Havranie dievča
Erik Axl Sund
Slabost Victorie Bergmanové série
1. díl >
Kriminálna komisárka Jeanette Kihlbergová už v praxi zažila všeličo, ale keď ju zavolajú k najnovšiemu prípadu, musí pozbierať všetky sily. V kríkoch neďaleko stanice štokholmského metra sa nájde telo malého chlapca. Mumifikované, zohavené, s početnými ranami, telo, ktoré sa bránilo útoku, dokým vládalo, ako keď v ringu bojujú na život a na smrť cvičené psy. Chlapec je pravdepodobne cudzinec „bez minulosti“, ktorý zdanlivo nikomu nechýba, a tak prípad má pre jej nadriadených i prokurátora len nízku prioritu. Jeanette sa nevzdáva, ale stôp je málo a vyšetrovanie sa komplikuje. Hromadia sa však aj problémy v súkromnom živote – manžel je neúspešný umelec a ťarcha financovania rodiny ostáva na nej. Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová vyšetruje dvoch klientov: Samuela Baia, detského vojaka zo Sierry Leone, a Victoriu Bergmanovú, ženu v strednom veku, ktorú v detstve týrali a zneužívali. Dvaja rôzni ľudia s rovnakým problémom – u oboch badať znaky závažnej poruchy osobnosti. Jeanette a Sofia riešia tú istú otázku: Akému veľkému utrpeniu môže človek vystaviť druhého človeka, skôr než sám prestane byť človekom a stane sa monštrom? Obe ženy sa zblížia, možno až priveľmi. Dokonca sa jedného dňa vyberú s Jeanettiným synom Johnom do lunaparku a zlo sa opäť priblíži, je celkom blízko...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Book 1: Krakflickan, 2013
více info...
Přidat komentář
Do čtení Vraní dívky jsem se pustila aniž bych si přečetla jakýkoliv popis (kromě označení "Bestseller" a "Jen pro silné povahy") takže jsem byla na konci knihy velice překvapená otevřeným koncem.... Hned jsem sháněla 2. díl a začala číst. První díl hodnotím 4* a uvidíme jak budu na konci hodnotit sérii jako celek....
Pokud bych měl hodnotit pouze tuto knihu, její první polovina mi přišla naprosto strašná, nemohl jsem pochopit, jak mohlo být něco tak amatérsky působícího označeno nálepkou „Světový bestseller“. Litoval jsem, že jsem se do této trilogie vůbec pouštěl, hlavně když jsem zjistil, že to je v podstatě jedna kniha, jeden případ, rozdělený do tří knih a nemá tedy smysl si přečíst jen první díl. Vraní dívka mi zkrátka připadala stejně blbá jako první Mankell, Seghers nebo Kristina Ohlsson, trpící klasickými neduhy všech prvotin. Nudný popis vyšetřování, které se vůbec nikam neposouvá, nijak zvlášť sympatická a skoro až natvrdlá komisařka, která, přestože jí je nejméně čtyřicet, řeší svůj život, jakoby se právě probudila, to celé proložené kapitolami ze života Victorie a psycholožky Sofie. Jako detektivka naprosto slabé. Zlom nastal někde za polovinou v okamžiku spektakulárního odhalení, které jsem tedy čekal, neb jsem si neprozřetelně přečetl komentář, který to hezky pěkně vyspoileroval. Za to tedy nedík. Nicméně v tom okamžiku se ze špatné detektivky stal napínavý psychothriller, který se jen velmi těžko odkládal, zbytek jsem pak přečetl téměř na jeden zátah a okamžitě sáhl po druhém dílu.
Nedávno jsem dočetl třetí díl trilogie a opravdu není moc dobré hodnotit knihy jednotlivě ale jako celek. Ikdyž mě konec trochu zklamal tak si mě tahle kniha získala naprosto ojdinělým stylem vyprávěním a naturalističností nad kterou by i Zola bledl závistí. Je pravda že konec bohužel autorům trochu utekl ale to už se většinou u rozkouskovaných děl stává.
No, musím říct, že mě tahle knížka sedla. Tady krev nehledejte, v tom to tak úplně není. Přesto je to temné a znepokojující čtení. Psychologický náhled do myšlenek týraných osob. Jsem zvědavý na pokračování.
Označení "pro silné povahy" nechápu. Nebylo to nijak hrozné, jen hrozně nudné. Přečetla jsem to, ale také mi to podle toho trvalo. Začetla jsem se až někde za půlkou. Otevřený konec mě vyloženě naštval, kniha vlastně nebyla vůbec ukončena. Jen najednou došly stránky. Ne, do dalšího dílu nejdu, radši si konec domyslím :-)
Nevím, zda je to chyba ve mě a nebo v načasování čtení samotné knihy. Trochu jsem se v ní zklamala - podle boomu, který kolem celé série byl, jsem očekávala vyloženě trhák, který mě chytne hned od první stránky. Ale nikoliv. Nekonalo se.
Spíše než na vyšetřování a na detektivní zápletku, se příběh zabývá psychologií, osobností a duchovnem a na mě to bylo celkem dost složité.
V tuhle chvíli jsem knihu jen zběžně prolítla - je mi jasné, že si dám v budoucnu re-reading a to proto, abych ji pořádně vstřebala a abych se na ni mohla pořádně soustředit.
Kniha není pro každého a ne každý si ji zamiluje.
U knihy, označené „Jen pro silné povahy“, jsem očekávala detailnější popisy všech naznačených zvěrstev. Také jsem nebyla příliš šokována. Každopádně námět mě zaujal, líbila se mi i forma a psychologičnost, příběh je podle mě srozumitelný pro širokou čtenářskou veřejnost. Ke mně osobně hodně promlouvalo sdělení o mezilidských vztazích, kolik toho přehlížíme na svých partnerech, abychom nebyli sami, dokud...
Co říci? Mám ráda silné a drsné příběhy, takže Vraní dívka je pro mne naprosto úžasnou knížkou...Čím větší psychoušovina, tím lepší......ty 4 hvězdy dávám jen za to, že si ji asi už nikdy nepřečtu, protože ten moment překvapení by se ztratil.....uvidíme :)
Mnoho povyku pro nic. K četbě mě dohnala zvědavost. O knize jsem hodně slyšela a doufala jsem, že mě upoutá. Reklama jako hrom, na obálce emblém bestselleru. Bohužel, je to jenom další průměrná severská detektivka, která českému čtenáři motá hlavu přemírou jmen a vztahů. To je to, co mě na každé detektivce naštve. Místo, aby se věnovala příběhu, stupňovala napětí a záhadnost, obtěžuje čtenáře popisováním citových problémů detektivů. Přiznám se bez mučení, nebaví mě to a na konec už zvědavá nejsem.
Pro mě zatím zklamání. Čekal jsem něco jiného, lepšího. Závěr téhle knihy byl pro mě překvapující nikoli příběhově (to vše se dalo uhodnout někde v půlce románu), ale tím, že je to opravdu trilogie, jejíž příběh pokračuje v další knize. Nějak jsem si navykl, že co díl série, to jeden případ. Možná to nižší hodnocení je dáno také tím, že mi vždycky trvalo, než jsem se zorientoval ve velkém množství jmen, abych věděl, kdo s kým a kdy a kolikrát...
Pro mě velké zklamání.
Jen pro silné povahy? Nemyslím si.
Začátek mě celkem bavil, ale pak jsem se zasekla a dlouhou dobu na knihu nesáhla. V ději jsem často měla zmatek, obzvlášť v postavách.
Dočetla jsem ji v podstatě z donucení.
Ani tak otevřený konec mě nepřesvědčil, abych dala šanci druhému dílu.
Dočetl jsem, už to je úspěch, ale rozhodně se to nedá říct o knize samotné. Zmateně přeskakující, samozřejmě otevřený konec pro další pokračování, určitě ho nedám.
Nevěděla jsem co od knihy čekat - obecně nemám moc ráda označení "světový bestseller", protože jsem pak často zklamaná...
Tato kniha se mi ale líbila, od začátku měla spád, četla se moc dobře. První díl této trilogie mě dost překvapil a hned po jeho dočtení jsem se vrhla na pokračování...
Za mě trošku zklamání. Přiznám se, že i já jsem se nechala zlákat nálepkou "jen pro silné povahy" v kombinaci s lehce děsivým přebalem knihy. Určitě neříkám, že by to, co se v knize odehrává, bylo normální a běžné, to vůbec, ale ve mě to žádné negativní emoce nebudilo.Nejspíš díky tomu, jak je kniha napsaná a příběh vystavěný. Velký počet postav, ve kterých jsem se chvílema ztrácela, mě odtrhával od děje příběhu. Je to jako filmový horor od kterého čekáte, že se počůráte strachy, a najednou je konec (ještě ke všemu otevřený) a vy sedíte a víte, že si to prostě jenom můžete odškrtnout ze seznamu filmů, které chcete vidět.
Přinejmenším zvláštní kniha. Nálepka "Jen pro silné povahy" je na místě, protože nic tak odporného jsem snad ještě nikdy nečetl. Nejde ani o to, co zde probíhá (i když nechutného děje je zde spousta), ale o čem se mluví. Vzato kolem a kolem se mi kniha líbila, ale na druhou stranu v ní nebylo nic takříkajíc kulervoucího, co by mě donutilo jí číst znovu. Proto jen 3*.
Štítky knihy
vraždy thrillery psychologické romány severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
2014 | Vraní dívka |
2014 | Hladový oheň |
2016 | Skleněná těla |
2015 | Pýthiiny rady |
2021 | Dům panenek |
Skvěle napsané! Čte se to jedním dechem. I když jsem občas raději musela vypnout svojí velmi reálnou představivost. A začínám mít pocit, že většina Skandinávců má trochu psychické problémy a svěřuje je knihám :).