Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323511/mid_slezske-pisne-6pC-323511.png
3
971
971
"Plným právem se nazval Petr Bezruč ’věštcem svého lidu’, ’bard prvý z Beskyd, co promluvil’. V tom spočívá síla a velikost básníka. Vyjádřit to, co stotisícové cítí, co se s nimi rodilo, co s nimi rostlo. Konec devatenáctéhostoletí znamenal u nás velký rozmach kapitalistické výroby. S ní zároveň rostlo vykořisťování. Rostla poroba sociální i národnostní. Proti panské tyranii rostl ’lidu hněv’. Tisícové hledali slova, jak jej vyjádřit.vyřknul. Masy je přijaly. Slovo se stalo tělem, zapalovalo, měnilo se v čin ... Ano, Petře Bezruči, zpíval jste dobře. Nezpíval jste nadarmo. Národ vám porozuměl ... (Antonín Zápotocký.)... celý text
Přidat komentář
Nikdy jsem ve Slezsku ani na severní Moravě nebyl, ale problém pochopit, o čem Bezruč psal, jsem neměl, neboť při čtení sbírky nemusí člověk být génius, aby mu to došlo. Kniha z které naléhavě čiší žal a nespravedlnost.
Ale no ták, co to je to nízké hodnocení!? To jste nikdy nebyli ve Slezsku, Ostravsku nebo v Beskydech? Bezruč vystihl zdejší kraj tak perfektně!
Celkem těžká kniha ke čtení , kvůli nářečí .Zajímavě poukazuje na "popolšťování " .
Vody jí nepodá žádná jiná,
ale je chudobná, nemá nic,
prošvarná děvucha od Těšína,
děvucha šumná z Žermanic....
Narodila jsem se tam a vím, o kom to Bezruč psal...Bylo by proto asi podivné, kdybych Petra Bezruče neznala nebo mu nerozuměla. Byl součástí celého mého dospívání, vystudovala jsem Gymnázium Petra Bezruče, chodila jsem do Bezručových sadů a znala jsem většinu jeho básní nazpaměť. Hrozně mě naštval nehorázný názor hejtmana Olomouckého kraje a ministerstva kultury, že Bezručův význam je beztak přeceňován. Takový nesmysl!
Pro mne jsou Slezské písně skvělé a jen se divím, že jsou - asi pro mladší generaci - nesrozumitelné. V čem?
Některé z básní se mi opravdu velmi líbili. Seznámil jsem se s celou řadou nových slov, byť nářečních. Nejsem zrovna básnicky osvícený, ale tato poezie mě mile překvapila :-).
Teď, když dlouhá léta žiju v kraji, o kterém píše, asi těm básním rozumím trochu lépe. Některé jsou plné kouzla, zmaru a beznaděje...
Slezské písně jsou velmi osobité a snadno poznatelné. Popisují pochmurný a těžký život tehdejších obyvatel, stejně tak jako útlak českého jazyka. Pokud budu upřímná, polovině básní jsem nerozuměla, nicméně toto z básní přímo křičí. Na mém neporozumění se z velké části podílí nářečí či zastaralé výrazy a hlavně fakt, že neznám Slezsko. Nikdy jsem tam nebyla. Myslím, že těmto básním mohou skutečně porozumět jen sami Slezané, protože byly psány hlavně pro ně.
Všechny básně byly velmi ponuré, smutné. Z každé ale plyne určité ponaučení. Problémem bylo, že většině básní jsem plně neporozuměla, což mě mrzí. Básně jsem se ale snažila co nejvíce pochopit. Se sociálními problémy, které jsou ve sbírce popisovány, se téměř denně setkáváme i dnes, proto jsem si leccos odvodila. Velmi mě zaujala autorova forma psaní:)
Čteno v rámci povinné četby. Zpětně musím vysoce ohodnotit, beru tyto básně jako výlet do historie za poznáním, jak drsné osudy lidé tehdy museli prožívat. Navíc konflikt obyčejných lidí s vrchností, která je ožebračuje, je nadčasové téma. Skoro bych řekl současné...
Petr Bezruč tuto knihu psal přímo pro nás, nás Slezany, kteří víme, jak je život těžký tady u nás. Nikdo se s náma nepáral, ani Němec/Rakušák, ani Polák. Pro nás tato kniha větší citová vazba než pro ostatní lidi. Já k tomuto dílu nemám vůbec nic co dodat.
10+/10
Ač nepocházím z tohoto kraje, básně se mi velice líbily a jsem moc ráda, že jsem si je mohla přečíst. Ve škole jsme některé z nich podrobně probírali a zatím to asi bylo nejlepší učivo letošního školního roku. Určitě je fajn, že ve sbírce nejsou jen smutné básně, ale i ty veselejší, které jsou, i podle samotného autora, z míst, kde se žije lépe (Kyjov, Hanácká ves ...). Asi nejvíc se mi líbily ty básně, kde autor představuje sám sebe, Já, Škaredý zjev atd. ... u těch jsem se asi nejvíc zasmála (vím, že by mi to asi nemělo být k smíchu, ale...) ,,...ze skály vyskočil já!" ,,Já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, toulavý šumař a bláznivý gajdoš, šílený rebel a napilý zpěvák..." ,,Bůh ví, že jsem škaredý! Puch mrtvoly ode mne táhne,..." ,,...V pravici hornické kladivo nesu, levou mi urazil uhelný balvan..." atd. ...více už nebudu prozrazovat, ať si přečte každý sám. Obdivuji autorův talent, používá mnoho básnických přívlastků a všechno k sobě sedí, nádherné rýmy a jeho osobitý způsob, jak vyjádřit daný problém.
Čekala jsem něco ve stylu básní "Hradec-Podolí" a "Valtice" ("oslava" jednotlivých obcí), ne antisemitismus a rasismus, přičemž ani s jedním nemůžu souhlasit, ba naopak je to odsouzeníhodné!! Navíc, když se český národ vzpírá nadvládě Poláků a Němců, proč se chová stejně jako oni a vyjadřuje se hanlivě k židům a černochům? Nepřípustné! Navíc nenávidím nárečí všeho druhu, byť dokáži pochopit, že se jedná o století devatenácté, tudíž to moc nezohledňuji v hodnocení. Zásluhou pár básní, které jsem znala ze střední školy a už tenkrát se mi líbily, dávám dvě hvězdy.
V letech předmaturitních se mi básně PB líbily tak, že jsem si je koupila. Nebyla jsem v tom sama, se sestrou si dodnes pamatujeme úryvky - každá jiné, má to sílu, pořád.
Slezské písně. Klasika, která dokonale vystihla ve své době, jak těžce a tvrdě se žilo a pracovalo ve Slezsku.
Slezské písně – to nejsou jen všeobecně známé básně Ostrava a Maryčka Magdonova. Ale také básně, které se věnují životu na venkově, v Beskydech. Autor často řeší sociální otázku a soudobou politickou situaci
A možná, že někoho překvapí, že je tu i milostná lyrika.
Petr Bezruč a jeho Slezské písně... :-)
Nebudu předstírat, že sbírka je dokonalá. Nicméně, plný počet hvězd, protože několik básní je nezapomenutelných, geniálních, smutných a některé dokonce šokují svojí čistotou, s jakou jsou podány, vyprávěny a především skvěle zrýmovány.
Na základní škole jsem znal jen OSTRAVU. Nyní jsem obohacen o několik básní, které nikdy nezapomenu. A když jsou vám ještě navíc recitovány, tak na konci básně v němém úžasu třeštíte oči. Tak jsou silné!!!
LABUTINKU řadím mezi nejsilnější básně české poezie všech dob... Krásné, jemné, láskyplné a bolestně smutné...
Kdo by neznal Maryčku Magdónovu nebo Kantora Halfara. Každý z nás aspoň chvíli ,,sto roků kopal uhlí, za sto let v rameni bezmasém, svaly mu v železo ztuhly". Za mých mladých let to do nás ,,hustili" pod tlakem a my svědomití se verše učili nazpaměť, abychom je se zajíkavou trémou neuměle recitovali na ,,pranýři" spolužákům a nepřemýšleli, co tím chtěl básník říci.
Až mnohem později jsem objevila krásu této poezie poštovního úředníka. O mnoho let později jsem objevila přírodní lyriku Rybníků za Paskovem, intimní lyriku Labutinky černobrvé ...
Stále znovu mě bude dojímat, že ,, sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chatky, a nikdy víc se nevrátí zpátky".
A každý den čekám, až ,,za temným oknem, v květníku sivém červený z lodyhy vyrazí kalich, červený květ".
Tato sbírka si mě získala až v jeseni pozdním žití mého, takže teď zbývá již jen spatřiti lán lnu v Chuchelném modravého a ... Stužkonosku :-)
P.S: Po přečtení ostatních komentářů si nejsem až tak jistá, zda moje hodnocení bude vůbec uznáno. Mým domovem je totiž Praga caput regni :-)
Štítky knihy
Ostrava chudoba, bída Opava poezie česká poezie Slezská Ostrava
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Mám ráda tuto sbírku. Můj milovaný pedagog na univerzitě Bezručově tvorbě zasvětil kus života a mluvil o ní téměř neustále. A já zase žila/žiju nebo trávila/trávím čas na výletech nebo u příbuzných v místech, o kterých Bezruč píše. A celou tou problematikou zdejší kraj vlastně pořád žije - v expozicích místních muzeí, obzvláště Hornického muzea Landek nebo Dolu Michal, v repertoárech divadel, třeba Arény, ve tvorbě i současných místních regionálních spisovatelů nebo třeba v počinech knihoven, jako je Paměť Ostravy atd. atp. Vše, o čem píše Bezruč, už zdejšímu kraji nikdo neodpáře. Zároveň však Ostrava umí velmi překvapit už i svými jinými, novými tvářemi.