Smrť v Benátkach
Thomas Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103584/bmid_smrt-v-benatkach-sak-103584.jpg
4
628
628
Najznámejšia novela Thomasa Manna zachytáva vznik a vývin pustošivého, bezvýchodiskového citu, ktorý uzatvára smrť, nakoniec predstavujúca vykúpenie. Sám autor ju charakterizoval ako „príbeh o rozkoši zo zániku“. Úspešný starnúci spisovateľ Gustav von Aschenbach sa nečakane rozhodne stráviť leto v Benátkach. Ubytuje sa na Lide, kde jeho pozornosť upúta krásny poľský chlapec Tadzio. Keď v meste vypukne epidémia cholery, Aschenbach zvažuje odchod, no jeho fascinácia chlapcom je silnejšia než pud sebazáchovy, a tak kvôli Tadziovi ostáva. V deň Tadziovho odchodu Aschenbach zomiera, pozorujúc na pláži objekt svojej trýznivej lásky.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , Petit PressOriginální název:
Der Tod in Venedig, 1912
více info...
Přidat komentář
Mě ta kniha oslovila jednak proto, že jsem ji četla a přečetla těsně předtím, než jsem (podruhé v životě) navštívila Benátky; ale chystala jsem se na ni už dlouho. Viděla jsem film, ale v tom nebyl zachycen tak dobře (navzdory tomu, jak byl dlouhý!) vnitřní Aschenbachův boj mezi tím, co cítí, a tím, co je podle něj správné a rozumné. Nejde tu o homosexuální cit, jako spíše o obdiv k takové kráse, kterou v Tadziovi viděl a která ho na stará kolena fascinovala. V kráse je jakési bezčasí. Umělec, který má strach, že ještě neuzavřel vše to, co kdy chtěl vytvořit, se k ní pak tím spíš upíná. Přijde mi, že jedním z klíčových momentů, který nám může lépe říct, co se v Aschenbachovi odehrávalo, je to, jak se neochvějně rozhodne odejít z Benátek, ale shoda náhod jej dovede zase zpátky a on spočine zase v náruči bezčasí a navzdory hrozícímu onemocnění a zastření rozumu se chová skoro až dětinsky a rozpustile... Ale to vše ať si rozmyslí nakonec každý čtenář sám za sebe. :)
Mě tady ta hlavní myšlenka (no vlastně i ty vedlejší) nějak unikla. Za pár měsíců si vzpomenu jen na homosexuální zápletku.
Každý, kdo byl někdy platonicky zamilovaný do nedosažitelného objektu své touhy, musí Mannovi rozumět. Věk či pohlaví zúčastněných jsou v tomto směru irelevantní, neboť jde o emoce a city, které jsou vlastní všem lidem během celého života.Vývoj von Aschenbachových pocitů i jeho osobnosti je logicky uvěřitelný, neboť nenaplňovaná touha má obvykle velmi destruktivní dopady na osobnost toužícího. Čtivé a na svou dobu velmi odvážné dílo, které je podle mého názoru - s ohledem na Mannův život i preference - osobní sondou do autorova nitra a možná i vlastního životního zážitku.
Novelka o tom jak se stárnoucí spisovatel zamiluje do krásy mladíka....
Pavel Eisner knihu krásně přeložil. Čeština je opravdu úchvatná. A příběh? Nu asi nejsilněji na mě za působily myšlenky spisovatele....jeho představy o umění, o zamilovanosti, o kráse.....
Konec trošku náhlý....
Odvážna záležitosť, ktorá mierne vyvedie z rovnováhy zrejme každého, ak vopred netuší, do čoho sa púšťa. Zvláštne milostné vzplanutie hlavnej postavy núti čitateľa moralizovať, analyzovať a pátrať. A tak sa dopátra k zisteniu, že táto pomerne krátka filozofická novela zahŕňa autobiografické prvky, že svojho času vyvolala u čitateľskej verejnosti značný rozruch a že sám autor neodporúčal knihu vydať (čo by bola nezvratná škoda). Kontroverzný námet zabalený do nádhernej umeleckej, povedala by som až poetickej formy, ktorá u vnímavého čitateľa nesporne vyvolá nemalý umelecký zážitok.
Na poměrně nizší počet stran se vešel ladně napsaný příběh, který je až žalostně na tu dobu pravdivý.
Citát: "A není snad nicota jistou formou dokonalosti?"
No to hodnocení je také rozpačité a nečudujem sa, ja by som dala aj päť hviezdičiek aj tri iba, takže radšej iba tri, lenže s vedomím, že je to hodnotná novela... a teraz otázka s výkričníkom: nie je to otrasné, že ľudia "homofóbici" chcú grcať na týchto ľuďoch, a chudáci homoorientovaní ľudia ešte majú pocit, že strácajú ľudskú dôstojnosť, ak milujú... mne je na grc z homofobikov a ľudí, čo sa šprtajú v orientácii cudzích ľudí, rozčuľuje ma "tolerancia, zvyk a rozum" civilizácie.... to už keď prestáva zaberať vegetariánstvo, musia siahať na dno... iba bezcitný človek nedokáže pochopiť, čo Aschenbach cítil k mladíkovi v kostýme ako bielomodrá keramika, tento vzťah ma najviac zaujímal na celom príbehu, ináč hrozne sa mi čítali tie opisy, zopár dobrých myšlienok ešte stáli za to
Díky pestrému jazyku přihazuji dvě hvězdičky, ale absence jakéhokoliv příběhu mě zklamala. A myšlenkové pochody typu
"Štěstí spisovatele je myšlenka, která se cele dovede stát citem, je cit, který se dovede stát myšlenkou." mě teda moc nenadchly.
Benátské poselství T. Manna jsem jednoduše nerozklíčoval...
Nádherná kniha, která opravdu pohltí a vylíčí hloubku celého příběhu. Pocity z knihy utkví ve vás i pří vzpomínce, kdy jste ji naposledy četli.
Kniha me nadchla odkazy na antiku a prostredim, ale ta hlavni dejova linka...kdyby tam nebyl hned na zacatku definovan vek dvou hlavnich postav, bylo by to hezke...Takhle jsem se na zacatku upla na myslenku,ze hlavni hrdina je uchyl a nedostala to celou dobu z hlavy...
Útlá knížečka, jednoduchý příběh, ovšem velice silný a působivý, plný krásných a hlubokých myšlenek, napsaný kouzelným jazykem, jakého se v současné literatuře jen tak nedočkáme. Smrt v Benátkách není jen o platonickém, v době vzniku nemyslitelném vztahu dvou naprosto odlišných mužů, je to výpověď o lidské duši, o umění a lidské pošetilosti. Kdo je schopen ocenit nejen příběh ale i styl, ten si totu knihu skutečně vychutná.
Knihu jsem přečetla kvůli povinné četbě. Není nejhorší, ale neni ani fascinující.
Byla jsem ráda, že tato novela měla jen lehce přes 90 stránek, protože i o pár víc by na mě bylo moc... Byly tam zajímavé postřehy a některé střípky se mi líbily, ale znovu už si ji nejspíš nepřečtu.
Jako sorry, ale mě to teda absolutně nezaujalo, přelouskala jsem to jen z důvodu, že jsem čekala, že se to "třeba probere". Ale to mi fakt jenom stačilo přečíst si název knihy a aby mi někdo řekl, že je to o stalkerovi, kterej se zamiluje do třináctiletýho kluka. Konec. Nejsem si jistá, jestli jsem ochotná pustit se do Kouzelného vrchu.
Nečetla jsem, ale poslouchala audioknihu.
Letos uplynulo 100 let od vzniku díla, které samotný autor pokládal za text o „odvážném, ne-li nemožném předmětu“, o náhlém „propuknutí vášně“ v lidském životě a vzhledem k její provokativnosti a očividnou paralelu s hlavním hrdinou, sám nedoporučoval k vydání. Nový překlad Jiljího Slezáka v podání Jiřího Hromady za tónů emocionální hudby Gustava Mahlera lze právem nazvat literárním audio skvostem. Tato novela, stejně jako na její motivy natočený Viscontiho film, se zřejmě nikdy nestanou bestsellerem, trhákem. Pokud však toužíte strávit podvečer ve společnosti nádherné češtiny, podmanivé hudby a vášně, zaposlouchejte se do této audioknihy. A nemyslete na smrt...
Velice působivá kniha, která decentně popisuje homosexuální vztah dvou naprosto odlišných mužů. Už jen téma vás uchvátí. Popisy prostředí vás zcela zachvátí a vcítíte se tak, jako byste to prožívali za hlavního hrdinu.
Pro mne rozhodně jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Nutno podotknout, že i Viscontiho film byl úžasný!
Štítky knihy
homosexualita umění zfilmováno 20. století německá literatura rozhlasové zpracování Benátky láska neopětovaná středoevropská literatura LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 1975 |  Kouzelný vrch |
| 1980 | Buddenbrookovi |
| 1973 |  Smrt v Benátkách |
| 1956 | Mario a kouzelník |
| 1961 | Doktor Faustus |
Smrt v Benátkách byla pro mě převážně pocitovým čtením. Kniha je psána nádherným jazykem, byť místy poměrně složitě. A na to, jak popisné a zdlouhavé mnohé pasáže jsou, tak kupodivu i ohromně čtivě.
Dala by se popsat jako takový chvilkový letní mlhavý opar, který však zanechává hmatatelné, vnitřně rozervané, ale zároveň jaksi smířené "cosi" v místech, nad kterými se ještě před chvílí vznášel.