Smrt a jiné vrcholy mého života
Sebastian Niedlich
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294105/bmid_smrt-a-jine-vrcholy-meho-zivota-OFe-294105.jpg
4
623
623
Smrt a jiné vrcholy mého života série
1. díl >
Hlavní hrdina Martin není právě nadšený, když u postele své umírající babičky potká ztělesněnou Smrt. Ta si přišla pro duši staré dámy a raduje se, že ji konečně někdo vidí a slyší. Jedním si je jistá: Jim dvěma s Martinem je předurčeno, aby se stali nejlepšími přáteli. Tenhle kluk je opravdu milý človíček. A mimochodem, nikdo vám s jistotou nezaručí, že se nedá umřít na nudu nebo na zlomené srdce…Martin si časem zvykne, že se Smrt vynoří vždycky ve chvíli, kdy se mu to nejméně hodí. Když však potká ženu, o níž tuší, že je to ta pravá, musí si položit rozhodující otázku: Má vůbec smysl žít, milovat a toužit po štěstí, když stejně všechno skončí smrtí? Hořká i laskavá komedie oplývající nadsázkou a černým humorem... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Tod und andere Höhepunkte meines Lebens, 2013
více info...
Přidat komentář
Představte si dvě odlišné bytosti. Povahou, věkem, smyslem pro vnímání života a světa kolem. Jeden je neviditelný a ten druhý je jediným člověkem na světě, který ho vidí, a dokonce s ním může mluvit. Že to zní podivně? Ale jděte. Tahle kniha vám totálně změní pohled na motýly, na smrt a na síťky. Je to příběh o přátelství, o životě, o smrti, a o touze vzepřít se osudu.
Kniha je vtipná, plná životních moudrostí a humoru sobě vlastnímu. Smrt a jiné vrcholy mého života je ideální čtením v době, kdy se o vás pokouší melancholická nálada, protože po pár stránkách už se jenom bavíte a čekáte, co Smrt zase Martinovi vyvede. Je to zkrátka malý kluk, který není stavěný na dlouhé debaty o životě a smrti. A Smrt je po staletích ticha celá nadržená si povídat, filozofovat a tak.
Jednoznačně se jedná o oddychové čtení. Relax na papíře, a přesto na téhle knížce něco je. Něco, co vám uvízne v hlavě a vy převalujete myšlenku na to, jak byste se zachovali vy sami, kdybyste byli Martin.
Přestože je Smrt v názvu knihy i jednou z hlavních postav, tak je v ní i velká dávka nadsázky, černého humoru, hořkosti i rozervanosti obou hlavních postav. Na první pohled komický příběh má v sobě i velmi vážné prvky spojené se životem a jeho smyslem.
"Vždyť jsi mě k smrti vyděsila.“
„Ne, to bych věděla předem.“ str.45
"Oblidi Oblada" ... Pokud jste četli anotaci tak nějak tušíte do čeho u této knihy půjdete. No můžu Vám pouze říct, že to nebude takové jak očekáváte. Bude to jiné asi tak jako je jiné přátelství se Smrtí. Já jsem knihu kupoval i otevíral z toho důvodu, že jsem chtěl něco hezkého, veselého, zvláštního, prostě jiného co si přečtu po nějaké ultra vážné knížce. A tak nějak jsem neprohloupil, protože tohle přesně ta knížka splňuje. Není to něco nad čím by jste se vznášeli v oblacích, ale má to své osobité kouzlo, které se vám bude líbit jako se vám bude líbit Smrt. "Oblidi Oblada"
Po přečtení Hany jsem potřebovala oddychovku, což tato kniha všema deseti splňuje. Černý humor, ironie a neskutečná postavička Smrti mě doopravdy bavily a dlouho už jsem se u knihy tak nepobavila. Zároveň vyvstává otázka, je možné smrt oddálit a může za naše činy něco jako osud? Vtipné, ale zároveň ideální k zamyšlení.
Oddechovka, která mě mile překvapila.
Struktura příběhu je vcelku jednoduchá, čtení rychle ubíhá, velkým plusovým bodem a zároveň tím, co mě nejvíc potěšilo je zajímavá myšlenka. Téma mě i přes své jednoduché zpracování nutilo stále k zamyšlení. Nejvíce mi vbíhala do hlavy otázka osudovosti, která je v příběhu podána tak (dle mé osobní interpretace), že základní cesty osudu jsou nám pevně dány, ovšem svými skutky v průběhu života ho můžeme lehce pozměňovat, načež linie pokračuje od stejného startu ke stejnému cíli - od našeho narození k naší smrti.
(Tuto myšlenku ovšem lehce narušuje nasládlý konec.)
Funguje zde kombinace myšlenky osudovosti spojené s odlehčeným čtením, u kterého se i zasmějete.
S úderem pandemie jsme se všichni začali poctivě chystat na nejrůznější možné budoucnosti a podnikat všelijaká užitečná opatření. Zatímco optimisté šili roušky, my realisté jsme začali s těmi skutečně zásadními přípravami. A tak tato knížka, která mi ležela doma teprve něco přes dva roky, nečekaně poskočila na přední příčky mého seznamu Chystám se číst (aktuální stav 774).
Čekala jsem lehkou vtipnou oddechovku. Dostala jsem lehkou oddechovku. Nad humorem jsem se občas zakřenila, ale většinou to prostě nějak nevyznělo. Může to být i překladem. Překladatelka minimálně poněkud nešťastně zvolila Smrt místo tradičního Smrťáka nebo Kantůrkova Smrtě (snad není samotné slovo pod copyrightem). V němčině je to totiž "ten". A chlápek s hlubokým hlasem, o kterém se někdy mluví v mužském rodě, protože má mužské jméno a jindy v ženském, protože je to ta Smrt, byl pro mou pozornost trochu moc pokrokový.
Samotné dialogy hlavních hrdinů jsou poněkud plytké a často se motají kolem dokola. I když ta část s odmítáním je vlastně celkem podle skutečnosti. Zajímavější myšlenky a nápady zůstaly spíš nevytěžené.
Líbily se mi hlavně schopnosti Smrti, které potřebuje k vykonávání svého úkolu. Víc než na druhý díl mě to ale nalákalo na třetí přečtení Morta.
Oddechové čtení, ale žádné terno to není, místy vyloženě nudné. Téma by nebylo špatné, ovšem to zpracování trochu pokulhává.
Vcelku oddychové čtení. Místy pobaví, jen je potřeba nemít příliš velká očekávání. Text příjemně odsýpá, ale ten nešťastný překladatelský rozpor (v němčině ten smrt, v čj ta smrt) mi celé čtení pekelně znepříjemnil.
Pro mě zklamání. Příběh nenadchne ani neurazí. Martin je vcelku sympaták, ale né zas takový, aby sem si ho zapamatovala. Jeho kamarádský vztah se smrtí(jejich dialogy) mě spíš nudily, a vzhledem k tomu, že na tom byl postaven i celý příběh mi to prostě přišlo nedostačující. Čekala jsem i víc vtipu, ale ten se taky nedostavil. I samotná smrtka na mě působila jako tak nějak neúplně, nedodělaně a dokonce až trochu hloupě.
Oddychové čtení, pěkného příběhu. Knížce jsem dal sice 3* ale je to zajímavý koncept děje, který je svým způsobem osobitý a velice potěší.
Uch, ještěže jsem si ji nekoupila, jak jsem měla původně v plánu. Tohle čtení mě totiž bolelo. Někdo tady Smrt srovnával se Smrtěm, mě ještě napadá srovnání s Mooreovou Špinavou prací. To byl aspoň nářez! Četla jsem už několikrát a vždycky se náramně pobavím. U této knihy jsem neměla žádné pocity, a to je špatně. Vlastně ano, šíleně mě rozčiloval překlad. A Smrt vypadá jako chlápek s hlubokým hlasem a mluví o sobě v ženské osobě? Fakt by mě zajímalo, jestli tohle vymyslel autor nebo překladatel. Bohužel se člověk při výběru četby někdy spálí, a toto byl můj případ.
Pro každého kdo bude psát o smrti, smrtce, smrťákovi to bude po panu Pratchettovi mít moc těžké. A o tom to je, autor ztvárnil bezpohavní infantilní figuru se síťkou na motýly. Mno to vás fakt za srdce moc nechytne. Život v podobě hyperaktivní holčičky už vůbc ne. Ale abych nebyl úplně negativní, vlastnostmi mi byla smrt celkem sympatická. Trpělivá, jak jinak, krapet černého humoru, sebestředná. Tedy alespoň pro začátek, pak ji autor začal až moc polidšťovat a ohýbat a už to nebylo ono. A hlavní lidská postava? Nesympatický samaritán, který se samaritánem stal spíš pro své ego, než pro cokoliv jiného. Líbily se mi některé myšlenky smrti a taky jsem s nimi i dle svých životních zkušeností souhlasil, jinak je to kniha velmi průměrná ač nápad je originální a dalo by se s ním pracovat mnohem lépe.
Pro mne zcela netradiční žánr, ale jsem rád, že jsem po knize sáhl. Moc se mi líbila.
Jedna z nejlepších oddychových knížek, co jsem poslední dobou četl. V první polovině jsem se občas i nahlas zasmál. Pak už je kniha trochu vážnější, ale čte se stále velice pěkně. Určitě se k ní zase vrátím.
Nanejvýš uspokojivé.
Čekala jsem více, začátek byl slibný, pak to ale sklouzlo k nudě, začala jsem přeskakovat. Jakoby to psali dva autoři, jeden opravdu dobrý, kt. se ale rychle vyčerpá a půjčí pero druhému, aby zatím něco psal, než chytne další dech. Tak to šlo ve vlnách, nahoru dolů, a to mě nebavilo. Vtipné místy, ale ne moc. Chytré místy, ale ne moc...
Tahle kniha má svou jiskru. Malou jiskru, díky které za něco stojí. Zpracování se mi nelíbilo, po pár kapitolách už mi zbytečné plkání lezlo na nervy, takže jsem nějaké pasáže letmo "přejela" a četla tam, kde se něco dělo a stálo to za to, to číst. No a konec, to bylo krapet utrpení. Jedna z knih, u které jsem dala na kladné a nadšené recenze čtěnářů , i přes to, že se mi obsah knihy nezamlouval - nebylo to dobré rozhodnutí. Nicméně někomu určitě sedne.
Dala bych tři a půl, kdyby šlo hvězdičky půlit. Zpočátku jsem byla nadšená, velmi mě to bavilo a téma bylo originální - jako bych četla o bratrovi Odda Thomase od Koontze.... :-) Zhruba v polovině knihy jsem se ale začala ošívat - vykreslovaný svět mne sice pořád bavil, ale začalo mi scházet něco víc, nějaká hlubší zápletka a nějaký větší vývoj příběhu, postrádala jsem zajímavější pointu - takhle to byl takový popis života jednoho člověka, který má navíc schopnost vidět Smrt. Hodnotím tedy jako lepší průměr s půlhvězdičkou navíc za celkový nápad - když hlavní hrdina popisoval situaci a jen podotknul, že mezi lidmi zahlédl postávat Smrt, čtenáře z toho až zamrazilo :-) Umím si představit, že by někdo zfilmoval :-)
Z čtenářského optimismu dávám za pět. Kniha se čte báječně, Martin mi byl ohromně sympatický. A jako originální vidím personifikaci života (holčičku Bibi), snad první v historii lidstva, tolik posedlého smrtí a vidinou věčného života.
Takže - napsat silný příběh na silné téma není zas takové umění. Smrt se nechovala jako několik staletí stará osobnost, ale jako nezralý puberťák. Jako kdyby za ta léta nevěděla, že čím víc někomu bráníte, tím víc po té věci touží. Celou dobu Martinovi vyčítala, že není schopen přijmout nevyhnutelné, ale jakmile on svůj boj konečně vzdal, zase to bylo špatně a dostal vycinkáno! Tak co teda? Taky mi strašlivě vadilo, když už byla Smrt zpodobněna jako muž, to skákání mezi rody (byl/ dělala často v jedné větě). POZOR SPOILER! Ovšem za ten konec dostává autor plný počet bodů. Zastávám názor, že opravdu povedený happy end (a tenhle byl povedený!) dostává příběh na vyšší level. Chvílemi to bylo vtipné, ovšem že bych se nad knihou válela smíchy, to zase ne.
Zkrátka nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní.
Kniha se četla dobře. Příběh nabízí nejen příjemnou zábavu, ale také zamyšlení nad rolí smrti v životě. Trochu mi "vadilo", jak zarputile hrdina většinu příběhu odmítá její místo v životě. Jako by chtěl, aby všichni byli nesmrtelní.
Štítky knihy
prvotina smrt satira humor Berlín USA (Spojené státy americké)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrt a jiné vrcholy mého života |
| 2020 | Přežít Smrt není legrace |
| 2018 |  A Bůh pravil: Budiž Jonáš |
Od knihy jsem čekala více humoru, už jen obálka k takové myšlence dost svádí. Bohužel. Spíše to bylo plné filozofických úvah o nevyhnutelnosti smrti a nekonečném boji o její odvrácení, zbytečně musím podotknout. Všichni chápeme, co je smrt a jak zhruba funguje. Jediný, kdo to pořád nechápal byl hlavní hrdina. A tím mi šel hrozně na nervy. Byl hádavý, nevyzrálý, nestabilní, prostě na pěst. Kniha je z knihovny a díky bohu za to.