Smiešne lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249640/mid_smiesne-lasky-v82-249640.jpg
4
2214
2214
Sedem poviedok od Milana Kunderu, ktorých námetom je láska postavená do komických súvislostí, alebo vlastne to, čo ľudia v komických súvislostiach považujú za pokus o milostný vzťah. Kniha Smiešne lásky obsahuje poviedky Sestrička mojich sestričiek, Zlaté jablko večnej túžby, Zvestovateľ, Falošný autostop, Starí mŕtvi nech ustúpia mladým mŕtvym. Podľa dvoch poviedok boli natočené filmy: Nikto sa nebude smiať (réžia Hynek Bočan, 1965) a Ja, trúchlivý boh (réžia Antonín Kachlík, 1969)... celý text
Přidat komentář
Věřím tomu, že pan Kundera je mistr ve svém oboru, ale .... Já jsem si přečtením této sbírky povídek splnila bod do ČV 2022 - Kniha od autora oceněného Cenou Franze Kafky. Příběhy mají svou váhy k zamyšlení, bohužel jsem se nad nimi sama nezamýšlela.... Směšné? Neéé, upřímné.
Můj učitel francouzštiny kdysi řekl, že Kunderu může pochopit jenom muž a ještě k tomu po čtyřicítce. Co je na tom pravdy nevím, obecně ale vidím mnoho důvodů, proč má asi početnější pánskou skupinu příznivců. Kunderu obecně miluji za to, jakým způsobem píše. Literárně neskutečně nadaný člověk, od kterého je radost číst každé slovo. Vyloženě požitek. Bohužel se ale nedokážu ztotožnit s myšlenkami povídek. Naprosto se mi příčí světlo, ve kterém líčí ženy a vztahy mužů a žen. Samozřejmě je to čistě moje věc a na kvalitě díla to neubírá, připravte se ale na jednoduché ženušky, které jsou loveny muži a svět kolem sebe vnímají v jaksi jiných úhlech, než by měly. Jejich duše a mysl je pokřivená žádostivostí těla. Ženy nemohou dosáhnout podobných duševních hodnot jako muži. S tímhle pocitem jsem knihu odkládala a nebylo mi z toho moc dobře. Zajímavé čtení.
Nezapomenutelnou se pro mě stala povídka Já truchlivý bůh, i v dalších se dá najít dostatek humoru a nadsázky, ale tahle je opravdu komplexní, pro mě jediná z celého Kundery, která si zaslouží 5 hvězdiček, v pozdějších románech mě jeho chladný odstup místy dost irituje a není mi blízký. V truchlivém bohovi cítím emoce, které v knihách potřebuji.
Absolutní jazykový skvost a odpočinek od plytké, současné, amatérské literatury.
“Starý člověk se buď smíří, že je tím, čím je, tím žalostným úbytkem sebe sama, anebo se nesmíří. Ale co má dělat, nesmíří-li se? Nezbývá mu než dělat, že není, čím je. Nezbývá mu než vytvářet namáhavým předstíráním všechno to, co už není, co je ztraceno; vymýšlet, vytvářet a předvádět svou veselost, vitalitu, kamarádskost. Vyvolávat svůj mladistvý obraz a snažit se s ním splynout a zaměnit se s ním. V té primářově komedii vidím sám sebe, svou vlastní budoucnost. Budu-li mít ovšem dost sil vzepřít se rezignaci, která je určitě horším zlem než tato smutná komedie.”(Symposion)
Zábavná povídková kniha o láskách se skvělými slovními obraty a zajímavými myšlenkami. Povídky se mi líbily úplně všechny. Knihy M. Kundery jsou pro mně vody neprobádané, tato byla příjemným překvapením.
Knížky hodnotím podle doby, kdy byly napsány a podle doby, v níž děj probíhá. Omlouvám se, ale tehdy na počátku sedmdesátých let minulého století jsem měl, jako většina mladých jiné starosti (se zakládáním rodiny, s bydlením, se starostí uživit rodinu) a na čtení díla Kunderova nebylo času. Nyní splácím sám sobě dluh a čtu některé knihy té doby. Směšné lásky vystihují způsob života jisté části společnosti a domnívám se, že z mé generace si tím postupně prošel každý. A mnohé "scénky" z povídek pozoruji i u současných mladých a tak si myslím, že mají obecnou platnost - nejen pro období "budování rozvinuté socialistické společnosti".
Milan Kundera je perfektní v tom, že umí svoji hlubokou filozofii vtěsnat do povídek, ve kterých byste to čekali nejméně především kvůli zvláštním (převážně mužským) hlavním postavám, jejich přemýšlení a zacházení se životem. Já osobně jsem nenašel v této knize žádné vyloženě slabší místo, a pokud mě náhodou nějaká povídka bavila méně, pak zpravidla rychle i skončila. Pravá hloubka jednotlivých povídek se nachází právě za charakteristickou tragikomičností, vystihující název knihy, proto jsem si jejich význam uvědomil až ve chvíli, kdy se mi povídky "rozležely v hlavě". Kundera je pro mě sázka na jistotu, nikdy mě svým psaním nezklamal. (Jen mě mrzí a zaráží, jakou roli zastávají ženy v jeho knihách.)
Moc mně tyto povídky nenadchly. Ale jistě to bylo tím, že jsem je četla na střední a dostatečně jsem je v mladém věku neocenila. Věřím, že když bych si povídky přečetla teď s odstupem času, zřejmě bych dala lepší hodnocení a dílo ocenila.
Nikdo se nebudé smát - 4*
Zlaté jablko věčné touhy - 3*
Falešný autostop - 5*
Symposion - 3*
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým - 4*
Doktor Havel po dvaceti letech - 3*
Eduard a Bůh - 4*
Soubor povídek nutící k zamyšlení. Některé mě bavily. Až ustoupí stáří.. spis iritovalo..
Myslím, že každá z povídek této knihy mě chytila a vtáhla do sebe, nevnímal jsem tu žádná hluchá místa. Vždy na tom bylo něco posmutnělého, ale podáváno s takovým zvláštním nadhledem, díky němuž čtenář chtě nechtě vidí tu banalitu svých vlastních "zamilovaností".
Jedná z mých nejoblíbenějších Kunderových knih, je v ní všechno, přesto se o ní tolik nemluví, zastiňuje ji třeba Žert. Dovoluji si ale tvrdit, že tento jeho počin je jedním z nejlepších. Každá povídka je dokonale vybroušená.
Nakonec dávám čtyři za jazyk, ale hodně jsem se rozmýšlela, potřebovala bych hodnotit každou povídku zvlášť. Nikdo se nebude smát, Falešný autostop, Eduard a Bůh, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým se mi líbily, zaujaly mne. Blízké mi bylo Zlaté jablko věčné touhy, kde mne bavila pouhá hra na svádění. Co u mne úplně propadlo, byly dvě povídky, které byly v doslovu označeny jako plošší, lehčí, dokonce rozkošnické, tedy Sympozium a Doktor Havel po dvaceti letech. Kdyby těmito povídkami Směšné lásky začínaly, knihu bych zřejmě odložila. Nebyly mi sympatické postavy, jejich jednání ani filozofické rozpravy. Nakonec jsem je při hodnocení nějak skousla.
Mou četbu trochu ovlivnil kult Milana Kundery, takže jsem začal číst se značně vysokými nároky, kterých jsem se zbavil, když jsem se začetl. Nejedná se o monumentální dílo, které svou pravdou boří mýty, dějiny a společnost, ale o vyprávění, ze kterého čiší radost vypravěče. Poněkud lechtivé příběhy obsahují opravdu zajímavé myšlenky o všem možném. Některé si člověk vezme za své, zatímco jiné odmítne, ale nemůže se jim upřít vnitřní pravda a logičnost.
Já si nemůžu pomoci, Kundera je prostě skvělý a tenhle soubor povídek je skvost!
"Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl."
Kundera je génius. Styl, jímž umí popsat vnitřní dialog postav, je naprosto neuvěřitelný. U směšných lásek se mi líbí, že to nejsou jen milostné příběhy obyčejných lidí - tyto erotické aférky mají totiž vždy hlubší význam a je v nich skryto mnoho mouder. Povídky byly všechny do jednoho báječné, za mě je ovšem favoritem asi doktor Havel. :p
SMĚŠNÉ LÁSKY je první kniha, kterou jsem přečetl od Milana Kundery. Dlouho jsem se vyhýbal tomuto autorovi asi z důvodu, že jsem se obával, že jeho knihy budou určené pro náročnější čtenáře. A myslím si, že tomu tak je. Knihu hodnotím na 80 %.
Směšné lásky je kniha 7 povídek, které napsal mezi rokem 1958 a 1968 a vydával je na pokračování. První sešit vyšel v roce 1963, druhý sešit v roce 1965 a třetí sešit v roce 1968. Na začátku roku 1970 vyšlo shrnutí všech tří sešitů v jenom svazku pojmenovaném SMĚŠNÉ LÁSKY. Z tohoto souboru vyřadil 3 povídky. Jak sám Kundera napsal v Poznámce autora: „Co se mi na těch vyřazených povídkách nelíbilo, bylo jen něco docela málo, třeba to, že jsem v nich sem tam ještě slyšel cizí, vypůjčený hlas anebo že jsem věděl, že se povídka dala napsat o něco lépe.“
Směšné lásky jsou příběhy o hrách na lásku a s láskou. Tématem povídek jsou odlidštěnosti milostných vztahů. Hrdinové se nechávají unést náhlým nápadem nebo rozmarem, chtějí si hrát na nevinnou hru, při níž se svým partnerům a protihráčům říká zejména to, co chtějí slyšet. V jistém okamžiku se děj rozjede nečekaným směrem a původní strůjci hry jsou zaskočeni. V povídkách se vyskytuje sarkasmus, humor, ironie a erotika. Celkově se mi povídky líbily, i když to nebylo jednoduché čtení a mnohdy jsem se musel nad některými větami pozastavit. Nejvíce se mi líbila povídka AŤ USTOUPÍ STAŘÍ MRTVÍ MLADÝM MRTVÍM a povídka EDUARD A BŮH aj. Nelíbila se mi povídka SYMPOSION, kterou považuji za „nejslabší“ povídku z celé knihy. Vzpomínám si, že o povídce FALEŠNÝ AUTOSTOP jsme se učili na střední škole. Měli jsme za úkol si přečíst ukázku z této povídky, ale bohužel téměř nikdo si povídku nepřečetl. Znal jsem jenom tuto povídku, s ostatními povídkami jsem se seznámil až v této knize.
Kunderovy knihy určitě stojí za přečtení, ale kladou na čtenáře větší nároky, a ne všemu čtenář porozumí při prvním přečtení. Časem bych si chtěl přečíst knihu ŽERT.
V knize se vyskytuje Doslov, který napsal Jiří Opelík. Doslov byl pro mě docela náročný na pochopení. V závěru se nachází Poznámka autora.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Smyslem života je bavit se životem, a že je-li život na to příliš lenivý, nezbývá nám než ho trochu postrčit.
Minulost každého z nás je možno stejně dobře upravit v životopis milovaného státníka jako v životopis zločince.
Ale jsou věci, o nichž lhát nemohu. Jsou věci, do nichž jsem pronikl, jejichž smysl jsem pochopil, které miluju a beru vážně. A tam se žertovat nedá. Tam kdybych lhal, potupil bych sám sebe, a to nejde, to po mně nechtěj, to neudělám.
Přílišná víra je ten nejhorší spojenec.
Žárlivost není ovšem nijak příjemná vlastnost, ale není-li jí nadužíváno (je-li spojena se skromností), má v sobě kromě své nepohodlnosti i cosi dojemného.
Jenomže ani smrt nemá ráda, když se jí poroučí.
Kdyby byl člověk odpověden jen za to, čeho je si vědom, byli by hlupáci předem zproštěni jakékoli viny. Jenomže člověk je povinen vědět.
Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina.
Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné.
Spíš jde o to, pěstovat vlastní náročnost, protože v té se zrcadlí míra vaší osobní hodnoty. Pamatujte si, příteli, že správný rybář hází malé ryby zpátky do vody.
Erotické kouzlo se totiž projevuje spíš deformací než pravidelností, spíš výrazností než uměřeností, spíš originalitou než konfekční pěkností.
Kam by přišel socialismus, kdyby všichni věřili, že je svět v rukou Božích? To by nikdo nic nedělal a každý jen spoléhal na Boha.
Člověk přece není na světě jen kvůli sobě. Žije vždycky pro něco.
Já jsem si myslil, že člověk může věřit v Boha i v komunismus, že se to dá spojit.
Ale tak už to v životě bývá: člověk se domnívá, že hraje svou roli v určité hře, a netuší, že na scéně zatím nepozorovaně vyměnili dekorace, a on se nic netuše ocitá uprostřed poněkud jiného představení.
Já bratře, musím lhát, nechci-li brát vážně blázny a stát se sám jedním z bláznů.
I zlomyslná nápodoba zůstává nápodobou, i stín, který se vysmívá, zůstává stínem, podřízeným a odvozeným, ubohým a pouhým.
Ale kdo umí zradit Boha, člověka umí zradit stokrát snadněji!
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Knihu jsem zvolila díky čtenářské výzvě a docela jsem byla mile překvapena. Kniha povídek o lásce a vztazích muže a ženy byla příjemné čtení.