Slepé skvrny: o chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Rozšířené vydání úspěšné sociologické sondy do české společnosti. Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky. Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé myšlenky a postřehy k české společnosti. Kéž by si tohle přečetlo osazenstvo Poslanecké sněmovny! Občas se autor opakuje a některé názory nejsou nic nového - pokud člověk sleduje média a udržuje si přehled, těžko ho většina kapitol extra překvapí.
Trochu mě mrzí, že Prokop nešel dál. Je stále znát, že se kniha skládá z původně novinových článků. Jsou skvělé, širší rámec propojující jednotlivé "fragmenty" by neuškodil.
Přesto byla taková kniha v tuzemské debatě potřeba. Jde o střízlivý popis proč "naše země nevzkétá" a hlavně jak by vzkvétat mohla - aspoň na papíře se některá řešení zdají celkem prostá a především mimo hřiště únavných kulturních válek a zástupných politických kauz.
Nakonec je Prokopův přístup "sociologa s názorem" důležitější a zajímavější než Taberyho lehce vyčpělá Opuštěná společnost. Jde totiž na dřeň jednotlivým problémům a nejen, že se vyhýbá typickým klišé a frázím ("populismus"), naopak se je snaží popřít a za pomocí dat objasnit.
Povinná četba pro všechny, obzvláště pro toho, kdo by měl podivnou touhu téhle zemi vládnout. Nebo už jí vládne, to je ale zbožné přání.
Nejsem sice z knihy až tak nadšený, abych ji doporučoval jako povinnou literaturu do škol, nicméně opravdu obsahuje docela dost informací vyplývajících z mnoha proůzkumů a šetření, které se jinde v takto ucelené podobě nedočtete. První tři kapitoly, tedy Chudoba, Školství a Menšiny a radikalismus vysvětlují mnohé fenomény a problémy Česka dnešních dní. Za další velmi zajímavou kapitolu považuji Volby a výzkumy o tom, proč se předvolební výzkumy mohou (tolik) mýlit. Co mi přišlo trochu nadbytečné, obzvlášt v kontextu podnadpisu knihy "o chudobě, vzdělávání, popuslimu a dalších výzvách české společnosti", bylo časté věnování se situaci v USA. Jasně, Daniel má manželku pocházející z USA - o tom se ostatně mnohokrát nezapomněl zmínit, ale když dám podnadpis, že se kniha věnuje české společnosti, mohl bych se české společnosti opravdu výhradně věnovat :-)
Kniha, která se snaží na základě sociologických výzkumů vyvrátit mýty o české společnosti, ať už se týkají domněnky, že v České republice žije nejméně lidí na hranici chudoby v Evropské unii, nebo o xenofobii Čechů. Poukazuje na palčivé problémy, na něž se budou muset politici zaměřit, pokud budou chtít skutečně pozvednout životní úroveň státu jako celku. Líbila se mi poznámka autora v jedné kapitole, že „středoškolák opravdu nutně nemusí vědět o Comtovi, zato příčiny předlužení a dluhové krize v Česku by znát mohl“.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Zejména by se hodila do povinné literatury na školy. Daniel Prokop v ní totiž nenásilně učí, že sociální jevy mají složitější původ, který je často skrytý nebo dokonce účelově skrývaný.
Témata, která jsou pro společnost zásadní, se řeší výrazně méně než ta mediálně vděčná. Často se jde po povrchu, přičemž skutečný problém, nebo řešení, jsou jinde.
Byl by z toho výborný dokumentární seriál. Kniha je ideální průvodce pro všechny, kteří chtějí více pochopit, co se to s českou společností a politikou v posledních letech děje.
Vynikající kniha, zaujalo mě hlavně rozdělení české společnosti do jednotlivých tříd. Kniha přináší zajímavý pohled na problémy nejen v České Republice. Autor zároveň nabízí i možnosti řešení těchto problémů.
Data podaná jednoduchým jazykem bez zcestných pojmů a dojmů. Autor kvalitně rozebírá několik témat jimiž se zabývá, které se mezi články cyklicky vrací a doplňují.
Výborná, podnětná kniha, která stojí za přečtení. Naštěstí jsem se nenechala odradit úvodem o chudobě, který mě docela dráždil - autorův pohled se mi v tomto případě zdá až moc levičácký a zavánějící sociálním inženýrstvím. Jenže v tom tkví také kouzlo té knihy - i když se v některých názorech s autorem rozcházím, na veškerá má "ale" dává alespoň nějakou odpověď. Při čtení Opuštěné společnosti E. Taberyho (také doporučuju!) jsem po většinu času při čtení jen souhlasně pokyvovala hlavou, Daniel Prokop mě nutil k polemice.
Rovněž doporučuju knihy, na které autor Slepých skvrn odkazuje - Roslingova Faktomluva i Silverův Signál a šum rozšíří vaše obzory.
Výborná kniha. Moc se mi líbilo jak Daniel Prokop zasazuje pouhá statistická data do kontextu, dávám jim ten tak strašně důležitý výklad, bez něhož jsou to jen čísla a stejně tak shazuje rádoby "pravdy", které jsou spíše mýtem, domněnkou nebo toužebným přáním než realitou. Mé nadšení pramení i z toho, že se názorově s Danielem Prokopem střetávám. Moc by mě zajímalo, jak by na knihu reagovali názoroví oponenti a také se obávám, že k těm nejpotřebnějším se kniha stejně nedostane.
Paklize nekdy (poslednich 7 let) nechapete ceskou spolecnost, tak v tehle knize najdete spoustu odpovedi na otazky, ktere se vam honi hlavou. A nejsou to pouze domnenky, ale uvahy zalozene na spouste dat a sociologickych pruzkumu. Velice doporucuju. Vice v
https://babylonrevue.cz/prokopovy-slepe-skvrny-ceske-spolecnosti/
Daniel Prokop se pustil do v dnešní době odvážného kroku. V době, kdy veřejnému diskurzu vládne Václav Klaus mladší, Tomio Okamura a Andrej Babiš je kniha o populismu a demokratických deficitech jako píchnutí do vosího hnízda. Prokop však v publikaci Slepé skvrny úspěšně proplouvá mezi Skyllou podpásového zesměšňování a Charybdou neškodného klouzání po povrchu a předkládá text, který může být čtivý i pro skupiny s opačnými politickými názory.
výborná sonda do štruktúry a dejov v spoločnosti. a pre blízkosť českej a slovenskej spoločnosti tak trochu aj cestovná mapa vnímania toho, čo sa deje u nás.
ďakujem.
Daniel Prokop ukazuje na problémy české společnosti, ale na rozdíl od jiných autorů ukazuje i jejich řešení. Kniha je skvěle odzdrojovaná, podložená fakty, daty, výzkumy a bourá řadu našich zažitých stereotypů a představ.
Knížka Slepé skvrny nabízí pohled na společenské problémy očima průzkumů. Způsob jakým pracuje Daniel Prokop s daty mě baví - podpořil některé mé domněnky podloženými argumenty. Doufám, že se kniha dostane k těm, kteří trpí větší mírou zaslepení - myslím, že by si zasloužila podobný (komerční, počet čtenářů) úspěch jako Opuštěná společnost - Erika Taberyho.
Štítky knihy
sociologie chudoba, bída krize vzdělávání, edukace populismus
Autorovy další knížky
2019 | Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti |
2018 | Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
2021 | Na moři, za plotem, na síti |
Původní fragmentace na články byla sice patrná, ale i přesto byl obsah konzistentní a jednotlivá témata rozhodně byla výzvami české společnosti (autor si tak názvem trochu články ospravedlnil). Nevadilo mi ani srovnání s jinými zeměmi s důrazem na USA, ke kterému má autor nejblíž. A ačkoli člověku, který se v dané problematice pohybuje více, nemusí nutně přijít některé výsledky jako zajímavé či překvapující, přesto vědecké ověření a rozebrání z více úhlů pohledu dělají knihu přínosnou.
Sympatické jsou hlavně možnosti řešení a východiska, byť nelehká, která autor pod palbou vlastní kritiky nabízí. A na závěr trochu osobně, je to můj spolužák a má rozhodně můj respekt!