Slepá mapa
Alena Mornštajnová
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 2019 , OneHotBookInterpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Nádherný příběh. Krásně napsáno. Doporučuji jako všechny knihy od paní A. Mornštajnové.
Příběh jsem zhltla za tři večery. Po Hotýlku, který mě tolik nebavil, bylo tohle tak fajn, že jsem dostala chuť přečíst si i další spisovatelčiny knihy. Smutné, ale s citem napsané. Za mě skoro tak dobré jako Hana.
První jsem od autorky četla Hanu, teď už vím, že si pořídím všechny její knihy. Těžký, smutný příběh. Určitě doporučuji. Nejvíc mě zasáhl příběh Anežky. Ta tomu teda dala, holka...
Asi to bylo o něco málo lepší jak Tiché roky, ale i tak mě ani tato kniha moc nenadchla. Je to od autorky má 3.kniha a už se nejspíš do další pouštět nebudu.. Osudy rodin byly zajímavě propletené, i když kolikrát si říkám, zda by to takto bylo i v reálu? Byli by si lidé takto nápomocní i dnes v případě podobného "nouzového stavu"? A jinak samozřejmě pozadí dějin mě zajímá a baví.
Jelikož jsem doposud četla jen její "pozdější" díla (Hanu a Listopád), ihned jsem poznala, že se jedná o autorčinu prvotinu: příběhy jsou totiž místy značně dlouhé a táhlé (což u těch novějších knih není). Ale je vidět typický autorčin rukopis - styl psaní a prolínání více generací na pozadí českých dějin.
Příběh pojednává o dlouhém časovém úseku, začíná před 1. světovou válkou a končí v 90. letech 20. století. Je v něm i hodně postav a pro mě to bylo na škodu. Nedokázala jsem se do nich vcítit tak, jako když je postav méně. Anežka mi k srdci nepřirostla, její postoj nechci odsuzovat, ale nedokážu ho pochopit. Naopak Ignác, Alžběta a babi Králová jsou pro mě nejvíce sympatické postavy.
Hlavní myšlenku vidím v tom, že nic není černobílé.
Hezký příběh o štěstí i smutku na cestě životem, četlo se dobře. První polovina příběhu mně bavila více.
Nejprve jsem si myslela, že kniha pro mne nebude úplně vhodná, ale někde kolem padesáté stránky jsem se do děje tak moc zabrala, že mi trvalo pouze dva dny ji dočíst. Mohu pouze doporučit.
Paní Mornštajnová prostě úžasně píše. Hana pro mě byla sice silnější knihou, ale i tak nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. A zase jsem si připomněla, jak se máme v těchto časech dobře.
Autorka píše dobře a kniha se mi celkem líbila. Trochu mi zde chyběla větší zápletka. Je to vlastně takové vyprávění části života v nelehké době, ale tak nějak okrajově. Jedna věc mi hrozně vadila. Autorka vyprávěla například z pohledu Anežky, která v jednom odstavci mluví o rodičích jako o mamince a tatínkovi, ale v druhé větě pokračuje jako o Alžbětě a Ignácovi. Rušilo mě to a možná je to i důvod, že někteří píšou, že se v postavách ztráceli.
Moje čtvrtá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Sedí mi styl vyprávění, příběh byl zajímavý a díky vykreslení postav má čtenář pocit, že je všechny dobře zná.
Musím se přiznat, že jsem po Haně a knize Tiché roky čekala maličko víc. Autorka umí neskutečně vyprávět, o tom žádná. Jen mi tady chyběla nějaká větší zápletka:)
Druhá kniha od autorky, kterou jsem každou volnou chvilku brala do ruky a četla. Prostě super. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení a knihu si přečetla.
Moje první kniha od Mornštajnové. Líbilo se mi, jak dokáže vykreslit jednotlivé postavy, ale zároveň pro mě bylo občas těžké vžít se do příběhu. Nejspíš to bylo stylem vyprávění. Každopádně bych však knihu každému doporučila, krásně zachycuje velké události 20. století, především pak komunismus. Historie je něco, na co bychom neměli zapomínat.
Kromě Strašidýlka Saši jsem přečetla všechny její knihy. A tahle byla nejlepší. Nemám vůbec co vytknout. Sice bylo postav hodně, ale vyprávění o nich bylo celkem chronologicky, takže se v tom člověk zase tolik neztrácel. Navíc jsem to četla jedním dechem. Opravdu krásná knížka z období války a komunistického režimu.
V této knize jsem se lehce ztrácela, co se týče postav (Alžběta, Anežka, příbuzní, nevlastní příbuzní.. ) a vlastně i míst, kam se rodina stěhovala. Nicméně zajímavý příběh jedné rodiny se spousty zvratů a nepředvídatelných událostí. Občas mě jednání některých postav opravdu překvapilo. Nejvíce asi Anežčina. Její manželé to vskutku vyhráli:-D
Moje druhá kniha od autorky (po Haně) a opět jsem velmi spokojená. Není to vůbec lehké,
obsáhnout tak dlouhý časový úsek - autorce se to podařilo skvěle, dle mého názoru. Poslouchala jsem to jako audioknihu a její načtení Veronikou Gajerovou bylo taky výborné! Veronika mě mile překvapila - ráda si s jejím hlasem zase něco poslechnu. Chvílemi jsem se u knihy i zasmála, i když tematika byla převážně vážná. Autorka má skutečně vypravěčský talent. Velmi ráda sáhnu po její další knize.
Autorčin první napsaný román, který jsem dočetla jako poslední z autorčiny tvorby. Je úžasné jak byly jednotlivé životní osudy prolínány. Musím pochválit jak se jednotlivé hrdinky popasovaly s životem. Skvělá četba od skvělé autorky. Doufám, že autorka napíše další báječné knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2017 | Slepá mapa |
2023 | Les v domě |
(SPOILER) První část se mi zdála taková víc románková, druhá už o poznání závažnější. Celkově ale fajn kniha a jsem ráda, že dopadla jak dopadla.