Sophiina voľba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143258/bmid_sophiina-volba-EnT-143258.jpg
4
3261
3261
V románe je originálnym spôsobom spracovaná problematiku druhej svetovej vojny, nacistických vyhladzovacích táborov i "zlaté roky" v povojnovej Amerike. Autor nás zavedie do New Yorku roku 1947. V nájomnom dome v Brooklyne sa spriatelí s Nathanom, temperamentným židovským intelektuálom, a Sophiou, krásnou a krehkou poľskou katolíčkou. Stingo je svedkom ich vášnivého a deštruktívneho vzťahu a neraz musí otrasenej Sophii robiť dôverníka. Sophia pred ním postupne odkrýva svoju minulosť z predvojnového Poľska, koncentračného tábora a napokon aj svoje najväčšie tajomstvo – drastickú voľbu, ktorá ju navždy poznačila.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem nejprve četla, ale pak jsem se v jednom místě sekla a nebýt audioknihy, tak ji asi nedočtu.
Kniha není vůbec jednoduchá, je někdy těžké se zorientovat v časových rovinách. Má záběr na strašně moc témat, což velmi oceňuji. Člověk získá velký rozhled o tehdejší době.
Ne zrovna jednoduché čtení, trochu jsem se s knihou prala, ale nelituji. Dlouho jsem ji odkládala. Ač jsem čekala trochu něco jiného (ze školy si pamatuju akorát tu její volbu, čekala jsem spíš příběh přímo z koncentračního tábora), zklamaná jsem nebyla.
Čtenářská výzva 2021: Kniha, která je vyprávěna retrospektivně.
Nechápu, jak do jedné knihy autor dokáže dostat tolik témat, aniž by to působilo přeplácaně a neforemně. Úžasná kniha.
Kniha Sophiina volba mi dala zabrat. Do čtení této knihy jsem se pouštěla plná očekávání. Ačkoliv jsem tento příběh znala ze středoškolských let, chtěla jsem vědět celý Sophin příběh do hloubky včetně všech detailů. Bohužel v průběhu čtení jsem postupně zjišťovala, že Sophie je pouze vedlejší postava a nejvíce pasáží se točí pouze kolem Stinga a jeho neuspokojené sexuální potřeby. Bohužel jsem se těšila na 720 stran o holokaustu (i třeba 80 procent toho by mě asi uspokojilo), ale to neustále odbíhaní od tématu mě přímo obtěžovalo a nemělo s názvem knihy co dělat. I přesto musím hodnotit knihu alespoň 4 hvězdami, protože Sophiin příběh mě chytil za srdce.
Kniha ktera se vyplati cist po vetsich celcich. Vyborny pribeh, perfektni remeslne zpracovani.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, které jsem kdy přečetl. Obvykle jsem dost kritický a u knih píšu, co se mi (tolik) nelíbilo, tak tady to zkusím opačně. Já totiž na "Sophiině volbě" nenašel nic, co by se mi nelíbilo, tahle knížka je zkrátka dokonalá. Co hodnotím nejpozitivněji, je psychologie postav. Každá postava je dobře uchopitelná, se životním příběhem (ne jen Sophie, ačkoliv ona je ta hlavní) a lehko uvěřitelná, dokážete ji charakterizovat mnoha přídavnými jmény, zkrátka se vám vryjí do paměti. Líbí se mi i fakt, že byť se tato kniha zabývá tématem druhé světové války, nepohybujete se neustále jen v tomto časovém období. To hodnotím kladně především proto, že pro mě je válečná literatura dost náročná, takže fakt, že Styron se často vrátil do přítomnosti, byl jako nabrání nového dechu (tedy - většinou). Kniha je důležitá, ryzí, lidská a nezapomenutelná.
Opravdové PSYCHOlogické drama. Náročná kniha, kterou bych jako středoškolačka rozhodně "nedala". Možná by se měla spíše jmenovat Sophiiny volby...
Ze začátku jsem měla smíšené pocity a říkala jsem si, že se vlastně jedná o jednoduchý příběh.... ale není. Poslední třetina knihy byla pro mě opravdu napínavá a když už jsem si myslela, že vím, kudy se bude děj ubírat - nastal zvrat.
Moc se mi líbil složitý a barvitý jazyk. Těch metafor! A těch dlouhých vět (ani mně nedělá potíž stvořit větu dlouhou jako odstavec :)) Zpětně oceňuji propracovanost jednotlivých postav, Styron šel opravdu do hloubky a nabídl mnoho úhlů pohledu - na situace, na osoby, ale i na svědomí a vinu.
V závěru mě upoutalo symbolické znovuzrození. Touha po životě teď a tady obohacena o moudrost minulosti. A v tom má kniha pro mě tu nejsilnější message.
zatím jsem v první čtvrtině, tak nedávám hodnocení
jen takový postřeh ze začátku četby... Styron budí dojem, že neví, o čem bude psát, tak jen vyplňuje papír tlacháním o všem, co mu zrovna přejde přes cestu...
Tato kniha pro mě byla celkem dost náročná. Nejdříve jsem se do ní vůbec nemohla začíst a kolem 50 stránek jsem ji chtěla odložit, jak moc mě nebavila. Nemohla jsem pochopit, proč se o ní tak mluví, a je to dokonce jedna z knih k maturitě. Nakonec jsem vydržela a jsem za to jedině ráda. Kniha na mě nakonec zapůsobila velice silně, denně jsem přečetla maximálně 70-80 stránek, někdy ani ne 50. Byla velice ucelená, na úrovni, s bohatým a rozmanitým jazykem, odkazy, citacemi osobností atd. Pořád jsem čekala na Sophiinu volbu, kterou jsem si pamatovala ještě ze střední školy, nakonec jsem se dočkala. Je mi líto, že Sophie a Nate dopadli, jak dopadli... Příběhy z druhé světové války, hlavně s tematikou koncentračních táborů na mě vždy velmi působí a takhle byla opravdu silná.
Prvně bych asi řekla, že je až s podivem, jak se můj názor na knihu měnil s počtem přečtených stran. Nebudu lhát, první polovina byla chvílemi skoro utrpením. Dalo mi spoustu práce zvyknout si na bohatý jazyk, který nešetří metaforami a barvitými popisy s použitím takových přídavných jmen, která občas evokovala pouze zmatení, ale žádné reálné přiblížení atmosféře nebo popisu.
Knihu jsem začala číst bez jakékoli znalosti o jejím příběhu, kromě samotné volby, kterou jsem si pamatovala z hodin literatury. Překvapil mě styl vyprávění, kdy se se Sophií setkáme dosti pozdě. Místo toho se dostáváme do světa poválečného Brooklynu, do hlavy jednoho sexuálně frustrovaného Jižánka. Kniha se okrajově dotýká mnoha témat, některá jen polechtá, jiná se snaží přenést do popředí více.
Samotná brilantnost celé knihy vyzní až s jejím samotným koncem. Postupné odhalování trochu připomíná kriminálku s výslechy jednotlivých podezřelých. Oceňuji, že tohle není kniha o holocaustu, o koncentračních táborech nebo obecné nenávisti k Židům. Je o lidech (možná chvílemi neuvěřitelných postavách) a o tom, jak prožívají utrpení, co cítí, jak volí - a jak se s tím vším vyrovnávají.
Kniha by mohla být o pár desítek stran kratší, aniž by ztratila na své výmluvnosti. Ale možná jsou to právě výplňkové scény, které z ní dělají řeku - nejdříve pomalý a úzký potúček, rostoucí na síle, až dosáhne takového proudu, že z něj není úniku.
Aneb co jsme dělali, když jinde se děly hrůzy, o kterých se nám ani nezdálo? A je špatné trápit se vlastními malichernými problémy, když jiní trpí nad všechny snesitelné meze?
Žádnou knihu jsem snad neodložila tolikrát. Né že by se mi nelíbila, jen na mě byla asi trochu moc zdlouhavá a chvílemi mě z ní nebylo úplně dobře. Možná jsem se příběhu bránila z pohledu matky. Nevím.. Každopádně stojí za přečtení.
Kniha vo mne zanechala zmesicu rôznych pocitov.
Musím povedať že to bolo vynikajúca kniha. Štýl písania bol naozaj vynikajúci, a nevedela som sa odtrhnúť.
Veľmi sa mi páčili dve dejové línie, kde bolo krásne ukázané ten rozkol medzi vojnou poznačenou Sofiiou a mladým Stingom ktorého sa vojina až tak nedotkla. Stále bol mladý, šťastný optimistka, kde je svet gombička a na druhej strane Sofia a Nathan.
Vedela som čo je tou pomyselnou hlavnou Sofiinou voľbou čiže m to až tak neprekvapilo ako postupne odhalovala svoje klamstvá.
Nie je to moja prvá kniha z toho obdobia, ale je to kniha ktorá má neskutočne silné myšlienky.
Už len zarovnanie čo robil Stingo v momente keď sa Sofii diali tie veci.
Je to dobrá kniha, nemyslím si že by to malo byť povinné čítanie, decká na škole to nepochopia.
A tu je to posolstvo, nikto z nás to nepochopí, nikto keďže sme to nezažili. Páči sa mi ako tam Sofii vraví, že nemôžeš súdiť skutky ľudí v táboroch, za normálnych okolností by sa tak v živote nezachovali. Ale tam nezažili normálne okolnosti, takže tak.
Koniec som tušila tak od 3/4 knihy. Úprimne som sa im ani nečudovala. Prekvapil ma Nathan, to s jeho chorobou bolo drsné to som nečakala.
Najviac vo mne ostaly dve vety z knihy.
Kde bol Boh v Osvienčime?
A kde bol človek?
Naprosto mistrovsky vystaveny roman. Na sedmistech strankach postupne rozkryvame minulost vedouci k chovani hlavni hrdinky zpocatku tak nepochopitelne. Samotny pribeh je neskutecne dojemny, nepropada vsak obvyklemu patosu spojenemu s tematikou holocaustu. Absolutni hodnoceni a jedna z nejlepsich knih.
Četla jsem knihu, viděla i film. Obojí fascinující. Jak po herecké stránce - výkonech, tak i té písemné... Každopádně pocity jsou z toho děsivé. Hlavně, když jsem si uvědomila, že jsem pouhým čtenářem v jiné době, než v té válečné... Ta hrůza z toho, že mnoho a mnoho osob nebylo pouhými čtenáři a žili v době 2. světové války..., tím pádem vlastně paradoxně vůbec žádnou volbu neměli..., na mne po dočtení této knihy, ještě dlouho doléhala.
Doufám, že nebudu nenáviděna za svůj komentář, ale první myšlenka po dočtení byla: konečně konec! Na asi 160 straně jsem knihu neodložila jen ze dvou důvodu: je mi proti srsti nedočíst knihu a některé pasáže už začaly být trochu zajímavé. Nejvíc mně bavily kapitoly ze jejího života v Polsku, za mně by to na knihu stačilo. Jinak význam slovního spojení ,,Sophiina volba" je už vcelku známý, takže víceméně to bylo jen čekání na ten moment. Určitě jsem ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla, ale byla to dlouhá a náročná četba.
Prvé strany knihy sú skôr trápením a nemať vycibrenú trpezlivosť, asi knihu odložím “na neskôr”.
Príbeh je o (ne)priateľstve troch ľudí, ktorý majú každý svoje trápenie.
Stingo (hlavný rozprávač) je nádejný americký spisovateľ, ktorý má o 2.sv.vojne veľmi skreslené predstavy a zamiluje sa do Sofie. Tá prežila Osvienčim a pomaly mu rozpovedá svoj príbeh, o ktorom nemá jej milenec Nathan potuchy. Ten trpí psychickou poruchou, ktorú celkom dobre skrýva.
Až na niektoré siahlodlhé opisy a filozofické úvahy, som knihu doslova hltala.
Čo som však v knihe s takouto tématikou nečakala, boli veľmi štedro vykreslené sexuálne pasáže...a že ich bolo!
Ukončenie knihy nie je moc neočakávane, ale aj tak čitateľa prekvapí...
...až na posledných stranách som zistila skutočný význam prirovnania Sophiina voľba. Keď som čítala tie riadky, prišlo mi zle. Možno by som to tak nepreciťovala nemať dve deti, každopádne ma to dostalo a myslím že dlho sa z tejto knihy nebudem vedieť spamätať.
Hurá, konečně dočteno.A že to byl boj.
Než "Sophiina volba" by název měl být " Stingovo vyprávění," nebo tak něco.
Za mě strašné zklamání,zdlouhavé,spoustu témat atd atd.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Tak to mám konečně za sebou. Měla to být výzva v podobě hluboké knihy s tématem holokaustu a nějakým tím dramatickým vrcholem v podobě Sophiiny volby. Knihy s touto tématikou čtu pravidelně a s ůctou. Ovšem tady se docela brzy ukázalo, že to není výzva, ale opravdu hodně špatná volba.
Viděl bych to asi tak, že autor vzal jeden silný příběh, celkem logicky vydedukoval, že by z toho mohla být celosvětová klasika a rozhodl se (placen nejspíše od písmenka) dát plný průchod akutnímu slovnímu průjmu. Co na tom, že ten hlavní příběh nakonec zabere z knihy sotva čtvrtinu (a to nevím, jestli nenadsazuju). A že tam nacpal vážně všechno. Neustálou nadrženost, kde poprvé zanořit, kde si to teda udělat, americký jih, otrokářství a další a další a další balast, ve kterém se původní téma spolehlivě utopí. Čtenář přece snese všechno a vzhledem k tématu a rozsahu knihy to jistě pochválí, aby nebyl za kulturního barbara.
Takže jsem se prokousával k "tomu závěru", ten nepřicházel a místo toho jsem četl pořád dokola o tom, že si Stingo prostě nezapíchá a že je Nathan magor. Tady autor ukázal, že něco málo gradace dokáže a s nějakou ještě větší hrůzou přišel vždycky, kdy jsem si myslel, že už to horší být nemůže. Takže proč si třeba nezameditovat nad otázkou, proč duševně nemocný feťák nedokázal hlavní hrdince nachcat do huby. Nebo jak přesně si pak s hlavní hrdinkou zapíchal a co z toho pak vzešlo. To budou asi věci, které mají amíkům udělat Osvětim stravitelnější. Nebo vlastně nevím.
Jo a ta hlavní vymodlená zápletka se odehraje suše a prakticky bez emocí v několika málo odstavcích a hned to zase sklouzne na další balast. Já jsem fakt naivně čekal nějaké vnitřní Sophiino drama. Těžká naivita.
Nevím, byl jsem jediný, na koho z té hromady sajrajtu dýchala věta "já jsem nejlepší spisovatel na světě"?
Za hlavní téma přidávám hvězdičku...