Slovácko sa súdí aj nesúdí
Zdeněk Galuška
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269646/bmid_slovacko-sa-sudi-aj-nesudi-GH0-269646.png
5
177
177
Je to kniha ryzího humoru, která vychází z těch nejčistších a nejživelnějších pramenů, jež se prolínají v duši a v srdci prostých lidí z Moravského Slovácka. V podobě rázovitých slováckých strýců, rozložitých hubatých tetek, vesnických furiantů, šohajů i děvčic, bezzubých stařečků, šprýmařů, obecních policajtů a těch ostatních, kteří tak teple zalidňují každou slováckou dědinu. Srdečný, nefalšovaný a jedinečným způsobem podávaný humor zaujme nejednoho čtenáře a pohled na originální obrázky Zdeňka Galušky rozesměje i největšího škarohlída.... celý text
Přidat komentář
Určitě najvtipnější povídky co sem kdy čtl. Hodně mojému vysokému hodnotění nahrává fakt odkáď pocházám. Tam sa totiž přesně takto mluvilo a furt mluví. Šak dyž promluvím v Čechách, hned sa lidi zubijú a ptajú sa z kama přesně su :) Tož z kama asi, co?
Z Hovoran. Namluvené desky sú eště o kúsek lepší než knížka.
Já jsem se do knížky bohužel nedokázala začíst a louskala jsem ji po těch kratičkých kapitolách celkem dlouho .. až jsem ji ve 2/3 odložila. :-\
Nádherná kniha plná drobných příhod ze života slovácké vesnice. Oceňuji ji nejen díky zapsání našeho perfektního nářečí, ale i díky samotným příhodám. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas buď komickému vyústění příběhu anebo netypickým nadávkám či pouhým přirovnáním, kterých bylo v knize opravdu hodně (např. byl nalétý jak lampa, namotaný jak špulka).
Oceňuji také slovníček vzadu, já jsem ho sice nevyužila, ale činí knihu dostupnější pro lidi, kteří neměli to potěšení vyrůstat v našem malebném regionu.
Humorná kniha, která kdykoli pozvedne náladu. Humor, ponaučení, moudrost atd. prochází celou knihou. Ještě že jsem ji četl doma, kdybych ji četl v autobuse při cestě do nebo z práce, asi by se lidé na mě dívali divně, až bych smíchy vyprskl. Né, že bych se takto řehnil celé knize, ale několik situací tam takových bylo. Rozhodně tuto knihu doporučuji proti špatné náladě.
Všechno už napsali předchozí čtenáři. Lidová moudrost, jazyk, zrcadlo lidských vlastností, vztahů. Při čtení si odpočinete, pobavíte, pohodově naladíte.
Úžasná kniha. Na to, že jsem že Slovanská byly v knize i slova, kterým jsem nerozuměla a nikdy je neslyšela. Jde o zdroj ve kterém se skvěle do budoucna dochova slovácký jazyk. Moc doporučuji.
Tož ten zdroj veškerej múdrosti předkládám jako předlohu pro seriál do čtenářské výzvy. Je to kus, který mě provází už hodně desetiletí mého života a sahám po něm velice často.
Jeden z klenotů české literatury. Jen je veliká škoda, že ten svět už neexistuje...
Kus, ke kterému se v rodině vracíme stále a znova, známě ho prakticky nazpaměť, používáme hlášky postav i v běžné konverzaci a nikdy, nikdy, nikdy neomrzí...
Knihu jsem četla před mnoha lety a dokonce opakovaně, protože jsem se do historek Zdeňka Galušky zamilovala hned na první dobrou ;-). Většinou jsem je četla ve vlaku cestou do školy a mohla jsem se doslova pomlátit smíchy. A i po letech si na vyprávěnky ráda vzpomenu. A slovácké nářečí se mně líbilo moc - nedokážu si představit, že by kniha byla napsána ve spisovném jazyce, to by se ten humor všecek vytratil...
Nikdy nepřestane nudit, mám ji v autě a když čekám na toho mojého až si nakoupí v nudném obchodu hned po ní šahám a čtu.
Na začátku všeho přiznávám svoji hloupost, že jsem se zcela dobrovolně jala číst knížku ve slováčtině a pak se divila, že mě ten jazyk naprosto rozčiluje (z osobních důvodů nemající ve skutečnosti žádnou spojitost se Slováckem).
Když jsem se ale prokousala řečí a četla příběhy, které jsem ale všechny odněkud znala (třeba ze Šumaře na střeše), tak ten jazyk byl tím nejzajímavější a nejcennější částí celé té knihy. Na druhém místě je nádherný závěr. A na třetím některé trefné a fakt skvělé hlášky.
A pak, bohužel, dlouho nic.
Rodinné dědictví. Až po letech jsem zjistil z jaké knihy je polovina hlášek mojí maminky, která nám to později předčítala po větších pasážích abychom byli v obraze. No a samozřejmě jsme s bratry do teď pajtáši fůsatí :D
Slovácký klenot aneb díky Bohu za autory, jako je Zdeněk Galuška, kteří pro Slovácko udělali to nejlepší právě tím, že jej zachytili takové, jaké je. Štěglivé, hrdé, veselé, místy až tragikomické, ale především upřímné a srdečné.
Tož tahle knížka prostě nemá chybu! ... Na sirotky, tož to ja. To bych si liščil eště jednú!
abych nezapomněl, že su Pražák, ale od Hradišča
Dokáď ty štyré ušmúranci lozili enom po stařečkovi, tož to eščě ušlo. Ale jak začali byt familijérní a vybírali si ostatní osazenstvo ve vagóně, tož dvá hnedkaj stali, vyšli ven a už sa nevrátili. Ale místo nich stáli ve dveřách průvodčí a přísno prohlásili:
"Strýcu, buď tady bude ticho a pořádek, lebo vám udělám nepřijemnosť!"
Stařeček stíhaný těžkým osudem enom zamrkali, utřeli si zapotěné čelo a zúfalo pronésli: "Nepřijemnosť? Už neuděláte, pane konduchtér - a počúvajte, proč: Umřeli nám ve Vracově kmotřenka a jedeme ím na pohřeb. Dyž sme vycházali z chalupy, Kača spadla do močůvky a včil sa suší doma na peci. Jurka aj z věncem vylézl v minuléj stanici, nahlédnutí z okna ně stálo fajku s císařem pánem, Franckovi uletěl nový širáček, Anéžka má plné gatě a Jozéfek zežrál lístky . . . Tož ně včíl řeknite, jakú nepříjemnosť ně ešče možete udělat vy?"
Pán konduchtér, kerý měli takých děcek devět, vyslechli stařečkovu kalváriju stojačky jak při hraní rakúskej hymny, enom hlavu měli zvěsenú. Potem dobrácky poklepali stařečka po rameni a pravili:
"Tož pravíte, strýcu, že jedete na pohřeb do Vracova? Až teda vlak zastaví, tož hnedkaj všecí vylezte, lebo tento vlak jede do Hradišča a né ke Kyjovu . . . "
Naprosto úžasná knížka, i to nářečí je fantastické. Knihu si čteme s tatínkem a můžeme se u ní smíchy počůrat :D. Neomrzí ani po 100 přečtení. A ty hlášky to je fakt něco. I v běžném životě je s tátou používáme a zasmějeme se pokaždé když na ně dojde řeč. :D
Část díla
"Prééét – a masóóó!"
Aj kameň nekdy změkne
Ale co poledačem, osobko!
Chrústi
Čím vaši maměnka tlučú mak?
Autorovy další knížky
| 1972 | Slovácko sa nesúdí |
| 1969 | Slovácko sa súdí |
| 1987 | Slovácko sa súdí aj nesúdí |
| 1977 | Stařeček Pagáč vyprávjajú |
Nádherná knížka o nádherné Moravě a skvělý laskavý humor, kdyby nebyla psána nářečím ani by si ji člověk tolik neužil. Jen škoda, že už pan autor žádnou další nenapíše.