Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435896/bmid_slepe-skvrny-o-chudobe-vzdelavani-p-iJT-435896.jpg
4
462
462
Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.... celý text
Přidat komentář
Pozitivní ohlasy a doporučení na tuto knihu jsem nacházel na mnoha místech, až jsem začal mít výčitky, že už mám knížku nějakou dobu doma a dosud jsem si ji nepřečetl. Tak jsem se do ní ještě před koncem roku pustil, abych ji konečně mohl posoudit i já sám.
Autor je známý sociolog a ve své knize vychází především ze sociologických průzkumů, jejichž výsledky srovnává se zažitými (a často mylnými) představami o fungování současné společnosti v různých oblastech a problematikách.
Bez jakýchkoliv výjimek oceňuji autorovu erudovanost i v knize obsažená fakta. Z čtenářského hlediska se mi však knížka nečetla zrovna lehce, ale možná byl problém na mé straně, že jsem momentálně nebyl na takový druh četby správně naladěn. Také jsem nepochopil, proč autor do knihy zakomponoval pasáže o americké politice, když se už podle svého podnázvu měla zabývat českou společností.
Slepé skvrny bývají často srovnávány s Opuštěnou společností od Erika Taberyho. Za sebe musím říct, že Taberyho historicko-politologický přístup mi byl mnohem bližší a zapůsobil na mě mnohem více.
Velmi zajímavá kniha psaná čtivým a srozumitelným jazykem. České školství, sociální i volební systém v číslech, statistikách. Jak Češi myslí, co je třeba změnit? Každý odstavec vás nutí se zamyslet a to je dobře.
Autor se nebojí sdělovat i osobní názory, svá vlastní doporučení. A i když s ním nemusíte souhlasit, je důležité se nad vším zamýšlet, udělat si názor. Nežít v sociální bublině, používat kritické myšlení a vědět.
Už som dávno nečítala sociologickú knižku a túto by si podľa mňa mal prečítať okrem samotných laikov aj každý začínajúci politik, aby sa naučil argumentom a hľadaním dobrých zdrojov a takisto, aby si pomocou tejto publikácie postavil svoj politický program. Nehovorím, že s knihou a autorom vo všetkom súhlasím. Moje kapitalistické ja tŕplo pri pomyslení zvýšenia daní v ČR, aby sociálne slabšie vrstvy boli odbremenené, vzhľadom na to, že od 19-tich rokov tvrdo pracujem, aby som sa mala lepšie a prikláňam sa snáď k populistickému názoru v tejto krajine, že kto maká, ten má.
Napriek tomu skvelá sonda do politiky, páčilo sa mi, že autor ponúka aj možné riešenia a alternatívy existujúcich preferencií. Na môj vkus, ale zvolený jazyk bol občas komplikovaný- vetné znenia kostrbaté a zložité- občas som musela vetu čítať viackrát, aby mi dávala zmysel.
Kniha k zamyšlení a jak už bezpočet veřejně známých i neznámých osobností prohlásilo, měl by si jí přečíst každý politik aspirující na správu nejen naší země či našich samospráv.
Kromě perfektně zpracovaného seznamu problémů, na které je třeba se zaměřit, mě nejvíce zaujaly výňatky a detaily z jednotlivých sociologických výzkumů, včetně jejich výkladů a možných metodologických chyb.
Rozdělení společnosti do sedmi moderních tříd je sociologickým počinem posledních let.
Je strašidelné číst o tom, jaké výsledky vyplývají z výzkumu používající "dehumanizující škálu - opice vs člověk"...
Slepé skvrny. Kniha s velice trefným názvem a pro mě neuvěřitelným rozptylem témat. Zpočátku jsem se obávala přílišné statistiky, ale mile mě překvapilo, že statistiky trefně a efektivně podporují autorovy úvahy. Kniha se mi četla skvěle a všem velice doporučuji.Na závěr svého příspěvku bych byla ráda osobnější :)Dan byl mým spolužákem a kniha mi připomněla, jak mi sociologie chybí (až na to zírání do dat)...:).... Zároveň bych Danovi chtěla poděkovat za užitečná data v oblasti vzdělávání, které využiji ve svém projektu, jako důležitou argumentační oporu.
Kdyby si každý člověk, který se nějak zajímá o Česko, politiku, tuto knihu přečetl, bylo by nám všem lépe. Doporučuji.
Dočteno a došlo mi s dovětkem, že ta bezmoc jaká se na nás lepí díky koronakrizi je vážně šílená. Jak jsme se vůbec neponaučili a jedeme dál v zadlužování a vytváření chudoby nejen pro nás. Kniha je velmi odborně napsaná a především fakt o cizích zemích mi dělala složitost vyjádření problém. Četla jsem ji tedy velmi pečlivě a pomalu a musela proložit i beletrii.
Porozumeni spolecnosti skrze statistiky. Nazorne a vysvetlujici, urcite prectu jeste jednou.
Nesmírně erudovaně a zároveň srozumitelně sestavená kniha. Všechno podložené, poutavé. Nic vyloženě ohromujícího, ale jako celek to funguje výborně - trochu i jako takový manuál pro argumentaci.
Autor využívá různorodých náhledů na věc, třeba i dle výzkumů v jiných zemí, kde se výborně ukazuje, jak se poučit i ze západní civilizace. Např. nucené práce v amerických vězeních jsou vážně skandální a přirovnání k dnešnímu otroctví není tak daleko od pravdy.
Kapitola o mýtech jakožto "Češi si stěžují atd děs běs", je zas výborná pro všechny, co Českem silně opovrhují.
Sociologický klimax - představa, že se fakticky zjišťovalo, jestli je snowboard levicový dopravní prostředek (což není).
Občas mi vadilo opakování již řečených faktů (ale vzhledem k tomu, že je to soubor esejů publikovaných časopisecky, se to dá předpokládat). Taky lze poznat, že autor je ňák tak trochu levicově nakloněn, ale přes ideologii neargumentuje a zůstává objektivní - klaním se.
Snad už jen dodat, že Slepé skvrny si ti, co by si je měli přečíst, rozhodně nepřečtou. A přicházejí o dost.
Kniha mi vlastně nepřinesla skoro žádné informace, ke kterým bych se už někdy nedostala. Ale takhle pohromadě a v souvislostech to na mě působilo jako rána pěstí na solar.
Já z toho měl trochu depku. Je to hezky popsané, knížka je plná informací a vysvětlení, ale v podstatě je zde popsáno, co všechno je v této zemi blbě a když to vidím kolem sebe, tak že z toho vlastně není cesta ven :-(.
Slepé skvrny jsou bílá místa v našem pohledu na svět, která oko nevidí, pouze si je mozek domýšlí. Daniel Prokop je požívá jako metaforu pro vážné společenské problémy, které unikají naší pozornosti. Ukazuje, že velké rozdíly v kvalitě škol, exekuce, nebo špatná vymahatelnost práva nakonec ovlivňují naši kvalitu života mnohem více, než různé kulturní války, do kterých politici investují stále více energie. Vše píše čtivě, snaží se hledat a vyvracet protiargumenty a svá tvrzení zdrojovat.
Knížka mi určitě rozšířila obzory, přesto jsem se neubránil jistému zklamání, že jsem se nedozvěděl tolik, kolik jsem čekal. Je to asi tím, že jsem se k ní dostal až se zpožděním a o těchto tématech se dnes mluví přece jen mnohem více. Také se od doby, kdy knížku psal, posunuly i kulturní války, které kritizuje. Uprchlíci už dnes prostě ani u mě tolik nerezonují.
Rozhodně však knížku doporučuji každému, kdo se zajímá o společenské dění.
Dočetl jsem to, ale bylo to trápení.
Autor je sice uznávaný sociolog, ale taky naprosto šílený "progresivní" levičák, který termín "Konzervativní", považuje nejspíš za hlubokou urážku. Z toho taky plynou jím navrhovaná skvělá řešení, často až na úrovni sociálního inženýrství.
Co je to holt platné že je někdo skutečný odborník, když zároveň dokáže uvažovat pouze z hlediska vlastní zuřivé ideologie. To je podle mě v jeho profesi hodně velký problém...
Známý sociolog a analytik Daniel Prokop v několika částech rozebírá důležitá témata jako exekuce, chudoba, nerovnost vzdělávání, dezinformace a populismus. Jednotlivá témata se proplétají a ukazují jak spolu souvisí exekuce, odchod do šedé ekonomiky a jak chudoba znevýhodňuje děti už na startu vzdělávacího procesu.
Poukazuje taky na investice v sociální oblastí, které dělají více škody než užitku a vysvětluje, kam by se měly prostředky přemístit. Ale nejsou to jen nevhodně uspořádané slevy na dani, které jsou nejchudší vrstvě k ničemu a jen rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými. Velký problém vidí i v odlivu peněz do daňových ráju.
Občas autor zaletí pro popis problémů do USA, a to proto, jak píše, že se tam v krystaličtější podobě ukazují problémy, které jsou i u nás. Já si myslím, že je to hlavně proto, že má za ženu Američanku, ale oba důvody určitě nejsou v rozporu.
Pan Prokop nejen problémy popisuje, ale nabízí i řešení, která se mi zdála logická a realistická, pokud by se chtělo.
Bála jsem se, že se mi kniha bude těžko číst, ale byla naopak čtivá a louskala jsem ji rychle. V hodně věcech mi otevřela oči a já ji můžu všem doporučit, je to velmi přístupné čtivo. Klidně bych ji brala obsáhlejší. A jediné, co mi vadilo, že sotva jsem ji dočetla, bylo vydáno doplněné vydání.
Výborná publikace a troufám si říci, že i jedna z nejlepších sond do stavu české společnosti.
Tuto knihu bych doporučil všem, kteří si (tak jako kdysi já) kladou otázku, jak je možné, že se lidé v posledních letech přiklání k autoritářským politikům. Z knihy zjistíme, že tito voliči nejsou lidé primárně odmítající demokracii, ale že vývoj společnosti v posledních desetiletích nedal těmto lidem důvod, proč by měli demokracii věřit a hájit ji. Některými médii podsouvaná dělení společnosti "na dva tábory" autor knihy velmi dobře vyvrací a přesvědčivě vysvětluje, že složení české společnosti je ve skutečnosti mnohem pestřejší a barvitější. Autor na základě výsledků vlastních výzkumů vyvrací některá klišé, jako že např. Češi jsou rovnostářští (ve skutečnosti je tomu naopak) či xenofobní (ve skutečnosti se jejich pohled na migraci příliš neliší od zbytku obyvatel EU). Velmi trefně a přesně jsou popisovány systémové problémy související s nešťastně nastaveným systémem exekucí, s opomíjenou selekcí v českém vzdělávání (které je - navzdory obecné představě - ve skutečnosti velmi elitářské) a vůbec s nedostatky v oblasti sociální či daňové legislativy. Autorem prezentované návrhy na změnu stojí rozhodně za zamyšlení (byť jsem se neztotožnil úplně se všemi).
Tato kniha by měla být téměř povinná pro všechny, kdo jsou veřejně činní - novináři počínaje, sociálními pracovníky pokračuje a komunálními politiky konče.
(Aktualizace 13. 6. 2021: Dnes jsem dočetl knihu "Pro Čechy je nebe nízko" od Mojmíra Hampla, jehož jinak odborný pohled je bohužel velmi zkreslený přesně tím, že na Česko nahlíží právě skrz ony slepé skrvny, které odhalil a anaylzoval pan Prokop. Kdyby to šlo, přidal bych teď knize "Slepé skvrny" přidal další * , a panu Hamplovi ji doporučil jako povinnou četbu:))
Autor je výjimečný v tom, že vrhá světlo do temných míst, kam obyčejní lidé nemají koukat. Příklady, co mě zaujalo: Příjmová chudoba roste, když popupace bohatne. 26 nejbohatších lidí má majetek jako celá chudší polovina lidstva. Američané tvoří pět procent lidstva a 25 procent věznů. Ti nemají volební právo často ani po vypršení trestu. 40% věznů jsou černoši. Vězni jsou povinni pracovat a z toho těží velké korporace a ty zase lobují za rozšiřování věznic. Veřejné peníze jdou na provoz privátních věznic. Trumpova politika: korporátní lobisté ministry. Ministerstvo obrany šéfuje lobista zbrojařské firmy, dodavatele Pentagonu, ministerstvo pro správu půdy a těžby vede uhelný lobista. Velké korporace jako Amazon mají v kolonce federální daně nulu, díky odměňování zaměstnanců emisí svých novych akcií a to si odepisují. V daňových rájích se skrývá 8% privátního vlastnictví. A tak dále... je hodně zajímavých faktů, které bychom mohli vědět, místo toho jsme krmeni pseudoproblémy, populismem, zavádějícími analogiemi, lhaním, porušováním logiky, falešnými hrozbami, banálními blbostmi a omyly expertů.
Sociolog Daniel Prokop se v knize komplexně zabývá problémy a výzvami, kterým čelí naše společnost. Chudoba, nerovnost ve vzdělávání, populismus či dostupnost bydlení jsou jen hrstkou problémů, kterým se autor věnuje. Velmi oceňuji, jak Daniel Prokop zasazuje statistická data do kontextu, dodává k nim potřebný výklad a označuje "pravdy", které jsou spíše mýty, domněnkami či toužebnými přáními než realitou. S mnoha autovými názory se ztotožňuji (např. s přístupem české společnosti k ženám jako matkám a v otázkách sladění pracovního a rodinného života), v mnohých dalších se s ním neshodnu, autor si je ale schopen své odpovědi vždy obhájit. Za velmi přínosné považuji paralely ze Spojených států, zejména pasáž věnovaná kriminalitě a americkému vězeňství pro mě znamenala "aha" moment. Mimo jiné se autor také zabývá metodikou sociologických šetření a průzkumů veřejného mínění. Na několika případech ukazuje, jak snadno je možné ze seriózního výzkumu udělat frašku. Velmi doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2019 |  Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2021 | Na moři, za plotem, na síti |
Porobná analýza problematických široce sdílených mýtů v aktuálním životě české společnosti založená na empirických sociologických datech. Autor ukazuje, že často není třeba bourat dům od základů, ale k zásadnímu zlepšení stavby by stačilo opravit detail, který většina lidí a politici ve "slepé skvrně" (raději) nevidí.
Například (zjednodušeně):
- Většina exekucí v ČR není kvůli půjčkám na dovolenou, ale na splácení energií. Řešením by bylo, aby lidé v exekuci nemuseli vydělávat na příslušenství exekucí prací načerno.
- Osmiletá gymnázia obecně nevykazují v primě až kvartě lepší vzdělávací výsledky oproti šesté až deváté třídě, ale demotivují k učení talentované žáky "zbylé" na druhém stupni základních škol. Řešením by bylo ponechat čtyřletá gymnázia až pro starší studenty.
- Dvoukolový systém voleb do senátu generuje kvůli malé volební účasti ve druhém kole senátory se slabším mandátem, navíc druhé kolo jej prodražuje. Řešením by bylo zavést v jediném kole možnost volit druhého alternativního kandidáta k tomu voličem preferovanému.
A mnoho dalších detailně probíraných poučných analýz doložených konkrétními čísly a citacemi.