Sloky lásky
Stěpan Petrovič Ščipačov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125663/sloky-lasky-MrD-125663.png
4
70
70
Verše o lásce k ženě a k člověku na pozadí motivů přírodních, společenských, válečných i všelidských.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1981 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Stroki ljubvi, 1945
více info...
Přidat komentář
Velice citlivý obsah sbírky.
Jemné, kolísavé se sovětským nadhledem.
Přesto působivé ve svém základu.
City k ženě, ale nejen k ní, správně volená slova a zajímavé rýmy. Spousta básní vyvolává potřebné emoce a vzývá člověka k potřebě milovat.
Není tolik existenciální, ale pravdivé.
Muži potřebují milovat ženy a ženy jsou tudíž bytostmi, jejichž krásu musíme ocenit, protože nebýt jich, nic lidského na světě není.
Sbírka rozpoutá oheň v srdci každého člověka.
Jen nesrovnávat s českými romantiky.
Česká milostná poezie má milejší a důvěrnější tón...
Anotace jednotlivých vydání se liší, proto pro přesnost uvádím, že u druhého vydání jsou básně pevně zasazeny v čase. Stačí si nalistovat obsah a hned víte, že nejstarší báseň pochází z roku 1926; nejmladší pak byla vytvořena v roce 1953. A je tu jedno důležité jméno - překladatel Ladislav Fikar (1920-1975). Muž o generaci mladší než autor, a taky básník. Zde v doslovu přirozeně se ohlížející, sebekritický. // Jednu báseň opisuji.
---------------
Lásky si važte už teď v mládí
a s léty dvakrát vroucněji.
Láska – to není vzdychat, hladit,
vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň.
Pak, zkřehlé, kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň,
a píseň složit – těžké je.
ŘÍKALI U NÁS DOMA
Třeseš se zimou v halence.
Říkali u nás doma v máji:
Když kvete střemcha na louce,
vítr má rampouch na šalmaji.
Stmívá se. Nebe hvězdnaté,
třpytí se jasnou večernicí.
Stul se v mém modrém kabátě
a nepořež se o ostřici.
Půjdeme. Rosa studí nás,
střevíčky smáčí mokrý jetel.
Tak vždycky bývá v tento čas,
když střemcha na loukách kvete.
Krásné básně plné lásky....
To je tak když zamilovanému strčíte do ruky tuhle sbírku, ať je to platonická, pravá nebo levá láska, tyhle krátké verše rozdmýchávají ve vašem nitru další plameny. Neznala jsem, poznala jsem, přečetla jsem a zůstane už v srdci.
Já ho miluju... dostala jsem staré vydání od mojí milované babičky a střežím si ho jako poklad. Některé básně umím nazpaměť už mnoho let, například Břízka je úžasná!
Básničky mě moc nebaví. Ale dnes jsem doma v knihovničce sáhla po téhle malé knížečce a překvapilo mě jak byla hezká. První půlka teda moc pěkná, druhá polovina už méně, proto za 4 hvězdy. Ale mohu doporučit.
Na vydáních této knihy je nádherně vidět, jak moc dělá šikovnost překladatele. Nejprve jsem sbírku četla v překladu Michala Černíka a byla jsem nadšená. Připadalo mi, že pěknější básně jsem snad ani nečetla. Podruhé jsem se pustila do překladu, který vytvořil Ladislav Fikar. Tentokrát přišlo rozčarování. Některé básně mi připadaly krásné, ale ty, které jsem si oblíbila v Černíkově překladu, byly tak divně přebásněné, že místy dávaly docela jiný smysl a především už tak krásně nezněly - spíš naopak - připadaly mi nijaké, nedomyšlené. Zajímalo by mě, jak verše vypadají v ruském originále, protože takto vlastně hodnotíme spíše překladatele než samotného Ščipačova.
Knihu jsem si vybrala kvůli výzvě a ačkoliv nejsem na poezii, básně jsem četla se zatajeným dechem.
Tys se mnou - rád mám každý tvůj krok
i roky,které žít máme ještě.
Přijde však jednou rozluky rok
a srdce sevřou loučení kleště.
Jen hvězdy budou stejně svou zář
lít v něčích srdcí zvučící lyru.
Kde potom, milá, najdu tvou tvář,
kde stopu tvou pak najdu ve vesmíru?
Tak tady najdeme "hormon štěstí..."
Obloho sviť nám sviť nám zářivá
dnes ještě modřejším jdem pobřežím
ať tvrdí že i moře ubývá
že láska umírá já nevěřím....
/U moře/
Že muži pátrají teď déle
tam v očích tvých ? Ach nedbej jich.
Nesčítej vrásky na svém čele
neuber jeden z roků svých ...
/o zralosti/
Nu což, my leccos přetrpěli
a nelže svědek, říká-li,
že v třiceti jsme šedivěli
a v šedesáti - nestárli ....
/Šediny/
Klobouk dolů před autorem i překladatelem, oba za sebou mají slušný kus cesty. Ruština je krásný a zpěvný jazyk, Perunžel jí ale nevládnu, zajímalo by mě, jak některé milostné básně zní v originálu.
Celkově se mi sbírka líbila, místy však byla dost poplatná době. Rudoarmějecké sloky mi nijak neučarovaly. Na druhou stranu jednoduché verše, které popisovaly krajinu, hvězdy, zimu, mládí i stáří - nikdo jiný by je asi nenapsal lépe.
JABLOŇ
Do rána rozkvetla.
U plotu stála bílá
a vítr, kde se vzal,
šeptal jí: Milá, milá--
a na píšťalu hrál.
A teď -- s kým šeptat si?
S renetou přes plot? -- Hloupá,
copak se nedočká?
Už aby mohla houpat
červená jablíčka!
Stěpan Ščipačov - básník
Ladislav Fikar - překladatel
Ludmila Jiřincová - ilustrátorka
Těmto třem patří poděkování za jedinečnou knížečku, která dokáže svojí něhou polaskat a potěšit.
Nádherné verše, o nichž se bohužel ve škole většinou neučí - přestože by si to autor zasloužil. Pochvalu by si zasloužil určitě také překladatel této sbírky - Michal Černík.
Na to, že knihy o lásce, ať už próza či poezie, nejsou můj šálek kávy, tak dost dobrý. Jedná se o oblíbené verše mojí mamky, já si to do oblíbených asi nezařadím, ale dát tomu tři hvězdičky (nebo méně!) by bylo krajně nefér. Takže za čtyři (hvězdičky, pochopitelně) :-D.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Sloky lásky |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1954 | Básně |
| 1952 |  Pavlík Morozov |
| 1959 | Rozjímání |
Jednoduchá, přímočará poezie, přitom jsou verše plné citu a něhy. Pokud se překladatel opravdu snažil o zachování rozsahu i významu básní, moc cením!