Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507955/bmid_smazena-zelena-rajcata-ve-whistle-s-O5n-507955.jpeg
4
207
207
Evelyn se v pečovatelském domě Růžové terasy setkává se starší dámou, paní Threadgoodeovou, která jí vypráví poutavý příběh mnohaletého přátelství a fascinující cesty životem, jehož poselství Evelyn přijímá za své, a konečně vezme svůj život do vlastních rukou... Podle knihy natočil režisér Jon Avnet v roce 1991 slavný film Smažená zelená rajčata - nominovaný na Oscara a Zlaté glóby v několika kategoriích - s Kathy Bates, Jessicou Tandy, Mary Stuart Masterson a Mary – Louise Parker v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
AudioStory
Originální název:
Fried Green Tomatoes at the Whistle Stop Cafe, 1987
více info...
Přidat komentář
Moc se mi líbilo, že si čtenář musí příběh sám poskládat....část příběhu najde ve vyprávění staré Nellie, část atmosféry nasaje z dobového tisku, část příběhu je vyprávěná přímo. Pro našince byl celkem drsný ten rasismus v tehdejší společnosti, to co je považováno za rasismus dnes v ČR je spíše pocit soc. nespravedlnosti, dnes vůbec nejde o barvu pleti, spíše způsob života- tehdy to bylo vážně drsné jak člověka nepustili do nemocnice, do obchodu, museli jet zvl. výtahem apod. Myslím, že v tomto se společnost hodně posunula. Atmosféra osady Whistle Stop, všech těch lidiček černých i bílých, kteří v ní žili, tuláků, kteří se zastavili, kavárny, kde by člověk okamžitě zašel na smažené kuře a porci zelených rajčat :D atp. byla velmi vtahující a uvěřitelná. Moc jsem si to užila. Jen takový postřeh -velmi mě dojalo, jak Nellie přijala postižení svého syna... "Vždyť Albert byl od chvíle, kdy se narodil, radostí mého života. Na tomhle světě nikdy nežila čistší duše. A po letech, kdykoli jsem začala být trochu smutná, mi stačilo podívat se na něj. Já jsem musela každičký den pracovat na tom, abych byla dobrý člověk, a pro něj to bylo úplně přirozené. Nikdy neměl jedinou zlou myšlenku. On ani nevěděl, co znamená slovo zlý." Musím se podívat i na filmové zpracování.
Kdysi, v devadesátých letech, jsem viděla film a velmi se mi líbil. Bohužel kniha byla pro mne trochu zklamáním. Je to pro mne jeden z případů, kdy film byl lepší než kniha. Tak nějak jsem nedokázala s hrdiny příběhu souznít a plně se vžít do jejich osudů.
Celkově hodnotím třemi hvězdičkami: ta první je za kaleidoskopické vyprávění. Z příběhů, které v pečovatelském domě vypráví obtlouslé Evelyn, ženě v krizi středního věku, vypráví šestaosmdesátiletá Ninny Threadgoodyová, z výstřižků ze zpravodaje z Whistle Stop i vypravování dalších hrdinů příběhu, si sami skládáme příběh o rodině Threadgoodyových a jejích přátelích a sousedech.
Druhou hvězdičku dávám za optimistické vyznění příběhu. Příběhy nejsou nijak zbytečně sentimentální a i přesto, že většina příběhů nemá úplný happy end, cítím, že celkově jsou spíš laskavé a vyjadřují radost ze života.
A třetí hvězda je za to, že kniha posloužila jako předloha pro krásný film.
Právě jsem ten laskavý příběh dočetla, ač je o nelehkém životě na americkém jihu...barvitě líčí černošskou a bělošskou komunitu a já jsem si po přečtení řekla, že si jednou vážně dám ta smažená zelená rajčata ...
Příběh, na který nezapomenete a bude ve vás žít dlouho. Příběh, díky němu i vy získáte přátele z Whistle Stop a budte se s nimi smát i plakat.
Pro mne byl tohle určitě jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy četla. Kniha se dotkla mého srdce a ještě dlouho na ni nezapomenu. A stejně jako u filmu jsem i zde nedokázala potlačit slzy. Na hodnocení mi ani pět hvězd nestačí a doporučuji!
překvapení, že kniha byla napsána na konci 80. let, a teď se z komentářů níže dozvídám, že byla dokonce v následujících letech zfilmována, to jsem úplně zaspal, po knize jsem sáhl náhodou v knihovně nejen díky atraktivnímu názvu, ale i díky promyšlenému vizuálu a pečlivé grafické úpravě Jana Šavrdy
z vyprávění na mě dýchla nezaměnitelná atmosféra 30. let amerického Jihu (Alabama), takže mohu jen litovat, že nedokážu rozklíčovat víc dobových reálií a narážek (spoustu vtipů je bohužel ztraceno v překladu, třeba koule - míčky - varlata - Ball...); velmi krátké kapitoly přeskakují v čase a místě (příběhy komunity ve Whistle Stop od 20. do 60. let se střídají s retrospektivním vyprávěním, vzpomínkami stařenky, roku 1986 dožívající v pečovatelském domě, jímž naslouchá Evelyn) a jsou prokládány dobovými komentáři z místních novin a žurnálů, takže se příběh čtenáři skládá z různých úhlů pohledů několika jeho aktérů
pokud se vám stejně jako mně příčí sentimentální a sluníčkové happyendy, přestaňte číst tak ve 3/4 knihy, jakž takž jsem přešel dobové nelogičnosti (všemi respektovaný lesbický pár i s dítětem, navíc hájící práva černochů, ve 30. letech a na nábožensky založeném venkově?), nevěrohodné charaktery, jasně vymezené, ploché a bez vývoje i tendenčnost vyprávění (feministky, černoši, homosexuálové, postižení či zmrzačení jsou vždy jasně pozitivní a ve všem dobří, obětaví a spravedliví, zejména proti hrůzným činům a aroganci bílých heterosexuálních mužů), ale ten Evelynin "motivační" konec to úplně zabil...
nicméně jako oddechovka pěkné a teď jsem ještě odborník snad na všechny americké sladkosti, i když teda ani jedno jídlo ze závěrečného receptáře bych ve svém věku asi nestrávil, ó žlučníku, proč do všeho lejou ten kukuřičnej sirup?
Poslouchala jsem jako audio knihu a musím říct, že to byl nádherný poslech. I když člověk když poslouchá, tak se tolik nesoustředí, jelikož u toho dělá dalších milión věci a to mě mrzí. Z čehož vyplývá, že si tuto krásnou knihu budu muset i fyzicky přečíst.
Whistle Stop je totiž jako městečko ve kterém žijete celý život a jste jeho součástí. Znáte všechny obyvatele a oni znají vás. Všechny drby tušíte, ještě před tím než se stanou. A když ne, místní noviny vám vše hned prozradí. Ty novinové články v knize opravdu zbožňuju!.. Prostě se tu cítíte vítáni, jste jednoduše doma....
Dvě dějové linie se prolínají a postav je jak máku. Kupodivu to vůbec nevadí a postupně si zvyknete, protože se o nich chcete dozvědět víc a víc. A ochotná paní Threadgoodeová nám vše prozrazuje v rozhovoru se svou přítelkyní, paní Couchovou, která ji navštěvuje v domově důchodců. Paradoxně si paní Evelyn Couchová z vyprávění staré paní Threadgoodeové veme i mnoho do svého života, a začne si plnit své touhy a sny..
Je to překrásný příběh plný přátelství, života takového jaký je, bez přetvářky, bez růžových brýlí, plný skvělých postav a jídla.
Po Whistle Stop se mi bude moc stýskat..
(SPOILER) Nejprve mě zaujal název knihy, pak obálka a také to, že existuje i film (o kterém jsem dosud neslyšela). Čtení bylo vtipné, srdcervoucí, dojemné, těch skoků čase bylo nepočítaně, ale dalo se v tom vyznat. A všechny postavy v knize byly jednoduše báječně napsané. A teď už se jen v nejbližší době podívat na film. PS: co mi přišlo nereálné, že by Ruth a Idgie spolu žily a nikdo k tomu v té době neřekl ani půl slova. PS2: smažená zelená rajčata bych si asi ani teď po přečtení knihy nedala, já raději červená :)
Mrzí mě, že dávám jen tři hvězdy, víc nezachrání ani dobrý závěr knihy. Já se čtením protrápila. A to je to velmi zajímavě zpracované vyprávění: střídání času, články z novin, to vše mi vyhovuje. Postavy také byly v pořádku. Ale celkově mi to prostě nějak nesedělo, nezaujalo. Možná i moc omáčky kolem. Každopádně krásný název knihy a úžasná obálka.
Už chápu rozporuplné reakce. Sice jsou v příběhu jen dvě časové linky, ale lidí jak píšťal u varhan. A ti lidé mají samozřejmě příbuzné a každej zná zase někoho dalšího. Takže ačkoliv se nacházíme převážně jen v pečovatelském domě Růžové zahrady a v Whistle stop cafe, není orientace snadná. Příběh samotný je zajímavý, ale nijak mě neuchvátil. Byl až moc pozitivní na to, kolik se v něm vyskytuje černochů a v jaké době. Bod navíc za výborné načtení Martinou Hudečkovou.
Dokonalé. Na své si přijdou nejen milovníci amerického Jihu. Stejnojmenný film mám moc ráda, ale musím říct, že knížce nesahal ani po paty. Neuvěřitelně lidský příběh - věřila bych, že všechny postavy skutečně žily a a tohle všechno zažívaly. Psáno s lehkostí a pokorou. A i když tam vlastně nebyla žádná akce a nic moc se nedělo, dělo se toho zároveň tolik, že jsem litovala, že jsme se o obyvatelích Whistle Stop a jejich všedním životu nedozvěděli více. Klobouk dolů před autorkou. jde o jednu z knih, ke které se budu vracet celý život a vsadím se, že v ní pokaždé objevím něco nového. Pro mě je i velmi atraktivní prostředí amerického Jihu a jeho kultura, takže mi ke spokojenosti chybí jen dalších stránky navíc. Potěšily mě i recepty na konci. Doufám, že u nás vyjde i volné pokračování.
Je pár knížek, u kterých mě opravdu mrzí, když je dočtu a s jejich hrdiny se jen velmi nerada loučím. Smažená zelená rajčata k nim s radostí připojuji.
Není to úplně snadné čtení, množství postav, střídání časových rovin, vyžaduje to od čtenáře plnou pozornost. Ale když ji knize dáte, odvděčí se vám krásným nostalgickým barvitým vybrávěním, plným života ve všech jeho podobách, radostech i smutku. Patricia Neal odvedla skvělou práci.
(SPOILER)
Kniha se mi hodnotí obtížně. Na jednu stranu jí nelze upřít určité kouzlo, autorka stvořila živý a pulsující svět plný třírozměrných, barevný postav (a nemyslím jen barvu kůže). Často jsem se nad stránkami nahlas smála, a tak jednou, dvakrát mi ukápla slza.
Ovšem četlo se mi to špatně. Ke knize jsem se vracela s nechutí, mnohokrát ji chtěla odložit. Na vině je nejen ukrutné množství postav, které mají děti a vnoučata, vzájemné vztahy neúnosně košatí a větví se.
Především jsem se naprosto ztrácela v chronologii jednotlivých událostí. Autorka chaoticky přeskakovala mezi časovými rovinami, mezi osudy jednotlivých hrdinů i fázemi jejich příběhů. Na začátku se dozvíme, jak všechno mezi Idgie a Ruth dopadlo, pak k čemu došlo na začátku, na konci, uprostřed poprvé, podruhé, potřetí. Osudy ostatní postav byly vylíčené stejně. Jako kdyby se bavily v kadeřnictví místní drbny a člověk nechtěně poslouchal. Možná to byl záměr, ale něco takového mě katastrofálně nebaví. Důvod té rozkouskovanosti jsem nepobrala. Proč byly podrobně rozepsány historie určitých figurek (a jiných nikoli) mi uniká. Také se nedokážu vcítit do padesátileté americké paničky, která v životě nepracovala, a tak nějak má setrvalý pocit, že se nudí. Zázračná proměna Evelyn v závěru tomu všemu jenom nasadila korunu. Nic povrchnějšího si ani nedokážu představit.
Kromě všeho ostatního mi připadalo podivné, jak alabamští občané z dvacátých let dvacátého století, kteří považovali černochy za podřadné lidi, se shovívavostí přijímali homosexuální vztah.
Kniha mě neuchvátila, nekonal se žádný zázrak.
Krásné, milé, úžasné. Jedno malé městečko plné nevšedních lidských příběhů. Z příběhu přímo vyvěrá řeka nostalgie, která vás zaplaví a připomene vám o čem vlastně je život.
Tato kniha mě velice bavila, je plná lidskosti, přátelství a lásky. Doplněna o humorné střípky z novin té doby. Určitě se jednou ke knize vrátím a doporučuji.
Nějak mi to nic neříká. Film jsem neviděla, ani mě teď už neláká.
Hlavní linka je málo nosná na to, aby unesla celou nálož počtu stránek.
Jako když stará paní vykládá bez ladu a skladu, co ji zrovna napadne.
Po skončení mě akorát zajímá, jak vlastně chutnají ta smažená zelená rajčata.
Na tuto knihu jsem netrpělivě čekala, takže jsem velmi ráda, že se stala součástí mé knihovny. Co musím ocenit jako první věc, je grafická úprava obálky včetně kvality obalu - zkrátka ať chceme či nechceme je obálka to první, co nás zaujme nebo naopak odradí od četby.
Na to, jak moc jsem se na knihu těšila, přišlo malinké zklamání. Těžko říct, co bylo tím hlavním důvodem, pro mě je těžké orientovat se někdy v množstí postav, a to především ve chvíli, kdy mají, pro nás česky mluvící čtenáře, hůře zapamatovatelná jména. Občas jsem se v nich ztrácela.
Líbila se mi linka s Evelyn a její vzpomínky. Lehkost, se kterou jednotlivé příběhy popisovala. Upřímné vztahy jednotlivých protagonistů. Radost z maličkostí...
A pak to jídlo... a na konci knihy dokonce recepty. I já si plánuji něco dobrého vyzkoušet, lákají mě vdolky z podmáslí. Tak uvidíme, zda se podaří.
Kniha má místo v mé knihovně a já věřím, že se k ní ráda vrátím. Přečtu ji podruhé, možná i potřetí a najdu tam všechny ty drobné "niance", které mi teď utekly.
Pokud bude k živobytí aspoň něco málo jiného, tak zelené rajče nebudu nikdy zkoušet ochutnat - v jakékoliv úpravě!
Tato kniha vyšla před nedávnem, ale film je z dřívějška a docela se o něm psalo - a ten název mě tak odpuzoval, že jsem nepocítila ani zbla touhy a přání ho vidět...
Nikdy neříkej nikdy! Film jsem dosud neviděla, hodlám napravit, a knihu jsem (naštěstí) obdržela jako dáreček od kamaráda z DK - díky, kámo!!!
Letos jsme objednávali od firmy úplně nové sadbové brambory a každá nabízená odrůda krom jiných údajů měla i hodnocení "jedním slovem" (chutná, výnosná apod.). Takže pokud tuto knihu ohodnotím jedním slovem, bude to: roztomilá! Podotýkám, jsou zde časté, vždy datované přeskoky v čase. Nijak zvlášť mi nevadily, dělalo to knihu pestrou a podle potřeby jsem se když tak vrátila o kousek zpět.
Moje charakteristika není úplně přesná, je tam totiž spousta věcí, dějů, událostí a také hodně postav - no jo, když některé tehdejší famílie, napasované do příběhu, mají hafo dětí. Pak se v tom člověk trochu hůř orientuje.
Děje se tam ledacos! Člověk by nevěřil, že dojde i na... nečekanou vraždu pánví a snad i nevědomý kanibalismus... Ne, víc nesmím prozradit! Zas by mi sem někdo upíchnul spoiler!
Vzhůru do Whistle Stop Cafe na zelená rajčata! Jsou tam lidi, které jsem si moc oblíbila.
:-)))
P. S. Viděla jsem film, není špatný, ale doporučuji - dejte přednost knize! :-)
Štítky knihy
přátelství naděje zfilmováno Amerika tajemství hledání smyslu života krize středního věku osudy žen pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2022 |  Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe |
| 2006 |  Sněžná slepota / Léto odhodlání / Temný oheň / Vánoční kouzlení |
Před třemi měsíci jsem si ji koupila a rok od vydání českého překladu konečně i přečetla, abych mohla říct, že Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe jsou nejen knihou s nejdelším názvem, kterou jsem letos zdolala, ale rozhodně i jedna z těch nejlepších.
Whistle Stop Cafe je místem, kde se obyvatelé městečka mohou cítit vítaní a v bezpečí, nerozhoduje ostatně ani barva pleti a (přední nebo zadní) dveře jsou tu každému otevřené. Podnik spolu otevřely Idgie a Ruth – protiklady, které se však úžasně doplňují – a právě jejich osudy v románu sledujeme především. Ale svérázných postav, které si svou jedinečností i přirozeností získaly moje srdce, je tu mnohem více, a tak jsem zase jednou byla strašně nešťastná, když jsem otočila na poslední stranu knihy. Whistle Stop se mi opravdu neopouštěl snadno
Fannie Flagg koncipovala celý děj do střípků, které si musíte postupně sami poskládat, abyste nakonec získali ucelený obraz. Dílčí informace postupně získáváte například i z lokální tiskoviny vydávané zaměstnankyní pošty či z vyprávění paní Threadgoodeové, která je o desítky let později spontánně v pečovatelském domě vypravuje Evelyn, jež sem doprovází manžela. Bývala bych čekala, že taková příběhová roztříštěnost, kdy navíc ne vše dostáváte naservírované v souladu s během času, bude náročná na čtení, ale nakonec to naopak byla úplně nebeská lahoda.
A nejlepší na tom všem je, že je to tak milé vypravování, i když se dotýká i takových témat, jako jsou domácí násilí, rasová nenávist a podobně. Prostě jedna z něj knih, kterou mohu jen a jen doporučit!