Slabikář
Jarmila Hřebejková , Irena Fabianová , Anna Šimanová , F. K. Sedláček
Učebnice pro 1. ročník základní devítileté školy. 2. vydání.
Přidat komentář
Při hledání knihy v domácí knihovně, která byla poprvé vydaná v roce mého narození, jsem na ni narazila a hned jsem věděla, že to bude asi kniha, kterou hledám. Ano, to je ona! Nádherně ilustrovaná, krásně červená, léty poznamenaná, ale stále zachovalá a poprvé vydaná v roce mého narození! Pro mě tehdy jako malou školačku kniha všech knih. Když jsem ji otevřela, rozprostřel se přede mnou svět mého dětství a zastavil se čas. Jak dlouho nespatřily stránky mého slabikáře světlo světa? Listovala jsem a vzpomínala. Opět děkuji čtenářské výzvě za krásnou vzpomínku. kdo z nás, kteří jsme se učili číst z tohoto slabikáře, by si nepamatoval tu starou známou větu, že máma mele maso? Věta, kterou citujeme dodnes, kdykoli si na ten náš slabikář vzpomeneme.
To byly tak krásné knižky. A pak modrá čítanka z druhé třídy. To se nedá nevzpomínat. Je zajímavé, že stejný slabikář měla i moje maminka. Dnes nemají stejné knihy ani děti jedné generace.
Všichni jsme nějakým slabikářem začínali, tento je z doby, kdy už jsem sama učila. Ale větší děti.
Vzpomínka na školní léta. Literární kvalitu zde asi nikdo nehodnotí, ale já musím připomenout nádherné ilustrace, kterým se snad vyrovnají jen ty od Kvěchové a z posledních let od Zmatlíkové (co se týče slabikářů).
Přebírám knihovničku a vykoukl na mě Slabikář, ze kterého jsem se učila číst.Celý jsem si ho znovu prolistovala a zavzpomínala na dětství.
Rozhodně první kniha, kterou jsem - jako ostatně všichni - ,,přelouskala" osobně :-)
Díky několikerému stěhování a čím dál více stísněnějšímu prostoru v mojí knihovně, jsem o tuto knihu byla nucena přijít.
A tak mně nezbývá než s nostalgií vzpomínat..
Máma mele maso... Ema má mísu ... Ó, my se máme... :-)
P.S: A navždy bude tento slabikář spojen se jménem mojí první učitelky, která s nesmírnou trpělivostí mě dyslektika nezatratila a zasela tím v mém srdci lásku k literatuře, touhu po příbězích. Učitelka, která mě zkrátka naučila číst.
Děkuji vám, paní Ireno Kabátová.
Nejdůležitější kniha, která nás dostala do života. Tenkrát jsem moc dobrý čtenář nebyla.
..důležitá kniha v mé knihovničce, která odstartovala mou celoživotní lásku - čtení...
Jak jsem se každé vánoce těšila na novou knížku pod stromečkem...to byl vždycky ten nejkrásnější dárek a potom rychle pod peřinu a vydat se do kouzelného světa představ, fantazie a snění:-)
Konečně mám slabikář doma, mám ohromnou radost. Sehnala jsem ho za rozumnou cenu a ve velmi dobrém stavu. Krásná vzpomínka na školní léta .........
Krásný slabikář s nádhernými ilustracemi. I když jsem se z něj neučila, jsem ráda, že je v naší domácí knihovničce.
Nádherná kniha, která má čestné místo v mé knihovně. Je to milá vzpomínka na mé dětství. Neváhám říci, že tato kniha mi dala rozhodně nejvíc ze všech knih. Je i pěkně graficky zpracovaná, skvěle ilustrovaná.
Ano, ano, tohle byl ten náš. Nebyla to sice moje první přečtená kniha, ale velmi se mi její věty vryly do paměti. Komu by se nevrylo stokrát dokola opakované " máma má maso"? A jiné nezapomenutelné perly :)
Kromě (některých) říkanek k jednotlivým písmenům abecedy jsem si z této knihy zapamatoval důležité sdělení: TÁTO TA PILA JE TUPÁ ;)
u této knihy vidím naší paní učitelku v první třídě, která nás učila: " Alenko stůj auto houká, na něm je v pytlích bílá mouka....." , i první návštěvu knihovny, kdy jsem si půjčila v knihovně v Česká Třebové svoji první knížku, úplně cítím její vůni a svou důležitost, když jsem si ji na noční stolek u postele dala a do dneška ji vidím- byly to pohádky od Erbena. Město i knihovnu jsem vyměnila, ale do dnes je pro mě příjemný zážitek jít do knihovny a probírat se v knížkách
Slabikář a Početnice pro první třídy. To byly první učebnice, na které člověk jen tak nezapomene. Jako prvňáčci jsme je nosili každý den do školy a rodiče je nám i schovali, abychom je znovu objevili už jako dospělí a zavzpomínali s dětmi na své první školní krůčky. :-)
A proč pět hvězdiček? Protože pro šestiletého kluka to opravdu byla velmi důležitá kniha. Byla to brána do světa literatury
Tento SLABIKÁŘ a POČETNICI mám mnoho let uschované a nyní do nich nahlížím se svými vnoučaty, když se učí číst i počítat, mladší vnoučci si podle krásných obrázků malují - co víc by si mohli autoři těchto učebnic přát !!!
Můj slabikář - měla jsem ho v knihotéce, ale krásné komentáře Aleh a Jana283 mě "donutily" taky jeden napsat.
Ten můj je taky zachovalý, jen má uvolněný jeden dvoulist. To je docela dobré skóre na ten věk a na tolik čtenářů. Četly si v něm naše tři děti, tři vnoučata a na dvě ještě čeká. Ať měly slabikář jakýkoliv, všem se stejně nejvíc líbil ten můj.
Byl první knížkou, kterou jsem přečetla sama. A od té doby jsem číst nepřestala. Díky, můj milý červený slabikáři.