Sophiina volba
William Styron
Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Je to dlouhá a poměrně těžká knížka, to bezesporu. Kontrast mezi amercikou zbohatlickou mládeží a událostí, které se staly jen o dva roky předtím, ale i obecně kontrast mezi Evropou a Amerikou, mezi utrpením Evropy a snahy vyrovnat se s fakty na straně Ameriky, to je nepochybně dějová linka, která je pro srovnání důležitá.
Jinak to pro mě ale byla z velké části upocená onanie amerického mladíčka. Zezačátku bylo vážně otravné prokousávat se popisem Stingovy práce v nakladatelství, přišlo mi to zbytečné. Pak jsem se nudila na sáhodlouhých popisech toho, jak moc chtěl souložit, co přesně dělal a proč k tomu nedošlo. Jistě, skládalo to cestu k finále, ale... zajímalo by mě, jak velkou poměrnou část to tvoří k příběhu Sophie, protože jsem měla až moc často pocit, že čtu prostě zápisky pekelně nadrženého mladíka, který ten sex vážně už potřebuje, aby se mohl zajímat o důležitější věci. Jeho spisovatelské pokusy a láska k literatuře byly sympatické, ale i tak pro mě kniha obsahovala až moc "amerikanismu", odkazů k literatuře, kultuře, které dnešní čtenář už moc neporozumí. Dokreslovalo to atmosféru, to ano, ale čeho je moc...
Co se týče Sophie, tak byla možná někde v jádru silná, ale zároveň víc než cokoli jiného slabá. Neuměla se oprostit od Nathana a jeho ztrátu by nedokázala přežít, ačkoli ji bil a ponižoval a ona věděla a trpěla jeho příšerné excesy, a dokonce i měla možnost úniku. Její vyprávění postupně odhalovalo všechna fakta, ale pro mě trochu nedostatečně. Chybělo mi větší rozpracování jejího vztahu s manželem a, co jsem postrádala nejvíc, bylo lepší a plastičtější vykreslení jejího vztahu k dětem. Proč si vybrala, jak si vybrala? Jaké děti vlastně byly? Jak se narodily, k čemu je chtěla vychovat? Jaký k nim měl vztah jejich otec? Tohle by pro mě bylo něco, co by knihu udělalo skutečně hlubokou. Jistě, Sophiin osud je strašný, ale její děti by opravdu měly dostat víc prostoru. Pro mě to byly postavičky, které jsem znala jenom podle jména. Kdežto u Stinga jsem znala úplně celý jeho sexuální život do posledního výstřiku. To bylo za mě to, co mi na knize opravdu hodně ubralo. Ani si nemůžu vzpomenout, jestli jim byla věnován prostor v přímé řeči. Pokud ano, tak naprosto minimální. Kdo byly?
Scény s lesbickým sexem a lesbické útržky Sophiina života v knize byly snad jenom proto, že to autorovi přišlo vzrušující. Třeba to s Wandou, prostě proč? Autorův falocentrický styl k tomu sedí, to ano, ale ne, pane Styrone, když je heterosexuální žena nejlepší přítelkyně lesbičky, neznamená to, že spolu budou spát.
Pro mě je Sophiina volbě hodně přetřásaná kniha, ovšem plná rozporů. Mám toho hodně co vytknout a říkám si, jestli to není přesně případ knihy, která je slavná jenom proto, že je slavná. Nechci snižovat její hodnotu, neboť je to nepochybně pohled do americké poválečné společnosti a kontrasty s Evropou jsou opravdu znatelné a cenné pro srovnání poválečné Evropy a Ameriky. Byly to skutečně dva jiné světy. A samotná otázka, jestli někdo dokáže kdy plně pochopit to utrpení, kterým si lidé v koncentračních táborech prošli. A jestli někdo dokáže překonat tak velké utrpení. Já jsem Sophii vlastně pořád fandila, ačkoli jsem věděla, jak to dopadne. Nebuď slabá, říkala jsem jí, ale bohužel, Sophie to nemohla zvládnout, což mě strašně mrzí.
Pak do toho ale vstupuje sexsexsexsexuální frustrace a její sáhodlouhé popisy k umoření a nepromyšlené dětské charaktery, okolo kterých se Sophiino utrpení tak moc točí. Těch dětí mi nebylo líto, neměla jsem pocit, že bych je znala. Bohužel. Líbil se mi charakter Wandy a vykreslení Hesse.
Knih o holokaustu jsem přečetla nespočet, ale Sophiinu volbu bych jako nejsilnější rozhodně nezařadila.
Knihu jsem četla již 3x, česky, slovensky a po letech jsem se k ní opět vrátila. Jsem ráda že ji mám ve své knihovničce a kdykoliv se k ní vrátit.
Pro mě je hlavním hrdinou knihy Stingo. Přestože po Sophii je to pojmenované a její příběh je nosným tématem celé knihy, se Stingem se dokážete sžít. Vzhledem k tomu, že po stránkách knih nepobíhá mnoho dvacátníků bez kouzelných hůlek nebo upírských zubů, byl mi Stingo pro svou obyčejnost a lásku k literatuře blízký. A to až do té míry, že mi přišlo líto, když zrovna skončila Stingova pasáž a nastoupila Sophiina.
Sophiina linie byla výborně gradovaná, jako spirála kroužila kolem toho momentu, k té finální a zvrácené Sophiině volbě. A to je bohužel problém celé této linie. Každý, kdo dokončil aspoň základní školu, ví, jak tato kniha končí a v čem spočívá ta titulní volba. Takže v okamžiku, kdy čtenář po stále víc a víc napínavém finále dorazí k pasáži, u které má jen nevěřícně a v šoku zírat na řádky knihy, si spíše jen smutně povzdechne.
Tahle kniha mě naprosto dostala. Přečetla jsem ji pomalu na jeden zátah. Žádná jiná kniha ve mně nedokázala zanechat tak hluboké a rozporuplné pocity.
Pokud máte děti a velmi rozvinutou fantazii, tak knihu snad ani nečtěte. Na pozadí skorem až banálního a plytkého života amerických mladíků (o jejich myšlenkách / chování aj. ani nemluvě) se odehrává drama, s kterým se nelze vyrovnat... Samozřejmě, že kniha je velmi důležitá a silná, ale nikdy víc... už se nikdy komplexu ze Sophiiny volby nezbavím...
Sophiina volba má několik vrstev a obecně by se dala rozdělit na dva příběhy. První příběh popisuje zkušenosti a zážitky Stinga (především jeho milostné zkušenosti) a popisy situací se Sophie. Druhý příběh náleží Sophie a jejím zážitkům z koncentračního tábora i běžného života. Osobně dávám přednost Sophiinému příběhu, který je opravdu velice silný! Volit mezi dětmi při vstupu do koncentračního tábora, to by nechtěla zažít žádná žena. Opravdu jedinečný příběh! Časovou linii Stinga bych mile ráda vyškrtla! :-D
Nerad čtu hodně chválené knihy, ale když mě ujistili, že je tam hodně erotiky, tak jsem se do ní pustil a stálo to za to. Nikoli kvůli erotice, ale kvůli silnému příběhu a postavení před otázku na kterou by nikdo z nás nechtěl dávat odpověď.
Skvělá kniha. Příběh je ohromně smutný a zároveň napínavý. Od knihy jsem se nemohla odrhnout.
To nejšílenější, co se může matce stát. Kdykoliv jsem si na knihu i za mnoho let vzpomněla, zmocnila se mě úzkost a děs.Nemůžu si situaci, kterou měla Sophia řešit, ani představit. Nechci. Nezapomenutelný román.
Knihu jsem dlouhá léta obcházela velkým obloukem, ze střední školy poučená o tom, čemu se věnuje, jsem si říkala, že tohle prostě nechci číst. A to jsem ještě netušila, že je to sedmi set stránkový opus. O to víc jsem pak byla mile překvapená, když jsem se k četbě odhodlala! Kniha to byla velmi obsáhlá s množstvím témat a příběhů, přičemž ten Stingův a Nathanův byl stejně důležitý jako ten Sophiin. Styron podává svědectví nejen o fašismu, ale i o poválečné americké společnosti a naťukává množství jiných témat a souvislostí. Určitě jedna z knih, kterou bych si i koupila, protože probrat se tím vším vyžaduje velmi pozornou a opakovanou četbu.
Notoricky známý příběh ve svém knižním originále pro mě představuje jednoznačně jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Už je to nějaký pátek, co mi prošla rukama, takže dnes bych možná hodnotila jinak, ale tehdy mi přišla velmi čtivá. Líbily se mi změny nálad, střídání milých "bezproblémových" pasáží ze současnosti a vracení se k hrůzám v minulosti, u nichž se tajil dech. Styron dokázal obě polohy znázornit skvěle. Postavy ukazuje v jejich čisté přirozenosti, aniž by je soudil, nebo jim přisuzoval jednoznačné charakteristiky - klaďas/záporák. Postavy jsou vyobrazeny komplexně, se všemi svými chybami, včetně jejich úvah o minulosti, trýznění sebe sama a způsobů, jak se vyrovnávají s vlastním svědomím. Film jsem viděla dřív, než jsem četla knihu, takže jsem myslela, že jsem na klíčový moment knihy, onu "Sophiinu volbu" připravena, ale omyl. V knize je ta strašná životní chvíle jedné z hlavních postav vyobrazena tak sugestivně, až jsem chvílemi musela přestat číst, trochu se vydýchat a vysmrkat, abych se o chvíli později zase začetla, protože skládání hrůzné Sophiiny mozaiky dohromady nutí číst dál. Nutno však přiznat, že u některých pasáží mi bylo fyzicky špatně. Ještě se mi nestalo, že by mě osud postavy a to, co se jí v knize děje, tak niterně bolelo. Kniha každopádně vzbuzuje velké emoce - je strašným, drásavým a velmi silným zážitkem.
Z téhle knihy jsem psala písemnou maturitu. Myslím že pochopit pocity Sofie bych mohla až teď když jsem matkou.
Když jsem si před x lety zvolila tuto knihu jako povinnou četbu k maturitě, ještě jsem nevěděla, že to bude nejoblíbenější kniha z celé povinné četby! Neskutečně poutavý děj, člověk má o čem přemýšlet.
Volbou není snadné se prokousat, ale kdo to zvládne, ten má o čem přemýšlet. V červnu 1947 se v brooklynském penziónu Růžový palác setkají Newyorčan Nathan Landau, krásná polská emigrantka Sophie Zawistowska a začínající jižanský autor Stingo (za ním se skrývá sám autor). Začíná se odvíjet tok příběhu, složený z několika pramínků. Jedním z nich je Stingovo seznamování se s láskou a sexem, dalším jeho zamyšlení nad Jihem a nad otroctvím, ale hlavním je osud Sophie, která přijala Stinga jako jakéhosi zpovědníka. Sophiina volba je vlastně volbou několikerou: 1. její rozhodnutí neúčastnit se odboje, 2. rozhodnutí svést R. Hösse, aby zachránila své dítě, 3. rozhodnutí o svém bytí a nebytí, ale hlavní volbou je, když má vzít do rukou osud svých dětí. Autor se zde pokouší o hloubkovou analýzu fašismu, jeho vlivu na člověka a otázkami svědomí a viny.
Tohle byla nejhůř napsána kniha kterou jsem kdy četla.Příběh je velmi známí,ale styl ve kterém je napsána je strašný.Musela jsem se do ní vysloveně nutit
Co se dá napsat o knize, o které toho bylo řečeno už tolik, že snad ani není co dodat? Začátek byl příšerný. Několikrát jsem knihu chtěla vzdát, nechápala jsem, proč bych měla číst něco, co nedává smysl a nudí mě to... Jenže pak... Pak to přišlo. Když na scénu přichází Sophie, svět se zastaví, dech zadrhne a vám je všelijak, jen ne hezky. Neumím a nechci si představit sebe na jejím místě. A myslím, že nikdo to nepochopí tak, jako zase jen matka. A ačkoli jsem tuto knihu četla v době, kdy jsem žádné děti ještě neměla, stejně mi v srdci udělala obrovskou díru. Protože číst o tom opravdu bolelo. Opravdu moc.
Styronovy romány jsou rozsáhlé, dramatické, mnohovrstevnaté, vyvolávají zneklidňující otázky, sahají až na dno lidské duše a do svědomí svých hrdinů, se kterými nemají žádné slitování. Sophiina volba je románem o vině, o špatných rozhodnutích, která nelze odčinit žádným pokáním. Je o skutcích, které bez milosti sežerou lidskou duši bez možnosti vykoupení. Pohrává si i s otázkou metafyzické viny, klade paralelu mezi fašismus a jižanské otrokářství, nastoluje otázku kolektivní viny za to, čeho se člověk na člověku dokáže dopustit. No, rozhodně čtenářský zážitek.
Sofiina volba byl pro mě opravdový čtenářský oříšek. Četla jsem ji mnohem déle, než ostatní knihy, několikrát jsem si myslela, že ji odložím, ale nakonec vím, že bylo správné ji přečíst. I přesto, že mě mnohé pasáže, především ty o živote nesympatického vypravěče Stinga, nebavily, zamilovala jsem si příběh hlavní hrdinky Sofie, na kterou vzpomínám kdykoli, kdy se mi v životě objeví nějaké překážky. Sofie byla neobyčejně silná žena která je mnohými svými vlastnostmi inspirativní. Při čtení jsem měla pocit, že všechny její strasti prožívám s ní, proto bylo čtení knihy obtížné a nevšední. Nejvíce mi vadilo, že samotné Sofie bylo v Sofiině volbě málo, a dostat se do jádra jejího příběhu trvalo několik set stránek. Knihu bych proto nedoporučila netrpělivým čtenářům, kteří čtou jen za účelem splnění povinné četby nebo kvůli vzdělávání, na Sofiinu volbu je potřeba více strpení, odhodlanosti a lásce ke čtení, jinak by byla zdlouhavá a nezáživná.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
2005 | Sophiina volba |
1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
1974 | Ulehni v temnotách |
1972 | Doznání Nata Turnera |
1965 | Dlouhý pochod |
Knihu jsem četla už před maturitou, tedy deset let zpět, ale uchvátila mě tím, že jsem naše ní musela hodně přemýšlet. Některé myšlenky z knihy mi zní v hlavě dodnes a to se mi stává u málokteré knihy.