Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346644/bmid_spalovac-mrtvol-xH2-346644.jpg
4
4649
4649
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Je škoda, že si dal pan Fuks tolik záležet na těch nudných pasážích (panoptikum, Petřín..) jinak to bylo v podstatě to samé jako film. Ta uhlazená, až přehnaně přívětivá postava Karla byla napsána skvěle, ale myslím si, že to celé mohlo být nakonec o trošku kratší, protože to někdy bylo dost nesmyslně protahováno.
O smrti je třeba hovořit s pokorou a smířením. To je můj názor. Pokora nás nutí držet si ji od těla a dík smíření se s ní nakonec dokážeme setkat beze strachu, nemusíme celý život prchat a ohlížet se. Když o ní někdo hovoří s obdivem, ba dokonce s láskou, je zřejmé, že se jedná o psychopata. Pan Kopfrkingl je psychopat nejčistšího ražení.
Komentář obsahuje vyzrazení děje, dále tedy případně nečtěte.
Pan Kopfrkingl je velice hodný člověk, dobrák, který si o každém myslí to nejlepší a každému se snaží učiniti něco k dobru. Ale je to zároveň psychopat a hlupák. Když se hloupý, psychopatický dobrák setká s nebezpečnou, zlou a klamavou ideologií a když mu někdo tuto ideologii tluče do hlavy téměř metodou norimberských trychtýřů, musí to zákonitě dopadnout katastrofálně.
Celou knihou se dá sledovat to, jak pan Kopfrkingl o smrti hovoří s čím dál tím větší láskou, bere ji jako vysvobození od bolesti světa a tedy za nejskvělejší událost v životě lidském. Když pak vidí svou ženu smutnou… či když popatří na otázku utlačovaných židů… Inu, jeho čest a to nejlepší co v něm je, velí zasáhnout!
Jedna učitelka mi kdysi sdělila, že dívky tuto knihu nerady čtou, prý se jim z toho dělá nevolno. Úplně se nedivím. Může za to asi i sloh, který pan Fuks užívá. Označil bych ho za dokonalý. Ani slovo v knize není přebytečné, všechno má svůj smysl a motiv. Opakující se motivy zdůrazňují postup Kopfrkinglova šílenství. Motivy zůstávají stejné, ale zároveň se mění. Chápu, že to leckomu může připadat poněkud únavné, neprofesionální a otravné. Ale ani jeden z těchto vlastností není pravdivá.
Celá kniha je jaksi nepřirozeně vlídná, sluníčková a miloučká. Ale člověk zůstává neklidný. Za tou vlídností lze cítit něco špatného. Něco, co by mělo být jinak, Něco… nebezpečného.
Spalovač mrtvol asi nebude mnou nejoblíbenější knihou, ale musím uznat, že o ní budu asi dlouho přemítat a téměř jistě si ji někdy přečtu znovu. Memento, homo, quis pulvis es et in pulverem reverteris!
Moc povedené i když filmové zpracování se mi líbí víc. Neustále se opakující fráze byli hůře stravitelné ale i tak děj pořád slušně plynul dál ke nezvratnému konci, který jsem už díky filmovému zpracování znal.
Několikrát jsem viděla film, a tak jsem si řekla, že by nebylo na škodu si to i přečíst a musím říct, že jsem z knihy lehce zklamaná. První polovina byla zdlouhavá. Pasáže, které se několikrát opakovaly jsem jen přejížděla očima.
Posledních několik stran samozřejmě paráda! Nikdo určitě nečekal, jak se pan Kopfrkingl zachová ke své milované Lakmé.
Kniha je celkem náročná, vzhledem k tomu, že ustanovující fáze děje trvá více než polovinu knihy. Pak však přichází zvrat a vše se obrátí zcela naruby na deseti posledních stranách. V úplném závěru je už téměř nemožné rozlišit snění a skutečnost.
Časté opakování motivů (vedlejší postavy, opakování frází, …) může na čtenáře působit jako velice ubíjející, ale jakmile se probojuje až za polovinu, není možné se odtrhnout.
Tak jsem si díky čtenářské výzvě udělala čas na další klasiku, která mi chyběla. Asi i nadále budu dávat přednost filmu.
Rozebrat tuto knihu by bylo asi na dlouhý odstavec. Kdybych to měl zredukovat na jednu větu, pak vyberu tu z 59. strany - Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání.
Přijetí zla ukázkovou propagandou a naplnění této věty se pak postupně rozvíjí až do stavu pomatení smyslů, kdy si v epilogu pan Kopfrkingl myslí, jak všem Židům pomohl a ušetřil jejich trápení.
Zajímavé je opakování postav, hlavně motiv dvou manželů, jejichž hádka vždy nenápadně nastíní, co negativního se odehraje v další části a upozorňuje na bláznovství hlavního pseudohrdiny.
Jmenuje se Marie, ale Marie jí vlastně nikdy neřekne. Je to prostě Lakmé, Něžná, Nebeská, Božská. Jeho láska k ní je stále tak hluboká, jako když se poprvé potkali. Snad čin, který vůči Marii spáchá, nepovažuje za nemorální, neb prach jsi a v prach se obrátíš.
Děsivá sonda do nitra šílence s psychoatickou touhou zachránit své nejbližší. Jedna z mých velmi oblíbených knih. A samozřejmě výtečná filmová adaptace.
Ne náhodou je jedna z prvních scén knihy panoptikum. Kopfrkingl je bizarní postava, která do něj patří. Román na mě nejprve působil strašně šroubovaně, strojeně a nepřirozeně. Ale ve scéně, kdy je pan Kopfrkingl na návštěvě u srdečného doktora Bettelheima, mi došlo, že Fuks nevytváří uměle pokroucený svět, ale pouze optiku vyšinutého člověka. S tímto vědomím jsem musel uznat, že je kniha opravdu mistrovsky napsaná. Zvlášť psychická proměna duševně nemocného člověka, tak jak je zpracovaná v závěru knihy, to je opravdu kumšt.
Poklona autorovi.
,,Co kdybych tě drahá oběsil" Tuto větu si budu pamatovat asi dlouho. Kniha, ve které se zdánlivě mnoho neděje ale pod pokličkou to bublá a vře.
Pan Kopfrkingl je zvláštní člověk. Už jen to krkolomné příjmení, podivná mluva a podivné povolání. Ano. Někdo to dělat musí. Přesto však... Ten člověk asi nebude v pořádku.
Fuksovi se povedl napsat atmosférický horor, který postupně graduje,aby v samém závěru trochu ztratil ze své dramatičnosti. I tak dobrá četba.
Kniha na mě zezačátku moc nezapůsobila, ale později jsem si jí přišel na chuť. Na hlavní postavě je vidět, že není úplně duševně v pořádku. Neustálé opakování stejných vět a časté mluvení o kremaci působilo velmi podivně, ale mělo to své kouzlo. V knize je vidět, jak fungovala nacistická propaganda, která donutila změnit myšlení nejednoho dobrého člověka. Bohužel pana Kopfrkingla zblbla až natolik, že s ledovým klidem zabil svého syna a manželku.
(SPOILER)
Fuks pečlivě poskládal slova jedno vedle druhého. Čte se to fakt pěkně. Z formální stránky je mi milejší než z té obsahové a to mám rád, když vypravěčem a protagonistou je záporná postava.
Mám totiž problém se záporným přerodem pana Kopfrkingla.
Ten je sice v knize lepší, než ve filmu, ale stejně se mi zdá nedostačující. Rozumím tomu, že Karel K. je pomatený už ze začátku. Vzhledek k tomu, jak se kniha vyvine, je nutno přisoudit jeho výstřednostem větší váhu, jinak by to an tomto poli fungovalo ještě méně.
Když hrdý Němec Wilhelm Reinke začne Karla ovlivňovat, tak apeluje an jeho jednu kapku germánské krve. Fuks naťukne skrz rozhovor mezi těmito postavami, že pravý Němec totiž cítí i tu jednu kapku a pokud né, tak je odroděnec. Pokud nechce pomoc Němcům, tak je slaboch.
Kdyby však na postavě Karla vytvořil komplex méněcenosti a přehnaný zájem o tom, co si o něm druzí myslí, tak by do sebe jednotlivé části krásně zapadly. Spolu s jeho názorem na utrpení, obdivem ke smrti samotné a podivností by to fungovalo dobře. Z hlediska narace mi takto změna z pozorného manžela a otce na udavače a vraha nesedí.
Ono na tom ale tolik nezáleží. Autor umí psát, takže kniha je to atmosférická. Dle mého ale nemá velký tah na branku, aby mě svým závěrem posadila na prdel. Přecijen je to krátká knížka a já do postav nebyl nikterak zainteresován.
Film je poměrně věrný, ale mně se líbil ještě o něco málo méně.
Upřímně mám z této knihy hodně smíšené pocity. Dobře se četla, díky spisovné češtině, která ale možná místy působí trochu nuceně. Díky opakujícím se motivům jsem byla nucená stále více přemýšlet nad tím, co vlastně čtu. Pan Kopfrkingl mě ze začátku zaujal svým způsobem jednání, vždycky pronese krutá slova s takovou lehkostí. Např: „Co abych tě, drahá, oběsil?“ Z těchto scén mi opravdu naskakovala husí kůže. Knížka skvěle ukazuje, jak se lidé můžou změnit v důsledku ideologie, se kterou se ztotožní. Pan Kopfrkingl se s ní ztotožnil natolik, že byl schopný pozabíjet vlastní rodinu, to mi přišlo opravdu děsivé. Potom se z člověka stává loutka ideologie, která udělá vše pro to, aby byl řádným představitelem čisté německé rasy.
Nejlepší psychologický román Ladislava Fukse. Z neškodného zastánce kremace s psychickou poruchou Karla Kopfrkingla, spořádaného otce od rodiny, se postupně, díky vlivu nacisty Willi Reinkeho, mění v bestii, která chce spálit v krematoriu všechny Židy. Výtečně zfilmované Jurajem Herzem, v hlavní roli exceloval Rudolf Hrušínský.
Ač nejsem nejmladší, tahle klasika mě do této doby minula, ať už v knižní či filmové podobě. Dočetla jsem ji včera v noci a popravdě jsem o ní ještě dlouhou dobu přemýšlela a možná stále trochu přemýšlím. Tolik otázek ve mně vzbudila...především tedy konec. Moc se mi líbila tragikomičnost, se kterou je psaná. Konec jsem tedy četla s otevřenou pusou a říkala jsem si jen...to snad ani není možný...
Velmi zvláštní kniha, hodně věcí se tu opakuje.Čtu už podruhé,kdysi na střední jako povinná četba a jsem ráda,že jsem si ji znovu osvěžila.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Jak ke knize tak filmu: Hrušínský svou roli hrál skvěle, nemám žádné výhrady:)
Role otce, který zároveň chce pro svou rodinu to nejlepší, ale stává se obětí manipulace, pod nátlakem je rázem součástí jedné z nacistických stran se musí hrát dost těžce. Ale jeden z našich herců o dokázal :)