Slepá mapa
Alena Mornštajnová
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 2019 , OneHotBookInterpreti: Veronika Gajerová
více info...
Přidat komentář
Další kniha na kterou od této autorky nezapomenu.Kniha Hana byla nádherná a tady to platí rovněž.Pribeh žen tří generací, smutný přesto nádherně napsaný.
Tuto spisovatelku mám opravdu ráda, baví mne její styl psaní.osudy 3 žen, kdy každá je úplně jiná a každá žije v jiném období. Postavy byly celkem detailně popsány a mne právě baví popis těch myšlenkových pochodů.
Úžasná kniha, jako vždy. Paní Morštajnová prostě umí!
Nicméně tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, kterou předčítala Veronika Gajerová a ta má pro mě naprosto příšerný a intonačně nepříjemný hlas.
Kdyby kniha nebyla tak poutavá, zabalila bych to hned na začátku. Od Gajerové už nikdy víc audioknihu.
Tak tohle byl oproti Hotýlku jiný šálek kávy! Poutavé od začátku do konce, nemohla jsem se od stránek odtrhnout.
Paní Mornštajnová má mimořádný spisovatelský dar - vypráví tak uvěřitelně, přirozeně, poutavě... Ráda poznávám časy, které jsem nezažila (anebo zažila v jiné věkové kategorii) prostřednictvím životů jejích postav. Vyprávění a opravdové příběhy - to já miluji :-)
Bylo to skvělé a dávám proto opět plně zasloužených 5*. A díky moc za ten konec - fakt jsem čekala temnotu ;-)
Opět p.Morštajnová nezklamala, bravurně napsaná kniha, která se četla zase skvěle a na konci mi dokonce ukápla slza. Nemám nic co bych vytkla, spíše se mi bude po těch lidech z knížky stýskat.
Poměrně nedávno jsem na Seznamu zahlédla bulvární článek, který si všímal soukromého života jedné naší nejúspěšnější spisovatelky. Ajaj. Jaký přívlastek by se pak hodil k paní Aleně Mornštajnové?
Zřejmě geniální spisovatelka, neboť svoje vynikající kvality doložila i v tomto románu. Po dlouhé době dávám s čistým svědomím nějaké knize plné ohodnocení. Zase jsem si hlídala každou volnou chvilku, abych mohla otevřít knížku a sledovat osudy prostých žen napsané tak civilním slohem, že jsem si připadala, že vypravěčka sedí vedle mě a povídá. Skutečně četba tohoto románu byl pro mě neskutečný zažitek!
Mnoho zajímavých životních příběhů, ve kterých se člověk neztrácí i přes to, že se v knize objevuje velké množství postav. Zjednodušeně řečeno Mornštajnová to prostě umí. Umí vykreslit veškeré postavy tak, že máte pocit, jako by to byli vaší staří známí a nutí vás přemýšlet nad jejich osudem. Děj je nepochybně také čtivý a poutavý.
I přes to jsem však Slepou mapu četla až po autorčiném bestselleru Haně a ta ve mě zanechala daleko hlubší a pozoruhodnější pocity. Ve Slepé mapě na vás na samém konci nečeká žádný zvrat a neřeknete si jako u Hany: "jako vážně?", jako spíš "jo, to by šlo". Alena Mornštajnová je ale rozhodně ten typ spisovatelky, od které toho chcete přečíst více, neboť její styl psaní vás zaručeně bavit bude.
Autorka vcelku mile popsala nelehké období života obyčejných lidí v 20. století a životní osudy 3 generací žen. Na rozdíl od některých předchozích komentářů se mi více líbila druhá část knihy. Pokud ještě bude pokračovat povinná školní docházka pro naše děti a vnoučata, myslím si, že toto by mohla být jedna z knih, která by mohla být zařazena do povinné četby. Lehkou a nenásilnou formou seznamuje s klíčovými okamžiky nedávné minulosti. Z této knihy cítím pozitivní energii a to je dobře.
Tři generace žen a jejich osudy v průběhu dějin nebo spíše na pozadí politických událostí. To záleží na tom, jak ten příběh jedné rodiny uchopím. Každopádně jde o období před první světovou válkou až po pád komunismu u nás. Vlastně je to taková slepá mapa životních příběhů, kde místo špendlíkových hlaviček máme tři ženy. Z nichž je každá úplně jiná. To je samozřejmě velice dobře. Mornštajnová ty tři ženy vykreslila naprosto detailně. Až jsem měla pocit, že je můžu v klidu označit za naše sousedky. Byly civilní, přirozené, skutečné. Vše mi běželo před očima jako film, prostě celá kniha tak nějak sama od sebe ožila. Třeba se jednou dočkám toho, kdy budou knihy paní Mornštajnové zfilmovány. Ale radši budu na své přání opatrná. Člověk nikdy neví. Knihu jsem četla až po Haně, takže mi uniklo, že tato kniha je autorčinou prvotinou. Zprostředkovatelkou, vyprávečkou, je nejmladší z nich, která tam prohodí i pár velmi trefných poznámek. I ona ale neměla na růžích ustláno. Některé osudy opravdu stojí za to. Takové vyprávění mi sedí jako ulité.
První část byla skvělá, ale pak to trochu vázlo. Mě ta nejmladší dcera prostě nebavila. Jinak fajn čtení.
Pěkná kniha. Četla se dobře, ostatně jako všechno od této autorky, ale za dva měsíce jsem vůbec netušila, o čem vlastně byla a začala jsem ji omylem číst znovu. Děj se mi vůbec nevybavil.
Bavilo mě, že se odehrávalo vše v mých rodných Sudetech a příběhy žen.
Ale stejně budu i nadále číst vše, co autorka vydá a jen doufám, že toho bude ještě hoooodně.
Doporučuji.
Knihu jsem četla v září 2020; už si ji skoro nepamatuju, jen vím, že jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla a dala k prodeji do antikvariátu. Připojuji se ke komentářům, že kniha je povrchní, zapomenutelná, nevýrazná.
Tahle kniha nenadchne ani úplně nezklame. Poprvé jsem jí musela odložit, protože sem se nemohla začíst. Podruhé už jsem jí dočetla, ale super pocity z ní nemám. Autorka hodně přeskakuje v čase a je to takové nezajímavé vyprávění o ničem. I ty historické události jsou tam jen velmi kusově, jako vytržené z kontextu. Brzy si určitě ani nevzpomenu, o čem tahle kniha obecně byla.
Žánr: román pro ženy. Tím je to dané. Autorka psát umí, navíc je hodně sečtělá, to jsou plusy. Mínus je ten samotný žánr a styl podání. V porovnání s jinými autory, kteří píší o podobné tématice mě Mornštajnová nepřesvědčila. Dávám 3 hvězdy, jako ve škole a další knihy od stejné autorky si nechám ujít. :-) PS: dobře to vystihla ve své recenzi uživatelka Godgifu níže.
generační román,zabírá historii od první světové války až po sametovou revoluci.Já mám problém se začátkem knihy,zdá se mi to zbytečně natahované,ale jinak zajímavé čtení o to více že jsem z poválečné generace a proto je mi téma velmi blízké.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2017 | Slepá mapa |
2023 | Les v domě |
Ten způsob psaní, ten divný sloh z dob dávno minulých, to není nic pro mě. Chápu, je to prvotina, ale v té knize nebyla ani jedna jediná emoce a pokud ano, asi mne míjela.
Historické události byly zasazené do spousty nepřehledných postav a životních příběhů, které se staly nejednomu z nás.
Ano, patřím do kategorie rebelantů...