Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532046/bmid_slepa-mapa-65c9dcbded670.png
5
6307
6307
„Lidé přicházejí na svět z různých důvodů – z lásky, náhodou, nebo omylem. Já jsem se narodila kvůli bytu,“ předesílá hlavní hrdinka Anežka na začátku ságy o trojici žen, která se začala psát už před první světovou válkou. Do Anežčina osudu se promítají nejen životní příběhy jejích rodičů a prarodičů, ale i krutý dopad dějinných událostí. Její babička Anna odjela přes odpor rodičů do pohraničního městečka na severu Čech, aby tam se svým vyvoleným začala nový život – ten se však záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později se pak s těžkými začátky potýká i jejich dcera Alžběta, donucená prchat před německou armádou zabírající Sudety. Po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu – tentokrát v podobě důstojníka StB – i život vypravěčky Anežky... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Přidat komentář
Obyčejný příběh obyčejných lidí v neobyčejných dobách.
Morštajnová mne nezklamala. Ba naopak. Sice v mých očích pořád hraje prim Hana, ale i tento příběh je velice čtivý a člověka až do konce nepustí.
Z meho pohledu Hanu neprekona, i presto jsem se do knihy jednou tak zacetla, ze jsem prejela vlakem zastavku a musela cekat na vlak zpet. A to hovori za vse :-)
Krásná knížka, stejně jako "Hana", ale třeba i "Žítkovské bohyně" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch" Kateřiny Tučkové. Všechny tyto knihy se nejenom krásně čtou, ale hlavně podávají svědectví o naší historii, době nepříliš vzdálené, o obyčejných lidech, kterými jsme mohli být klidně i my. Moc doporučuji.
(SPOILER) Klíčový okamžik celého vyprávění nedává smysl (jakým způsobem chtěla hrdinka svého milého oním osudným udáním "neztratit"?), vývoj vztahů a vliv historických událostí na ně je dost předvídatelný. Ale to vám dojde patrně až po dočtení knihy nebo nad tím mávnete rukou a budete chtít číst rychle dál. Čte se to samo, aniž by se to čtenářovi podbízelo.
Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Jedná se o mou třetí knihu od autorky (na kterou jsem čekala v knihovně rok) a musím říct, že v konečné fázi u mě převládají vesměs kladné pocity. Oceňuji její čtivost a příjemnou češtinu, kterou je kniha napsána (což jsem po Haně tak trochu očekávala), líbily se mi tři nevšední hlavní ženské postavy, které sice z knihy dělají tak trošku román pro ženy, ale jejich osudy i osudy ostatních postav byly někdy tak smutné, že mi to ani nevadilo. Rovněž se mi líbilo dlouhé časové období, které knížka zpracovává; člověk se dozví řadu zajímavých reálií, někdy i z úplně opačného úhlu (např. u většiny knih z období 2. sv. v. jsou hlavními hrdiny Židé, kteří musí opustit svoje domovy, zde jsme naopak svědky toho, jak se do jednoho z vystěhovaných bytů stěhuje hlavní hrdinka).
Co se týče závěru, vlastně docela oceňuji, že jsme nakonec jako čtenáři mohli být součástí happy endu, protože u podobných knih je v kurzu spíše opak. Potud tedy bylo vše v pořádku. Kdybych ale měla vypíchnout něco negativního, byla by to zvláštní (slova jsem dlouho hledala) unylost či monotónnost vyprávění. Běžně jsem zvyklá, že příběh jede po určité sinusoidě. Klidné a oddychové vyprávění (byť někdy velmi krátké) se střídají s akčním plným napětí. U této knihy jsem ale měla pocit, že vyprávění si jede pořád po stejné přímce.
I tak je ale Slepá mapa rozhodně zajímavou knihou a já si určitě doplním mezeru a přečtu si i Hotýlek, poslední knihu A. Mornštajnové, která mi ještě zbývá.
Asi jsem měla přehnaná očekávání; kniha mě zklamala a dočetla jsem jen se sebezapřením. Celkem zajímavá mi přišla jen část z období 1. války a mezi válkami a druhá část ze socialismu byla naopak jako natahovaný románek pro ženy. A závěr ve stylu Deus ex machina je už na mě prostě moc. Dala bych jednu a půl hvězdy, ale nejde to.
Moc hezky vykreslene rodinne vazby. Knizka se cetla sama. Jen me trochu zklamal zaver.
První knihu od této autorky jsem četla Hanu. Kniha byla vynikající, tak jsem si řekla, že si přečtu i další knihy. Znovu mě kniha pohltila a ven jsem se dostala až na konci příběhu. Je to velmi čtivý. Až neuvěřitelně popsaný skutečnosti, které autorka sama jen nastudovala, ale neprožila.(Narozená 1963). Myšleno válka a koncentráky. Vlnu komunismu už si prožila. Zatím je to pro mne PANÍ SPISOVATELKA. Jen tak dál.
Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu.
Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.
Když jsem začala knížku číst, moc mě nezaujala a ze začátku nebavila. Zhruba v polovině se to ale změnilo a naopak jsem se nemohla odtrhnout. I když jsem jí četla před více než rokem, pořád si příběh pamatuji a vybavím si i atmosféru, kterou má. A to se mi hned tak u každé knížky nestává.
Krásná, moc hezky se četla , bavila mě od začátku až do konce. Mám koupené všechny tři knížky, už se těším na Hotýlek a Hanu.
Jednoduše a jasně řečeno - Slepá mapa je skvělá! Autorka prostě umí, píše čtivě, příběhy mají spád a má to hlavu a patu. Za sebe musím říct, že Alena Mornštajnová je naše současná nejlepší spisovatelka.
Druhá kniha od autorky. Moc a moc líbilo. Není to veselé čtení, to ani omylem, nutí k zamýšlení nad vlastním osudem, nad osudy a historií vlastní rodiny. Pravá literatura.
Po dlouhé době výborně napsaná kniha, za kterou moc děkuji. Vyprávění osudu jedné rodiny má spád a je velmi uvěřitelné. Možná že závěr by nemusel být tolik optimistický, ale vlastně i ten byl velmi milý. Vřele doporučuju
Paní Mornštajnová je prostě PANÍ spisovatelka....její knížky jsou tak čtivé, že mě vždycky úplně pohltí. Její knížka Hana - je naprostý skvost, ale Slepá mapa je taky velice kvalitní čtení...příběh všech postav v knížce se mi líbil....líbily se mi časové linie, ve kterých se nacházíme...nahlédnutí do první světové války, potom druhá světová válka, okupace...pád komunistického režimu....naprosto mě dostal konec, na ten budu ještě dlouho myslet a za nějaký čas si knihu určitě přečtu znovu! :-) PS: Ještě bych chtěla bych chtěla podotknout - nevím, jak Vám, ale strašně pěkně se mi čte písmo, které je v knize použito.....stejné jako u Hany....
Kniha je opravdu velice čtivá. Děj jsem doslova hltala a u čtení nevnímala čas. Odkládala jsem ji jen tehdy, kdy jsem to považovala za hodně důležité. Třem ženám, které tvoří celý děj, jsem při každém životním neštěstí moc fandila, a doufala, že se z toho dostanou a snad se pro ně ukáže konečně kousek štěstí. Opravdu děj Vás úplně pohltí. Od spisovatelky je to po Haně druhá kniha, co jsem přečetla a nemůžu se dočkat až do ruky dostanu knihu Hotýlek, na kterou se chystám.
Čtivý román, jehož děj se nese téměř celým 20. stoletím, jsem zkousla jako jednohubku. Zabydlují jej uvěřitelné ženské postavy, příběhy jednotlivých hrdinů vtáhnou do děje, který příjemně plyne. A to je dle mého největší problém. Tak nějak samozřejmě přejdeme s autorkou první světovou válku, druhou i normalizaci. Děj klouže po povrchu, což je s ohledem na vypravěče pochopitelné, i tak bych si ale dokázala představit více emocí právě v těch vypjatých dějinných pasážích. Hvězdičku ubírám kvůli konci, kde si to dle mého autorka zjednodušila a poslednímu a zcela zásadnímu konfliktu a zvratu se vyhnula. Na debut je to však více než vyzrálý román...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny roduAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
První kniha, kterou jsem o Morštajnové přečetla, byla Hana. Protože se mi styl psaní líbil, sáhla jsem také po tomto titulu.
Kniha se četla dobře, příběh byl zajímavý, ale v podstatě bych řekla, že byl na jedno brdo s Hanou (3 generace, 3 linie).
Určitě řadím mezi lepší knihy, co jsem četla, obzvlášť jsem ráda, že byla napsána českou autorkou.
Hotýlek na mě ještě čeká :)