Sokrates
Josef Toman , Miroslava Tomanová
Kniha Sokrates vypráví nejen o životě proslulého filozofa, ale i o dobových skutečnostech – zejména o rozkvětu řecké polis – Athén, Sokratova domova, pod Periklovou vládou. Zcela přirozeně působí v příběhu řecké pojmy, olympští bohové a popis každodenního života Athéňanů, při četbě se tak tehdejší prostředí dostává člověku pod kůži. Hlavním tématem knihy je průběh života navenek prostého myslitele, se kterým souvisí jeho přátelé i odpůrci, rodina (dozvíte se, proč se Sokratovi říkalo „Porodní bába“ a že Xanthippa nebyla ve skutečnosti tak zlá, jak se traduje), veřejný a politický život polis a především Sokratovy myšlenky a úvahy, jež zapsal po jeho smrti Platón. Forma historického románu a vkusný styl autorů činí z filozofova života napínavý, poučný a velmi přívětivý příběh, k němuž však patří i závěrečné nařčení a odsouzení k smrti. Na pozadí široce komponovaného obrazu Řecka v 5. století před n. l., postihujícího „zlatý věk“ Řecka i dobu úpadku Athén, líčí autor životní osudy starořeckého filozofa od narození až po trest smrti otrávením. V románovém ději,seznamujícím i s řadou historických postav, jako jsou filozofové Anaxagorás, Platón, Sokratovi žáci, státník Periklés, sochař Feidiás, tragičtí básníci Sofoklés, Eurípidés aj., se promítá politické střetávání demokratů a oligarchů a obrážejí se i situace a problémy dnešního světa. Vysvětl.: Zuzana Vaněčková... celý text
Přidat komentář
On Sokrates byl tak trochu provokatér. Dovedl uvést v naprostý zmatek téměř každého koho oslovil, a že na ulici zastavoval opravdu každého. Nepsal, a tak Platón, kterému bylo dvacet let když Sokrates zemřel působil jako jakási houba. Soudní jednání které bylo nad ním vedeno mohlo dopadnout i jnak kdyby "pan mluvka" tolik nemluvil, ale starého psa novým kouskům nenaučíš:)
Atheňané měli možná pravdu, co se vydaní za sice uchvatné až monstrózní sochy týká, jelikož by za jednu takovou pořídili jistě jednu možná dvě flotily a vyrazili směr západní sředozemí, ovšem to by tu pak nenastala krize a Feidovo umění by nebylo zahnáno do vyhnanství, on by si nevybral Olympii a neměli bychom jeden ze sedmi divů světa slavnou sochu Diovu. A velkou sochu Diovu. S románem samotným možná tento komentář ani nikterak nesouvisí, za což se omlouvám.
Nádherná knížka, která mě uplně pohltila. Spoustu stránek přečtnených opakovaně (snažíc se zapamatovat si myšlenky na nich napsané). Žel bohu s odstupem času zbývají jen super pocity, které jsem při čtení měl. Ale rozhodně knížka, kterou bych stopro doporučil!!!
Souhlas S Dusinem, krásná kniha. Měl jsem půjčeno z knihovny a když jsem ji dočetl, sháněl jsem ji po antikvariátech. Musel jsem ji vlastnit! Pomohla mi utřídit a zaškatulkovat athénské filozofy, žijící v sokratovské době. Byl jsem knihou tak ovlivněn, že jsem začal žvýkat cizrnu a pít víno z hliněných číší. :-))
100%