Soudné sestry
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532552/bmid_soudne-sestry-65d4e99ab0108.jpg
5
1856
1856
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Uprostřed Zeměplochy, placaté země putující vesmírem na zádech obrovské želvy, leží království Lancre, které je tak malé, že by ho kamenem přehodil. Přesto se o ně rozpoutal velký boj, jehož zápletka má leccos společného s hrou Macbeth z pera slovutného Shakespeara. Nesmějí tudíž chybět ani tři čarodějky, jimž se hrůzovláda nového panovníka nezamlouvá. Nebo to celé připomíná spíš Hamleta? Nechybí tu totiž ani kočovná herecká společnost, duch zavražděného monarchy a jeho syn, který je možná příliš citlivý, aby vznesl svůj nárok na trůn Ovšem Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková už dohlédnou, aby všechno dopadlo tak, jak má.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Wyrd Sisters, 1988
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Co by som na to povedal, taka Prettchetova Hamletovka. Babi Zlopocasna zase v akcii. Aj ked sa mi prvy diel s babi pacil viac, tak ale aj tento pribeh ma svoje caro. Humor nechyba, ako v kazdej knizke Zemeplochy. Njalepsia cast ako, ked isli zatknut babi a ta vojsko ponukla buchtami a keksmi. Proste v kazdej knihe si ide Pretchett svoje. Viac oblubujem pribehy Elaniusa, ale urcite aj tato cast stoji za precitanie.
Velice povedená kniha, která dokáže zaujmout hned od prvních stránek. Do královské politiky se zamíchaly nejen tři čarodějky, ale také bouře, duchové, šašci, divadelní technika a přemnozí jiní efektové. Vyvážená parodie Macbetha, navíc skvělá Bábi Zlopočasná, jejíž charakteristika je oproti Čaroprávnosti již vypilovaná.
Prvý Pratchett, určite nie posledný. Táto kniha ma dostala. Takáto fantázia, to je fakt dar. Super, ako narážali čarodejky na svoje kolegyne z iných rozprávok, ako sa Fool dostal až na ..., no neprezradím kam ;) Ozaj skvelé a vtipné čítanie. Jednoznačne odporúčam. AJ
Nikdy jsem si nemyslela, že bych chtěla být stará čarodějnice. Ale Bábi Zlopočasná nemá chybu. Je to naprosto úžasná ženská a já prostě chci umět hlavologii jako ona :-) Opět skvělá kniha se skvělým humorem. Je zajímavé, že Pratchett je jediný autor, u kterého mě baví číst poznámky pod čarou :-)
Tohle byla kniha, která všechno odstartovala. Mám v živé paměti, jak jsem si objevila u kamaráda v autě :D
Bavila jsem se od první stránky. Čarodějky jsem si hned oblíbila, hlavně Stařenu a Bábi Zlopočasnou :-)
Pratchett kraluje. Jedna z jeho nejlepších knížek mě dokáže pobavit kdykoli. Přestože jsem ji četla už asi po třetí, pokaždé se u replik s chutí zasměju.
Miluju Stařenku Oggovou, Bábi Zlopočasnou i Magrátu. Užívám si každý jejich dialog i popisy jednotlivých scén. Konec knížky je trochu uspěchaný a chaotický, ale nakonec se všechno vybarví a skvělá Zeměplocha nás vykopne zpátky do reality.
Se zeměploškými knihami, kde vystupují čarodějky mám trošku problém. Ostatní je velebí, ale já z nich zas až tak na větvi nejsem. Samozřejmě, pořád je to knižní nadprůměr, ale já mám radši Ankh a čaroděje. Na druhou stranu taková scéna, jak Smrť hraje v divadle sám sebe a dostane trému - to je lahůdka. A dva citáty, aby řeč nestála:
"Musí tam mít aspoň sto stříbrných dolarů... Abych mohl krást takový peníze, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků. Na takový peníze si netroufnu."
"Jen ve svých snech jsme svobodní. Po zbytek života potřebujeme peníze."
Velmi příjemné setkání s mými oblíbenými zeměplošskými čarodějkami, které:
"Oproti mágům, kteří nemají nic raději než složitou organizační hierarchii, čarodějky nijak zvlášť nestojí o systemizované zařazení do nějaké hodnostní struktury. je na každé čarodějce, zda chce přijmout do učení nějakou dívku, která by, až čarodějka zemře, převzala její oblast působnosti. Čarodějky nejsou od přírody družné, alespoň ne mezi sebou, a v žádném případě už nemají žádné náčelnice. Bábi Zlopočasná byla ze všech těch neexistujících náčelnic ta nejuznávanější."
Jsou tak úžasně nedokonale dokonalé, že je nelze nemít rád :-)
V knize sledujeme dilema tří čarodejek, zda proti všem zažitým zvyklostem a pravidlům zasáhnout do běhu osudu a nastolit v království Lancre opětovný řád a spravedlnost, protože:
"...takové věci jako královská koruna mají na většinu chytrých lidí velmi nedobrý vliv. Nejlepší je nechat vládu na lidech, jejichž obočí se spojí nad kořenem nosu pokaždé, když se pokusí myslet. je to komické, ale většinou vládnou mnohem líp."
Příběh je, jak už to u Pratchetta bývá, plný skvělých a trefných postřehů, vtipné satiry, důmyslných odkazů i vět, nad kterými jsem opět plakala smíchy, jako třeba nad stydlivým menhirem, který se vždy, když na něj někdo pohlédl,nenápadně odplížil schovat do křoví či snahu čarodějek zahrát role ubohých starých stařenek sbírající klestí, aby mohli "hlavně nenápadně" nasměrovat budoucího krále na správnou cestu. Vtipem srší také části, kdy se čarodějky pod vedením mladé Magráty snaží obnovit pravidelné "sabaty":
"Bábi Zlopočasná si povzdechla. No, každý podle svého, řekněme. Ale ať mě vezme čert, jestli MNĚ bude nějaký kus lesklého kamene (Měsíc) poroučet, co mám a nemám, nebo dokonce jak to mám! A po kratičkém zamyšlení dodala: Dělat!
Bodejť, souhlasila s ní radostně Stařenka Oggová. Na to všechno se můžeme akorát vyfláknout. Pojďte holky, proklejeme někoho!"
Vskutku královsky jsem se bavila a čtení opravdu užívala. Jen ten konce mi připadal lehce chaotický, nicméně na poutavosti celé knihy to nic neubralo.
Na Zeměplochu, kde syrová magie přeskakuje v neviditelných výbojích od vrcholku k vrcholku hor Beraní hlavy, kde se hýbe listí i když je úplné bezvětří, ... se moc ráda vracím ...víte, co je ale potřeba udělat nejprve? ... musíte se řádně zaostřit v čase ... to totiž většina lidí není, a tak žije v jakési časové šmouze, která je rozmáznutá kolem bodu, kde se právě nachází naše tělo, buď se tedy malinko předcházejí nebo naopak malinko zpožďují v čase, stane se pak, že se tak úpěnlivě zabýváme tím, co se stane, až zjistíme, že na to vlastně už vzpomínáme ... je Vám to jasné? ... Bábi Zlopočasná říká, že potíž je v tom, že když jsou věci jasné, neznamená to, že jsou taky pravdivé ...a tak se Vám lehce může stát, že z hlubin Vaší mysli vystrčí hlavu emoce, na kterou většinou nemáte zrovna moc čas, ... opět se setkáte se zvědavostí ...zjistíte, že všechno je tak, jak má být, s výjimkou toho, co není v pořádku ...a tak spolu s Bábi můžete začít rozebírat své pocity, aby jste našli něco dávno ztracené, protože city a pocity nejsou nikdy jednoduché ... vždycky pod nimi objevíte další a další ...a pokud nevědomost považujete za zbytečný přepych a rádi víte, co se děje ... začněte číst :-) ...uslyšíte hlas, který se zmocní kostrbatých veršů .. upraví je a vátí vám je v takové podobě, že se vám vypálí přímo do mozku a zasáhnou vás přímo do srdce :-) ... uslyšíte hlas, který proniká pod neohrabanou slupku slov, a říká všechno, co jste chtěli říci, ale nikdy jste nedovedli přesně vyjádřit ...prostě zjistíte, co mají čarodějky za lubem?
Tahle návštěva Zeměplochy se opravdu vyvedla ... a já se už moc těším na další :-) ...
Soudné sestry jsem vždy považovala za lepší Pratchettovku, na třetí přečtení její kouzlo nějak vyšumělo. Možná za to může předloha - nemám ráda Macbetha, možná člověk srovnává se zdařilejšími díly autora. Za nejvtipnější momenty považuji ukázky Mášrechtových děl, které mě přiměly pátrat v paměti po slavných předlohách. Taky plus za nečekaně jednoznačný a nepřekombinovaný závěr. Doporučuji.
Tak Soudné sestry mě bavily velice moc. Tři rozdílné čarodějky, které jsou královstvím donucené vložit se do politické situace. Duch co přesolí svému vrahovi kaši, krev z rukou nemizí ani při použití železného pilníku a Magráta si prostě musí mýt vlasy :).
Roku 1564 se narodil William Shakespeare, a bum, o nějaká čtyři století později napsal Terry Pratchett Soudné sestry. Vévoda Felmet se nečistou hrou (čti: za pomocí ostré dýky, příhodně umístěného schodiště a našeptávání zlotřilé lady Felmetové) stal novým králem Lancre, a to by v tom byl čert, aby to tak tamní čarodějky nechaly.
Ze všech zeměplošských partiček mi byly čarodějky vždycky nejbližší, jejich osobnosti i humor mi zkrátka sedí nejvíc a Soudné sestry jsou navíc prvním dílem, ve kterém má jejich sabat konečně mé oblíbené složení. K božské Bábi se přidává neméně skvělá Stařenka Oggová, vševědoucí čarodějka, která nikdy nepohrdne dobrým jídlem a ostřejším pitím, a dobrosrdečná zmoklá slepice Magráta, moje osobní příležitostná favoritka, která věří, že magie spočívá především v prezentaci, a která těžce nezvládá jakýkoli pokus o flirtování.
Parodie na Macbetha a Hamleta v podání Terryho Pratchetta prostřednictvím některých z jeho nejzábavnějších výtvorů, je jednoduše zárukou výborné zábavy. Sestry hlásí jako o život, děj odsýpá jako blázen, humorně zpracované téma propagandy z nich navíc dělá díl podstatně hlubší, než se na první pohled jeví, a konečně vůbec poprvé nemůžu nepochválit nádherný český překlad Jana Kantůrka, se kterým si očividně vyhrál. Jendočasná na hrad.
P.S. Málem bych zapomněl. Občas je lepší porušit přísahu než se utopit.
Pratchett si umí ve všech svých knihách zachovat stejnou úroveň. Bavila jsem se u tří čarodějnic a jen jsem čekala, kdy se objeví i moje oblíbené "tuplem psot a slot a klokot..." :-)
JAK vůbec může napsat tolik ůžasných, originálních a hlavně zábavných knih ???
A JAK může někdo mít tolik fantasie ???
Každá jeho kniha je skvost a tahle to jenom potvrzuje.Kniha u které budete napnutí a zároven se zasmějete.
Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.
Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví.
„...a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková...“
Soudné sestry - Pratchett Terry
Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše zpívají Ježčí píseň v horách Beraní hlavy, specialistkou je Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.
Čtenáři posílali Terrymu své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor trochu podílel, má sedmnáct slok a je to zdaleka nejsprostší píseň, jakou jsem kdy slyšel. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.
V Česku jsme ji mohli slyšet na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení je soft verze, k níž text napsal Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.
Ježčí píseň uváděná v Divadle v Dlouhé (autor textu Miroslav Hanuš, hudbu složil Jan Vondráček):
1.
Nejenom jelenům slušejí parohy,
může je nositi vlčák i drozd,
jen ježek nemůže, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Usměj se na lišku, navštiv ji v pelíšku
Za trochu lásky bys světem šel bos,
u ježků neklepej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Refrén:
Když rozdovádíš sta a sta a starou ježkovou,
jí postaví se ka a ka a každá bodlina.
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná,
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná.
Ježkové prostě takové už jsou,
ač chtěj to tak stejně nemohou.
Když vidíš krásnou ježkovou, tak nech si zajít chuť,
jen ježek zná to tajemství, jak dobýt její panenství
a nemít při tom příšerně rozpíchanou hruď.
Píchy píchy umřu smíchy,
víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí,
Píchy píchy umřu smíchy,
přece když si dají rande v bodláčí.
Jau, jau.
2.
Kudlanka nábožná kudláka sežrala,
cosi fan tutte, furt nemaj dost,
ježek má monopol, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Když orel, kondor, komár, čmelák, pilot, čáp, krkavec,...
za prací odletí,
pak pánem v domě stává se host,
ježkovi vynechej radši jdi od toho.
i když ta ježková je pěkná kost!
Refrén:
3.
Blboun je nejapný, blbounka japná je,
zajdi a klidně jí předveď svůj skvost,
ježka však nezkoušej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Skvostná je i interpretace Anež.. pardon, Perdity X. Nulíčkové v divadelním provedení Maškarády...
Soudné sestry mě bavili zatím úplně nejvíc. Hlavně ta věta "Jen se na cestě odsud zastav u kata a dohodni se s ním, kdy na tebe bude mít čas." :D
Aneb Zeměplošská variace na Macbetha. Po slabším Magickém prazdroji pan Pratchett naservíroval naprosto úžasný příběh plný magie, humoru a ano, králů, dýk, královských korun, bouří, trpaslíků, koček, duchů, zjevení, opic, banditů, démonů, pralesů, dědiců, šašků, katů, skřetů, divadelní techniky, všeobecného odpuštění a přemnohých jiných efektů.
Jak má Pratchett ve zvyku, semele kdeco, takže si nedělá legraci jen z Macbetha, ale i ze Shakespearovského obrazu Richarda III. a ze Shakespeara vůbec, kdybychom měli zůstat jen u něj (což Pratchett rozhodně nezůstává).
Souhrou okolností, jíž jsem přišla k anglickému vydání téhle knížky a nikoli k českému překladu, který se mi tímto už vytratil z paměti, s výjimkou toho skvělého, nyní již historického představení V Dlouhé... tedy touto souhrou okolností se asi stalo, že vnímám některé vtipné souvislosti, které občas v překladu zapadnou prostě jen tím, že u nás nemáme stejnou kulturu a jazyk a některé věci prostě přeložit nejdou. Mám konkrétně na mysli třeba tu krásnou scénu, kdy vrátný mluví o "knocking without", což vede k velice zajímavým konverzacím se šaškem a klepajícím vojákem, neboť oba vznesou zcela logickou otázku "without what?"...
Ovšem musím Kantůrkovi přiznat, že takový Žeňa Vínozpěv a Mášrecht jsou snad ještě geniálnější než originál (upřímně řečeno, originály jmen vypadají spíš, jako by byly nejistým překladem z češtiny!).
Navíc díky nasáklosti české kultury cimrmanologií vzniká v několika momentech příběhu několik vtipných asociací, které Pratchett původně ani nezamýšlel... To je asi důkaz toho, že si dělá legraci z věcí, ze kterých je prostě všude na světě občas potřeba si legraci dělat.
Snad je těch pět hvězd trochu z nostalgie, ale na druhou stranu je tohle jedna z těch knížek, které nostalgii přežijí a ještě vám sem tam naservírují pár dalších věcí, které jste na několik prvních přečtení nepochopili.
Bábi v divadle je tak trochu (dost) jako Pipi Dlouhá punčocha v divadle. Pro starší, s velmi poučným postřehem.
(A co se týče toho představení V Dlouhé, byla to jedna z těch vysoce výjimečných adaptací, které se mi přesně trefily do představ o originále a ještě je o kousíček - nebo v tomhle případě o pořádný kus - pozvedly.)
Jen mi není úplně jasné, jak ten trik, jak to čarodějky provedly, prochází potom s některými narážkami na Bábinu minulost v dalších knihách...
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky fantasy britská literatura Macbeth
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Další bezvadné setkání se třemi čarodějkami, které jsou jedna lepší než druhá. Skvěle jsem se bavila! A asi nejvíc, když se ty tři vypravily do divadla nebo když "ubohé stařenky" sbíraly roští... Při výstupu stařenky Oggové jsem div že neslzela smíchy.