Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418547/bmid_sophiina-volba-mhO-418547.jpg
4
3266
3266
Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1985 , OdeonOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Kdysi, když jsem viděla poprvé filmovou adaptaci této knihy, podařilo se mi zjistit, že existuje i knižní verze, o které jsem do té doby nevěděla, a od toho momentu jsem dlouhá léta váhala, zda si knihu skutečně chci přečíst. Film mi přišel tak dokonalý, že jsem se bála zklamání z knihy, přestože obvykle mám raději knižní předlohy než filmy. Letos jsem se konečně rozhodla, že si kniha přeci jen zaslouží být přečtena, a pustila jsem se do ní.
Nechci říct, že bych byla vyloženě zklamaná. To vůbec ne... Avšak existují určité věci, které knize nemohu zapomenout a odpustit, a kvůli kterým již napořád budu mít raději filmové zpracování a filmovou Sophii, bravurně a nepřekonatelně ztvárněnou Meryl Streep.
Každá částečka vašeho těla umírá proti té nespravedlnosti, příkořím, které se v Sophiině životě staly, větším dílem náhodou. Avšak v knize je Sophie líčena jako člověk, jako člověk z masa a kostí, se všemi osudovými, životními chybami, které ji dovedly dovedly až tam, kde skončila svůj život. Proti ní je filmová Sophie pouze loutkou, s níž si krutě pohrál osud, a můžeme se snadněji ztotožnit s jejími (byť špatnými) volbami, kdežto při čtení si někdy (i když provinile), musíme nesměle připustit, že za život, který žije, může Sophie sama. Jde mnohem snadnější soucítit se zářivou Sophií, nositelkou jakéhosi vnitřního světla a nesmírného charisma, Sophií romantickou a přesto cudnou, která svůj osud přijímá, jak jí přijde do cesty, než se Sophií, která má za sebou situace, v nichž ji jako čtenáři zkrátka vidět nechceme, ať už jde o její volby, o její chování a interakce s ostatními, o její "promiskuitu" a tělesnost...
Takový je ostatně i knižní Stingo. Zatímco film nám nabízí pohled na vystrašeného mladíčka, ve kterém postupně roste platonická láska nesmírných rozměrů, takových, že by se kvůli lásce k Sophii nechal smést z povrchu světa všemi těmi hrůzami, které prožila, a které mu v pohnutých okamžicích vypráví, v knižní verzi nalezneme pouze Stinga, zoufale toužícího po tělesném kontaktu, Stinga žárlivého a do jisté míry až sobeckého.
Jediný, kdo zůstává v nezměněné podobě, je Nathan, ve vší své šílenosti a horečnaté nemocnosti, která ho nutí jednat se Sophií stejně v knize jako ve filmu.
Přestože mám ráda realismus a věci popisované tak, jak v životě jsou, byla jsem nakonec hrozně rozčarovaná z toho, že Sophiina volba se červené knihovně neblíží ani náhodou, nedotýká se jí ani tak málo, jako film. Když se dočítáte o válečných hrůzách, doufáte, že svět, který existuje nyní, bude jakýmsi způsobem "měkčí", že jeho hrany budou ohlazené, aby se o ně nikdo nemohl zranit, ale nakonec zjistíte, že ač se tak současnost netváří, je možná horší, než prožitá minulost... A to jako čtenář, který soucítí s hlavní hrdinkou, zkrátka slyšet a číst nechcete.
Přes to všechno jsem musela Sophiině volbě dát 5 hvězd, vlastně i přes to, že takové dílo by mělo stát mimo veškerá hodnocení, protože posuzovat tak závažné a tragické dílo je téměř svatokrádeží a žádné pozemské hodnocení vám nepřipadá dostatečné... Každopádně bych knihu doporučila naprosto každému, ba dokonce bych ji možná dala každému přečíst povinně, neboť právě ona od vás, víc než jiné knihy, bude očekávat velkou čtenářskou spolupráci, ať už ve znalostech či emocích. Alespoň jednou za život by tuto knihu měl držet v ruce každý člověk, který má v sobě alespoň kousek citu...
Styron si zaslouží obdiv především za to, jak román formálně uspořádal. Sofiina volba má poměrně jednoduchý příběh, a přestože kniha obsahuje přes sedm set stránek, daří se jí čtenáře pomocí specifického vyprávění a stylu neustále napínat až do poslední chvíle.
Skvělá, i když jednu hvězdu ubírám za některé rozvleklé pasáže, které mě moc nezaujaly. Ale některé úseky jsem zase četla jedním dechem.
Jedna z nejtěžších knih, které jsem četla. Asi pro to, kolika vážných témat se autor dotýká. Chvílemi jsem až trnula hrůzou, co je člověk člověku schopen udělat. Nevím, koho bych litovala víc, jestli věčně rozrušeného Stinga, nešťastnou Sophii, nebo charismatického nemocného Nathana.
Krásný, místy až neuvěřitelný příběh. Když jsem knihu četla poprvé, byla jsem nadšená. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Líbilo se mi prolínání dějových linií v době, kdy byla Sofie vystavena válečným epizodám, i když už se dostala do Ameriky. Když jsem ji četla podruhé asi s desetiletým odstupem, nacházela jsem v ní opět něco nového. Poprvé jsem vnímala příběh Sofie a Nathana, podruhé spíše příběh Stinga. Pokoušela jsem se podívat i na film, ale ten mě nezaujal a nedokoukala jsem ho. Nechala jsem si kouzlo knihy. Vřele doporučuji!
I já se přidávám k těm,co knihu chválí-je pro mě vyjímečná a ikdyž jsem jí poprvé četla jako bezdětná,podruhé už když jsem měla děti,hůře se mi četla a určité pasáže se neobešly bez slz.Pro mě Kniha......
Jediné co mi brání dát pět hvězdiček jsou ty šíleně zdlouhavé pasáže, kdy Stingo nad něčím přemýšlí, klidně i na deset stránek. Jinak bych opakovala co tu je...
Silný příběh, který poměrně pregnantně popisuje hrůzy, které si dovede představit jen málokterá žena.
Dílo velmi oceňuji. Příběh Sophie mě velmi zasáhl, jedná se o velmi silnou ženu, která by si zasloužila mnohem lepší osud. Kniha mě neustále překvapovala, mnohokrát jsem nevěděla, jak bude děj pokračovat. Dílo ve mně po dlouhou dobu zanechalo výraznou stopu.
K maturitní zkoušce doporučuji jen pro dobré čtenáře, kteří zvládnou přes 700 stran a kteří mají aspoň mírné povědomosti o 2. světové válce - historický kontext po Vás tady budou chtít určitě.
Z některých částí jsem byla trochu rozpačitá, z některých na mne padala hořkost nad lidskou tragédií Sofie a druhé světové války. Oceňuji hlavně to, jak autor na Sofii ukázal, že ať si myslíme cokoliv, válka a genocida se týkají nás všech, ne jen "těch druhých" mezi které se neřadíme.
Tento příběh je pro mě tak silný, že ani nenacházím slova...
Vždy, když jsem zavřela knihu, cítila jsem hluboký pocit smutku. A i přes ten silný pocit úzkosti jsem musela číst dál a dál.
Sexuálně nenaplněný Stingo občas u mě vyvolával rozpaky a otázky, zda opravdu zapadá do té celé hrůzy okolo schizofréního Nathana a krutého osudu Sophie. Závěrem ale musím říct, že ano. Zaplnil všechny potřebné mezery a dal člověku možnost na chvíli vydechnout a uniknout před hrůzou nacismu a Osvětimi.
Pět hvězd je málo.
Dotaz: " Řekněte mi, kde byl v Osvětimi Bůh? "
Odpověď: " Kde byl člověk? "
Všechno už bylo tady v komentářích řečeno. Přidávám se na stranu těch, kteří si tuhle skvělou knihu zamilovali. A Sophii jsem si taky zamiloval. Byla tak skutečná, se všemi svými chybami, chtěla jen žít, užívat si, ale život s ní smýkal a ona nebyla tak silná, aby dokázala vzdorovat.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Sophiina volba je po stylistické stránce opravdu skvost a patří právem mezi velmi dobře známé knihy, snad hlavně díky svému ústřednímu tématu, které alespoň zevrubně zná každý, kdo vychodil střední školu.
Děj se chytře prolíná a v pořád užších a užších spirálách se vrací k době, kdy Sophie byla v Osvětimi, nicméně ona zásadní volba je odkryta už něco málo za půlkou knihy, ačkoli detaily se čtenář dozví až skoro na konci. Z mého subjektivního pohledu je to dost škoda, protože efekt, který to mohlo vyvolat, se nedostavil. Když k tomu přičtu ještě zcela nepřekvapivý konec a postavy, které v průběhu příběhu odkrývají i své značně nesympatické stránky, kvůli kterým je těžké se s nimi ztotožnit, dávám 4*