Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536876/bmid_sophiina-volba-6625b8fef0801.jpg
4
3266
3266
„Nikdy se nemohla vymanit z dusivého vědomí, že v jejím životě byla doba, kdy hrála roli účastnice na plánovaném zločinu.“ V patře jednoho brooklynského penzionu v létě 1947 zatím nic nenasvědčuje tomu, že už by se civilizace otřepala z tragédie, kterou jí způsobila největší válka v dějinách. Přisprostlý Nathan se tu propadá stále hloub do spárů paranoie, kdežto jeho milenku Sophii nepřestávají trýznit zážitky, jimiž si jako polská katolička prošla v osvětimském koncentračním táboře, kde ji sadističtí esesáci přinutili k osudovému rozhodnutí. Co všechno se o jejich patologickém vztahu i o hrůzách holokaustu dozví jejich soused Stingo, jenž v hotýlku pracuje na své prvotině a současně procitá z naivity mládí? Lze vůbec ještě po Osvětimi normálně žít, smát se, věřit ve vyšší dobro nebo psát básně? A jak jinak porazit morální dilemata zplozená Zlem, které nepřišlo shůry, nýbrž se rodí v našem světě a mají ho na svědomí konkrétní lidé?... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Sophie's Choice, 1979
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Tak čekala jsem nějakou bombu. Sophiina volba už je prostě pojem. Nic z toho se nekonalo.........přečetla jsem to víceméně a proto, že jsem to chtěla přečíst. Kniha mne vůbec nebavila. Ke konci už jsem přeskakovala stránky, jen abych to měla za sebou. Nuda nuda šeď šeď. To, proč jsem ji četla je asi na straně 650...........ano, některé pasáže z Osvětimi jsem zhltla, ale jinak celkově neustálé odbíhání od tématu, nesouvisející příběhy a věčně nadržený Stingo. Dvě hvězdičky dávám právě kvůli těm zajímavějším pasážím.........., které by vystačily na jeden časopis, což je vzhledem k obsáhlosti dost smutné.......raději si přečtu znovu 50 odstínů šedi než tuhle šeď.
Celá kniha je koncipována jako deníkové vyprávění mladého nadrženého žurnalisty (autobiografické prvky), které velmi trefně zachycují ve formě vyprávění cosi, čemu se dnes říká "internetový efekt". Klikáte, klikáte a proklikáváte se na stránky spolu nesouvisející. "Ještě tohle si musím přečíst, na tohle se chci podívat, tady mají slevu" a dál a dál. A když se umíte kontrolovat, tak se zase stejně jako Styron dostanete k té původní stránce. Jen jste ale mezitím zabili spoustu času. V knize se takhle zabíjí čtenářova pozornost. Jedna odbočka vedle druhé (občas zcela pro příběh nepodstatná), retrospektivní vyprávění a naprosto nezajímavý život novináře Stinga, který měl alespoň to štěstí, že potkal Nathana a Sophii, aby mu ten život okořenili. Již tak dlouhá kniha se stává díky výše uvedenému ještě delší. Kdo chce knihu číst jen proto, aby věděl, co je to ta "Sophiina volba", nechť si přečte posledních 60 stran. Bohatě stačí, abyste věděli vše, co chcete vědět a ušetřili si čas na čtení nějaké chytlavější knihy.
Mám z knihy podobný pocit jako Carry. Dlouho jsem čekala, kdy mě děj konečně pohltí a nebudu se moct odtrhnout - ale to se až do samého konce nestalo. Rozvleklé, zbytečně nabubřelé dílo. Zaujaly mě pasáže Sofiiných vzpomínek na dětství v Krakově, na mládí ve Varšavě a především na utrpení v Osvětimi, naopak rušivě na mě působily popisy mladických sexuální tužeb autora. Díla o první a druhé světové válce (a válečná tématika vůbec) stojí v centru mého zájmu a často se k nim vracím - a i když jsem ráda, že jsem Sofiinu volbu nakonec dočetla a nepovažuji to za ztracený čas, znovu ji číst určitě nebudu.
Od začátku jsem se nemohla začíst, nakonec jsem se do toho musela nutit denním přídělem kapitol (jedna z mála situací, kdy jsem doopravdy litovala, že jsou tak šíleně dlouhé), protože "to přece nevzdám", když už jsem začala, že ano. A navíc mě zajímalo, co z toho příběhu bude, čekala jsem na tu Volbu, o které se všude mluví.
Na tu přišla řada po asi 600 stránkách, z kterých jsem si odnesla především to, že byl vypravěč zoufale... erm, nevybouřený. A dočetla jsem to, za což jsem i přes ty komplikace na začátku, ráda. Pořád si myslím, že to bylo až nechutně a zbytečně roztažené (nebo to na mě bylo moc složité a za pár let to uvidím jinak, kdoví), ale byla to jedna z těch knížek, kde jsem nad některými částmi zůstala prostě sedět a vejrat, neschopná čehokoli.
Neskutečná hloubka - Styron pomalu odkrývá jednotlivé detaily příběhu, které pomalu do sebe zapadají a vytváří děsivý celek. Jednoznačně velmi intelektuální zpracování, které svým stylem asi každému nesedne. Mě ovšem naprosto pohltilo a tragédie, ke které celý příběh směřoval, jen dokreslila hrůznost celé výpovědi.
Sophiina volba mě zklamala, čekala jsem od ní něco jiného a těšila se na ni, stejně jako na jiné knihy tohoto tématu.
Vyprávění pro mě bylo nudné, nezáživné, přišlo mi to i popletené, já nevím.. Knížka mi nesedla stylem, bylo tam na mě spoustu okecávání a ve výsledku to bylo k ničemu. Všechno bylo psáno složitě a celkově, nemělo to atmosféru, pořádné a propracované postavy a já pořád ne a ne najít to, proč má tohle být fenomén..
Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, na první stránce bylo tužkou napsáno: 667, 668, 706 a 707. Čísla stránek. Když jsem to lehce za půlkou vzdala, řekla jsem si, že na ně kouknu. A ano, tohle jsou ty stránky, kvůli kterým se dílo jmenuje Sophiina volba, tohle jsou ty jediné stránky, které mi přišly zajímavé. Takže děkuji tomu moudrému člověku, který měl knížku půjčenou dřív, něž já, za to, že jsem si přečetla alespoň něco o té volbě.
Jak jsem napsala, knížka mi nesedla, ale nehodnotím ji, jelikož jsem ji nedočetla. Rozhodně vás od knížky neodrazuju, tohle je jen můj názor na ni, mně se prostě nelíbila.
,,Řeknete mi, kde byl v Osvětimi Bůh?"
,,Kde byl člověk?"
Knížku jsem si chtěla přečíst kvůli samotnému tématu a volbě Sophie. Bohužel jsem ji po týdenním trápení vzdala. A to jsem polovinu textu přeskakovala a nedočetla ani třetinu. Nuda, chaos, ztrácela jsem se v textu.
Jj, síla...zvlášť pro čerstvé matky, jako jsem byla tehdy já, když jsem to prvně četla. Ta nutnost rozhodnutí vám už zůstane navždy pod kůží, tak jako Sophii.
Když jsme poprvé u moře knížku otevřela, tak mě ze začátku vůbec nebavila a proklínala jsem se za to, že jsem si na dovolenou nevzala něco jiného. Ale knížka mě po neslibném začátku naprosto strhla. Nejkrásnější kniha co jsme kdy četla. Hned jsem si ji ve škole zapsala jako knížku k maturitě, o které chci mít referát.
Další silná kniha tohoto tématu. nicméně tak polovinu knihy bych klidně vypustila, některé pasáže byly celkem zbytečné a nudné. Jádro knihy bylo ovšem velmi fascinující a byť jsem věděla do čeho se pouštím (a dlouho jsem hledala odvahu po této knize sáhnout), dost mě to vzalo. Vlastně ani nedokážu popsat svůj postoj k Sophii.
Asi jsem od knihy očekávala víc, než mi dokázala nabídnout. Ovlivněna všemi komentáři jsem čekala příběh, který mně strhne. Bohužel se tak nestalo. Samotný příběh Sofie je silný, ale vyprávění Stinga mi přišlo chvílemi dost nudné..Četla jsem podstatně lepší knihy. Hodnotím 3 z 5.
Viděla jsem nejdříve film. Kniha je o level lepší. Streepová se na Polku Sophii vůbec nehodila. Někde jsem četla, že ji měla hrát Magda Vašáryová. Ano!
Kniha, která musí pronásledovat svou tematikou každou mámu. Zakazovala jsem si to, ale přesto to ve mně znělo. Ta otázka. Strašné.
Jedna z nejdůležitějších knih v mém životě.Dostala se mi do ruky ještě za totality,první vydání,které u nás vyšlo a které mi maminka knihovnice půjčila až po chvíli přemlouvání s tím,že bych si to měla asi přečíst až budu o něco starší...Přečetla jsem to v šestnácti a pak i později. Mnohokrát jsem si na knihu vzpomněla,na hrůzu Sophiiny volby.Nenapadá mě otřesnější nutnost volby..
Kniha, která zůstane v mém srdci nadlouho. A pokud ne a začnu si uvědomovat, že se mi pomalu z paměti vytrácí, přečtu si ji znova...Pravdou je, že začátek může být pro někoho trochu nudný a nezáživný, ale kdo vydrží až do vstupu Sophie na scénu, bude odměněn neuvěřitelným příběhem odehrávajícím se na dvou "frontách". Ať už je to Sophiin příběh od dětství po osvobození z koncentračního tábora, její ulhaná povaha, pomocí níž se schovává za svá životní rozhodnutí, za své volby nebo její chorobný vztah s Nathanem, každá část příběhu má své místo a tvoří opravdu nezapomenutelné dílo. Kdo vydrží těch zdánlivě nekonečných 700 stran, vyhraje. Nedoporučuji zkrácenou verzi, postrádá totiž momenty, které možná nejsou významné dějově, ale kompozičně ano, díky i těm nejměnším detailům kniha drží pohromadě a nepůsobí jako poslepené střípky rozbitého zrcadla.
Jedna z mála knih, které mě donutily číst pořád, přemýšlet o příběhu, zapomínat na jídlo a spánek. Přestože je vlastně tak hrůzná....
Ze začátku mi kniha přišla celkem nudná, ale jak jsem se pročetla k Sophii a jejímu příběhu, naprosto si mě získala...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Opravdu silné drama. Dopředu jsem úplně nečekala, že obsahuje dvě dějové linky, kdy se každá odehrává v jiném období. Jedna je notoricky známá z doby druhé světové války, druhá, která mě upoutala o poznání více, odehrávající se až po válce. Závěrečná a snad i osudovější Sophiina volba nemá ve světě literatury obdoby.