Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471404/bmid_slusni-lide-V7j-471404.png
4
942
942
Jednou ráno otevře Pete Riley dveře cizímu člověku a uslyší zprávu, která jemu i jeho partnerce Maddie promění život v noční můru. Dozvědí se totiž, že jejich syn byl v porodnici omylem zaměněn a už dva roky vychovávají cizí dítě… Zatím poslední psychologický thriller bestsellerového autora Té přede mnou nebo Dokonalé manželky se dotýká otázek souvisejících s rodičovstvím, vztahy a především s morálkou: Projevuji dítěti dost lásky a dokáži správnou výchovou ovlivnit jeho vrozené vlastnosti? Mohu partnerovi za všech okolností a ve všem věřit? A především: mám právo chovat se k druhým, jako se oni chovají ke mně, a zlo oplácet zlem?... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
Playing Nice, 2020
více info...
Přidat komentář
Tvorbu J.P. DELANEY mám moc ráda. Proč jsem tak dlouho otálela s přečtením této knihy, nedokážu posoudit. Ještě, že jsem se zapojila do projektu měsíční lisovačky a tento psychologický román mi padl na květen. Tohle bylo neskutečné! Čtivé, napínavé, boží! Doporučuji všem, koho potkám.
Pokud knihu máte doma, na nic nečekejte a hned začněte číst! Stojí to za to! Doporučuji moc!
Vďakabohu, že nie som ani jedna z postáv v knihe, ani jedna jediná… Slušní lidé je slušný psychotriler so všetkým, čo k tomu patrí: nechýba napätie, zaujímavé zvraty v deji, temné a menej temné tajomstvá, frustrácia, ale i nádej a akurátna štipka predvídateľnosti. Nedokázala som prestať čítať a občas ma až trhalo pretočiť na koniec knihy, aby som zistila, ako to celé dopadne. Vydržala som a odmenou mi bolo ďalších pár prekvapení. Klobúk dole.
Začatek nutí číst dál,ale trochu jsem předpokladala děj.Působilo to na mě,mrazivě ale i trochu jako průměrná knížka.
Když jsem četla anotaci, myslela jsem si, že kniha bude hlavně o pocitech a rozhodování, zda si děti vyměnit či nevyměnit. Že se z toho vyklube tak skvělý psychothriller jsem ale vůbec nečekala.
Po pocitové stránce se mě kniha velmi dotýkala - zřejmě jako každého rodiče, který by se pokusil do dané situace vžít. Když jsem očekávala dcerku, zrovna u nás rezonovala právě kauza vyměněných děvčátek, která je i v knize zmíněna. Živě si vzpomínám, že manžel dostal jasný rozkaz - po porodu nespustit naše mimčo z očí. Když měla dcera rok a v televizi se k této kauze neustále vraceli, také jsem přemýšlela co bych dělala, kdyby mi někdo po roce řekl, že dcera není biologicky naše. A musím se naprosto ztotožnit s názorem Peteho:
"Rodičovství a genetika nejsou zas tak strašně důležité a s láskou se nedají srovnat. Dítě přece nemiluješ proto, že je to tvoje krev".
Děsivá představa. Zazvoní na vás chlápek a řekne vám, že váš dvouletý syn není váš, protože vám v porodnici vyměnili děti. Knihu jsem odkládala kvůli tématu a čekala až děti odrostou, abych to neprožívala až příliš. A dobře jsem udělala, protože se jedná o opravdu skvěle napsaný psychothriller, který nebudete chtít odložit.
Otec byl se synem na rodičovské. To se v knížkách často nevidí. Theo byl velmi živé dítě a bylo vidět, že na otce okolí pohlíželo spatra, že je jasné, že nezvládá výchovu dítěte, protože je muž. V druhé rodině se o výchovu víceméně starala chůva a angažoval se spíš také otec. Takže ženy byly upozaděny, velmi neobvyklé.
Můžeme vidět, jak se postupně na první pohled ze slušných lidí stávají lidé, které pro své dítě chtějí udělat maximum. Rozhodně doporučuji k přečtení. Od autora mám přečtené vše a tahle byla za mě nejlepší.
Špičková záležitost. Perfektní téma i zpracování. To je tak nadherný zážitek. Čte se jedním dechem. V průběhu děje musíte několikrát zcela zásadně změnit chápání děje i postav a to je třaskavě přitažlivé.
V první třetině knihy mě hrozně rozčilovalo skoro všechno a říkala jsem si, jestli to mám vůbec číst, když mi to tak zvedá tep ale pak už nešlo přestat. Průhledné a připravené chování kvůli budoucím tahanicím a soudu bylo jasné i čtenáři od počátku jednotlivými vstupy mezi kapitolami. Kdybych to bohužel v nedávné době nezažila u kamarádky, která se stále soudí o svěření péče, řekla bych že to je přitažené za vlasy, ale s lítostí musím říct, že právě tyhle hnusné šarvátky, slovíčkaření a každé gesto je právě to na čem se nejvíc točí právníci. Autor to vystihl velmi věrohodně. Druhá poloviny knihy byla trochu zrychlená, hlavně závěr mi přišel docela "hopem" ale jak mi někdy otevřené konce nevadí, v tomto případě jsem tak moc doufala v nějaký dobrý konec, že jsem byla hlavně ráda že už konec je a že to dopadlo jak to dopadlo :) Každopádně zajímavé téma, dobře uchopené, zajímavě a svižně psané, mohu doporučit.
Autor měl dost nastudováno ať už ohledně preenklampsie, tak záměny dětí ve světě, poporodní deprese i emocionálně ploché osobnosti. Těšily mě odkazy na Prahu a Českou republiku. Trochu mě překvapil ten zvrat u soudu, opravdu by tohle stačilo? No a konec se dal celkem čekat.
Tak za prvé tato kniha není o slušných lidech.
Ten název je závádějící, v originále Playing nice, to je více vypovídající, někdo dělá hodného, aby získal vaše dítě.
Nedoporučuji číst - matkám na mateřské dovolené, ženám, co se chystají rodit a vybírají si soukromou kliniku.
Je to opět tzv. page-turner. Donutí vás číst a číst a nechcete přestat a když knihu dokončíte, tak jste zklamaní, že je to u konce. Pro mě to byla asi nejlepší kniha od tohoto autora.
Velmi rychle se začtete do děje a příběh Vás pohltí, ať už třeba jen ze zvědavosti, jak si autor s touto těžkou tematikou poradí. DÍK!
Moc mě tohle provařené téma nelákalo, ale byla jsem velmi příjemně překvapená a knížku jsem si opravdu užila.
Kniha o záměně děti v porodnici před dvěma lety. To samo o sobě je nepředstavitelná tragédie. A když k tomu ještě přidáte psychopata v roli jednoho z rodičů, pak je to průšvih na druhou.
Moc jsem nepochopila vysvětlení záměny, ale jinak se to cetlo/poslouchalo dobře.
Boj s psychopatem se nedá vyhrát bez ztráty květinky, ale život blízko něho je vrcholně nebezpečný. Takže jde o to, jak se všichni poperou o své děti, které byly v porodnici vyměněny a kdo skončí jako vítěz. Jedná se tedy o psychothriller velmi napínavý a plný detailů z porodů, péče o děti a psychických problémů z toho plynoucích, které se zejména ženám musí připadat hodně zajímavé.
Moje 3. kniha od tohoto autora a bavily mě všechny. Jeho knihy se čtou svižně, děj rychle utíká a bývají napínavé od začátku do konce bez hluchých míst.
Tohle byla jízda...Četlo se to samo, téma hodně zajímavé - záměna dětí. Trošku psycho pravda, závěr bych čekala malinko jiný, ale i toto zakončení bylo dobré.
Štítky knihy
thrillery rodičovství psychologické thrillery záměna dětí prolínání minulosti a současnosti britská literatura
(SPOILER) Dovolte mi přemýšlet nahlas. Kdo vyndal identifikační štítek z transportního inkubátoru Davidovi víme. Kam se však poděl ten Theův? Aby byla záměna vůbec možná, musely by se pochopitelně ztratit oba! Celou dobu jsem čekala na vysvětlení. Konec i příslušné pasáže četla několikrát, ale marně. Na "zakopaného psa" jsem nenarazila. Kdyby se to někomu přece jen povedlo, napište mi prosím sem nebo do vzkazu. Budu za to vděčná. Takto bych řekla, že v knize autor nechal parádní díru. Nechává nesmyslně polemizovat manželku Petera o všelijakém poposunutí inkubátoru a přitom to hlavní nikoho nezajímá a všem jakoby uniká. I zde v komentářích mohu vidět, že tato chybějící - a přitom pro knihu tak zásadní - informace nikomu nechybí. Nechápu. Pominu-li však tuto nesrovnalost (jedna taková byla i u knihy Ta přede mnou, zřejmě tedy autorův nešvar), musím přiznat, že mě příběh bavil velmi. Krátké kapitoly mě jen stěží dovolovaly knihu odkládat a já četla při všem, při čem se to jen trochu dalo. :-D
Obdržela jsem zprávu od jedné milé uživatelky se zmínkou o tom, že Theo elektronický náramek neměl. Bronagh nedodržela předpisy. Uvádím zde odpověď, abyste lépe pochopili, o jakou věc mi jde: Dobrý den. Jste moc hodná, že píšete. Když rovnou přejdu k věci, tak říkám: To samozřejmě ano, elektronický náramek neměl. Nebo ne hned. O té zmiňované pasáži s krytím Bronagh a důkazní fotkou vím. Nicméně tento náramek se v knize připevňoval právě na základě papírového převozniho identifikačního pásku, který - jak také padlo v rozhovoru Bronagh s Peterem (str. 191 a 192) - se umísťoval buď do převozního inkubátoru před cestou ze soukromé do statní nemocnice, nebo se vkládal přímo do převozního vaku k miminku. Bylo tam zmíněno, že se raději volí varianta štítku v převozním inkubátoru, aby dítě otevřením vaku nepřišlo o teplo... Davidovi tento papírový pásek z inkubátoru ještě před umístěním do klasického inkubátoru vyjmula Lucy a sestře Paule nahlásila, že se v inkubátoru nachází její dítě a dle toho byl právě touto sestrou zaregistrován do PC (str. 360). Jenže pak přece musela Bronagh přijít pro druhé dítě a dříve či později by pásek s označením jména musela najít. I kdyby automaticky předpokládala, že jde o dítě Petera, když dítě Lucy odjelo s Paulou, musela by na štítek zkrátka narazit, když ho nikdo nevzal ani nevhodil k Davidovi. Takže stále nejsem přesvědčená, že je kniha bez chyby, ale mnohokrát vám děkuji za snahu.