Slávik
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/325592/bmid_slavik-y62-325592.jpg
5
1481
1481
Francúzsko 1939. Dve odvážne sestry z mestečka Carriveau stoja zoči-voči zdrvujúcej skutočnosti – krajinu zaplavili nemecké tanky a oblohu zatemnili bombardéry, ktoré ju nemilosrdne pustošia. Viannin manžel narukuje do armády a v ich dome sa usadí nemecký kapitán. Osamelá mladá žena stojí pred ťaživými rozhodnutiami, od ktorých závisí život jej blízkych. Jej sestra Isabelle je mladá rebelka, ktorá rieši svoju bolesť zo straty lásky a bezpečia po svojom. Slávik je nádherne napísaný román, ktorý zblízka skúma život, lásku a hrôzy vojny a tiež spôsob, akým ľudia dokážu reagovať na nepredstaviteľné životné situácie.... celý text
Přidat komentář
Kniha je ve mě ještě po měsíci. Snad denně si vzpomenu na některou část knihy. Mluvila jsem o ni tak moc, že si ji přečetl i můj muž a to je už co říct vzhledem k objemu (čte pouze knihy tenké a české) Dlouho jsme si o ni potom povidali. Mě osobně dala jiný rozměr pohledu na válku. Poprvé jsem se zamyslela nad tim jak válku prožívaly ženy, jak byly statečné ať chtěly nebo vlastně ani nechtěly a jen okolnosti je k tomu donutily. Vřele doporučuji.
Příběh Vianne byl zajímavý, rozvoj postavy ,utrpení a naděje. Taky se zde objevuje v podstatě to o co se jedná v každé válce a to boj o přežití.
Příběh sestry byl odlišný,ta měla potřebu vše změnit ,bojovat. Řekněme si proč jsou dvě sestry tak odlišné, protože jedna je matkou a má zodpovědnost i za dítě a druhá je jen dítě bez zkušeností a je to tak trochu sobec ?
Knihu mám přečtenou už dlouho, ale dosud jsem si nebyla úplně jistá, co o něm napsat. Bezpochyby to není nejlepší kniha na téma druhé světové války, kterou jsem kdy četla, ale má to dvě "ale". Knize je rozhodně ke cti, že jsem takových knih přečetla opravdu hodně, moderních i klasických (z nichž už řadu let dominuje těžko překonatelná Sophiina volba), takže dostat se na vrchol takového žebříčku je pro novou knihu opravdu nelehkým úkolem. Přesto však je to dílo, které bezesporu zanechá dojem. Vzpomenete si na ni i po několika měsících, když si uvědomíte, že jí dlužíte recenzi na Databázi, a onen dojem vám tak dlouho ťuká na rameno, že skutečně sednete a začnete psát. To pro knihu, která "nebyla nic moc", neuděláte kolikrát ani těsně po přečtení, natožpak zpětně.
V první řadě musím pochválit styl, jakým byla kniha napsaná, protože se četla lehce, takovým tím způsobem, kdy děj ubíhá rychle, oči jen jezdí po řádcích, ale zároveň si přejete, aby se tak moc dobře nečetla a vydržela vám déle. Dočítáte do tečky, a najednou zjistíte, že máte zase dalších dvacet stran za sebou. Mám upřímně tenhle lehký, svižný styl u knih s těžkou tematikou ráda, protože takový kontrast jen zvyšuje napětí a rychle ve vás buduje emoce. Což úzce souvisí s tím, jak byly ve Slavíkovi napsány postavy. Všimla jsem si, že řada knih o druhé světové válce tenduje k tomu, že rozděluje postavy na "výhradně dobré" a "výhradně špatné". U Slavíka jsem nejvíce ocenila to, že i dobré postavy dělají někdy špatná rozhodnutí a ne všechny dějové linky končí dobře. Takovým knihám opravdu věřím, že se mohly stát, protože tak to v životě je: snažíte se být dobrými lidmi, ale nemáte patent na rozum a neovládnete vždy negativní emoce, které se nad vámi snaží získat nadvládu.
Jediné, co bych knize vytkla, je přeskok mezi minulostí a současností - chápu potřebu autorů "douzavírat" děj, ale někdy je to na škodu. Někdy není potřeba minulost nahlížet optikou dneška a dávat všemu punc nostalgie. Někdy je zkrátka dobře, když minulost promlouvá sama za sebe, byť je to promluva hořká jako pelyněk.
Smutný ale nádherný příběh o lásce, válce a rodině. Chápu, proč se knížka stala bestselerem. Brečela jsem u ní. Bylo tam vše. Válka byla těžká i pro obyčejné lidi, kteří umírali hlady, pro jejich děti. Většina postav je jedinečná a silná, dokázaly to, co já bych nedokázala.
První stránky mě moc nepřesvědčily, líčení rodinné idyly s piknikem bylo až kýčovité, což byl možná autorčin záměr, protože ten kontrast s následujícím příběhem jedné z hlavních hrdinek byl hodně silný - a smutný. Předválečná idylka však vezme záhy za své a brzy se ocitáme uvnitř válečné reality. Autorce se daří velice autenticky vylíčit všední život v okupované Francii: každodenní boj o kus oschlého chleba na příděl, o ochranu těch nejbližších i o vlastní důstojnost, která s postupující válkou a nekončícím zápasem o samotné přežití ztrácí na důležitosti. Sledujeme dvě naprosto rozdílné, ale silné ženské charaktery, přičemž hrdinství a odvaha každé z nich se projevuje zcela odlišně. Ženy ostatně v knize hrají zásadní roli, a to nejen v případě ústřední sesterské dvojice, Vianniny přítelkyně a její dcery, ale i co se týče jejich místa v odboji. Možná právě kvůli tomuto "ženskému tématu" je román velmi emotivní a čtenářský zážitek mi zůstane ještě hodně dlouho pod kůží.
Působivý román z válkou zmítané Francie, který mapuje osudy obyčejných obyvatel, konkrétně žen, onoho křehkého pohlaví, jehož hlavním cílem bylo ochránit své rodiny a nevystavit své děti sebemenšímu nebezpečí. Strhující příběh dvou sester, jež válka navždy poznamenala a přetvořila k obrazu svému.
„V lásce poznáváme, jací bychom chtěli být. Ve válce poznáme, jací jsme.“
Na základě zdejšího vysokého hodnocení a také po přečtení Velké samoty jsem měla opravdu velká očekávání. Dlouho jsem komentování odkládala, protože stále nevím, co vlastně bych knize vytkla. A přesto mi něco brání vychválit ji až do nebes, snad to bude tím, že autorčina druhá kniha mě zasáhla přece jen podstatně více...
Dost už bylo srovnávání. Slavík byl opravdu strhující, čtivý a dobře podaný, styl vyprávění mi zkrátka plně vyhovoval. Jako by se kniha četla sama, tak rychle je čtenář nucen otáčet stránku za stránkou. Tématem je válka, ale v trochu jiném plášti - slavičí píseň vás nezavede přímo na bojovou frontu, nýbrž do okupované francouzské zóny, kde se boj odehrává na pozadí každodenního života obyvatel malé vesničky nedaleko Paříže.
Ráda čtu o tom, jak válečné konflikty ovlivňují obyčejné lidi, jaký zásah do jejich dosavadního života představují, a tato kniha nejenže soustředí většinu svého děje právě do takovéhoto prostředí, ale také dovoluje čtenáři nahlédnout do zákulisí francouzského odboje a přibližuje mu zásadní události francouzské historie, jako například operaci Jarní vánek. Příběh je navíc perfektně vystavěný, udržuje ve čtenáři přiměřenou dávku napětí až do úplného konce a přitom si pohrává s osudy postav tak, aby ve čtenáři probudil potřebnou dávku emocí, nelze však říci, že by autorka cíleně hrála na city (možná až na závěr, který alespoň na mě působil trochu křečovitě a ne úplně reálně).
Slavík si vás podmaní, má vše, co by dobrý román měl mít - zajímavý námět, notnou dávku napětí, moment překvapení, obdivuhodné postavy, přitažlivou historickou atmosféru, vzdělávací funkci a spoustu otázek, jak byste se zachovali vy na místě hlavních hrdinů.
Ačkoli ve mně nevzbudil tolik emocí jako Velká samota, DOPORUČUJI VŠEM MILOVNÍKŮM HISTORIE, FRANCIE A POUTAVÝCH PŘÍBĚHŮ O ROZMANITÝCH PODOBÁCH LÁSKY.
Nejkrásnější kniha, kterou jsem ve svém životě četla. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout, v pozdních večerních - nočních hodinách jsem se jen násilím musela přesvědčovat, že po půlnoci v mém věku už je vhodné jít spát. Každou stránku jsem hltala a prožívala osudy jednotlivých hrdinů, kteří prokazovali neskutečnou odvahu ve válkou zmítané Francii, v protifašistickém odboji. - Je to kniha tak trochu odlišná od těch, které - někdy až naturalisticky - popisují období holocaustu, i když se mu do určité míry také věnuje. Co mě však uchvátilo nejvíce - silný náboj emoční náboj, který se prolínal rodinnými vztahy hlavních protagonistů. A emoce mě samotnou schvátily natolik, že při dočítání knihy mi dlouhou dobu tekly slzy proudem... Ještě teď to "rozdýchávám"... Vysoce umělecky podaná forma ztvárňování válečných hrůz, v kterých však přesto zbývá čas i na lásku, byť si ji člověk zakazuje a která přináší oběti...
Ještě nikdy jsem u knihy tolika nebrečela. Autorka má opravdu talent na psaní. Naprosto strhující příběh dvou sester z druhé světové války. Nikdy na tu knihu nezapomenu.
Dva dni po dočítaní hľadám slová, ktoré by dostatočne vystihli obsah tejto silnej knihy. Nenachádzam. Zdánlivo obyčajná, s témou, o ktorej sa už napísalo veľa a predsa vyrazila dych. Dovolím si tvrdiť, že jedna z mála, ktorá obsahovo zostane vo mne veľmi dlho a niektoré pasáže vstrebávam ešte v tomto momente. Pokorne sa priznávam aj k tomu, že som cez slzy nevidela na písmená a knihu musela zatvoriť. A to sa mi stáva len veľmi ojedinele.
"Ptala se, jak se dá žít po takové zrátě, jak se dá vzít jedno dítě do náruče a s druhým se rozloučit, jak se dá po šeptem proneseném "sbohem" vůbec ještě dýchat."
5/5
Skvělá kniha, která ve mě vyvolala spoustu emocí. Od naštvání (jak může být tak naivní), po porozumění (asi bych se nechovala jinak), úžas a sympatie (ta je tak statečná). Nakonec ukápla i slza a to už se mi dlouho nestalo.
Nádherná kniha, která mě chytila za srdce a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Některé pasáže byly tak smutné, že mě doslova rozplakaly. Válečné knihy mám ráda, ale tahle je výjimečná. Nedá se říci, která z částí příběhu se mi líbila více, obě ženy bojovaly za to své podle sebe a svých možností. Byla to hrozná doba, přežití záviselo na náhodě a nikdo si nemohl být jistý tím, co se zítra stane a zda přežije on, nebo jeho blízcí, které miluje.
Tato kniha byla tak nádherná a tolik mě zasáhla, že jsem se dlouho nemohla pustit do další knihy, trvalo než jsem ji vstřebala.
Krásně promyšlený příběh, který vás nutí číst a číst dokud nejste na konci. Osudy hlavních hrdinek jsou tak silné a tolik zasaženy dobou ve které žijí.
Když mi kniha přišla, lekla jsem se její velikosti a nakonec ji přečetla za pár dní.
Dlouho jsem se této knize vyhýbala,protože nemám ráda hrůzy války. Jsem emotivní člověk a všechno co čtu hluboce prožívám.Nikdo nemluví o prostých lidech týraných za války, ani o ženách,co všechno zkusily.Každý řekne krutost války,ale to není pravda, je to krutost jednotlivých lidí !!Právě v této knize vidíte rozdíl mezi Němcem , fašistou a zrádci. Takové knihy by měly být povinné četby jako je Slavik, Hana a Tiché roky -od A.Mornštajnové....Doporučuji.
Líbí se mi téma odboje jako takového, kdy každý se může nadvládě bránit jiným způsobem. Není nutné se vrhat hlavou do rukou nacistů a zachraňovat spadlé letce. Vnitřní boje hrdinů a hlavních postav byly hezky propracované. Je pro mě skutečně velmi uvěřitelné, že to takto probíhalo, někdy Vás zahchránila náhoda, někdy projev emocí, sounáležitosti. Co se líbilo mně byl citát na konci knihy, kdy Vivien říká "Historky jsou pro muže, ženy jdou dál". Připomnělo mi to, jak jsou ženy vlastně vnitřně natolik silné, že o tom nemusí ani nikde vytrubovat. Skvělá kniha.
Madame Metla si zaslouží ***** za naprosto výstižné hodnocení :-) Slavík je krásný román o podobách lásky, odvaze a statečnosti, vině a odpuštění, bytostném lidském dobru a nelidském zlu ...Závěr se přes slzy četl opravdu těžko...jsem ráda, že mne tato kniha neminula.
Pokud bych měla zodpovědět otázku, co mě napadne, když se řekne Francie v době 2. světové války, okamžitě by mi naskočil britský sitcom “Haló, haló!” Patřil k těm několika klenotům, které mě po kruté životní ztrátě přesvědčily, že mě přece jen neopustila schopnost smát se. “Slavík” sice obsahuje určité shodné prvky, tedy (logicky) francouzské občany, německé okupanty, gestapáky, odbojáře, spojenecké letce atd., ovšem pro legraci v tomto románu žádné místo není. Prim hrají vztahy, především různé podoby lásky - mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, mezi sestrami...
Jako svobodné mládě bez závazků bych jistě obdivovala kurážnou Isabelle a s napětím sledovala její cestu aktivního odporu. V současném věku pro mě byl mnohem silnější a věrohodnější příběh Vianne, její méně dobrodružné “obyčejnější” oběti při snaze za každou cenu ochránit to, co snad všechny matky (hodné toho titulu) milují nejvíce: své děti.
“Slavík” je oslavou (nejen) ženské odvahy, mementem nelidské doby a zároveň výbornou připomínkou, ať nevěříme fanaticky prosazovaným ideologiím - mají sklon končit krvavými konflikty, totalitou, nesvobodou. A nad civilizovanou Evropou jako by se zase smrákalo, tentokrát ve jménu utopických superhumánních vizí, hrubě ignorujících realitu.
V nejvyšším hodnocení mi brání poněkud hollywoodské pomrkávání sladkobolně uslzenýma očima. Také mě iritovalo pár nedomyšleností; autorka například při nacistickém pinožení zcela ignorovala přítomnost a skvělý čich německých ovčáků. 80-85%
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska tajemství ženy v 2. světové válce holokaust, holocaust thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Nezlomné... Dvě sestry, které rozdělila válka. Ženy s vírou, přesvědčením a obrovskou vnitřní silou, které po skončení války nečekaly žádné slavnostní přehlídky, žádné medaile ani zmínky v učebnicích dějepisu. Během války dělaly, co bylo třeba, a když skončila, posbíraly zbytky svých životů a začaly zase od začátku...
Nádherná knížka!
"Procházíte-li peklem, nezastavujte".
Winston Churchill