Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353/bmid_spalovac-mrtvol-hQ6-353.jpg
4
4592
4592
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Knihu jsem původně četla jen kvůli maturitě, ale nakonec jsem nelitovala. Film jsem neviděla, tak se mi kniha četla dobře a rychle, nevěděla jsem moc, co čekat.
Spalovače mrtvol jsem si z vyprávění kamarádek představovala více morbidního, více popisových částí, ale to se nekonalo. Nakonec mi to ale nevadilo.
Asi to nebude nic pro slabé povahy, ale mně se kniha líbila.
Prostě úžasný Fuks. Pravdou je, že jsem kdysi viděla nejdříve film s úžasným výkonem pana Hrušínského a až poté četla knihu. Když jsem knihu četla, slyšela jsem pana Hrušínského, jak s mrazivým klidem říká své Lakmé, mimo jiné, že by ji oběsil. Mrazivé. Pro mě opět za plný počet.
Ze začátku dosti zdlouhavé a nudné monology, děj nelehký k pochopení. Pak mi dost zaskočilo, co se z hlavní postavy stalo za zvíře. Není snad nikoho, kdo v duchu nenáviděl Kopfrkingla. :-)
Úžasné ve své úděsnosti. Těžké čtení, těžko pochopitelný způsob myšlení hlavních postav, těžké hodnocení...Možná pomůže podívat se na opravdu výborný film se skvělým Rudolfem Hrušínským.
Spalovače podle mne nelze hodnotit méně než maximálním počtem bodů. I když Vám z toho leze mráz po zádech a hlavního hrdinu musíte z duše nenávidět a ta nenávist se s jeho postupující psychoózou ještě stupňuje, tak je tu především naprosto fantastický styl psaní Navíc je v knize a jejím díle jasný vzkaz nebo snad varování, které je nadčasové.
Tak takhle neskutečně nabubřelou knihu jsem ještě asi nečetl. Nejde tady o satiru, cynismus nebo snad humor, opravdu ne. To se jen rádoby intelektuálové snaží vysvětlit tento brak.
Spalovač mrtvol je sonda do myšlení psychotického člověka, kterému by v dnešní době byla diagnostikována silná forma autismu. Nikoho si nepamatuje jménem a tak používá nesmyslné přezdívky, všude vidí stále jedny a ty samé lidi, musí se neustále držet zajetých rituálů. Jednoho dne ho pak tato mentální retardace dožene až k dvojnásobné vraždě.
Nevěřte všemu, co vás ve škole učí. Tohle opravdu není veledílo.
Úžasná kniha. Naprosto mne nadchlo vyjadřování hlavní postavy. Prostě už od začátku víte, že to nebude je tak.
Já ani nevím, kolik hvězdiček mám dát. To bylo tak absurdní čtení, že pořád nevím, co si o tom myslím.
Ale řekla bych k tomu, že Ladislav Fuks skvěle ( pro mě mrazivě) popsal, jak člověka může proměnit nějaká ideologie v mírumilovného člověka až v takovou zrůdu, která si k tomu všemu myslí, že to je správná věc, co udělal.
Teď po sepsání komentáře, jsem si uvědomila, že smyslem díla je čtenářům ukázal lidskou ovlivnitelnost. To autor ukazál dokonale, takže dávám plný počet.
Taková naše už klasika, zajímavý literární styl a napětí, že by se dalo krájet, až do konce. Čas podívat se někdy i na film, ze krerého jsem před lety viděla jen malý kousek.
Myšlení hlavního hrdiny se mi zamlouvalo, v psychologickém slova smyslu. Tichá voda břehy mele, ačkoliv tento hlavní hrdina moc tichý nebyl. Soucit a láska ke všem, a hlavně k nejbližším pro mě byla poetikou a romancí, než začal přemýšlet jako ovce. Jeho život a rodina byla bohémská, navždy jí bude, ale bohužel už ber Romana. Všichni se dají zlákat na lepší pracovní místo a za lepší zítřky, avšak tato kniha je nadčasová a totéž se děje dnes, jen v jiném měřítku. Člověk by sám nad sebou a nad jeho ovlivnitelností měl přemýšlet. Média a sociální sítě jsou dnes velká páka na naše mladé, co se však netoulají a nespí ve stohu v Suchdole.
Tohle není oddechový čtení, tohle je tvrdý psychologický porno. Chápu ty, kteří hodnotí plným počtem bodů stejně tak, jako chápu ty, který hodnotí odpadem. Já zůstávám přesně mezi. Nesedí mi Fuksův styl nezáživného „umělého“ psaní všeobecně. Byť může být myšlenka knihy sebevíc brilantní, její podání mě míjí, jako bych četl divadelní hru a ne román.
Dobrý příběh, dobře napsané, jen ta nálepka "psychologický horor" mi k tomu nějak nesedí. Kniha hodná zamyšlení nad tím, co jsme mi lidi vlastně zač. Psycho to bylo určitě, ale horor tedy dle mého ne. Ale záleží samozřejmě na úhlu pohledu jednotlivého čtenáře.
Zapomeňte na to, že tuhle knihu přečtete během letního odpoledne někde u vody... V dnešní uspěchané době je poklidný styl vyprávění až iritující, zejména opakující se věty a slova, ale bylo by chybou snažit se děj jakkoli přeskakovat. Pro mne byla postava Karla Kopfringla znepokojivá hned od začátku, tihle přehnaně spořádaní lidé jsou většinou schopni toho nejhoršího, obzvlášť, když se objeví zdatný manipulátor. Kniha je poplatná i dnešní době, ukazuje, jak je snadné pokřivit člověka promyšlenou propagandou. Jen ten konec mi nějak neseděl, spíše by se mi líbily nějaké ty "boží mlýny", ale kdo ví, kam nakonec ten sanitní vlak dojel...
Karel Kopfrkingl –hybatelná postavička pražského krematoria deformuje své buddhistické idee do jednosměrného bodu „vysvobození smrtí“, a to na pozadí fašismem znetvořených třicátých let. Učení transformované do obhajoby smrti přichází ze spalovačových rukou – v „zájmu“ vyššího dobra – antisemitismu.
"Dáš si rakvičku, nebo věneček" – věta, kterou Kopfrkingl pohřbil syna, snad ve své smrti mlčky děkujícího otci „čeho všeho ho na tomto světě ušetřil“, na filmovém plátně pronesena ústy v té roli až úchvatně odporného Rudolfa Hrušinského staršího, jaksi „samozřejmě klidně“ demonstruje bezedné morální prázdno člověka vraždícího vlastní děti a ženu – Lakmé, Nadoblačnou, Nebeskou.
Fuksův Spalovač - krása ve smrti.
Děj knihy se mi strašně vlekl, konečný akt byl natolik rychlý, že jsem ho vlastně nějak přehlédl a jednou rukou už sahal na knihu další. Pohled na svět z očí tohoto pana Kopfrkingla a sdílet jeho myšlenkové posuny nás mají nejspíš naučit, jak je snadné lidi obalamutit. A monolog hlavního hrdiny mi začínal lézt krkem, stejně jako jeho výrazy, které mi někdy nedávaly smysl, ale toť můj pohled. Jinak doporučuji.
Kniha vás zprvu unáší na vlně poklidného života mírumilovného člověka a jeho rodiny. Se stejným klidem budete sledovat smrt, jako vysvobození od utrpení bytostí trpících na tomto světě.
Děj vás zprvu ukolébává, v tomto tempu pokračuje celá kniha a jediné co nárůstá je vaše zděšení a hrůza. L. Fuks zvolil vynikající postup, kde neděsí čtenáře zběsilou akcí, ale oním klidným, až uspávacím vývojem situace.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Tahle kniha má velkou odezvu od čtenářů, prý má velkou hloubku, není určena pro slabé povahy, je strašidelná... Ale asi ne pro mě.
Přišlo mi to nudné a nikterak záživné. Hlavní hrdina je spíš otravný tím svým neustálým opakováním všeho dokola a dokola a dokola. Až má člověk pocit, že trpí obsesí nebo autismem.
Chápu, že autor chtěl ukázat, že lidská povaha a mentalita je snadno ovlivnitelná, když je na ní vyvíjen tlak v podobě vyšších ideálů, národní hrdosti a velké dávky antisemitismu. Za mě se bohužel netrefil.