Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507261/bmid_slepe-skvrny-o-chudobe-vzdelavani-p-r3K-507261.jpg
4
462
462
Autor v knize pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa.Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.... celý text
Přidat komentář
Vynikajici rozbor sociologickych pruzkumu. Velmi poucne (a casto depresivni) cteni. Velmi ocenuji nabizena reseni - z tohoto duvodu by kniha mela byt povinnou cetbou vsech politiku. Na druhou stranu si vsak myslim, ze rada z nich by si z knihy odnesla hlavne napady, jak vyhrat volby, jak manipulovat volici a komu co pred volbami slibovat... :-[
" ... Uvědomit si tyto typy nerovností je důležité pro to, abychom vysvětlili
nespokojenost lidí, volbu populistů, obavy z globalizace, fragmentaci
společnosti či touhu po návratu k jednoduchému světu ... " Autor je úplně mimo. Na třídní nerovnosti je kapitalismus založen a více méně s tím nejde nic dělat. Třídní nerovnost není tím společenským zlomem, který dělí společnost. Zásadním zlomem jsou tři společenské jevy: 1. Snaha globalistů zničit národní státy 2. Boj USA o udržení role světového hegemona 3. Totální odtržení elit od životních potřeb řadových občanů. Autor zcela záměrně tyto jevy marginalizuje. Kniha je z tohoto pohledu v podstatě bezcenná.
Nějak se nemohu ztotožnit s tím nejlepším hodnocením této knihy. Bohužel jsem očekávala více situací a modelů z Čech, když je v podtitulu, že se jedná o výzvy české společnosti. Rušily mě časté komentáře s Amerikou, i když v určitých situacích to chápu, myslím, že šlo celou knihu pojmout více česky, když tady o to má jít.
Tuhle knihu by si povinně měl přečíst každý politik a vlastně i každý Čech. Protože krásně vysvětluje naše domácí „problémy", objasňuje spoustu mýtů i nabízí řešení. Najednou na spoustu věcí nahlížím úplně jinak.
Škoda, že v knize nebyl nějaký shrnující doslov, hodně by to pomohlo si vše v hlavě dorovnat.
Brilantní sociologická popularizační knížka, pro mne v řadě ohledů nesmírně objevná a poukazující na překvapivé souvislosti jevů, které jsem si v naší i světové politice dosud buďto nedokázal uspokojivě vysvětlit, nebo vyjasňoval spíš intuitivně a až teď se mi k tomu díky práci Daniela Prokopa dostalo solidní opory v průzkumech a datech. Oceňuju i metodologickou otevřenost a setrvačný důraz na výzkumnickou, potažmo obecně noetickou pokoru. Navíc jde o knihu čtivou, kterou lze zvládnout na jeden dva zátahy.
Prokop v knize realisticky oponuje Roslingovi (kniha Faktomluva) v jeho přílišném optimismu. Oproti Koukolíkovi (např. kniha Češi: proč jsme kdo jsme – a jak dál?) často neuvádí přesná čísla - pouze uvádí zdroje informací na konci podkapitol. Stejně tak Koukolíkovi pointy a poznatky byly přesnější, vědečtější - Prokop oproti tomu píše velmi novinářsky ale paradoxně občas velmi „nečtivě“.
Už tím, že je kniha strukturována jen jako soubor esejí (které by se daly vydat jako jednotlivé novinové články a částečně také tak vydané byly), slouží jako zábavné čtení na zamyšlení ale ne úplně jako encyklopedie neduhů naší společnosti a zároveň kuchařkou, jak ty problémy řešit. Tento problém zároveň snižuje pravděpodobnost, že knihu budu chtít přečíst znovu nebo potřebu v ní listovat a hledat důležité myšlenky.
Podkapitola "Stíny amerického vězeňství" se sice drží poselství knihy o slepých skvrnách, ale nezapadá absolutně do kontextu Česka - paralela s Romy nefunguje. Stejně tak mnohé odkazy na Trumpovu kampaň se částečně míjí v českém prostředí. Podkapitola o metaforách dobře zdůrazňuje, jak mohou být metafory silným nástrojem k ovlivnění názoru a manipulaci voličů - ať už to politik dělá úmyslně či náhodou. Druhá polovina byla méně záživnější a knize chybí nějaký sumarizující doslov, nebo komentář jiného autora.
Z této knihy mám rozporuplné pocity, proto jen tři hvězdy. První polovina super (školství, chudoba, dělení společnosti), ale v druhé půlce jsem měla pocit, ze čtu úplně jinou knihu. Vůbec mě to nebavilo, měla jsem tendenci přeskakovat očima, ale nedostala jsem se k lepšímu textu. Druhá půlka tedy pro mě velké trápení a nezazivnost. Proto jen 3 hvězdy.
(SPOILER) Pojednání o největších systémových problémech ČR podle sociologa Daniela Prokopa. Nejvíce mě zaujala asi kapitola o exekucích. Přestože jsem je už předtím považoval za velkou slepou skvrnu naší společnosti, kniha mně odhalila některé další souvislosti. Dále je zajímavé například to, jak možnost předškolního vzdělávání by dětem z chudších českých rodin významně zlepšila jejich budoucí život, a navíc by na tom stát vydělal. Dobré byly také části o migraci (málokdo je absolutně pro nebo absolutně proti, existuje řada mezistupňů) nebo předvolebních modelech veřejného mínění (často chybná metodologie výzkumníků). Celkově je v textu hodně myšlenek, se kterými se i já jako umírněný pravičák ztotožňuji.
Prokop prezidentem úplně ne, to by byla škoda ho odvádět od tak užitečné práce, ale poradcem rozhodně! Kolik knih jen tlachá - tahle nabízí podložené a fundované analýzy, které jen jen převést do praktických řešení.
Bylo velice zajímavé číst tuto knihu na pozadí právě probíhající války na Ukrajině (a to především kapitoly o menšinách, migraci a radikalismu).
Co mě ale nemile překvapilo, byly některé zmiňované výzkumy (ona kniha je vlastně takovým sborníkem výsledků desítky sociologických průzkumů). Chápu, že sociologie není věda exaktní, nýbrž humanitní a tak jsou ve výzkumu uplatňována jiná pravidla a postupy. Ale používání evidentně tendenčních otázek, které mají respondenty navést ke "chtěným" odpovědím? Ovlivňování respondenta navozením žádané emoce hned v úvodu dotazníku? Opravdu se toto děje?! Nejde samozřejmě o nedostatek knihy, resp. autora. Jde o výrazný nedostatek a neprofesionalitu organizace, která zmíněný výzkum realizovala. Úkolem odborné veřejnosti by pak mělo být takovéto účelově neobjektivní výzkumy jasně označit a zpochybnit dřív, než jsou jeho výsledky prezentovány široké veřejnosti. Každý výzkum by měl být objektivní a měl by pracovat s dostupnými, validními a reálnými daty. Jinak nejde o výzkum, ale o manipulaci. Oceňuji, že na tuto realitu autor také upozornil.
Kdyby to byl manifest nějaké politické strany, atakovala by klidně třicet procent. Pokud by ji tedy nepřeválcovaly řeči o „komunistických“ nápadech, k nimž se uchylují zastánci starých pořádků. Daniel Prokop sonduje „slepé skvrny“ české společnosti – problémy, které nejsou tolik vidět nebo u nichž se vžila představa, že jsou nezměnitelné. „Celá řada rozumných opatření má většinovou podporu a nedochází k nim kvůli konzervativnosti, neochotě či zlobbovanosti politiků,“ vystihuje Prokop letitý nešvar české politiky. V žádném volebním programu se samozřejmě nepíše o podpoře velkých exekutorů nebo odpadářských firem, a přesto se ve sněmovně vždy najde většina pro zájmy mocných lobby, které jdou přímo proti zájmům běžných lidí. Česko se potýká spíše s majetkovou než příjmovou nerovností, vysoké daňové zatížení práce jej činí obtížně konkurenceschopným a majetkové daně tvoří pouhé procento z daňových výnosů. A přesto jsou jakékoliv tendence na vyšší zdanění majetku paušálně odmítány jako znárodňování. My si totiž „s oblibou vytváříme systém, který je celkově neefektivní, a místo abychom ho měnili a zlepšovali, dovolíme části lidí se z něj vyvázat“, příkladem budiž švarcsystém nebo víceletá gymnázia. Na papíře máme velmi otevřený systém veřejného vzdělávání, ve skutečnosti se ale stalo normou, že je jedna náročná škola pro „lepší“ rodiny, druhá pro „normální“ a třetí pro Romy. Ty totiž část společnosti (stejně jako třeba uprchlíky) ani nepokládá za rovnocenné lidi… Kniha podle mě není nijak radikálně levicová. O některých problémech by se zkrátka mělo psát bez servítek. Třeba že fungování dluhového a exekučního byznysu v Česku opravdu nebylo normální nebo že není udržitelné, aby největší globální korporace neplatily skoro žádné daně. Je s podivem, kolik zajímavých informací a postřehů se povedlo vtěsnat na něco přes dvě stě stránek – jaké v Česku existují sociální třídy, že při pádu do chudoby klesá IQ o deset bodů nebo proč se Václav Klaus mýlil v tom, že snowboard je levicový. (10/10)
Dala jsem všechny hvězdičky za snahu o nestranný přístup. Autor není fanatik, slunče, které si myslí, že má ten jedinej správnej názor, jak by měl fungovat svět.
S jeho názory v zásadě souhlasím, v tom nemám problém.
Problém mám s tím, kde vzít prachy na všechny ty, dozajista užitečné , reformy.
Asi jsem skeptická. Současně připouštím, že ani já nevím, co by se mělo a jak by se mělo. Jenom si uvědomují, že bolševik uměl začleňovat líp. I sami nepřizpůsobiví tvrdí, ze pro ně byl Listopad pravá pohroma. Za bolšána makali všichni, ať už na svobodě, anebo v base. A všechny děti viděli rodiče, jak si na ráno natahují budíka. Dneska už ne!!!
Líbila se mi některá navržená řešení. Dojem zkazilo zbytečné opakování a hlavně "kavárenské" názory přes snahu o nestrannost.
Úplně jsem zapomněl, že Václav Klaus kdysi označil kuřecí řízek a salát za levičácké antijídlo. LOL! - už jen kvůli připomenutí hodnotím knihu kladně a zdravím u dalšího vydání pečiho literárních vrat.
Daniel Prokop se snaží prokopnout nevědomost o zásadních problémech nejen české společnosti - exekuce, chudoba, školství, oba dva Klausové a jiné katastrofy. Krom toho tam zamíchá i trochu Ameriky a koncentrovaná informační superkulička je na světě. Tak koncentrovaná, že jsem si po jednotlivých kapitolách musel dávat pauzu v podobě jiný knihy.
Za mne 8/10, podobně jako ostatní podobné věci si to bohužel najde čtenáře jen tam, kde pšenka demence moc nekvete.
Tesat do kamene, zavést jako povinnou literaturu na školách a dávat z toho testy všem politikům před usednutím na teplý místečko.
Fakt, je až v podivem, před čím vším nevědomky zavíráme oči, jak jsem jako národ xenofobní, jak si necháme denně lhát a nepřijde nám to vůbec divný.
Těžký čtení, mořila jsem se s tím od října, ale rozhodně to stálo za to.
Témata jako populismus, volby, chudoba, vzdělávání, migrace slyšíme z médií denně, ale tohle komplexní pojetí od Daniela Prokopa by si měl přečíst každý.
Slepé skvrny Daniela Prokopa by měly patřit mezi povinnou četbu na středních školách. Neříkám, že je to kniha bezchybná - zejména v některých pasážích by se měla více zaměřit na příklady z praxe a ubrat na teorii. Přesto se aktuálně těžko najde lepší kniha, jež je sžíravou sociologickou sondou do české společnosti a nastavuje nám zrcadlo všední problematiky lidské existence.
Ráda si zase někdy D.P. poslechnu nebo přečtu rozhovor s ním, ale na čtení této knihy mi chybělo patřičné soustředění (nečte se zase tak snadno). V mnoha názorech s autorem naprosto souzním.
Výborná kniha o naší společnosti, politice i ekonomice, která je psaná z liberálně-levicových pozic. V mnohém nastavuje nové úhly pohledu na řadu našich problémů a odhaluje ony slepé skvrny, které jsou v našem mediálním prostoru zakryty mnohdy povrchním hašteřením bez snahy o hlubší řešení problémů. Nebudu se příliš rozepisovat o kvalitách této knihy, protože to činí v podstatě všichni komentátoři níže, zdůrazním pouze pro mě hlavní bod, a to že autor opravdu nezůstává uzavřen v bublině převládajícího liberálního narativu ala Tabery, Pehe, Pithart, Halík atd., kteří se z morálního stupínku pohoršují nad českým národem jako nenapravitelnou a nesvéprávnou entitou, kterou může vyléčit pouze osvícená liberální elita s Havlovým srdíčkem v klopě. Prokop velmi dobře ukazuje, že naše problémy nejsou v nějaké morální nedostatečnosti národa, ale v konkrétních, reálných problémech, ve kterých musí mnoho lidí žít. Dovolte mi však zaměřit Vaši pozornost i na dvě slepé skvrny v knize Slepé skvrny :D
Celá kniha je v podstatě psána na základě výstupů z průzkumů veřejného mínění. Pohled na svět optikou lidí a jejich názorů je velmi důležitý, ale současně nás vystavuje riziku, že si autor přizpůsobí realitu svému vlastnímu vidění světa. Tím, které výzkumy použije, které naopak nepoužije, jak je interpretuje apod.. Všiml jsem si, že sice Prokop uvádí i průzkumy, které jdou proti jeho myšlence, ale téměř vždy je současně shazuje komentováním jejich metodologické chybnosti či nedostatečnosti, což ale nijak důkladně nevysvětluje. Nemyslím si, že by Prokop postupoval účelově, je to člověk s asi největší znalostí toho, co si naše společnost vlastně myslí, ale přesto jsem měl při čtení pocit, že si autor realitu ve svůj prospěch občas ohýbá.
Ve druhé kritické připomínce půjdu trochu proti svému tvrzení v úvodu, kde autora chválím za vystoupení z liberální bubliny. Myslím si totiž, že z ní vystoupil pouze na půl a že pro ještě hlubší analýzu naší společnosti musíme udělat i krok druhý. Prokop ve své knize oprávněně zaměřuje svoji kritiku proti tzv. novému populismu (Zeman, Babiš, Trump, Johnson…). Říká, že nový populisté využívají emoce, šíří fakenews a vymezují se proti elitám stylem „my vs oni“. Ano je to pravda, ale nedělá náhodou druhá strana to samé? Populisté straší migrací a EU, liberálové Ruskem, Čínou. Populisté se vymezují proti kulturní elitě, liberálové proti průměrnému Čechovi a jeho předsudkům. Jedni myslí, že za všechno může Kalousek, druzí, že za všechno může Babiš. Výstupem knihy Daniela Prokopa pro mě je, že na jedné straně jsou zlí populisté, kteří dělají zlou politiku a na druhé straně jsou dobří liberálové (ať ti levicový nebo pravicový), kteří pouze používají špatnou strategii ve volbách. Nejsou však populisté a liberálové pouze dvěma stranami stejné mince? Neměli bychom si spíše přiznat, že problémem je dnes politika jako taková, politika řízená sociálními sítěmi, mediálními a korporátními konglomeráty, které z vážné debaty o politice udělaly cirkusový spektákl?
Štítky knihy
sociologie chudoba, bída krize vzdělávání, edukace populismus
Autorovy další knížky
| 2019 |  Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2021 | Na moři, za plotem, na síti |
Opravdu to není o černé a bílé. Autor se snaží o co největší objektivitu a většinou se mu to asi, podle mne, daří. Jeho úvahy o některých žhavých problémech naší politiky jsou očividně dobře podloženy statistickými daty a tak jim můžeme možná věřit, i když jsou samozřejmě také zkreslena osobními preferencemi autora, o tom žádná. Stačí se jen podívat, kolikrát je zde negativně zmíněn Miloš Zemanů nebo Donald Trumpů. Ale na to má samozřejmě nárok, jenom je s tím potřeba počítat, zrovna tak jako s jeho liščími názory (co to je naleznete v této knize také).