Som rada, že mama zomrela
Jennette McCurdy
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517975/bmid_som-rada-ze-mama-zomrela-ltJ-517975.jpg
4
322
322
Kým je dcéra bez svojej matky? Sama sebou... Otvorená spoveď Jennette McCurdy o tom, ako sa stala detskou herečkou, o poruchách príjmu potravy, závislosti a o komplikovanom vzťahu s panovačnou matkou, ale aj o tom, ako sa jej znovu podarilo prevziať kontrolu nad vlastným životom. Jennette McCurdy mala len šesť rokov, keď absolvovala prvý herecký konkurz. Matkiným snom bolo, aby sa jej jediná dcéra stala hviezdou a Jennette pre to robila všetko. Súhlasila s obmedzením príjmu kalórií a vážila sa päťkrát denne. Keď jej mama vyčítala, že má „neviditeľné mihalnice“, pristúpila na rozsiahle estetické premeny, lebo „aj Dakota Fanning si ich farbí“. Mama ju dokonca do šestnástich rokov sprchovala a Jennette sa s ňou delila o svoje denníky, emaily aj všetky príjmy. V knihe Som rada, že mama zomrela Jennette podrobne rozpráva o všetkom, čo sa dialo, aby splnila mamin sen. Keď dostala hlavnú úlohu v seriáli iCarly, odrazu sa stala slávnou. Jej mama bola vo vytržení. Posielala emaily vedúcim fanklubov a paparazzov oslovovala krstným menom. V Jennette sa však hromadili pocity úzkosti, hanby a sebanenávisti, ktoré vyústili do porúch príjmu potravy, závislosti a viacerých nezdravých vzťahov. Problémy sa ešte zhoršili, keď po získaní úlohy v seriáli Sam&Cat, po boku s Arianou Grande, jej matka zomrela na rakovinu. Jennette napokon zanechala hereckú kariéru, začala sa venovať práci na sebe a prvýkrát mohla sama rozhodovať o tom, čo v živote naozaj chce. Kniha Som rada, že mama zomrela je úprimný, inšpiratívny príbeh plný čierneho humoru o nezlomnosti, nezávislosti a o radosti z toho, že si Jennette končene môže sama umyť vlasy.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
I'm Glad My Mom Died, 2022
více info...
Přidat komentář
Wow. Já čekala, že to bude dobrý (obálka, název, recenze, anotace), ale že až tak? Nejenom, že má Jennette talent pro psaní (fakt se to moc hezky čte hned od začátku a věty plynou, dávají smysl), tak i ten její příběh stojí za přečtení.
Je to smutný, ano je. Mnohokrát jsem se zamýšlela nad tím, jak musela být její máma nešťastná sama v sobě, aby tohle dělala i vlastní dceři. Několikrát jsem si říkala, jak bych s ní chtěla zatřást a otevřít jí oči. Vždycky, když Jennette dostala od života ránu, přišlo něco dalšího, až jsem si pak říkala, jestli je to všechno pravda nebo si to pro knihu přikrášlila.
Ať je to jak chce, knížku bych doporučila hodně široké cílovce. Témata v knize jsou - a budou - aktuální a týkají se spousty mladých / dospívajících (nejenom dívek). Tohle by mohlo být takové varování, na co si dát pozor a zároveň naděje, že když jeden chce, může se vymanit i z toho nejsilnějšího sevření.
V dětství jsem na iCarly koukala a nedávno jsem si z nostalgie pouštěla dva díly. Teď bych na ně koukala úplně jinak.
(SPOILER)
Ze začátku jsem si říkala, že je to velmi plytké čtení a zavání to i ztrátou mého času, avšak čím víc jsem se začítala, tím víc jsem začala chápat, že opak je pravdou.
Janette celé její dětství výrazně ovlivnila narcistická matka, která dceru dotlačila do Hollywoodu, podporovala jí v anorexii a zakazovala jí spoustu věcí.
Nedivím se holce, že když nemocná matka umřela, ulevilo se jí, bůhví totiž ,kam až by tu chudinku dohnala,kdyby žila dál.
Smutný příběh o splněném snu matky,ale velkému traumatu dcery, ze kterého se bude jistě léčit celý život.
Uf, kto by to povedal, že táto mladá žena má za sebou už takýto ťažký život. Svetlá reflektorov a aj tie najväščie úsmevy častokrát zakrývajú nepeknú realitu filmového priemyslu. V prípade Jennette to však nebol len tento televízny svet, ktorý ju doviedol až na dno, ale žiaľ jej vlastná mama. Nemala som žiadne očakávania od tejto knihy, zaujal ma jej provokatívny názov, ale oplatí sa prečítať si jej príbeh. Verím, že už našla vo svojom živote pokoj a inšpiruje ľudí, ktorí možno prezívajú niečo podobné, aby požiadali o pomoc a zmenili svoj život k lepšiemu. AJ
Příběh dětské herečky, na kterém oceňuju upřímnost a otevřenost. Autobiografické vyprávění je na mnoha místech trochu přehnané – její chování a představy v šesti letech, nepořádek v bytě, sprchování i v šestnácti letech pouze s matkou, v osmnácti letech ještě neví, co je to sperma - ale vztah k mamince a popisy natáčení seriálů jsou velmi zajímavé. Důsledky takového dětství se samozřejmě odráží v její dospělosti, kdy už určitě není sympatická, ba pro mě je přímo odporná.
Nebýt Letní záložkové soutěže v Městské knihovně Praha – pobočka Lužiny, nikdy by mě nenapadlo si tuto knihu půjčit. Díky svým šikovným kolegyním jsem rozklíčovala šifru, která mě k této knize přivedla a šifře vděčím, že jsem knihu objevila. Momentálně si teprve hledám cestu k americkým autorům, a musím přiznat, že to jde velmi ztuha.
První, co bych chtěla zdůraznit, je, že literárně se nejedná o žádný poklad. Asi nebudu mít potřebu se k této knize vracet, ale obsahově a lidsky je to velmi smutný a hodnotný příběh.
U takového příběhu se nedá říct, že by se kniha četla lehce a příjemně. Pro mě je velmi těžké a smutné číst příběh o tom, jak ambiciózní matka dokázala své dceři zničit život. V tuto chvíli jsem vlastně pochopila název knihy a myšlenky, které mi v hlavě víří, se bojím vyslovit nahlas.
Mě to hrozně dostalo. Při čtení se mi občas dělalo až fyzicky zle. Je hrozné, jak někdo, komu věříme a kdo je pro nás vším, může dělat takové věci. A ještě horší je pocit, kdy si to po těch letech uvědomíte. Věřím, že pro autorku to muselo být velmi bolestivé. Ta představa, že dívka, která nás prováděla dětstvím, za zavřenými dveřmi prožívala takové věci, je šílená. Doufám, že teď se jí daří a je šťastná.
Na základnej škole som už čítala podobnú šialenosť: knihu autorky Diane d´Henri "Manželkou matčina milence". Príbeh vo mne zarezonoval natoľko, že si na niektoré momenty živo spomínam aj po 25 rokoch. Smutnou knihou je aj biografia Jennette McCurdy "Som rada, že mama zomrela", mapujúca životnú cestu mladej americkej herečky, ktorá sa stala obeťou manipulácie a emocionálneho zneužívania vlastnej mamy. Kým prvá zo spomínaných autoriek vydala svoju knihu pod pseudonymom, Jeannette nechýbala odvaha o svojich traumách, zážitkoch a následných zlyhaniach otvorene hovoriť nielen prostredníctvom knižnej biografie, ale aj rozhovorov, ktoré so statočnosťou poskytovala v najznámejších amerických talk show. Manipulácia je častokrát označovaná za civilizačnú chorobu dneška, pričom mama býva v našej spoločnosti vnímaná ako glorifikovaná a nedotknuteľná láskyplná osoba. Tento príbeh s jeho šokujúcimi výpoveďami ale aj nenápadnými nuansami odkrýva tabu, ktoré sa možno niektorí z nás boja pomenovať.
Syrové, drsné, šokující. Velmi čtivá, avšak nepříjemná zpověď o tom, jak může dopadnout manipulace a snaha rodičů projektovat si svoje ambice do svých dětí.
Autobiografie normálně téměř vůbec nečtu, a už vůbec ne o lidech, o kterých jsem v životě neslyšela. Nicméně i já jsem se nechala strhnout boomem, který se kolem knihy objevil. A jsem ráda, že jsem tak udělala. Velmi zajímavý a smutný příběh ženy, kterou silně poznamenal vztah s její matkou. Autorka si prošla mnoha životními zkouškami a otevřeně o nich vypráví, což musí být o to více těžké, když se jedná o slavnou osobnost. Rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER)
To bylo hodne zajímavé. Asi v pulce jsem zjsitila, že se jedna o životopis, to sem vůbec nevěděla. Samotnou herečku neznam, ani žádný seriál kde hrála.
Prvni 1/3 jsem jen čekala, kdy skončí ta dětská část, nebavilo me to. Pak sem zjsitila, ze je to podle skutečnosti, takže sem četla dal a čekala co bude. No, nebavilo me to, ale četlo se to rychle. Některé části byli velmi těžké na čtení. To jak popisovala sve dětství a ty myšlenkové pochody, byly velmi smutné.
Bylo to zajímavé a řekla bych i jedinečné. To, jak na vás může zanechat velké následky výchova takove matky. Bylo mi jí líto, hlavně pak v dospělosti, jak se se vším musela vypořádat.
O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela. Na tento román mě nalákala Karolína Skácelová z podcastu Knižní klub. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, byť se k ní už vracet nebudu. Ale rozhodně na ni nezapomenu. Doporučuji.
Tenhle memoár loni na konci roku zahltil snad všechny sociální sítě. Já a žánr životopisů spolu svádíme dlouhý boj, ale musím říct že příběh Jennette se mi dostal pod kůži. Je napsán románovou a velmi čtivou formou a mně se jen tajil dech, co všechno si tahle žena prožila a jak moc toxický vztah měla se svoji matkou. Některé pasáže nejsou vůbec lehké čtení, zároveň je zde ale i několik úsměvných momentů, který celý příběh alespoň trochu odlehčí. Doufám, že se Jennette sepsáním těchto memoárů povedlo uzavřít jednu dlouhou a náročnou životní kapitolu.
Autobiografie dětské herečky známé ze sitcomu iCarly, který jsem osobně nikdy neviděla. Před vydáním téhle knihy jsem o téhle herečce nikdy neslyšela, ale ten název mě zaujal natolik, že jsem si knihu musela pořídit.
Poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala, ale tenhle měsíc jsem si ji vylosovala a jsem za to nesmírně vděčná.
Brilantně popsané dětství prožité s matkou, která přes ni žila svůj sen. Nezajímalo ji, jak moc je Jennette nešťastná. Nezajímalo ji, že nechce hrát. Nutila ji držet drastické diety, takže už v jedenácti letech propadla do anorexie. Tak moc se bála, že dospěje, že poslechla matku a přestala jíst, protože si myslela, že díky tomu zůstane dítětem.
Příběh o tom, jak moc nás rodiče formují a jak moc nás jejich výchova ovlivní do budoucna. I jako starší Jennette trpěla poruchami příjmu potravy, ať už anorexií, záchvatových přejídáním nebo v dospělosti bulimií. To ústilo v toxické vztahy, závislost na alkoholu a duševní problémy.
Tohle je opravdu těžká knížka, ale nedá se jí upřít čtivost a poutavost. Doporučuju všema deseti, pokud máte silný žaludek.
Tohle byla síla. Biografie nikdy nečtu, ale tahle mě podle názvu, obálky, autorky a recenzí natolik zaujala, že jsem se do ní musela pustit. A udělala jsem dobře.
Knížka je psaná velmi jednoduše, románovou formou, a tak se čte dobře a rychle.
Z popisu Jennettinýho dětství mi bylo kolikrát špatně. Jde vidět, jak moc děti důvěřují svým rodičům a považují za normální věci, které normální rozhodně nejsou. A kvůli své toxické manipulativní matce a traumatům z dětství bojuje Jennette se závislostmi a poruchami příjmu potravy až do dospělosti.
Tvůrce aka Dan Schneider je hovado, o kterým teď mluví naštěstí víc a víc Nickelodeon dětských hvězdiček a doufám, že už si ve filmovým průmyslu ani neškrtne.
Je to silný a smutný příběh, který moc doporučuju, ale asi ne citlivým jedincům.
U těchto memoárů psaných románovou formou bych striktně odlišovala formu a obsah. Forma je dle mého dost děs, je to psáno tak, aby tomu porozuměl průměrný Američan, nejhorší pro mě byl začátek, kdy jsem jí to uvažování šestileté holčičky vůbec nevěřila, navíc za každou větou na sílu nějaký vtip. Na druhou stranu to tam muselo být, aby člověk pochopil, jak nekriticky děti ke svým rodičům přistupují a za normální považují i to, co takové vůbec není. Jakmile Jennette přejde do dospělosti, styl psaní sedí víc, i černý humor je občas vtipný, během čtení jsem často měla pocit bolestivého mrazení v těle, jako když si přejedete po zubním kazu. Jsou tu dokonale popsány mechanismy dysfunkční rodiny, že každý hraje svou roli, a nikdo nedokáže být „zachránce", ani okolí ne, to radši dává ruce pryč. Ukazuje i to, že když trapič vyklidí scénu, neznamená to, že je všechno hned růžové. Poměry ve filmovém průmyslu jsou vyobrazeny moc pěkně, hned to jednoho odradí, aby tam strkal dítě. Ostatní tu hodně píšou, že kdo je na nějaké z témat citlivý, nemá po knize sahat, já si naopak myslím, že může být terapeutická. Kdyby se jednalo jen o obsah, dala bych pět hvězd.
I já jsem se nechala zlákat kontroverzním názvem knihy, navíc mi ani herečka není cizí, sama jsem ji v seriálu iCarly sledovala. V posledních několika letech se v médiích objevují tehdejší dětské herečky, které odkrývají nehezké okolnosti jejich působení ve filmovém průmyslu. V případě Jennete McCurdy jsme navíc seznámeni s jejím dětstvím a dospíváním pod vedením její matky. A ačkoliv můžeme z názvu odhadovat podobu jejich vztahu, dokud si knihu nepřečteme, tak jejich vztah a myšlení malé dívky nemůžeme pochopit.
Nejen že se jedná o silný a smutný příběh malé dívky, ale zároveň je to povedená kniha i po jazykové a literární stránce. Ačkoliv čteme o osobních a náročných tématech, kniha se čte téměř sama.
Takový název nemůže neupoutat! A v průběhu čtení si jen říkáte:„Aha. Tak to se ti nedivím.“ Takže kniha nepatří mezi lehké čtení. Jedná se o biografii herečky, která vlastně nechtěla vůbec nikdy být herečkou, jen chtěla dělat radost mamince a nechtěla ji zklamat. Možná by ji pak měla raději?
Zkrátka příšernost, když si rodiče vynahrazují své ambice skrze své děti. Kniha je velmi dobře zpracovaná a četla se mi pěkně.
Situace v knize vzbuzují velké emoce. Opět se potvrzuje, že rodiče své děti dost ovlivňují a některé opravdu radikálně. A já si říkám, proč se ve školách neučí o správné výchově, ale co je správná výchova? Není to jednoduché a věřím, že každý dělá co může a co je pro jeho dítě nejlepší, ale pak se najdou takové extrémy, u kterých prostě žasnete.
(SPOILER) Autobiografický příběh bývalé dětské herečky Jennette McCurdy, který vypráví, jak Jennette začala hrát, ale hlavně, kdo chtěl, aby se z ní stala herečka. Byla to právě její matka, kdo chtěl, aby Jennette hrála. Jenže ona to nesnášela. Nechtěla být herečka, chtěla být dítětem, jako ostatní. Chtěla prožít svoje dětství jako spolužáci, ne stát před kamerou a učit se texty a jezdit na konkurzy a falešně se usmívat. Její matka Jennette dokonce přivodila až k anorexii a bulimii. Jennette se po smrti matky dostávala ze všeho, co se jí během "kariéry" stalo, od jejích pocitů a emocí, až po změnu váhy. Její příběh končil tím, že odešla od herectví.
Provokativní název knihy i její obálka dělají skvělou práci, přivedou nás ke zpovědi, která je velmi důležitá. Celou knihu nahlížíme velmi zblízka na život Jenette a taky na její velmi toxickou matku a jejich vztah. Je až děsivé, že se tohle opravdu děje, a je až děsivé, kolik let trvalo, než si Jennette přiznala, že smrt její matky byla vysvobozením.
Myslím, že ani není důležité, jak je kniha napsána, ale co v ní je. Připomínala mi deníkové záznamy, záznamy divky, která by udělala cokoliv, aby byla její matka šťastná.
Rozhodně doporučuju!
Pamatuju si, když tahle knížka otřásla mojí sociální bublinou v USA, psalo a mluvilo se o ní všude. Většinou nadšeně, ale hlavně šokovaně.
Když pak knížka vyšla v loni i v českém překladu, zaznamenala jsem jsem taky určité "pozdvižení", ale v mnohem menším měřítku.
Ta knížka je hodně přímá, evidentně psaná s cílem šokovat a vzbudit pozornost - jak na příběh autorky, tak na určité patologické vzorce ve výchově, psychické problémy a nebo zákulisí televizních show pro děti a náctileté.
Já jsem Jennette a její televizní tvorbu vůbec neznala, ale i tak jsem byla tím čtením tak pohlcená, že jsem dávala knihu z ruky jen velmi nerada a hltala jsem každou další stránku.
Autorka má opravdu talent, protože všechny ty těžké, bolestivé a někdy až nechutné zážitky, které se podle všeho opravdu staly, jsou napsány s překvapivou lehkostí, ironií a občas i suchým humorem.
Název je skvělý marketingový tah, který přitahuje i čtenáře , kteří obvykle podobnou literaturu nečtou, nebo lidi, kteří nečtou téměř vůbec. Ale troufám si, říci, že tohle není typ knihy, která by zůstala nedočtená.
Jsem moc ráda, že něco takového vzniklo a Jennette McCurdy svým příběhem inspiruje a dodává naději.