která se v minulosti odehrála. Určitě svou lásku nedává najevo tak, jak by měl správný rodič svému dítěte předávat.
Judita se svým tátou navštěvují pravidelně shromáždění a setkávají se s dalšími stoupenci Svědků Jehovových. Obzvláště si oblíbí bratra DEREKA MICHAELSE, který má jednou proslov na jejich shromáždění.
Juditu trápí spolužák ze základní školy (navštěvuje 6. ročník), který se jmenuje NEIL. Spolu s některými dalšími spolužáky ji dělá různé naschvály, což se mi vůbec nelíbilo.
Judita se svým tátou zažijí perné chvíle, o kterých se dočtete.
Zajímavé byly také rozhovory Judity s Bohem, ve kterém vedou dialog.
Kniha je zajímavě napsána, občas se vyskytne jemné filosofování. Když se blížil závěr, měl jsem mráz po celém těle. Nad některými událostmi jsem se pozastavil a říkal jsem si, že se hrdinové mohli rozhodnout jiným způsobem. Kniha určitě vybízí k zamyšlení nad různými tématy.
V knize jsou popsány některé zvyky Svědků Jehovových (neslaví Vánoce, narozeniny aj.).
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE.
Kniha má pěkný přebal.
Citáty:
Víra je skok; vy jste tady a věc, kterou chcete, je tamhle; a mezi tím je volný prostor. Chce to jen skočit. Kráčet po vodách, pohnout horou a vzkřísit mrtvé není nic těžkého; uděláte první krok a nejhorší máte za sebou, uděláte druhý a jste v půlce cesty.
Zázraky nemusejí být velké a můžou se stát na nejméně pravděpodobných místech. Stávají se na obloze nebo na bitevním poli nebo pozdě v noci v kuchyni. Nemusíte dokonce v zázraky ani věřit a stane se to, a že se to stalo, poznáte ve chvíli, kdy se něco úplně normálního, co se podle vás už nikdy nemohlo změnit k lepšímu, nakonec o hodně zlepší. Je to tím, že zázraky nejlépe fungují u obyčejných věcí, čím obyčejnějších, tím líp; čím nečekanější, tím větší zázrak.