Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Novela Smrt v Benátkách, v roce 1971 převedená na stříbrné plátno Luchinem Viscontim, patří k nejznámějším Mannovým literárním pracím a stejně jako ostatní autorovo dílo se jejím hlavním námětem stala problematika vztahu umělce k životu. Úspěšný spisovatel Gustav von Aschenbach, prototyp lidské zralosti a životního i tvůrčího soustředění, se ve svých padesáti letech rozhodne strávit léto v Benátkách. Namísto kontemplace tu však na moralistního pedanta čeká setkání s odvrácenou stranou vlastního nitra: bičován potlačovanou, avšak čím dál tím méně zvladatelnou smyslovou vášní je přitahován k polskému chlapci Tadziovi, takže když ve městě vypukne epidemie cholery, odmítne Aschenbach Benátky opustit a zůstane v nich až do trpce tragického konce. Co se na první pohled jeví být pouze osudovým zřetězením náhod, je ve skutečnosti přísně logické a vyplývá z dlouho narůstající psychické krize hlavního hrdiny - ukáže se, že Aschenbachova rovnováha byla pouze zdánlivá, neboť jí bylo dosaženo v umění, nikoliv v životě. Konečně Thomas Mann sám Smrt v Benátkách charakterizoval jako "příběh o rozkoši ze zániku".... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Der Tod in Venedig, 1912
více info...
Přidat komentář


Nádherná kniha s jednoduchým, zato hlubokým příběhem a hlavně překrásně vylíčenými scénami a myšlenkami, které donutí přemýšlet. Každé slovo je zde cenné, každé písmeno má své opodstatnění. Perfektně vyvolaný pocit zoufalství a úzkosti, která přetrvává ještě dlouho po dočtení.


Moc jsem se těšil, až se k této knize dostanu, o to větší rozčarování mě však čekalo.
Nevytýkám této knize zajímavou myšlenku, ale způsob jakým je napsaná. Některé věty mi přišly až za hranicí kýče. A co byl pro mě opravdu oříšek, tak udržet myšlenku v neskutečně dlouhých popisných pasážích. Mnohdy se stalo, že jsem musel přečíst leckteré věty několikrát, než jsem pochopil, že popisují třeba jen vánek, oblohu atd. A to jsem se na tuto náročnou četbu mentálně připravoval a celou 119 stránkovou knihu jsem četl po kouscích 4 dny.


Stálé úvahy nad smyslem umění, krásou poezie a popudech, které básníky inspirují, mě osobně velmi nudily a často jsem je ani nepochopila, protože Mann užívá dlouhá a složitá souvětí, na jejichž konci jsem se už vetšinou ztratila. Kniha se mi nelíbíla a film me úspěšně uspal.


Krásných, hodně složitých 93 stránek, které po přečtení ve vás nechají trýznivý pocit úzkosti. Mann sepsal opravdu parádní novelu, kterou si rád zase někdy zopakuji.


Přijde mi, že každý spisovatel musí mít alespoň jedno dílo, které se stane snůškou jeho filozofických úvah a jiného mentálního průjmu. A panu Mannovi se to asi bohužel povedlo právě zde. I tento námět se dal zpracovat poněkud záživněji.


Originální námět. Jediné mínus asi je, že se děj moc táhne, ale i přes to jsem dala pět hvězdiček.
Štítky knihy
homosexualita umění zfilmováno 20. století německá literatura rozhlasové zpracování Benátky láska neopětovaná středoevropská literatura LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
1975 | ![]() |
1980 | ![]() |
1973 | ![]() |
1956 | ![]() |
1961 | ![]() |
Pro mne rozhodně jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Nutno podotknout, že i Viscontiho film byl úžasný!