Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Patricia Neal
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538054/bmid_smazena-zelena-rajcata-ve-whistle-s-663b6abe4a170.jpg
4
206
206
Americký bestseller poprvé exkluzivně v českém vydání! „Ten den, kdy Idgie Threadgoodeová a Ruth Jamisonová otvíraly svou kavárnu Whistle Stop Cafe, se městečko proměnilo k lepšímu. Bylo to za dob velké hospodářské krize a v jejich kavárně si mnozí z nás připadali jako doma. Mohli jste si dát vajíčka, kukuřičnou kaši, slaninu, smaženou šunku, kávu a úsměv za 25 centů. Ruth byla to nejroztomilejší děvče, které jste kdy mohli potkat. A Idgie? Byla charakter, to se musí nechat. Nezažili jste nikoho tvrdohlavějšího. Ale jak si někdo mohl myslet, že zabila toho chlapa, to vážně nechápu.“ Evelyn se v pečovatelském domě Růžové terasy setkává se starší dámou, paní Threadgoodeovou, která jí vypráví poutavý příběh mnohaletého přátelství a fascinující cesty životem, jehož poselství Evelyn přijímá za své, a konečně vezme svůj život do vlastních rukou... Podle knihy natočil režisér Jon Avnet v roce 1991 slavný film Smažená zelená rajčata nominovaný na Oscara a Zlaté glóby v několika kategoriích - s Kathy Bates, Jessicou Tandy, Mary Stuart Masterson a Mary – Louise Parker v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
AudioStory
Originální název:
Fried Green Tomatoes at the Whistle Stop Cafe, 1987
Interpreti: Martina Hudečková
více info...
Přidat komentář
Příběh jižanské Ameriky od dvacátých do osmdesátých let 20.století. Kniha mě velmi oslovila a četla se sama. Některé recepty mám v plánu vyzkoušet.
Dočetla jsem a cítím takový zvláštní druh smutku. Jakože všichni odešli...a těší se, až se zase sejdou, třeba ve Whistle Stop Cafe. Velmi dobře znám filmové zpracování, které mě tehdy jako dítě velmi zasáhlo. Je tam opravdu nádherně vykreslená atmosféra doby, možná trošku nepochopitelná nebo lépe neuchopitelná mentalita lidí tehdejší doby (a to nemyslím ve zlém). Stýská se mi, asi stejně jako Evelyn. Moc se mi líbily ty rozhovory mezi ní a Ninni. Krátké kapitolky byly super, takže čtení celkem rychle ubíhalo. Jen jsem měla dost problém s časem i se jmény lidí a vztahy mezi nimi (kdo ke komu patří). A vlastně Idgi zůstala záhadou. Jo, sice trochu zmatení, ale je to kniha, která vám vyrazí dech. Tak mi pukalo srdce nad Smokeym.
Bože. Z té knihy na vás úplně dýchá Amerika třicátých let. Hned vidíte prašné cesty kolem vlaků, kde Železniční Bill shazuje potřebnosti pro chudé, slyšíte jazz a hukot na ulicích Birminghamu v Alabamě, vidíte kypré černošské ženy s kupou neposedných dětí a těšíte se na další životní cesty všech z té doby, stejně jako Evelyn v pečovatelském domě Růžové terasy. Pochopitelně je vše zromantizované, ono to tak úžasné, hlavně pro černé, nebylo. V náznacích se dočtete o tom, jak nejsnáze proplouvat mezi bílými, takže ponižovat se. To nechcete. Ale pokud chtěli přežít a žít svůj život, někdy to nešlo jinak. Nemohu říct, kdo z knihy mě zaujal nejvíc, každý měl svůj příběh, který byl vskutku mistrně vyprávěný.
Skoky v čase mi rozhodně nevadily, prostě si musíte před každou kapitolou přečíst i uvedený datum.
Myslím, že filmové verzi také časem neodolám.
" Když odcházela Evelyn z kostela, u dveří se otočila a ještě jednou se ohlédla. Možná sem dnes přišla s nadějí, že zjistí, jaké to je být černý. Nyní jí došlo, že to nezjistí nikdy, stejně jako její přátelé tady nikdy nemohou poznat, jaké to je být bílý. Věděla, že se sem už nevrátí. Tohle je jejich místo. Poprvé v životě však pocítila radost. Opravdovou radost. Radost, kterou vídala v očích paní Threadgoodeové, ale tehdy jí nepoznávala. Věděla, že už jí možná víckrát nepocítí. Jednou jí však zakusila a teď už do smrti nezapomene, jaký to je pocit. Bylo by báječné, kdyby mohla všem v kostele povědět, jak moc pro ni tento den znamenal."
Ke knize mě přivedl @zanicenyknihkupec a já bych chtěla moc moc moc poděkovat. Děkuji, že jste mně přivedl do cesty jednu z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. A to jsem dlouho odolávala, než jsem si knihu koupila, a stejně tak dlouho odolávala, než jsem si vzala knihu ke čtení.
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe je rozhodně kniha s nejpodivnějším názvem, jakou jsem kdy četla. Také je to ale jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Již první stránkou jsem byla lapena úžasným příběhem, který mě zajímal až do poslední tečky. Jak se blížil konec, cítila jsem v srdci smutek z toho, že za několik okamžiků budu muset opustit postavy, které se staly mou druhou rodinou. Knihu jsem četla při každé volné chvilce. A když jsem neměla čas, v myšlenkách jsem byla v kavárně, a čekala na smažená rajčata.
Úžasný styl psaní, kdy mě autorka dokázala jak rozplakat smutkem, tak rozchechtat až nahlas. Skákání v čase vůbec nevadilo. Vždy jsem se zorientovala.
Tajemství kolem Železničního Billa jsem rozlouskla celé. A co se odehrálo v soudní síni, na to nezapomenu. Také velmi chválím, že po dočtení nezbyla žádná otázka. Autorka nám nezůstala nic dlužná. Děkuji paní Fannie Flagg za nádherný zážitek. Nezapomenu.
Pochvalu si zaslouží i grafické ztvárnění knihy. Bravo.
Těším se na filmové zpracování.
Čtení DOPORUČUJI !!!
Když se náhodou potká v pečovatelském domě Evelyn se stařenkou Ninny, netuší, že je to začátek velkého přátelství. A tak v kouzelném příběhu poznáváme, jak všechna trápení Evelyn, tak celý život Ninny, její rodiny a okolí ve Whistle Stop. Příběh je spíš skládanka z různých období, tak jak na ně Ninny vzpomíná, občas se mi trochu pletly postavy, ale jinak se mi kniha moc líbila a nejvíc týdeník Dot Weemsové. Můžu jen doporučit.
Knihu tvoří puzzle, které čtenář postupně skládá k sobě. Každý dílek je z jiné doby, jiného místa nebo i vyprávěný jiným vypravěčem. Dohromady si poskládáte cely příběh, který na mě působil trosku moc sentimentalne.
Maximálně průměrné čtení. Už dlouho zašlá doba v trochu upovídaném pojetí, které by se rozhodně dalo a mělo zkrátit. Přesto pár příběhů je silných a stojí za to si toto dílo přečíst.
Žádné velké nadšení se v mém případě po dočtení nekoná. Naopak, přemýšlím, o čem že to vlastně mělo být...
Rozhodně je to příběh milý, nostalgický a opravdu hódně naivní (z pohledu dějin Ameriky rozhodně). Nikterak více mi ani nevadilo někdy až chaotické přebíhání v ději, změny prostředí, časové linie, ovšem zcela neprakticky se jeví přehrešel postav, u nichž byl rozhodně kladen důraz na kvantitu nikoli kvalitu.
Takže už v průběhu čtení jsem se ztrácela, kdo je vlastně koho bratr, sestřenice nebo švagrová, k nikomu nebylo možné udržet si nějaké hlubší pouto, zvlášť když už bylo potřeba se v příští kapitole seznamovat s jinou rodinnou / sousedskou / přátelskou větví.
Takže jsem největší kamarádkou s Dot Weemsovou, redaktorkou místního plátku, dávám jen slabé 2,5 * a k přečtení (pokud očekáváte něco nezapomenutelného) spíše nedoporučím.
Alabama, rok 1986, 48letá Evelyn, která dost zásadně reviduje svůj dosavadní život, se v domě s pečovatelskou službou seznámí s paní Ninny Threadgoodeovou, která jí při mnohých setkáních vypráví o své široké rodině, která žila v malém jižanském městečku Whistle Stop, a především o životních a obchodních partnerkách Ruth a Idgie, jež tu provozovaly kavárnu...
Musím říct, že s knížkou to nebyla úplně láska na první pohled... Představuje se nám opravdu mnoho postav a jejich větších či úplně drobných příběhů, navíc se hodně přeskakuje v čase... Kapitoly jsou sice vždy označené datem, ale tu jste ve 20. letech, tu ve 30., tu v 50. a pak zas v 80. letech... Když jsem se ale do toho všeho dostala, v hlavě se mi postupně skládala mozaika příběhů všech postav, které byly navzájem více či méně provázané... Z tohoto důvodu bych doporučila, abyste knížku četli co nejvíce souvisle, protože mi připadá, že při častém odkládání či prokládání jinými tituly byste se pak mohli ztrácet...
Celkově se mi ale román moc líbil, je to čtení zábavné i smutné, dojemné i poučné (téma rasismu na americkém Jihu), překvapivé, originální ve svém zpracování... Kapitoly jsou kratší, a jak se přeskakuje v čase, četba je i velmi živá, rozhodně ne nudná či zdlouhavá...
Osobně jsem ke konci zamačkávala i slzy dojetí, protože 86letá Ninny mi ve své dobrotě, prostotě a čistotě duše velmi připomínala naši 90letou babičku, která loni zemřela... Obě to byly z gruntu hodné ženské, které milovaly svou rodinu, nejradši vyprávěly všemožné příběhy, měly rády společnost, konflikty nevytvářely, nýbrž uhlazovaly, měly rády obyčejné, ale poctivé domácké jídlo... Nebyly extra vzdělané, ale byly moudré...
Hodnocení: 5 * z 5 *
Příběh má dvě části-přítomnou a minulou.V minulé části příběhu se uzavírají přátelství,které se udržují,lásky ale i loajalita ke druhým.Minulá část byla pěkná,některé i vtipné ale přítomná část měla smutný konec,ale navzdory tomu se mi příběh líbil.
Audiokniha
Smažená zelená rajčata mají dvě dějové linky. Jedna se odehrává v domě pro seniory, kde vzniká nové přátelství a jedna stará žena vzpomíná na svůj život. Život se všemi prohrami a výhrami. Se všemi radostmi a strastmi. Toto vyprávění dokáže motivovat Evelyn, aby nepodlehla pocitu blížícího se stáří a svůj život zásadně změnila.
Část, kdy se paní Threadgoodeová vrací ve vzpomínkách do minulosti, je zajímavým společenským okénkem do prostředí jižanské Ameriky. A popravně, z některých pasáží bylo člověku opravdu úzko. Je šílené, že děj knihy se odehrává v ne až tak dávné minulosti. Děsivé. Nejsilnější moment pro mě byl, když Bigg George nesl malého zraněného kluka bez ruky do nemocnice na ošetření a nechají ho v zakrvácených věcech stát přede dveřmi, protože on je černý a on do nemocnice pro bílé prostě nepůjde.
Musím říct, že jsem si všechny postavy zamilovala a s napětím poslouchala jejich osudy. Ač je zde mnoho vážných témat, kniha je lidská a zanechá příjemný hřejivý pocit. Více takovýchto knih!
Obvykle mi nevadí prolínání více časových období, ale tentokrát mi to nějak nesedlo.
Kniha, kterou budu mít v paměti ještě dlouho. Postavy, které jsem si oblíbila a přiběh, který mi toho mnoho dal. Doporučuji všem, prostě všem.
Je těžké napsat komentář po uživateli6305, protože ta naprosto vystihla mé pocity a slova mi doslova vzala z úst.
Také jsem knihu poslouchala jako audio a musím říct, že to byl skutečně zážitek a to díky Martině Hudečkové. Film jsem neviděla, ale rozhodně si ho dám na seznam filmů, které bych chtěla shlédnout. A knihu bych si ráda i pořídila, protože jsem přesvědčená, že se k tomuto klenotu vrátím.
Kniha je plná lidskosti, naděje, lásky k bližnímu, přátelství, rodinné lásky a všelijakých pout mezi lidmi, které nás dělají lepšími. Ač není vše idylické, přesto se autorce podařilo napsat knihu, která vnímavého čtenáře (kterému sedne) pobídne k tomu, aby se stal lepším, spokojenějším a šťastnějším člověkem. Ukazuje, že ať je člověk jakkoli zkoušen životem, pokud miluje, má přátele a je milý ke skoro všemu živému (až na lidi. kteří si to nezaslouží), zlepší nejen jejich život, ale hlavně ten svůj.
Doporučuji a zařazuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla.
Jeden z nejkrásnějších příběhů, co znám, pohlazení po duši se vším všudy. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání paní Martiny Hudečkové, která byla ta pravá a opět dokázala proč patří mezi naše špičky. Film znám už dlouhá léta a také patří k mým oblíbeným, tak jsem byla velmi ráda, že byla vydaná tato audiokniha, kterou jsem si poslechla v tu pravou chvíli.
Miluju knížky, jejichž děj se odehrává během 20.století a nějak mě navíc táhnou romány ze Spojených Států. Tento děj se odehrává na americkém jihu, v Alabamě, pro nás známé z Forresta Gumpa, kde ještě do nedávna řádil Ku-klux-klan. Příběh je plný přátelství, vztahů mezi lidmi, převážně těmi hodnými, o lásce, loajalitě, vzájemné pomoci, síle charakteru, o černošské otázce, o ženách, ale je také plný legrace, dobrodružství, ale samozřejmě i smutku. Je zde velké množství krásných myšlenek, které by se měly zapsat, překrásný sloh a navíc spousta optimismu. Konečně si nikdo nestěžuje a snaží se se svým životem něco udělat, což je v současnosti tak osvěžující.
Vím určitě, že si knihu poslechnu znovu a už se zase těším na ten film. Velké doporučení i pro Vás.
Úžasná knížka, kterou jsem objevila na databázi díky hodnocení několika mých oblíbených čtenářek. Ačkoliv popisuje i nelehké životní události a smutné osudy, vyzařuje z ní tolik pohody, lidskosti a optimismu, že ještě několik týdnů po jejím přečtení se při psaní tohoto komentáře musím usmívat. Jasných pět hvězd!
Krásný kaleidoskop lidskosti. Když jsem asi před třiceti lety viděla film natočený na motivy této knihy, hned jsem si jej zařadila mezi oblíbené. A když jsem před necelými dvěma roky zaregistrovala, že tato kniha vychází v českém překladu, neváhala jsem ani chvíli. S úplně klidným svědomím jsem porušila veškerá svá předsevzetí, že vlastní knihovnu již nebudu rozšiřovat a knihu zakoupila. A ani trošičku nelituji.
Skvostné literární puzzle. Představte si, že ho chcete skládat v obýváku, ale dílky máte rozházené všude možně po bytě a chodíte si pro ně a skládáte a skládáte, dokud před vámi neleží celý obraz. A takhle je to i s touto knížkou. Trvalo mi, než jsem chytla tempo a dostala se do děje, ale pak jsem spolu s Evelyn skládala, usmívala se, dojímala... Nádherné, milé čtení. Jediné, co mě, stejně jako čtenářku níže, zarazilo, byla ta benevolentnost tehdejší americké společnosti, odjakživa pruderní, vůči Idgie a Ruth. Ne, že bych jim to nepřála, ale vím, že tohle tehdy (a někdy bohužel i dnes) toleroval málokdo, a už vůbec ne v jižanských státech.
Jedná se o první vydání, které bylo přeloženo do češtiny
Hlavní postavou je žena ve středních letech EVELYN (48 let), která se v pečovatelském domě Růžové zahrady setkává se starší dámou paní THREADGOODEOVOU (83 let) a ta jí vypráví poutavý příběh o sobě a dalších lidech, u kterých bydlela v jednom domě. Evelyn má 2 děti a při návštěvě tety jejího manžela v tomto pečovatelském zařízení se vždy těší na vyprávění starší dámy a je zvědavá na další historky, které ji řekne. Starší dáma dodává Evelyn sebevědomí a chuť do života. Postupem času se z nich stanou přítelkyně.
Líbily se mi postavy IDGIE a RUTH, které si založily kavárnu v Alabamě na Jihu v USA. Idgie a Ruth jsou sestřenice. Idgie pomáhala všem lidem, jak bílým, tak také černým. Pokud někdo poprosil o jídlo, vždy mu nějaké dala a na oplátku ji lidé s něčím pomohli. Idgie se ničeho a nikoho nebála. Chodila na ryby, kouřila cigarety a hrála poker. Ruth učila ve škole. Měla syna PAHÝLA. Zajímavé byly také další postavy jako např. samotář SMOKEY, ŽELEZNIČNÍ BILL, který krade z vlaků jídlo a ponechává ho chudým, VELKÝ GEORGE nebo znamenitá kuchařka SIPSEY.
V románu se střídají kapitoly ze současnosti (od roku 1985) a z minulosti (od roku 1929). V románu nalezneme otázky rasismu (černí lidé nemohli sedět ve společnosti bílých v jedné restauraci, černí měli vyhrazené místo v tramvaji, černí měli vyšší tresty oproti bílým za spáchání trestného činu, Ku-Klux-Klan aj.) a také otázky postavení žen ve společnosti. Hlavní hrdiny poznamená velká hospodářská krize a také 2. světová válka. V románu nalezneme také překvapivé okamžiky. Líbil se mi také týdenní zpravodaj z městečka, který pravidelně zveřejňovala DOT.
V závěru knihy se nachází recepty jídel, o kterých se dočteme v průběhu četby.
Kniha se celkově četla dobře.
V roce 1991 byl natočený film SMAŽENÁ ZELENÁ RAJČATA, který jsem viděl a který se mi líbil. Během filmu mi ukáply slzy. Knihu lze poslouchat také jako audioknihu.
Štítky knihy
přátelství naděje zfilmováno Amerika tajemství hledání smyslu života krize středního věku osudy žen pečovatelský dům
Autorovy další knížky
| 2022 |  Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe |
| 2006 |  Sněžná slepota / Léto odhodlání / Temný oheň / Vánoční kouzlení |
Tenhle přátelský lokál mi zanechal milé útulno na duši... až jsem tím malinko překvapená... příliš smířlivý klus životem v tak lidsky neklidné době mě totiž nejednou zatahal za záložku... nicméně mi jsou blízké takové ty člověčí ztráty a nálezy... a pak ženský, co maj koule na tom správném místě... podtrženo a dočteno... bylo mi s touhle obyčejně neobyčejnou tlupou prostě hezky... díky za tu nekonečnou laskavost... půjčím si slova jiného alabamského drahouška... je mi smutno, Ninny!