Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Naprosto fascinující dílo... Postupná proměna z člověka s poněkud jednodušším intelektem, držícího se pevně stanovených vnitřních řádů a pořádků, ve vraha vlastní rodiny pod dojmem sílící nacistické ideologie... Nejprve jsem četla knihu a potom si pustila film, který mi přesně seděl do popisu.
Od začátku mi "Karl" neseděl s tou jeho fanatickou zálibou ve smrti a s jeho podivným, nepřirozeným, až mechanickým projevem. Ač se stylizuje do role milujícího otce a manžela, je to kalkulujíci a manipulativní psychopat. Sám se postupem času začne považovat za vyvoleného, za spasitele, jehož vznešeným cílem je osvobozovat od utrpení "dobré lidské duše". Ve skutečnosti je to ale jen alibistický zabiják, který si chce vybudovat a udržet image příkladného německého občana hlásícího se k německému nacionalismu. Karl po moci touží a díky nástupu nacistů se může realizovat. Jde přes mrtvoly. Doslova.
„Nic není v životě lidském jisté. Budoucnost je nejistá, a proto se jí lidé často bojí. Jediné, co v životě je jisté, je smrt."
Bouhžel do 3/4 knihy jsem nechápal kam se příběh bude posouvat. Ale po tom co udělal paní Nebezké, jsem to pochopil. No skrze první tři třetiny knihy tak malé hodnocení. Konečně se teď můžu podívat na film.
Zpočátku se mi nelíbil styl, jakým je Spalovač mrtvol napsán, postupně jsem ale na něj měnila názor a kniha se mi líbila víc a víc. Nakonec tedy mohu říct, že přečtení vůbec nelituji!
Tahle kniha mě vždy vyděsí hned na samém začátku. Stylizované a jaksi mechanické promluvy pana Kopfrkingla, který jako by si nedělal hlavu se skutečností, připravují půdu pro mnohem hlubší úpravy reality, než je odsouvání nepohodlných "detailů" v podobě křestního jména nebo manželské nevěry.
Kniha se mi líbíla. A hodně. Jedná se o mrazivý přívěh s důležitým poselství - jedině člověk dokáže propadnout zlu a šílenství. Ladislav Fuks dokázal skvěle vykreslit psychologickou stránku hlavního hrdiny a jeho bližních. Četla jsem před pár lety do povinné četby k maturitě, a rozhodně toho nelituji!
Moc pěkná kniha, velmi silný příběh, který postupně graduje až člověka mrazí. Nádherný jazyk. Bohaté a rozmanité vedlejší postavy. Za mne čtenářský zážitek.
Mimořádná kniha. Pod skořápkou morbidního příběhu je obsáhlé poselství a podobenství o lidské duši,která je temnejší než černočerná tma. Ale tma nezabíjí, člověk však ano
Hodne lidi pise o teto knize jako o "mrazive, desive", nebo jako o "hororu". Nic takoveho po jejim precteni necitim. Nevidela jsem filmove zpracovani, na to se teprve chystam. Kniha jako takova mi hodne dlouho nic moc nerikala, vnimala jsem zvlastnosti hlavniho hrdiny, jeho nekonecne opakovani stejnych myslenek, ktere mi nevadilo tolik jako pro me nudne sceny z boxu ci Petrina apod. A pak najednou v te vsi nudne pomalosti prisel naprosto necekany zvrat a pak uz jede hrdina v uplne jinych kolejich. Zpusob, jakym autor se ctenarem v teto fazi zatoci, je rozhodne genialni a mistry. Jinak knihu povazuji za dobrou, ale ze by me nejak moc fascinovala nebo vydesila, to ne. Jinak ale chapu, ze je hrozne a urcite ne uplne ojedinele, ze slusni lide prevleknou v diktature kabat a prizpusobi se novym pomerum na ukor vseho, co pro ne driv bylo nedotknutelne a drahe.
Kniha mě ze začátku hodně nudila, ale posledních 30 stran bylo naprosto fascinujících. Hlavní hrdina mě štval jeho mluvením o smrti a pojmenováním svých blízkých různymi přezdívkami. Hlavní obdiv má pro mě jeho manželka, že s někým takovým byla.
Další z mnoha pěkných důkazů, že kniha je lepší než jinak výborný film s panem Hrušínským nejstarším. Výborná tématika, mrazivá atmosféra a nemilosrdné vyústění...
Tak kniha Spalovač mrtvol je pro mě především a jen Karel Kopfrkingl a potažmo Rudolf Hrušínský, který ho skvěle zahrál ve stejnojmenném filmu z roku 1968. Fascinovala mě zvrácenost hlavního představitele a schopnost a obrovská síla ideologie, která dokáže cíleným působením z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Dílo, které člověka vyburcuje k zamyšlení. Příběh Karla Kopfrkingla má šokovat a upozornit na nebezpečnou ideologii, to se autorovi zcela jistě podařilo. Několikrát jsem viděla film, takže, když jsem se pustila do čtení, už jsem věděla, co mě čeká.
Knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem neměla náladu číst něco tak morbidního. Nakonec se mi však líbila, skvěle zde byla vykreslena psychologická přeměna hlavního hrdiny. Také jazyk na mě udělal dojem. Jen jsem tak nějak očekávala, že budu po celou dobu napjatá a že kniha ve mně vyvolá více emocí. To se úplně nestalo, a proto ta hvězdička dolů.
Spalovač mrtvol byl jednou z mnoha knih, které nám zařadili na seznam povinné maturitní četby. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že je to dílo neobvyklé a velmi zvláštní, zcela nezapadající mezi většinu těch fádních děl, na seznam zařazených. Pět hvězd si tato Fuksova knížka bezpochyby zaslouží.
Vzkaz této knihy je velmi silný, ale neustále opakující se motivy (dívka v černých šatech, muž v motýlku, reklama) mi přišly jako rušivé a otravné. Kniha se mi díky tomu nečetla jednoduše.
Nejprve jsem četla knihu, pak jsem viděla film. Přijde mi, že v knize je mnohem více informací (možná někdy až zbytečných). Prvních 100 stran mě moc nebavilo, prakticky se nic nedělo. Poté to ale začne být dost drsné a postava milého pana Kopfrkingla se rázem změní. Celkově je děj dobře pochopitelný (pro mě až na některá německá slova, kterých je v knize alespoň 50). Hrozně mě rozčilovala postava Karla Kopfrkingla, u kterého jsem měla pocit, že musí všechno řídit a vždy má pravdu. Navíc jeho oslovování "nebeská" nebo "čarokrásná".. Film je ale podle mě velmi dobře zpracovaný, někdy je až hororový. Knihu (i film) doporučuji :)
Z naší letošní povinné četby patří rozhodně k nejlepším. Nejdříve jsem viděla film a pak teprve četla knihu, takže jsem při čtení měla stále před očima Rudolfa Hrušínského a slyšela ho stále říkat jeho repliky. Věčné opakování replik mi chvílemi lezlo až na nervy a přišlo mi až směšné. Vždy mě také pobavila chvilka s groteskním párem, který ve filmu ztvárnil Vladimír Menšík s Mílou Myslíkovou, kteří tuto malou roličku zvýraznili téměř na post hlavních rolí, což dokazuje jejich skvělé herectví. Vzpomínky na filmové zpracování tedy perfektně dokreslily atmosféru knihy, bez filmového zpracování by na mne asi tak nezapůsobila.
Knížka mě zaujala a zanechala ve mně hluboký dojem. Vzbuzovala ve mně chvílemi hrůzu z možného úplného rozkladu osobnosti pod vlivem ideologie. Pan Kopfrkingl mě jako člověk děsí a v reálném životě bych se mu spíše vyhýbala.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
"Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."
„Dámy, páni, co tu uzříte, je strašná věc, … píše se rok 1680 a Prahou jde hrozná zvěst, že nastává velké umírání, černá smrt, lidu kruté týrání, kterému neujde žádný lidský tvor. Neboť přišlo zlé postavení hvězd a otrávené studně byly, to byla ta přírody a nepřátel lidstva lest, ale lidé ještě žili. V Praze se teprve stahuje k neštěstí… “
Právě se nacházíte v Panoptiku ala Madame Tussaud ... je to obyčejná pouťová atrakce ... předestírající děsivé události ... a taky předloha ... pro Kopfrkinglův zločin ...
Příběh, který máte v rukou, přiznávám, se mi četl strašně špatně, a nebylo to proto, že by byl špatně napsaný, ale právě naopak, ... slova, správně zvolená a umístěná velice přesně jedno vedle druhého ... řádek za řádkem ... vytvořila výborný text ... a právě z něj pak na mě padala hrůza ... způsobující mrazení v zádech ...
Příběh, ve kterém se na první pohled spořádaný a milující otec rodiny a zaměstnanec krematoria dostane až k spolupráci s nacisty a vyvraždění vlastní rodiny ... kde je židovská rodina jako jediná překážka na cestě za vysněnou prací ... u plynových komor ... dusí ...
Příběh, ve kterém je krutost překrývaná něžností krásných slov, ve kterém sentimentální patos zakrývá zlé úmysly, obdiv k hudbě zakrývá patologické úvahy nad tím kolik kilogramů popela vznikne z těl zesnulých žen ... bolí ...
Příběh, ve kterém má smrt nekonečně variací ... a je jedinou jistotou v životě člověka ... ve kterém je smrt dobrem, protože ušetří utrpení ... děsí ...
Příběh, ve kterém zlo je to, co je pozitivní, co je samo o sobě zjevné a silnější a reálnější než dobro. Dobro ... štěstí a spokojenost, je to, co je negativní, pouhé ukončení touhy a zánik bolesti. Pomíjivé dobro končí s uspokojením naší dychtivosti, jen zlo stále trvá. Život samotný je pak samozřejmě zlý ... vyvolává zlé sny ...
Tak proto se mi tenhle příběh četl špatně ... to proto bych mu subjektivně, dát čistě na pocity, které jsem při četbě měla, dala stěží dvě hvězdičky ... jenže nemůžu ... už jen pro ta slova, kterými Fuks vládne opravdu mistrně ... a taky mi v uších zní smuteční pochod z Beethovenovy Eroiky ... a už zase mě mrazí v zádech ... když si vzpomenu ... že hudba je i pro Kopfrkingla ... důležitou složkou lidského života a poznání a že právě z jeho úst vychází slova :
"umírá chudý, kdo nepoznal krásu hudby."