Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34436/bmid_sophiina-volba-zfa-34436.jpg
4
3277
3277
Rozsáhlý mnohovrstevnatý román, který poprvé vyšel již v roce 1979, začíná okamžikem, kdy se Stingo, mladý jižanský spisovatel, přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Prostřednictvím psychologické drobnokresby a precizní, široce epické malby charakterů i prostředí obnažuje autor otázky viny, kolektivní odpovědnosti a povahy zla, ať už jde o původ a projevy nacismu za druhé světové války, nebo o americké trauma a stigma otrokářské minulosti. Sophiina volba tak zůstává i více než dvacet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň v analýze banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2001 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Sophiinu volbu jsem si chtěla přečíst už hodně dávno, ještě za studií na gymplu, ale dostala jsem se k tomu až nyní. A také mi to trvalo, než jsem se touhle cihlou prokousala. Nejen proto, jak je to dlouhé, ale také pro to, jak je to obsahem nesnadné čtení. A taky pro ten pomalejší styl psaní. A musím dodat, že to byl zrovna ten styl psaní, co mne při čtení této knihy jaksi potrápilo.
Styl psaní se mně osobně zdál poněkud rozvleklý a příběh postupuje docela pozvolna. Především v první polovině se může zdát, jako by se autor zabýval banalitami, ale až v závěru čtenář poznává, že ty detailní popisy a dějové zákruty, které tu autor dělá, jsou záměrné, jak se skrze hlavního hrdinu autor snaží pojmout velmi zevrubně příběh a ukázat ho ve vší celistvosti. Musím však přiznat, že mi tohle uvědomění došlo až moc pozdě a já měla tak problém v knize pokračovat a vlastně jsem v určitém bodě začínala mít pocit, že se do čtení musím nutit. V tomto ohledu mi nakonec dost pomohla audiokniha, kterou jsem si pořídila kterou jsem poslouchala při jiných činnostech. A právě díky audioknize jsem se dostala na konec příběhu, dokázala jsem lépe vnímat celé to vyprávění a "lépe" ho nasáknout do sebe. Mluvené slovo se mi v tomto ohledu poslouchalo lépe, než by se mi vnímalo tištěný text, protože na čtení mi to osobně připadalo občas roztahané a trochu těžkopádné. Ale podotýkám, že je to jen můj osobní dojem a určitě to nijak neubírá na kvalitě této knihy.
Styron v této knize otevírá nejedno téma. Nejsilněji pak tady vyplouvá na povrch téma svědomí a viny, které pozorujeme na příběhu Sophie. Z počátku nenápadně, ale s přibývajícími stranami o to silněji, výrazněji a bolestněji. Ještě silněji to pak vyznívá v kontextu myšlenky, kterou tu Styron několikrát naznačil: Jak se asi musí cítit člověk při uvědomění si toho, že zatímco on si žil v relativním bezpečí, poklidu a v nevědomí (např. v Americe), zatímco v srdci Evropy umírali lidé v koncentračních táborech? Tenhle ten kontrast mi tu přišel hodně výrazný.
Dalším silným tématem, které tu Styron otevírá, je otázka psychických nemocí, života s podobnou nemocí a života vedle člověka, který nějakou psychickou nemocí trpí. I tohle téma na začátku může působit nenápadně, ale prohlubuje se s blížícím se koncem.
Postavy jsou jakoby zatížené vlastním tragickým osudem, který tíží a nelze se ho zbavit, a dost se to přenáší i na čtenáře, řekla bych. Jakoby v životě těchto postav neexistovalo nic pozitivního a postavy byly od samého začátku předurčeny jen trpět...
Celkově je tato klasika hodně působivá, hlavně svým obsahem, který mi bude v hlavě rezonovat ještě dlouho. Formální stránka knihy mi bohužel úplně nesedla a nebýt audioknihy, buď bych se se čtením patlala ještě dlouho, nebo bych možná ani nedočtla. Ale jak říkám, to je hlavně moje potíž. Nicméně nakonec jsem se zdárně dostala na konec a dávám 4 hvězdy, za ten obsah. Sice slabší 4 hvězdy, ale nakonec přeci jen...
Možná jsem ji nečetla správně nebo ve správnou chvíli, ale musím říct, že jsem ji dočetla jen proto, že jsem se pro to zkrátka rozhodla, ale byla to pro mě dost louskačka. Určité části byly opravdu silné, ale jinak jsem ji nedokázala bohužel ocenit.
Místy sice zbytečně zdlouhavé až nezáživné, ale celkově velice hluboký a náročný příběh. Donutí vás přemýšlet, jak by jste se rozhodli vy...
Kniha má velmi silné téma a aby ji člověk ocenil, musí mít toho hodně načteno. V románu se prolínají 2 časové roviny a to mi úplně nesedlo - když jsem knihu večer odložila a vrátila se k ní další den, nemohla jsem se zorientovat. Zaslouží si určitě víc hvězdiček,ale momentálně nemůžu jinak.
Na tuto knihu nelze zapomenout, i když jsem četla před mnoha lety, pamatuju si z knihy skoro všechno. Nenechá člověka lhostejným, dotýká se něčeho velmi hluboko v nitru mnoha lidí.
Úžasný příběh, který mě nejdřív uhranul jako film s naprosto dokonalým hereckým obsazením a „dorazil“ mě v knize, která se na dlouhé roky stala mou nejoblíbenější. (Ne, že bych teď měla nějakou knihu víc oblíbenou, jen už prostě nevnímám věci tak jednoduše, abych o nich uměla rozhodovat, která je v čemkoliv nej... Záleží na okolnostech.) Pořád ale patří mezi mé topovky a užila jsem si ji i v audioverzi, v přednesu Martina Stránského. Naštěstí to byla má první audiokniha v jeho provedení, protože poté jsem si od něj naposlouchala všechny knížky od Jonassona a ze začátku jsem v Analfabetce a jiných Jonassonových humoristických hrdinkách slyšela Sofii, což se moc neslučovalo, ale pořád to ještě byla ta lepší varianta, než kdybych ty dva žánry poslouchala v obráceném pořadí.
Jak jsem již jinde zmiňovala, příběhy z 2. světové války mají (nejen pro mě) své kouzlo a dokážou se nás dotknout hlouběji. Sofiin speciální příběh, který je hlavním táhlem a tím, co vám po dočtení knihy / shlédnutí filmu uvízne v hlavě, je tak mrazivý, že přebije vše ostatní v knize – i to, že hlavním hrdinou je vlastně Stingo.
Pod chladným pískem snil jsem o smrti / však záhy ráno jsem se probudil / a uzřel jitřenku v její zářné slávě.
Knihu jsem několikrát odložila, strašně blbě se mi četla. Konečně jsem ji dočetla :-) Samo o sobě je to hrozné téma a nevím, jak bych se zachovala já, kdybych se měla rozhodovat jako Sofie. I přes divný styl autorova psaní, knihu hodnotím kladně.
Při čtení knihy si člověk uvědomuje a hlavně děkuje osudu, že nemusí prožívat hrůzy války a není postaven před rozhodnutí, které musela vyřknout Sophia. Je to kniha, která v nás lidech burcuje odhodlání dělat, co je v našich silách, aby se daná situace už neopakovala. Přesto se nám to nedaří a k moci se dostanou lidé, kteří veškeré lidství potlačují a jdou si pouze za svým osobním prospěchem a chamtivostí a je jim jedno, co za sebou zanechávají.
Tak zajímavý námět a tak zbytečně zdlouhavá kniha. Spousta absolutně nudných pasáží.I když jsem poslouchala jako audioknihu musela jsem to ukončit ,protože něco co by mě tak nebavilo už jsem dlouho nezažila….
Rozsáhlý Styronův román je vybudován na odkazu faulknerovské prózy, sáhodlouhé souvětí, často se linoucí přes půl stránky však nejsou na obtíž čtení. Děj, ač pro někoho možná až příliš rozvleklý, pracuje s bergsonovsky laděným prolínám minulosti a přítomnosti, kdy rány minulosti nejsou nějaký odosobněním fyzikálním pojmem, ale citelným zářezem do duší, a některé se přes to už nikdy nedokážou přenést. V závěru románu Styron přesně vystihuje fenomén čirého zla, jakým byly koncentrační tábory, abych to volně parafrázoval, na otázku:
Kde byl v Osvětimi Bůh?
Lze odpověď: A kde byl člověk?
Styron koncentrační tábor nezažil, ale přesto se mu velmi dobře ústy Sophie podařilo vylíčit absurditu a absolutní degradaci lidskosti, která bezpochyby utrpěla velikou ránu. Dějiny jsou plné krutostí a válek, a člověk se může pořád ptát, kolik dalších takových románů musí ještě být napsáno, aby se to znovu a znovu neopakovalo.
U Styrona oceňuji, že se až tolik nenimral s dějem odehrávajícím se v koncentračním táboře, jelikož to sám nezažil, neznamená to, že o tom nemůže psát, každopádně určitý respekt k lidem, který to zažili na "vlastní kůži" je u Styrona znát, a tak nás v určité části knihy spíše odkazuje na jiné knihy, které bezprostředněji a autentičtěji zachycují události, na které je sice těžké vzpomínat, ale na které by se rozhodně zapomenout nemělo.
Typ knihy, u které byly nutné během četby občasné pauzy. Ačkoliv je schopna si čtenáře podmanit během několika prvních stran, komplexnost a emoční náročnost děje mu nedovoluje se při čtení kompletně uvolnit. Styron mistrovsky zachytil ironii lidského osudu, zmítaného průběhem druhé světové války a jejich dopadech na společenské myšlení. Knihu bych doporučila čtenářům rozhodným dostat se až na její samotný vrchol a pokračovat do konce.
Nejhorší volba jakou může matka projít. Nedivím se,že pak žila tak jak žila. Zapomenout stejně nejde. Ani já na tuhle knížku. Ale číst znovu? Ani náhodou.
Dočteno. Rozporuplné pocity a bohužel i zklamání. Nesympatické ploché postavy, sadistický blázen a feťák Nathan idolem hlavních hrdinů knihy, osudové rozhodnutí popsáno pouze na 1-2 stranách, následky rozhodnutí pro psychiku a život Sophie jen v náznacích, děti se v románu skoro nevyskytují, vztah k matky k nim skoro nevyjádřen, vše prostupující rasismus a antisemitismus, všichni Jižani jsou rasisti a všichni Poláci antisemité a hlavně ta nekonečná rozvleklost a omáčka nesouvisející s dějem ani postavami. Jestli má toto být Román pro muže, tak Babička je Román pro ženy. Závěr krásný. Tragická smrt milenců a krásné filosofické myšlenky, to je moje. Shodou náhod nebo je to spíš znamení, je osudové rozhodnutí v mém vydání na straně 666.
Detail, to je to, co mi působilo největší problém. Bože jak se někdo může tak rozepisovat o něčem, co by jiný autor shrnul do několika vět či max jednoho odstavce...
Zvláště začátek knihy je tak náročný. Než se potkají 3 hlavní hrdinové, trvá to věčnost.
Postupně se ale těch mnoho dějových linií začne proplétat a vám se začnou spojovat různé souvislosti a začne vás to vtahovat čím dál více. Konec je strhující a ústřední téma viny je už všudypřítomné s jediným možným východiskem...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemociAutorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Ze začátku jsem myslela, že knihu odložím, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Příběh postupně graduje a zanechá ve vás stopu.