Smutek poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74861/bmid_smutek-porucika-boruvky-9Iq-74861.png
4
289
289
Poručík Borůvka série
1. díl >
Krátce poté, co vyšly Nápady čtenáře detektivek, pozoruhodná kniha teoretických studii o historii a problémech „černého žánru“, publikoval jejich autor i první vydání těchto dvanácti detektivních povídek a podal tím zajímavý důkaz, že vědecká poučenost o řemesle za jistých okolností může být v literatuře opravdu ku prospěchu. Vždyť jeho povídky plně respektují „pravidla hry", vyznačují se perfektní kombinací a opravdu splňují požadavky patrové logiky. Jenže co by to všechno bylo platné, kdyby uspokojovaly jen svou vytříbenou premeditací, duchaplnou konstrukcí, a nepřerůstaly v sled podivuhodných dějů, nad nimiž se tají dech v úžasu a jež mají schopnost nečekanou proměnou převést z okamžiku děsu a hrůzy do uvolněného smíchu. Opravdu neobvyklé jsou Škvoreckého povídky a prolíná se v nich radost se smutkem právě v té míře, jak je přináší život sám, doba. Bez nadsázky se dá říci, že této knize neschází nic z toho, co očekáváme od dobré detektivky, která se bez výhrad hlásí k svému „pokleslému typu" právě tak jako k literatuře. — První vydáni Smutku poručíka Borůvky vřele přijali čtenáři a literární kritika a Josefu Škvoreckému byla za ně udělena výroční prémie Mladé Fronty. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Skvělé počtení. Moc jsem si to užívala. Poohlédnu se i po dalších dílech o poručíku Borůvkovi. Super oddechovka a název na 21 písmen, takže skvěle zapadl do letošní Čtenářské výzvy.
Krásná květnatá čeština...Čtení mi ale ztežovala velice dlouhá souvětí, která vyžadovala velkou dávku mého soustředění.
Řešení jednotlivých případů se zakládá na dedukci poručíka Borůvky. Vysvětlení však není v příbězích explicitně řečeno, čtenář si díky vodítkům má v mnohých případech domyslet přesný závěr sám.
Některé příběhy jsou doplněny náčrtky a plány míst činu, které ve čtečce nejsou dobře viditelné a přitom jsou velmi důležité jako podklad pro řešení daného případu.
Kniha se mi hodila do letošní Výzvy a bylo to pohodové čtení. Příběhy jsou napsány s vtipem a důmyslnými zápletkami.
Styl psaní pana Škvoreckého mám moc ráda, takže jsem se na poručíka Borůvku těšila. A nezklamal. Pohodové čtení a hlavně zajímavé rozuzlení případů. Poslední kapitola byla celkem překvapivá...
Příjemné čtení, nic drastického, trocha humoru. Doslova se vnucuje srovnání s Čapkovými detektivními povídkami, a tady na databázi jsem zjistila, že nejsem sama, koho napadlo.
Velmi příjemné čtení,povídky jsou opravdu starosvětsky nasáklé melancholií poručíka,ale bez toho by kniha byla asi tuctovou . Ráda zalovím v knihovně po dalších příbězích s Borůvkou.
Stylem podobné jako Čapkovy kapesní povídky a i případy až na jednu výjimku fungují velmi dobře.
Revolúcia vo svete detektívok to nie je, ale do dopravného prostriedku dokonalé.
Velmi příjemné překvapení a nechápu, že jsem se s poručíkem Borůvkou nesetkala dřív. Moc příjemné čtení a vyplatí se číst, až do konce - do poslední kapitoly!
Poručík Borůvka je originální právě ve svém smutku, který přichází ve chvíli, kdy jiní vyšetřovatelé mají pocit zadostiučinění a uspokojení – a je to logické a velice lidské. Že bych ho ale ve všech ohledech přijala, to tvrdit nemůžu, ale takové autorovy postavy jsou, přijde mi: až tak lidské, že jim často rozumím a stejně často mě štvou. A tak to má být.
Případy mě zajímaly a bavily, nejvíc ty, k nimž je dobré mít aspoň základní speciální znalosti, např. horolezecké, jazzové, fyzikální,… - jež mám velmi omezené, takže pak k umu vyšetřovatele vzhlížím s obdivem :-). A tak to má taky být.
Z detektivek Škvoreckého mě Smutek poručíka Borůvky z uvedených důvodů zaujal nejvíc. Skvěle napsané dialogy u něho beru už jako samozřejmost.
Po jazykové stránce parádní čtení, precizně zde fungují dialogy i kulisy. Trochu to připomíná Čapkovy Povídky z jedné či druhé kapsy, opomeneme-li tedy portfolio různorodých existencí. V tomhle ohledu Josef Škvorecký příliš nápaditosti nepředvede. Sám poručík Borůvka je pak sice mužem sympatickým, ale nepříliš výrazným, takže čekáte-li někoho akčnějšího, budete si na jeho smutek zvykat dlouho. Prostě melancholický detektiv, který má vnitřní problém pobrat všechnu tu zkaženost lidí, jež vyšetřuje.
Zápletky jednotlivých případů jsou kvalitní, založené na těch nejlepších tradicích kriminální literatury, kdy je zločinec odhalen až v závěru, ovšem v průběhu čtení získáváte nenápadné indicie k jeho odhalení. Zlatým hřebem je pak Zločin v dívčí škole, kterýžto osobně považuji za nejlepší českou detektivní povídku vůbec. A třebaže mám raději spisovatelovu románovou tvorbu, kde má víc prostoru pro svou imaginaci, nemůžu přehlídnout profesionalitu a lásku k žánru, s jakou je tento soubor napsán.
Příjemné čtení, ovšem při tom všem, jak mám Škvoreckého rád, musím říct, že některé povídky dosahují kvalit Čapkových obou kapes, některé jsou možná i o kousek lepší, ale jsou zde i povídky, které jsou slabší (třeba ty z Itálie...). Při dalším čtení, které bude, už budu vynechávat. Osobně mě nejvíc uchvátila ta s tím otráveným prokurátorem - tady se Josefu Škvoreckému podařilo napálit leckterého čtenáře asi nejvíc. Každý čekal nějakou "politickou" záležitost a ejhle (pozor spoiler) ona to byla léty týraná manželka...jinak mě nesmírně baví, jak i zde se dokonale ztotožňuje Josef Škvorecký se svým hlavním hrdinou a protože díky Databázi knih čtu Mirákl jako e-knihu, potěšilo mně třeba, jak je zde poslední povídka jakoby vystřižená ze začátku Miráklu, kdy Danny přichází učit do Kostelce na Hospodářskou školu. Přesto (zcela výjimečně a pouze v rámci Josefa Škvoreckého) 89%...
Ale jo. Kapitán Exner to není, ale laskavý mistr pera rozhodně. Celé je to takové pohádkově starosvětské, ale asi to úplně nevadí. Je spíš naší chybou, že necháváme svět tolik běžet úprkem :o)
Škvorecký je skvělý vypravěč a příčiny poručíkova smutku by samy vydaly na román. Jenže když vidím vodítka, jakmile se objeví, a všichni podezřelí přestanou být podezřelí dlouho před odhalením, tak to detektivce marná sláva ubírá na kráse.
Pokud je detektivka zajímavá i tehdy, když už jste ji četli, a víte tedy, který zahradník je vrahem a jak to celé proběhlo, svědčí to o její kvalitě. To je pro mě případ i téhle povídkové knížky. Co naplat, Škvorecký to s perem uměl. Jen mi bylo při čtení nějak víc a víc smutno...
I po nějakých pětadvaceti letech, co uplynuly od chvíle, kdy jsem Borůvku četla poprvé, kniha neztratila nic ze svého půvabu a (dů)vtipu.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní a krimi povídky české detektivky a krimiČást díla
Aristotelská logika
1966
Čí dedukce?
1966
Dobrá stará daktyloskopie
1966
Horizontální vražda
1966
Jeho nejlehčí případ
1966
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Velmi slušně napsáno a poručík Borůvka je mým oblíbeným detektivem. Způsob řešení případů se mi hodně zamlouvá. Je to sice dávná doba v kriminalistice, ale já to mám docela rád. Vyšetřování dedukcí a ne pomocí počítačů DNA a bůh ví jakých ještě dnešních vymožeností mám raději než současné metody. Navíc je Borůvka normální člověk a ne superman, který všechno zmákne levou zadní.