Sophiina volba
William Styron
Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , Knižní klub , EuromediaOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Ač jsem milovníkem klasické beletrie, tato kniha mně nikterak nezaujala. Stingo, jakožto hlavní postava, mi byl již od začátku krajně nesympatický, což v průběhu knihy došlo až k jakési znechucenosti jím a jeho osobou. Ano, zpočátku se mi jevil jako naivní mladík, ale velmi záhy jsem z něj získala dojem patriotistického (na čemž samotném není nic špatného, ale neustálé vychvalování jen a jen americké literatury a americké geniality už mne trochu unavovalo), sobeckého a v neposlední řadě sexem posedlého egocentrika. To, že na každých 10 stranách (pokud se zrovna nejednalo o Sophiino vyprávění) nejméně pětkrát nezapomněl zmínit, jak je s prominutím "nadržený", pro mne bylo nadmíru otravné a absolutně mne to nezajímalo.
Nevadí mi zdlouhavé popisy, když jsou napsané poutavě, ale zde jich bylo příliš neopodstatněných a nedůležitých pro děj (opravdu mne nezajímala značka Stingovy pasty na zuby či půlstránkový popis zadku Mary Alice, která je pro děj pramálo podstatná, řekla bych spíše zbytečná, nicméně poté, jak se k ní Stingo zachoval, ztratil mou veškerou úctu).
Jistě, příběh Sophie je úžasný, fantastický a uchvacující, ale těch zbývajících 500 stran mi připadalo nadbytečných či dokonce zbytečných. Stingova neustálá sebelítost a touha po sexu líčená VŠUDE mne ke konci už jen iritovala a tyto pasáže jsem rovnou přeskakovala. Dlouho jsem si k žádné hlavní postavě nevytvořila tak negativní vztah.
Dále, co se týče jazykových prostředků - autor svou snahu o vznešený styl vyprávění vždy něčím zahrabe 100 metrů pod zem. Odstavec napsaný vzletným jazykem a pak spojení jako "honit si péro". Připadá mi to trochu jako autorova hra na kultivovanost, která mu ve skutečnosti naprosto chybí. Pak také (nevím, zda se jedná o chybu Styronovu či překladatelovu), nicméně trochu mi připadalo, že slovní spojení "být/nebýt s to..." se vyskytovalo až moc často, mnohdy hned několikrát za sebou. Měla jsem chuť začít ho počítat, myslím, že bych se dostala k nejméně trojcifernému číslu (četla jsem překlad R. Nenadála).
Prvních 500 stran jsem pouze čekala, kdy se už konečně začne dít něco zajímavého. Kdybych nevěděla, jak příběh vyvrcholí v závěru, nikdy bych knihu nedočetla do konce.
3 hvězdičky jen pro to, že Sophiin příběh je úchvatný, takže vlastně spíš pro ni, než pro autora, coby pouze zloděje špatně sepsaného osudu.
Tahle kniha mě změnila....k lepšímu. Pořád jsem nadával na svět a teprve po přečtení téhle knihy,vím že jsem zbytečně vynakládal svoji energii na negativní myšlenky ( politika, práce, počasí ) a přitom se mám krásně. Musel jsem si to všechno uvědomit a srovnat v hlavě a jen se modlím,abych nemusel prožit příběh jako Sophie.
Úžasná kniha a to i přesto že je plná neštěstí a negativních věcí. Nejdříve mi dělalo problém se začíst, ale nakonec mě kniha pohltila. Žádná jiná kniha mě ještě tak nedojala, jako Sophiina volba.
Knihu jsem četla několik měsíců a nebylo to tím, že by byla špatná, ale právě naopak! Myslím si, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem měla tu čest číst, protože dokázala navodit takovou atmosféru, že mi celých 720 stran běhal mráz po zádech a bylo mi přímo nevolno, bála jsem se otočit stránku. Naprosto se mi tento silný příběh dostal pod kůži. Jediná věc, která mě ze začátku dost překvapila, byly Stingovy sexuální představy a zážitky, ale dohromady to všechno vytvořilo ucelený obraz výborného příběhu.
Napřed pro mě bylo těžké se začíst, ale pak jsem do toho propadl a dnes jedna z mých zásadních knih.
A aby můj komentář nebyl tak krátký.
Základní informace se dozvíte v popisu knihy, tam nemám co dodat.
Ale jedno je jisté. To, co musela Sophia řešit v koncentračním táboře, bych nikdy, zdůrazňuji NIKDY zažít nechtěl.
Jsou volby,které nelze provést a ať se zvolí jakákoliv cesta, vždycky je to zlo. Sophie musela volit menší zlo, ale stejně jí to nepomohlo, protože nezachránila nikoho. Žít s touhle vinou musí být hrozné, i když kupodivu pravý původce žil očividně bez pocitů viny ještě dlouhá, dlouhá léta (jak dokazuje skutečný osud válečných zločinců, kterým se podařilo uprchnout a kteří v pohodě a zabezpečeni dožili vysokého věku.)
Sophiina volba byla hodně emotivní, náročná kniha a myslím že se podle ní povedla filmová adaptace na výbornou.
Tuto knihu jsem měla číst v době, kdy jsem ještě neměla děti! Několik bezesných nocí jsem trávila nad otázkou, ...však víte jakou, jste-li mámy. Způsob, jakým autor nenápadně a přitom systematicky pootevírá minulost Sophie, je velmi rafinovaný. Pokaždé dojde k upřesnění, či přímo k popření předešlé pasáže. Zajímavá kniha jak po stránce obsahové, tak i stylistické. Jen toho Stinga mi je líto...
Rozsáhlé psychologické dílo, které odráží nejen hrůzný života za druhé světové války, ale i další příběhy, které postavy v knize navzájem propojují takovým neobyčejným způsobem, že se dostanou čtenáři pod kůži a jen tak na ně nezapomene. William Styron napsal román takovým stylem, že do svého Stinga vložil tolik života a citu, což dokáže jen málokdo.
Nějakou dobu jsem přemýšlela, kolik dát hvězdiček, nakonec jsme dala plný počet, protože bych se musela stydět. Od Sophiiny volby jsem se nemohla odtrhnout. Knihu jsme již dřív četla, ale moc jsme jí nevnímala, jsem ráda, za to, že jsem si jí přečetla znovu a s takovou dychtivostí. Bavilo mě to, byla jsem doslova zažraná do děje a hltala jsem skoro každé slovo. Je pravda, že spisovatel je rád výřečný a popisný a tak jsem něco přeskočila, ale na knize to nic špatného nedělá. Úžasná kniha!
Tato kniha ve mně vyvolala mnoho emocí. Smutek - ten jsem prožívala nejčastěji, radost, rozčílení atd. William Styron velice zajímavě přecházel ze současného děje do minulosti. Tato kniha byla první, při které jsem brečela. Doporučuji si i přes délku knihy přečíst. Velice zajímavé a poutavé čtení!
Sophiinu volbu považuji za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy měla možnost číst. Dokonalé vyjadřování a tak akorát květnatý styl mi zajistily téměř nepřetržitý literární orgasmus. :)
Upřímně musím uznat, že Sophiina volba byla pro mě velkým zklamáním. Četla jsem to věčnost, protože jsem se nedokázala dostat přes všechny ty popisné části (které mi normálně vůbec nevadí)... ale popisovat místnost do takových detailů, že se prostě za žádnou cenu nedá vynechat značka pasty na zuby? C'mon!
710 stran byla pro mě výzva, většinou čtu kratší věci, ale tohle jsem si chtěla přečíst už dlouho. Velmi zajímavý příběh, překvapilo mě, že Sophie nebyla židovka. Ta druhá světová válka je mi čím dál tím nejasnější, neboť bych dříve řekla, no jasně, Němci byli ti zlí a ostatní ti hodní, ale postupem času, z různých knih a dokumentů a filmů se to zamlžuje a vidím, že v každém tom národě dříme jakási bestie, která když dostane šanci, tak plení a drtí.
Je pravda, že začtení do knížky chvíli trvalo, ale ve finále musím označit knihu za pěknou a smutnou. Volit mezi svými dětmi, které z nich půjde na smrt a které zůstane? Šílenost.
Než jsem začala číst, věděla jsem o čem to tak hrubě bude. V půlce knihy jsem si říkala, že se tam vůbec nevyskytují její děti, jestli nečtu náhodou něco jiného:-) Na jednu stranu jsem si oddychla (jakékoliv ubližování dětí mi nejde dlouho z hlavy ven), ale pak se příběh začal ještě více rozvíjet. Myslím, že to, co se stalo nakonec Sophii, bylo pro ni vysvobozením.
Kniha se mi ze začátku četla těžce ,hlavně prvních asi 200 stran, nevzdal jsem se a četl dál ,a nelituji. Silný příběh. Doporučuji všem ,aby po prvních stranách knihu neodkládali.
Jak pomalu autor přidává informace a tím vždy nutí čtenáře znovu přehodnotit příběh, je tedy opravdu chytré. ještěže nemám děti, ta volba je děsivá.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
2005 | Sophiina volba |
1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
1974 | Ulehni v temnotách |
1972 | Doznání Nata Turnera |
1965 | Dlouhý pochod |
Znala jsem příběh z vyprávění..... a možná právě proto jsem doposud neměla tu správnou odvahu číst knihu či shlédnout film. No a jsem překvapená, zklamaná, rozčarovaná - nevím, nemůžu najít to správné slovo. Vědět co vím teď, mohla jsem si knížku přečíst již dávno. Z této doby či prostředí jsou mnohem hezčí a lépe napsané knihy, se silnějšími příběhy. Resp. pokud by se jednalo jen o příběh Sofie za války a po válce, stačilo by mi to. Vše okolo mi dojem z knihy/příběhu pokazilo.
Osobně mi nevyhovuje styl jakým je kniha napsaná. Střídání minulosti s přítomností mi nevadí, ale nějak jsem postrádala větší smysl těch skoků, lepší napojení či "oslí můstek" proč zrovna teď se děj odehrává jinde. Stejně tak to, co se dá sdělit jednou větou či souvětím, je zde popisováno na dvou stranách... nudila jsem se o:(, přeskakovala celé pasáže. Vím, že znovu ji číst nebudu. Přesto dávám po zásluze tři hvězdy, kniha jako taková si jistě své čtenáře již našla a ještě i najde.