Zabudnutá vražda
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/150211/slecna-marplova-zabu-150211.jpg
5
772
772
Slečna Marplová série
< 13. díl >
Slečna Marplová nestarne, čo potvrdzuje aj ďalší vzrušujúci prípad, ktorý jej prihrala šťastná náhoda. Zabudnutá vražda je jeden z posledných dvoch detektívnych románov Agathy Christie, ktorý autorka zanechala na pamiatku dcére a manželovi v obave zo smrti pri náletoch na Londýn. Hoci v ňom slečne Marplovej roky zase pribudli, problém Gwendy Reedovej, ktorá sa po rokoch vrátila do Anglicka, ju okamžite zaujme. Nejasná spomienka na mŕtvolu nevlastnej nezvestnej matky Helen je pre Gwendu o to desivejšia, že z vraždy podozrievali jej otca.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Sleeping Murder, 1976
více info...
Přidat komentář
Agatha po celou dobu vodí čtenáře za nos, a když už si myslíme, že víme, kdo je vrah, tak se nám to slečna Marplová vysvětlí. Zapomenutá vražda je struhujícím příběhem, který si čtenáře získá prakticky hned na začátku. Komplexní dílo, které zůstane v živé paměti ještě dlouho po jeho dočtení. Zkrátka napínavé a nečekané.
Napřed jsem si myslela, že to vím... Pak se autorce podařilo mě dokonale zmást... :-) :-) :-) Strhující čtení!
Vycházím z komentáře, který se mi zde líbil nejvíce, od Píšťalky.
Pro autorku je charakteristické, že se chtěla rozloučit s Herculem Poirotem a Jane Marple oficiálně až po svém skonu, což bylo ošetřeno v její závěti.
Jak OPONA, tak tato kniha byly napsány za války. V knize zůstalo několik detailů, které naznačují dobu vzniku románu: plukovník Bantry, který zemřel již na počátku 60. let, se objevuje znovu – živý a zdravý, životní styl obyvatel Dilmouthu vykazuje rysy předválečného období, jako třeba početné služebnictvo. Jedna z hrdinek si půjčuje auto značky Daimler, tedy značky běžné ve 40. letech, avšak poněkud zastaralé v roce 1976. ). Zapomenutá vražda se nemůže zařadit mezi nejlepší tituly čtyřicátých let, ale mezi knihami vydanými v sedmdesátých letech svou kvalitou vyčnívá.
Že kniha vznikla během druhé světové války, se všeobecně uvádí, píše o tom i Agatha Christie ve Vlastním životopise.
Obdivovatelé autorky, mezi které patřím, mají nepochybně ve svých knihovnách bohaté zásoby jejich příběhů. Stačí krátký pohled a určitě si vybereme ten pravý.
Opět velmi povedená kniha od Agathy Christie. Velmi napínavý děj a nečekaný konec.
Zapomenutá vražda je jeden z nejlepších případů se slečnou Marplovou. Kniha se dobře čte a stránky jen letí.
Agata Christie je fajn. knihu jsem poslouchala na CD. Zpříjemnilo mi to vaření, řízení auta, prostě príma stavený čas.
Informace se z našeho mozku často vynořují na podnět. U naší hrdinky to byla náhodná návštěva domu, kde - aniž by si to pamatovala - žila jako velmi malé dítě. Prostředí - podnět - v ní začalo vyvolávat vzpomínky... A jak už to u Agathy Christie bývá, jsou to vzpomínky přímo vražedné.
Příběh se rozvíjí pomalu, nenápadně. S počtem stránek se však zvyšuje počet účinkujících - osob, které by mohly znát okolnosti téměř dvacet let staré události. Do děje se zaplétá nejen Gwenda s manželem, ale také paní Marplová. Její role je tu však poněkud upozaděna. Tu a tam na přátelské návštěvě u pamětníků něco zjistí, ale své závěry si dlouho nechává pro sebe. Dává tak prostor v pátrání nejen novomanželům, ale také čtenáři.
Kamarádka poslední dobou zahořela pro Agathu Christie a své nadšení přenesla i na mě, takže jsem se taky pustila do četby - přestože jsem před mnoha lety (leckdy i desetiletími!) většinu četla; včetně této. Zhruba 50 stran před koncem jsem si definitivně vzpomněla, kdo byl vrah, ale to vůbec nevadí, i tak jsem si knížku moc užila.
Na rozdíl od současných detektivek je totiž tato skutečná oddechovka. Ne proto, že by byla hloupá a čtenář nemusel přemýšlet, vraha by odhalil ve třech kapitolách. Naopak, člověk při čtení pochopitelně přemýšlí a zvažuje různé teorie, ale nestresuje ho zběsilé tempo, detailní popisy zločinů ani psychické poruchy či sociální fobie všech postav včetně detektivů.
Poslední kniha Agathy, schovaná v trezoru a vydána po její smrti. I když jsem se chtěla knihám se slečnou Marplovou vyhnout, přeci jen jsem si tuhle vybrala a chybu jsem rozhodně neudělala.
Skvělé napsáná a čtivý jako vždy. O vrahovi jsem přemýšlela celou dobu, na začátku mi bylo jasné kdo to byl, ale než přišel konec několikrát jsem si to rozmyslela :-D Těším se na další její knihy. Doporučuji, stojí za přečtení.
Hlavní hrdinka má pocit, že se v dětství stala svědkem vraždy... a pátrání, co se tedy stalo, tak po 18 letech začíná...
Knihu jsem četla v dětství, teď jsem se k ní zhruba po 20 letech vrátila, takže pro mě to bylo také "rozvzpomínání" :-) A evidentně jsem vraha už podvědomě díky tomu tušila. Slečna Marplová je spíše v pozadí. Sice se téměř celou dobu pátrá po minulosti, ale i tak velice povedené.
Každá Agatha mě vždy potěší. Byla jsem zvědavá na poslední knihu se slečnou Marplovou, mám tuto sympatickou starou dámu v oblibě. A nezklamala ani tentokrát.
Moc hezky zapletené a geniálně vymyšlené. Všechno hezky zapadne do sebe. Vraha jsem tipla, ale nebyla jsem si tedy vůbec jistá. A to se mi moc nestává.
Při čtení jsem si uvědomila, že jsem už v minulosti viděla film. Vraha jsem tedy znala, ale i tak jsem si čtení užila. Pro mě to byla velmi příjemná oddechovka.
Přemýšlím, jestli jsem tohle viděla v televizi. To s těmi dveřmi mi přijde matně povědomé, nicméně odpověď na otázku mi to nedává. Koneckonců to není důležité. Podstatné je to, že jsem tento příběh buď neznala, nebo si ho nepamatovala, což vyjde skoro nastejno.
Slečna Marplová se mi tady zdá trochu upozaděna, sice přijde s pár nápady a postřehy, ale na její poměry se mi to zdálo málo. Tedy až do osudného finále. Vrah mi byl jasný (výjimečně) už ve chvíli, kdy se zjevil na scéně, ale knize to na přitažlivosti v nejmenším neubralo.
Nesmrtelná Agatha :-)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Příběhy, kdy je třeba ponořit se hluboko do minulosti a vzpomínat na události dávno minulé mám z knížek Agathy Christie nejraději. Jak já miluji ten okamžik, kdy vám začne docházet, že nic není náhoda a že i zdánlivá maličkost nebo náhodně vyřčená poznámka může znamenat úplně jiný pohled na celou záležitost. No a že mě paní Agatha zase pěkně povodila za nos, to už je skoro klasika :-)