Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180563/bmid_sophiina-volba-HHl-180563.jpg
4
3281
3281
Rozsáhlý mnohovrstevnatý román začíná okamžikem, kdy se mladý jižanský spisovatel Stingo přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy začne být proti své vůli vtahován do citového dramatu mezi jeho sousedy: přecitlivělý Žid Nathan se propadá do zničující duševní choroby a krásnou Polku Sophii poznamenalo prožité v utrpení v Osvětimi. Stingo sleduje, jak jejich osudy směřují k tragickému závěru, a poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Pomocí psychologické drobnokresby a epické malby charakterů i prostředí obnažuje autor otázky viny, kolektivní odpovědnosti a povahy zla, ať už jde o nacismus či o americké stigma otrokářské minulosti. Sophiina volba zůstává románem trvalé literární hodnoty.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Já bych se k tomu možná radši ani nevyjadřovala. Abych nešla proti proudu. Ono mluví za vše možná už jen to, jak dlouho mi to trvalo přečíst.
Takže ve zkratce a upřímně - hrozně mě to nebavilo. Ztrácela jsem se. Občas jsem vůbec nechápala souvislosti. Neměla jsem žádný vztah k postavám. Občas jsem jen bezmyšlenkovitě předjížděla očima po řádcích.
Ale! Neříkám že to bylo špatně napsané, nebo málo hluboké, to vůbec ne. Jenom to místy bylo napsané asi až moc dobře. A dlouze. No a pointu samozřejmě všichni známe a já na ni čekala celou knížku - no a ona se objeví 50 stránek před koncem? To jsem byla docela zmatená se přiznám. A ještě jedno přiznání na konec - moc toho ve mně nezanechalo.
(SPOILER) Balvan nad balvan rozhodnutí. Epitaf citu. Na srdci stíny. Cáry, máry bytí. Vykoupení z vězení člověčí tragédie. Jiným "životem," v domněle růžovém pokoji?
Na tuto knihu jsem se těšila a i když jsem věděla že bude šložitá a příběh bude jistě hluboký. Kniha pro mě však byla oříšek. Místy jsem se do ní neuměla ponořit, mnohé pasáže byli nudné a nezáživné a dějová linka (Sophie za války) byla odbyta. Sice jsem se dozvěděla něco o komandu Hoosovi ale kolem samé omáčky totiž samotné waw (volba o které jsem si myslela že bude zabírat větší část knihy) jsem shledala na jedné straně která byla napsaná suše a bez emocí. Sophiina volba byl i přes to velice silný příběh. Plný emocí a zvratů.
Tak to mám konečně za sebou. Měla to být výzva v podobě hluboké knihy s tématem holokaustu a nějakým tím dramatickým vrcholem v podobě Sophiiny volby. Knihy s touto tématikou čtu pravidelně a s ůctou. Ovšem tady se docela brzy ukázalo, že to není výzva, ale opravdu hodně špatná volba.
Viděl bych to asi tak, že autor vzal jeden silný příběh, celkem logicky vydedukoval, že by z toho mohla být celosvětová klasika a rozhodl se (placen nejspíše od písmenka) dát plný průchod akutnímu slovnímu průjmu. Co na tom, že ten hlavní příběh nakonec zabere z knihy sotva čtvrtinu (a to nevím, jestli nenadsazuju). A že tam nacpal vážně všechno. Neustálou nadrženost, kde poprvé zanořit, kde si to teda udělat, americký jih, otrokářství a další a další a další balast, ve kterém se původní téma spolehlivě utopí. Čtenář přece snese všechno a vzhledem k tématu a rozsahu knihy to jistě pochválí, aby nebyl za kulturního barbara.
Takže jsem se prokousával k "tomu závěru", ten nepřicházel a místo toho jsem četl pořád dokola o tom, že si Stingo prostě nezapíchá a že je Nathan magor. Tady autor ukázal, že něco málo gradace dokáže a s nějakou ještě větší hrůzou přišel vždycky, kdy jsem si myslel, že už to horší být nemůže. Takže proč si třeba nezameditovat nad otázkou, proč duševně nemocný feťák nedokázal hlavní hrdince nachcat do huby. Nebo jak přesně si pak s hlavní hrdinkou zapíchal a co z toho pak vzešlo. To budou asi věci, které mají amíkům udělat Osvětim stravitelnější. Nebo vlastně nevím.
Jo a ta hlavní vymodlená zápletka se odehraje suše a prakticky bez emocí v několika málo odstavcích a hned to zase sklouzne na další balast. Já jsem fakt naivně čekal nějaké vnitřní Sophiino drama. Těžká naivita.
Nevím, byl jsem jediný, na koho z té hromady sajrajtu dýchala věta "já jsem nejlepší spisovatel na světě"?
Za hlavní téma přidávám hvězdičku...
Knihu jsem nejprve četla, ale pak jsem se v jednom místě sekla a nebýt audioknihy, tak ji asi nedočtu.
Kniha není vůbec jednoduchá, je někdy těžké se zorientovat v časových rovinách. Má záběr na strašně moc témat, což velmi oceňuji. Člověk získá velký rozhled o tehdejší době.
Ne zrovna jednoduché čtení, trochu jsem se s knihou prala, ale nelituji. Dlouho jsem ji odkládala. Ač jsem čekala trochu něco jiného (ze školy si pamatuju akorát tu její volbu, čekala jsem spíš příběh přímo z koncentračního tábora), zklamaná jsem nebyla.
Čtenářská výzva 2021: Kniha, která je vyprávěna retrospektivně.
Nechápu, jak do jedné knihy autor dokáže dostat tolik témat, aniž by to působilo přeplácaně a neforemně. Úžasná kniha.
Kniha Sophiina volba mi dala zabrat. Do čtení této knihy jsem se pouštěla plná očekávání. Ačkoliv jsem tento příběh znala ze středoškolských let, chtěla jsem vědět celý Sophin příběh do hloubky včetně všech detailů. Bohužel v průběhu čtení jsem postupně zjišťovala, že Sophie je pouze vedlejší postava a nejvíce pasáží se točí pouze kolem Stinga a jeho neuspokojené sexuální potřeby. Bohužel jsem se těšila na 720 stran o holokaustu (i třeba 80 procent toho by mě asi uspokojilo), ale to neustále odbíhaní od tématu mě přímo obtěžovalo a nemělo s názvem knihy co dělat. I přesto musím hodnotit knihu alespoň 4 hvězdami, protože Sophiin příběh mě chytil za srdce.
Kniha ktera se vyplati cist po vetsich celcich. Vyborny pribeh, perfektni remeslne zpracovani.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, které jsem kdy přečetl. Obvykle jsem dost kritický a u knih píšu, co se mi (tolik) nelíbilo, tak tady to zkusím opačně. Já totiž na "Sophiině volbě" nenašel nic, co by se mi nelíbilo, tahle knížka je zkrátka dokonalá. Co hodnotím nejpozitivněji, je psychologie postav. Každá postava je dobře uchopitelná, se životním příběhem (ne jen Sophie, ačkoliv ona je ta hlavní) a lehko uvěřitelná, dokážete ji charakterizovat mnoha přídavnými jmény, zkrátka se vám vryjí do paměti. Líbí se mi i fakt, že byť se tato kniha zabývá tématem druhé světové války, nepohybujete se neustále jen v tomto časovém období. To hodnotím kladně především proto, že pro mě je válečná literatura dost náročná, takže fakt, že Styron se často vrátil do přítomnosti, byl jako nabrání nového dechu (tedy - většinou). Kniha je důležitá, ryzí, lidská a nezapomenutelná.
Opravdové PSYCHOlogické drama. Náročná kniha, kterou bych jako středoškolačka rozhodně "nedala". Možná by se měla spíše jmenovat Sophiiny volby...
Ze začátku jsem měla smíšené pocity a říkala jsem si, že se vlastně jedná o jednoduchý příběh.... ale není. Poslední třetina knihy byla pro mě opravdu napínavá a když už jsem si myslela, že vím, kudy se bude děj ubírat - nastal zvrat.
Moc se mi líbil složitý a barvitý jazyk. Těch metafor! A těch dlouhých vět (ani mně nedělá potíž stvořit větu dlouhou jako odstavec :)) Zpětně oceňuji propracovanost jednotlivých postav, Styron šel opravdu do hloubky a nabídl mnoho úhlů pohledu - na situace, na osoby, ale i na svědomí a vinu.
V závěru mě upoutalo symbolické znovuzrození. Touha po životě teď a tady obohacena o moudrost minulosti. A v tom má kniha pro mě tu nejsilnější message.
zatím jsem v první čtvrtině, tak nedávám hodnocení
jen takový postřeh ze začátku četby... Styron budí dojem, že neví, o čem bude psát, tak jen vyplňuje papír tlacháním o všem, co mu zrovna přejde přes cestu...
Tato kniha pro mě byla celkem dost náročná. Nejdříve jsem se do ní vůbec nemohla začíst a kolem 50 stránek jsem ji chtěla odložit, jak moc mě nebavila. Nemohla jsem pochopit, proč se o ní tak mluví, a je to dokonce jedna z knih k maturitě. Nakonec jsem vydržela a jsem za to jedině ráda. Kniha na mě nakonec zapůsobila velice silně, denně jsem přečetla maximálně 70-80 stránek, někdy ani ne 50. Byla velice ucelená, na úrovni, s bohatým a rozmanitým jazykem, odkazy, citacemi osobností atd. Pořád jsem čekala na Sophiinu volbu, kterou jsem si pamatovala ještě ze střední školy, nakonec jsem se dočkala. Je mi líto, že Sophie a Nate dopadli, jak dopadli... Příběhy z druhé světové války, hlavně s tematikou koncentračních táborů na mě vždy velmi působí a takhle byla opravdu silná.
Prvně bych asi řekla, že je až s podivem, jak se můj názor na knihu měnil s počtem přečtených stran. Nebudu lhát, první polovina byla chvílemi skoro utrpením. Dalo mi spoustu práce zvyknout si na bohatý jazyk, který nešetří metaforami a barvitými popisy s použitím takových přídavných jmen, která občas evokovala pouze zmatení, ale žádné reálné přiblížení atmosféře nebo popisu.
Knihu jsem začala číst bez jakékoli znalosti o jejím příběhu, kromě samotné volby, kterou jsem si pamatovala z hodin literatury. Překvapil mě styl vyprávění, kdy se se Sophií setkáme dosti pozdě. Místo toho se dostáváme do světa poválečného Brooklynu, do hlavy jednoho sexuálně frustrovaného Jižánka. Kniha se okrajově dotýká mnoha témat, některá jen polechtá, jiná se snaží přenést do popředí více.
Samotná brilantnost celé knihy vyzní až s jejím samotným koncem. Postupné odhalování trochu připomíná kriminálku s výslechy jednotlivých podezřelých. Oceňuji, že tohle není kniha o holocaustu, o koncentračních táborech nebo obecné nenávisti k Židům. Je o lidech (možná chvílemi neuvěřitelných postavách) a o tom, jak prožívají utrpení, co cítí, jak volí - a jak se s tím vším vyrovnávají.
Kniha by mohla být o pár desítek stran kratší, aniž by ztratila na své výmluvnosti. Ale možná jsou to právě výplňkové scény, které z ní dělají řeku - nejdříve pomalý a úzký potúček, rostoucí na síle, až dosáhne takového proudu, že z něj není úniku.
Aneb co jsme dělali, když jinde se děly hrůzy, o kterých se nám ani nezdálo? A je špatné trápit se vlastními malichernými problémy, když jiní trpí nad všechny snesitelné meze?
Žádnou knihu jsem snad neodložila tolikrát. Né že by se mi nelíbila, jen na mě byla asi trochu moc zdlouhavá a chvílemi mě z ní nebylo úplně dobře. Možná jsem se příběhu bránila z pohledu matky. Nevím.. Každopádně stojí za přečtení.
Kniha vo mne zanechala zmesicu rôznych pocitov.
Musím povedať že to bolo vynikajúca kniha. Štýl písania bol naozaj vynikajúci, a nevedela som sa odtrhnúť.
Veľmi sa mi páčili dve dejové línie, kde bolo krásne ukázané ten rozkol medzi vojnou poznačenou Sofiiou a mladým Stingom ktorého sa vojina až tak nedotkla. Stále bol mladý, šťastný optimistka, kde je svet gombička a na druhej strane Sofia a Nathan.
Vedela som čo je tou pomyselnou hlavnou Sofiinou voľbou čiže m to až tak neprekvapilo ako postupne odhalovala svoje klamstvá.
Nie je to moja prvá kniha z toho obdobia, ale je to kniha ktorá má neskutočne silné myšlienky.
Už len zarovnanie čo robil Stingo v momente keď sa Sofii diali tie veci.
Je to dobrá kniha, nemyslím si že by to malo byť povinné čítanie, decká na škole to nepochopia.
A tu je to posolstvo, nikto z nás to nepochopí, nikto keďže sme to nezažili. Páči sa mi ako tam Sofii vraví, že nemôžeš súdiť skutky ľudí v táboroch, za normálnych okolností by sa tak v živote nezachovali. Ale tam nezažili normálne okolnosti, takže tak.
Koniec som tušila tak od 3/4 knihy. Úprimne som sa im ani nečudovala. Prekvapil ma Nathan, to s jeho chorobou bolo drsné to som nečakala.
Najviac vo mne ostaly dve vety z knihy.
Kde bol Boh v Osvienčime?
A kde bol človek?
Naprosto mistrovsky vystaveny roman. Na sedmistech strankach postupne rozkryvame minulost vedouci k chovani hlavni hrdinky zpocatku tak nepochopitelne. Samotny pribeh je neskutecne dojemny, nepropada vsak obvyklemu patosu spojenemu s tematikou holocaustu. Absolutni hodnoceni a jedna z nejlepsich knih.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Samotný Sophiin příběh by byla sotva třetina knížky. Což mě trochu zklamalo. Některé pasáže mi přišly zbytečně prodlužované, jen aby se oddálil její příběh. Smutný příběh. A právě posledních 150 stran přečteno jedním dechem. Kvůli těm posledním 150 stranám vyšší hodnocení.