Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/bmid_smesne-lasky-gkX-404.jpg
4
2196
2196
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky, 1970
více info...
Přidat komentář
Váhal jsem mezi 4 a 5 hvězdami. Povídky jsou boží, Kunderovo podání a slovní líčení mě fakt baví. Pravdou však zůstává, že když není člověk jen pasivním konzumentem jednotlivých povídek, ale zamyslí se nad dílem s větším nadhledem, nemůže pak autorovi odpárat jeho brzy předvídatelný postoj k mnoha tématům. Zejména pak k ženám.
Ale co já vím, nejsem žádný literární znalec a dost věřím, že by mi místní češtinářky daly za takové prohlášení jednu do zubů. Třeba Kunderu více pochopím s dalšími knihami, na které se těším. :)
Na této knize se mi nejvíc líbil čtivý a svižný způsob psaní. Povídky na mne bohužel takový dojem neudělaly. Všechny mi přišly stejné, ale musím uznat, že měly své poselství. Nejvíce mi však vadilo, že ve všech povídkách byli muži i ženy vyobrazeni stejně nelichotivě. Asi ve třetí povídce už mi to trochu lezlo na nervy a musela jsem knihu odkládat, abych si odpočinula. Celkově hodnotím jako průměr.
Napsat dobrou povídku je hrozně těžké, moc autorů to neumí, ale zde se to povedlo až na asi 2 výjimky na výbornou, oproti autorově nesnesitelné Nesnesitelnosti je tato knížka uvěřitelná a nepouští se v ní do nepřesvědčivého filosofického uslintávání.
Neodpustím si napsat, že mne mrazí, když je tato kniha/autor kritizována v rovině nevyváženosti ženských postav. Fakt nechci, aby se i knihy psaly po vzoru USA filmů/seriálů, kde musí být mezi hlavními aktéry inteligentní žena, černoch, latinoameričan a homosexuál.
Sbírka se mi líbila. Povídky jsou dobře napsané a hezky se čtou. Téma povídek mi bylo občas proti, jelikož tam hodně figuruje nevěra. Ale za určitým účelem to Kundera napsal. Takže za mě super.
Zatím nejlépe vystihuje můj názor na styl Milana Kundery Warana. Realistický tento muž rozhodně je. Bohužel. Má cit pro negativa povrchní společnosti. Spolu s Malachime stále přemýšlím o jeho vztahu k ženám, který mě v jeho dílech dráždí nejvíc. V tomto směru je jeho humor plochý až znevažující ženský svět. Snad Ellyem to vystihla za mne - velkou roli hraje často ponížení. Potkávám čas od času vtip a nadčasovou myšlenku, ale v kontrastu s jinými je to pro mne stále málo :))
Starý Kundera mě baví. Jen mi vadí naivita hraničící s hloupostí u ženských postav. Všechny jsou blbky, tragédky, ukecané hloupoučké holčičky, krásky závislé na mužích... Kde jsou nějaké sebevědomé ženy?! To jediné mi vadilo, jinak krásná čeština!
Náhodné počtení k maturitě, které se během oněch dvou hodin proměnilo v zajímavou knižní zkušenost. O Kunderovi jsem doposud slyšel jen velmi okrajově, tuhle pohodovou, nadsázkovou novelu ale odvyprávěl opravdu bravurně a nenudil jsem se jediným řádkem. Kéž by díla na listu povinné četby vypadala všechna podobně!
Povinná četba a mě upřímně se mi moc nelíbila. Povídky byly zdlouhavé a několikrát nudně psaná a párkát jsem je ani nepochopila. Čekala jsem od knihy něco víc, ale zase musím uznat, že pár příběhů bylo docela přijatelných. Asi bych ji doporučila spíše zdatnějším čtenářům, pro mě to byla náročná četba.
Čas je paradoxní jako Kundera sám. Ze středo- a vysokoškolské četby Směšných lásek mi utkvěl hlavně druhý sešit, tedy Falešný autostop a Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - a vnímala jsem je téměř tragicky, jako přehlídky ztrát. Dnes si užívám hlavně třetí sešit, obzvláště povídky Eduard a Bůh a Doktor Havel po deseti letech - a jejich zpráva, jak se rodí skepse a jakými mechanismy banalita nabývá na zajímavosti, mi připadá zábavná...
Musím přiznat, že dílo Směšné lásky se mi moc nelíbilo. Zkrátka to nebyl můj šálek kávy (nebo čaje, jelikož kávu nepiju). Jde o to, že mi povídky přišly zvláštní a úplně nevím, kam je zařadit. Je pravda, že některé byly úsměvné a myšlenky v nich obsažené byly rozhodně zajímavé a hodné přemýšlení, ale tato kniha mě rozhodně nenavnadila k tomu, abych běžela do knihovny a vypůjčila si další Kunderovy knihy. Ovšem myslím, že za pár let mu dám ještě šanci, protože co jsem četla komentáře k jeho knihám, zněly nadšeně a lidé si je chválí, nejspíš jen já musím ještě trochu vyzrát. Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko věčné touhy, protože mě opravdu pobavil motiv dvou mužů lovících ženy, kterým ale nejde ani tak o ženy, jako o lov samotný, protože tento lov pro ně znamená jejich mládí, které jim postupně proklouzává mezi prsty. Ani Kunderův styl vyprávění mě příliš nenadchl. Na internetu jsem četla, že Kundera upřednostňuje přesnost jazyka a neztrácí slova pro zbytečné popisy, což se projevilo i v tomto díle, ale mě osobně trochu chyběla větší květnatost ve smyslu popisů prostředí a postav. Možná mi to ale chybělo o to více, protože jsem před Láskami četla Dumasovy Tři mušketýry, kteří mě naprosto uchvátili příběhem i jazykem a stylem vypravování a tudíž by pro mne po dočtení takového skvostu bylo zklamání téměř vše.
Priznávam, že som dodnes nesiahla po Kunderovej tvorbe... pre predsudky. Áno, tak veru. Minule v knižnici som si však povedala, že to napriek tomu skúsim.
Aké to prekvapenie, keď som si už hneď na prebale vo výňatku z akéhosi rozhovoru s autorom prečítala, že "nikdy by som sa nemohol prinútiť čítať Zolu, ale milujem jeho protinožca Anatola Franca"! Cítim to totiž obdobne...
No a po prečítaní tejto zbierky poviedok mi neostáva iné, len skonštatovať, že predsudky (ako to už pri nich často býva) boli zbytočné. Kunderov štýl mi pripomína skvelé texty (alebo skôr životné situácie a postrehy zručne, vtipne a múdro spracované do literárnej podoby) mojich obľúbencov Karvaša a Mitanu! Pri Kunderovi však je ako bonus odvaha priamo opisovať život pred pár rokmi...
Smiešne lásky, to sú pútavé poviedky, od ktorých som sa nemohla odtrhnúť - musela som ich prečítať na jedno posedenie! Repetitívne charaktery a konanie jednotlivých hlavných (samozrejme mužských) hrdinov, celoživotne sa naháňajúcich za ženami, je občas dohnané až do absurdity, no bol to nepochybne zámer - ostane to v človeku rezonovať o trocha dlhšie. Spolu so sladko-trpkým pocitom, ktorý poviedky takpovediac vyludzujú.
Predpokladám, že to nebolo moje posledné randez-vous s tvorbou autora :).
Jsem z knihy lehce rozpacita. Nejlepsi se mi zdály prvni tři. Obsáhlý Symposion mě docela potrápil.
Třetí sešit je jednoznačně nej. Symposion, tak napínavá hra s příběhem, který se dramaticky mění úhlem pohledu (věku i pohlaví) jednotlivých postav...
Nikdo se nebude smát, Falešný autostop a Eduard a Bůh se mi líbili nejvíc. Dobře zpracované povídky, které řeknou o životě v 50. a 60. letech v Československu víc než ledajaká studie.
Pan Kundera má neobyčejnej styl vypravování. Takovej lehkej, nevyzpytatelnej, místy filosofickej, laskavě humornej, prostě jinej. Hrozně příjemná knížka.
Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Na mne místy moc filozofické a moc slov o ničem. Některé povídky se mi líbily víc, jiné vůbec.
Dost mi vadil Kunderův vztah k ženám, který povídkami prosakuje. A to podotýkám, že nejsem žádná militantní feministka!
Vlastně žádná z žen není v Kunderově podání sympatická. Často to jsou naivní nanynky, husičky, které uvěří každé lži, kterou jim muž (obvykle "děvkař teoretik") předloží, a stále stejně neochvějně k němu vzhlížejí. (Slovenky navíc při tom dělají "joj"!)
O "hrdinkách" se vlastně v žádné povídce mluvit nedá. Ženy jsou tu pasivní a submisivní, navíc takovým způsobem, že si člověk řekne: "Kravka jedna, má co si zaslouží." Žádné sympatie, žádné vcítění se, a to ani ze strany autora, ani ze strany mě jako čtenáře.
Žena je tu jenom sexuální terč a sex a libido se zaměňuje za lásku. Že to má být směšné??? No nevím, mně to spíš v některých povídkách připadalo ubohé. A když už se náhodou objeví žena s vlastním názorem, Kunderův vztah k ní je dopředu jasný - jednoznačně odmítavý.
Asi nejlepší je z mého pohledu povídka Nikdo se nebude smát, pak ještě Falešný autostop, ostatní mě nebavily.
Za mě tedy Kundera ne.