Sloni žijí do sta let
Petr Horký , Miroslav Náplava , Miroslav Zikmund
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119888/bmid_sloni-ziji-do-sta-let-3zJ-119888.jpg
4
88
88
Vyplujte na zámořskou cestu do exotické Srí Lanky a do vzpomínek cestovatele Miroslava Zikmunda, který vám chce vyprávět o zelených čajových plantážích, divokém oceánu, nezapomenutelných výhledech z nevyzpytatelných hor, na jejichž vrcholcích se vám zamotá hlava horkým vzduchem promíseným s vůní ibišku a jasmínu. Vydejte se na cestu náhod, přátelství a zrání a oslavte s ním sto let naplněných cizokrajnými dálkami, pestrými barvami, tisícem chutí a zážitků! Miroslav Zikmund se narodil 14. února 1919 v Plzni. Se svým celoživotním parťákem Jiřím Hanzelkou procestoval celkem 83 zemí světa. V roce 2000 se již potřetí vydal na Srí Lanku, tentokrát však s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou. Jejich putování je protknuto nejen výpravami k posvátným chrámům, které už po staletí stráží sošky buddhů, ale i návštěvami u nevšedních osobností, jakými byl například spisovatel Arthur C. Clarke nebo slavný srílanský tanečník a Miroslavův dávný přítel Čitrasena. Miroslav v roce 1969 odjel na Srí Lanku oslavit svou padesátku. Pojďme jeho neuvěřitelné 100. narozeniny oslavit symbolickým návratem do tropického ráje. Nezbývá, než nasednout na vlnu vzpomínek a nechat se vést časem. Příjemnou cestu!... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Miroslav Zikmund se svými společníky Miroslavem Náplavou a Petrem Horkým vyráží po 39 letech znovu na Srí Lanku. S novými společníky navštěvuje místa, kde byl s Hanzelkou. A nejen místa, ale i slona Rádžu s největšími kly opět shledá a některé lidi např. Čitrasena, který procestoval se svým divadlem celý svět a v 60 letech byl i u nás, tehdejším Československu. Na této publikaci se mi líbí to, že mohu srovnávat fotografie, které od sebe dělí čtyřicet let. Publikace H+Z patří mezi klenoty českého cestopisu a určitě je doporučuji všem, kdo má rád přírodu, zvířata a cestování . Obdivuji pana Zikmunda, že se na Srí Lanku vydal podruhé ve svém vysokém věku.
Nádherné a obdivuhodné. Přečel jsem si těsně před cestou na Srí lanku a perfektně mě to navnadilo. Přesně to, co od cestopisu očekávám.
Obdivuji pana Zikmunda, který si udržel do tak vysokého věku vitalitu, energii a tím pádem mládí. Jelikož jsem v dětském věku četla jeho cestopisy, tak jsem si nenechala ujít cestopis, který vyšel k jeho neuvěřitelným kulatinám. Knižku jsem si opravdu užila, přečetla jsem ji v jednom zátahu a moc se mi líbila. Někdy si ji jen tak otevřu, prohlížím si krásné fotky a začtu se do jakékoliv kapitoly a je mi s ní dobře. Doporučuji k četbě.
"Nikdy se nevracet ani ke kráse, ani ke zklamání, ani ke štěstí, ani k bolesti. Jen z výšky a dálky pozorovány zdají se hřbitovy zahradami"
Ten přehled, vytrvalost, vitalita a paměť pana Zikmunda je těžko uvěřitelná. Co se týče informací je zde text trochu zahlcen obrázky, avšak člověk si zde udělá představu o výlučnosti Cejlonu na vzpomínkové mapě pana Zikmunda. Jak popisuje pan Horký na konci, byla to pro něj velká cesta, která oživila staré radosti, ale i šrámy dlouho usazené v slze Indie. Botanika, bojující etnika, spisovatel Clarke, sloni bohové, česká dvanáctka s Gagarinem, loď Orlík, Zikmundova nostalgie. Přesto má člověk, jenž prožil život naplno, trošku pocit, že život úplný během chvilky a momentů blýsknout se je jen pár. - Minulost je jen pytlík popela
Jako nečtenářka cestopisů jsem nadšena touto knihou. Čtivé, vtipné, plné zajímavých příběhů a krásných fotografií. Díky za zajímavý projekt.
Po přečtení Plaveb sebevrahů a vyposlechnutí rozhovoru výborné Lucie Výborné s Miroslavem Náplavou na Radiožurnálu jsem si řekl, že by bylo fajn zkusit zase nějakou knížku od dueta H+N. Tužbu podpořilo zklamání z Bradburyho Pampeliškového vína, pročež jsem sedl do Škodovky City Elephant, a nechal se dovézt na přestupnou stanici do Cejlonu – do knihkupectví.
Abych to zkrátil – knížka je psána fakt čtivě, obrázků je v ní tolik, že i Louvre by si měl dělat poznámky, QR kódy zase zajišťují hi-tech stránku těchto memoárů, ale přece na 5 se to u mne nevytáhne.
Styl sice čtivý je, přenese čtenáře až na místo, dovolí mu setkání s A.C. Clarkem i Čitrasenou, disponuje filozofickými pasážemi, přesto stejně jako u Plaveb je koncept udělán trochu zmatečně. Tři autoři, cestopis, vzpomínání, málo stránek... a aktualizované vydání s novými poznatky.
Příklad – všichni tři autoři píšou stejným/podobným stylem, a tak pokud si v zápalu čtení (a tohle vás hořet donutí) nevšimnete iniciál autora dané kapitoly, můžete se pak divit, kdy se Miroslav Náplava reinkarnoval do Zikmunda.
Fakt to chce víc stránek. A redaktora.
Jinak je to ale velice příjemné čtení, lehkost per a postihnutí atmosféry místa může být pro někoho vhodnější, než poněkud akademický přístup cestopisů páně Stingla.
Solidní tropické 4*.
Jde o zajímavý cestopis, ale je tam spousta odboček. Tyto odbočky zbytečně znepřehledňují čtení knihy.
Moudrost tohoto muže sahá opravdu daleko. Kéž by byli všichni takoví. Kniha je nesmírně obohacující.
Po grafické stránce velmi pěkná knížka, doplněná velkým množstvím hezkých fotek. Jednotlivé kapitoly rozdělené mezi 3 hlavní aktéry výpravy na Srí Lanku jsem přečetl s neuvěřitelným zaujetím. Občas jsem se zamyslel, někdy zasnil a lituji, že knížka byla tak strašně krátká. 4 hvězdičky dávám proto, že toto vydání (i-když obsahuje krátké dovětky), mi přijde nějak nedokončená (o něco ochucená). Přesto jde o velice příjemné čtení.
Kdybych měl říct pravdu, tak občas jsem se v příběhu ztratil díky tomu, jak se knihou prolévá příběh z aktuální výpravy s historickými výjevy pana Zikmunda. Proto jsem v jednu chvíli nechápal, jak se protagonisté dostali z Asie do Řecka. Až na další stránce jsem pochopil, že se jedná o původní příběh pana Zikmunda.
Kniha, která mi dělá radost, která mě těší. Srší z ní taková upřímnost, přirozenost, nehraje si na nic, je svá. Je to takový poctivý cestopis, ale zároveň to ani není tak moc cestopis. Kniha mě pohltila, a to se nestává příliš často. Je čtivá, v mnohém zajímavá. Díky nakladatelství JOTA se k vám dostane neodfláknutá kniha, dobře provedená, doplněná spoustou fotografií (i když se nedá říct, že jsou skvělé, jsou dokumentární; nejsou na lesklém křídovém papíru, i to nevadí). 80%, 22. 11. 2019.
Kniha se mi moc líbila :-) Miroslav Zikmund a jeho spolucestovatelé mají spoustu úžasných zážitku a mají obrovský talent předat je čtenářům.. když jsem knihu dočetla, jen mi hlavou běželo: cože, to už je konec? To neee :-( :-D takže to jistě nebyla moje poslední kniha a mohu jen děkovat čtenářské výzvě, že mi znovu věnovala obrovský dar poznat něco nového a úžasného :-)
Když jsem zjistil, že tahle kniha střípků z cesty autorů po Cejlonu vyšla znovu v den 100. narozenin M. Zikmunda, navíc v nakladatelství Jota, které tyhle knihy umí, neváhal jsem.
Graficky moc pěkně udělaná, čte se to dobře, o to nic. Ale udělal jsem asi tu chybu, že jsem vytáhl i první vydání z r. 2002 z Knižního klubu. Protože už si přece jen úplně nepamatuju její obsah. Poté, co jsem začal srovnávat, jsem došel k závěru, že vlastně tak nějak úplně nevím, co tímto počinem autoři chtěli říct. Krom "dárku" M. Zikmundovi ke stovce. Proti původnímu vydání tam je nějaká ta kapitola navíc, několik jich - a těch je bohužel víc - schází, pořadí kapitol je do značné míry přeházené, není tam vlastně ani nějaký obsáhlejší současný pohled, doplnění textů, to jsem čekal určitě lepší, propracovanější, něco, co by nějakým výraznějším způsobem doplnilo původní text a zdůvodnilo jeho znovuvydání.
V původním a tomto vydání se liší i fotografie, stejných jich zas tolik není, ale to nepovažuji za nedostatek, spíš za důvod nechat si obě knihy.
Je třeba si zkrátka uvědomit, že tato kniha nebyla napsána jako pocta ke stým narozeninám naší cestovatelské legendy, ale že to je "jenom" znovuvydaný a oprášený text, který spatřil světlo světa před skoro dvaceti lety.
Čtyři * dávám za to, že to jistě není špatná kniha, taková by od této trojice asi ani nevzešla, svoji hodnotu to má, za grafickou část, ta se povedla, a za to, že prostě MIROSLAV ZIKMUND.
Ale přiznávám, že jsem asi čekal větší pecku. Naprosto úžasná kniha to asi bude pro toho, kdo nemá první vydání, když mám obě knihy před sebou, tak se to nadšení trochu vytrácí. Nebo mi fakt něco zásadního uniklo a nebyl jsem při čtení tím častým nahlížením do původního vydání dost pozorný??
Nepotěšilo i jisté množství překlepů a pravopisných chyb, to bych u Joty úplně nečekal.
Poutavá kniha vydaná ke 100 letům Miroslava Zikmunda. Jak se svět rychle mění! Čas uplynulý mezi první cestou a v knize popisovaným návratem je vlastně jen mávnuti křídel motýla a co bylo, už není a zůstávají jen vzpomínky. Děkuji panu Zikmundovi i oběma dalším autorům za čtení o cestách a cestování, které je dobrodružné at je člověku třicet nebo sto.
Četla jsem vydání ke 100 výročí pana Zikmunda a to ještě na základě čtenářské výzvy, ale musím napsat, že jsem za to nesmírně ráda.
Krásně napsaná a hlavně s lehkostí, doplněná nádhernými fotografiemi. Za mě určitě stojí za přečtení.
A díky čtenářské výzvě za to, že nabízí i tento typ knih!
Kniha se mi moc líbila, četla jsem vydání ke 100 výročí narození Miroslava Zikmunda. Každý z autorů píše svou vlastní formou, ale lehce a poutavě. Kniha mě vrátila i do let, kdy jsem v naší domácí knihovně hltala H+Z, nejdříve jen obrázky z jejich cest, později i četbou - do školy jsem začala chodit v roce 1968. Vždycky jsem je obdivovala a můj obdiv přetrvává. Není co dodat ...
Vždy jsem dvojici H+Z záviděl. Tato kniha mne v tom téměř celou dobu utvrzovala. Až na konci, kdy pan Zikmund odpovídal na otázku, zda ve svém životě něčeho lituje, jsem si uvědomil, že přes všechny superlativy jejich cestovatelského života, bych s nimi neměnil.
Kniha přečtená během tří dnů a to jen kvůli nedostatku času na čtení, jinak by to bylo jedním dechem. I když takhle jsem byla déle napjatá do jakých zákoutí Srí Lanky mě tři cestovatelé dále zavedou. Skládám hold panu Miroslavovi Zikmundovi za odvahu, se kterou se mu podařilo projet tolik zemí světa a za dar, který dovedl mistrně využít, a to popis všech svých cest. Tento příběh je jeden z mnoha nádherných vyprávění, o kterém se nám čtenářům dobře čte, zalezlým v teple domova a často si pořádně neuvědomujeme jaké strasti na cestovatele číhaly tam venku, že to nebylo vždycky jen pozitivní. Petrovi Horkému a Miroslavovi Náplavovi se povedlo něco úžasného - vrátit velkého cestovatele na jeden ostrov jeho vzpomínek, myslím, že tohle setkání obohatilo životy všech tří zúčastněných a jejich psaným slovem i nás všech, kdo jsme přečetli.
Krásná pocta mistru Zikmundovi k jeho narozeninám. Můj velký obdiv mu patří za jeho nezdolný životní elán, vždyť tuto cestu absolvoval v osmdesáti letech! Stačí se rozhlédnout po okolí, kdo z jiných staříků by na to měl. Teď navíc víme, že se ve zdraví dožil 100 a jen mu můžeme přát, ať neztrácí sílu. Knihu doporučuji jako půvabný cestopis po jedné krásné, vzdálené zemi.
Nejsem obvyklý čtenář cestopisů. Zde mě ale nalákal pohled jednak zkušeného cestovatele pana Miroslava Zikmunda a souběžně s ním dvou tehdy mladíků Miroslava Náplavy a Petra Horkého. Všichni mají zajímavé postřehy a někdy jsou to až hlubokomyslné úvahy. U pana Zikmunda je zde navíc srovnání Srí Lanky a Malediv před 39 lety a současnosti ( rok 2000 ). Dozvíme se toho hodně o životě na druhé straně zeměkoule.
Doporučuji všem, nejen cestovatelům.