Snílci
Karen Thompson Walker
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463235/bmid_snilci-YHx-463235.jpg
3
108
108
V izolovaném univerzitním městečku Jižní Kalifornie Santa Lora v Jižní Kalifornii doklopýtá studentka prvního ročníku do svého pokoje, usne – a už se nevzbudí. Spí od rána do večera, a dokonce ani její spolubydlící Mei ji nemůže vzbudit. Nedokážou ji probudit ani zdravotníci, kteří ji odnášejí, ani zmatení lékaři v nemocnici. Poté usne další dívka a pak další. Na univerzitě se rozšíří panika, která nakonec ochromí celé město. Jak se zvyšuje počet nakažených, ruší se vyučování a v obchodech začínají docházet zásoby. Ve městě je nařízená karanténa. Mei, outsider v hierarchii kolejního života, je spolu s excentrickým, idealistickým spolužákem vržena do víru událostí. Dva hostující profesoři se snaží chránit své novorozené dítě, zatímco kdysi poklidné ulice se noří do chaosu. Otec podlehne nemoci a nechává své dvě malé dcery, aby se o sebe postaraly samy. A v nemocnici, zatímco spí, klíčí ve studentce nový život, aniž by o tom věděla. Infikovaní vykazují neobvyklou úroveň mozkové aktivity, větší než kdy bylo zaznamenáno. Zdají se jim intenzivní sny – ale o čem?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Fobos
Originální název:
The Dreamers, 2019
více info...
Přidat komentář
Začátek knihy byl velice zvláštní, a to především autorčiným stylem vyprávění. Měla jsem při něm pocit, jako kdyby děj popisoval neznámý vypravěč retrospektivně, který se o konkrétních postavách a situacích dozvěděl od třetí osoby. Jedná se o znepokojivé čtení, nad jehož dějem budete určitě nějakou dobu přemýšlet. V závěru vás může zklamat, že se nedozvíte to nejdůležitější, to, na co jste celou dobu čekali. Konec sice odkryje realitu od snění, ale způsobem, který nejspíš nebudete vůbec čekat. Na konci budete mít víc otázek než odpovědí, což bylo nejspíš úmyslem autorky. Padne na vás smutek a pocit prázdnoty, počítejte i se vztekem. Autorka rozhodně však napsala originálně pojatou knihu, kterou jste určitě ještě nečetli.
Velice zajímavý postapokalyptický příběh. Zprve jsem se na něj těšila, pak podle recenzí už trochu bála. Bála jsem se že mi nesedne a bude to nuda ale opak byl pravdou. Příběh je velmi zvláštní i zvláštním stylem napsaný ale po pár stránkách si na ten styl psaní zvyknete. Kniha je velice ponurá sama o sobě, ke všemu když čtete za tmy, je to ještě horší. Rozhodně ji doporučuji. Jen tak, takovou knihu s takovým dějem podle mě nenajdete.
Miluju spánek! Je někdy chvíle, kdy bych prospala snad celý den nebo aspoň polehávala, četla si, dívala se na seroše, však to znáte. No neříkejte mi, že se vám tahle myšlenka nehonila hlavou aspoň jednou!?
Postavám v této knize se ale stane, že se jednoho dne jednoduše neprobudí, to už není tak prima. Co je zajímavé, nejedná se tu o koma, ale o nekonečné snění..
Kniha skýtá opravdu kupu postav a tedy i příběhů. Je tedy jasné, že tohle nemusí každému vyhovovat, kolikrát by jste třeba chtěli určité postavě věnovat delší část a víc se o ní dozvědět.
Já mám ráda tyhle propletené příběhy, kdy se tu pohybujeme mezi lidmi, kteří se od sebe liší jak věkem tak postavením, životním stylem a tak dále a tak dále..
Ze začátku jsem si musela docela zvykat na styl vyprávění, ale ten mě nakonec pohltil.
Po delší době se mi i stalo, že jsem si musela označit stránky, protože to, co autorka napsala mě nutilo přemýšlet a se spoustou myšlenek jsem se ztotožnila..
Z příběhu nejdéle spící dívky, mi bylo zvláštně.. smutno ? Nedokážu najít asi přesný výraz.
Vtipné je, že jsem od knihy čekala úplně něco jiného, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Ke konci asi už jen dodám, že je až děsivé, jak je tu vystižená atmosféra toho, co se tento rok ve světě dělo/děje, přitom tahle kniha byla napsána dříve..
Knížku jsem četla docela dlouho, upřímně, moc se mi k ní nechtělo vracet, když něco podobného je teď všude kolem.
Přijde mi, jako by to autorka neměla předem moc promyšlené, prostě psala to, co ji momentálně napadlo. Spousta osobních osudů, ale všechny takové polovičaté, nebo započatá nová linie příběhu, ke které se pak už nevrátí (Spoiler – skupinka, která opustí karanténu, roznáší virus mimo uzavřené území, ale dál už nic), závěr hodně rychlý.
Kniha mě na první dojem zaujala, bohužel toto nadšení mě přešlo ke konci knihy. Kniha má boží děj, který opravdu hltáte, má to své zvraty, které kniha má mít. Bohužel konec mi přijde dost nedokončený, jakoby autorka doháněla deadline.
Dobré téma na psaní, dobré postavy s kterými prožíváte danou situaci, krom jedné postavy (Matthew! ) ale ten konec :(
Knížka se mi četla moc dobře, měla příjemné tempo, celé to působilo klidně, až snově, ale paradoxně mi to moc nesedělo s celým námětem knihy - očekávala jsem něco akčnějšího, propracovanějšího a ne tolik monotonního. Navíc anotace naznačuje důležitost snů, které se zdají všem, co upadnou do kómatu. No a k tomu jsme se vlastně nic moc nedozvěděli, což mi docela vadilo. Nedostatek informací jsem pociťovala i okolo samotného viru - ok, víme, že tu nějaký je, ale co je zač? Odkud se vzal? A má lidstvo šanci ho porazit?
Škoda, že kniha nebyla víc propracovaná a žánr se neubíral víc k postapokalyptickému sci-fi, místo toho šlo o sci-fi drama, věnované hlavním postavám příběhu a tomu, jak celou situaci zvládají.
Hodně se mi to líbilo a dost mi to připomínalo současnou situaci spojenou s koronavirem - na to, že autorka tuhle knihu vydala před rokem, kdy nikdo žádný nový koronavir ani nečekal, tak se brilantně trefila do chování společnosti a do toho, jak taková krize probíhá. Pokud si chcete přečíst nějakou pandemickou knížku, pak doporučuji sáhnout po téhle. :) Dávám čtyři hvězdičky, nebyla to úplně jedna z top knížek, které jsem letos četla, ale rozhodně za přečtení stojí. :)
Vzhledem k současné koronavirové době jsem moc ráda sáhla po Snílcích, jenž mě zaujali svou anotací. Zajímalo mě, jak je v této knize, která je svým tématem velmi aktuální, popsána epidemie. Snílci začínají v podstatě svou anotací. Čtenář není dlouze napínán, naopak je hned uveden do chodu dění. Walkerová se nesoustřeďuje pouze na jednu postavu, ale celá kniha je přehlídkou spousty postav a osudů, do jejíchž životů nahlížíme střídavě po kapitolách. Ovšem i když je tu celá řada zajímavých osob, bohužel ani jedna z postav nedostala dostatek prostoru, který by si zasloužili. Nicméně i přesto ale musím knihu hodnotit dobře, jelikož mě fakt bavila. Obavy a napětí lidí v epidemii byly vykresleny fakt reálně. Vykoupené obchody, zavřené služby, lidi zůstávající doma a nedostatek ochranných prostředků, co nám to jen všem připomnělo? Spavé onemocnění samo o sobě v knize není nijak hluboce popsáno. Vlastně všechno končí tak znenadání a příliš odpovědí na řadu otázek nepřináší. Ale i když jsem si představovala trošku jiný konec, nejsem z toho zas tolik zklamaná. Líbí se mi myšlenka, se kterou autorka přišla a čtení jsem si užila.
Snílci nám velmi citlivě dokáží připomenout nedávná nařízení kvůli koronavirové pandemii – nechybí zákazy, izolace nemocných, roušky a ochranné obleky, karanténa, zásahy armády... Samotná kniha se ale nevěnuje ani tak samotné nemoci či jejímu původu, využívá ji spíše jakožto hybatele děje. Autorka se mnohem více zaměřuje na prožívání jednotlivých postav. Vzniká tak zajímavá směsice thrilleru a psychologického románu. I když mi v závěru chybělo více vysvětlení, jako celek se kniha čte velmi dobře. I díky krátkým kapitolám a střídání jednotlivých postav. Ze začátku je potřeba si zvyknout na zvláštní styl vyprávění s minimem dialogů, ale mě se líbilo :)
Snilci jsou zajímavým románem, který je momentálně hodně aktuální. Nabízejí fiktivní pohled na chování lidí během epidemie a v některých momentech až strašidelně připomínají současnou dobu koronaviru. Mají své mušky, ale přesto mě fakt bavili.
Čekala jsem víc, popis knihy mě zaujal, obsah už tolik ne. Celý děj bylo dost monotónní, styl vyprávění byl zvláštní, na mě tam bylo málo přímé řeči a moc vyprávění. Konečně se trochu něco začali dít na konci knihy, ale žádné rozuzlení se mi v podstatě nedostalo. Dalo by se na tom více zapracovat a mohla by to být za mě super knížka, ale takhle mi přišla taková nijaká
Výborný nápad, ale musela jsem si zvyknout na styl vyprávění. A trochu mě mrzí, že vlastně člověk nakonec nezjistí, co to bylo.
Nebyla to špatná kniha. Příběh plyne celkem pomalým a klidným tempem, skoro všechno, co se v knize stane, je celkem předvídatelné, ať už si to vyvodíme sami, nebo nám to nenápadně poradí mírně filozofické vsuvky, které se v textu čas od času objevují. Z předkládaných příběhů mi u některých bylo líto, že skončily dřív, než jsem si přála (Mei a Matthew), některé se naopak závěru mohly zdržet (profesor biologie), některé mi připadaly nedotažené (vědecké vsuvky a reakce venkovního světa), některé se mohly vynechat úplně (poetický popis vývinu embrya).
Četlo se to hodně rychle, ale tuším, že mi celý příběh zase poměrně rychle zmizí z hlavy.
Není to úplně můj šálek kávy...ale myslím, že to skvěle reflektuje chování lidí v aktuální pandemické krizi, což na tom bylo dost zajímavý.