Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457765/bmid_spalovac-mrtvol-NWd-457765.jpg
4
4707
4707
Románová novela se odehrává za okupace a patří nezvyklým pojetím tématu i virtuózním ztvárněním k ojedinělým prózám české literatury a k nejvyzrálejším dílům autora. Novela zachycuje proměnu spořádaného a neškodného, třebaže trochu podivínského otce rodiny, v udavače a vraha pod vlivem fašistické ideologie. Na jeho konkrétním zpodobení, díky dokonale promyšlené kompozici a mistrovskému použití všech zvolených tvůrčích prostředků, vybudoval autor fascinující a zároveň děsivý obraz okupační doby a zároveň i typu měšťáka, který se díky své přizpůsobivosti dá zmanipulovat až k nejtěžším zločinům.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je velmi zvláštní. První půlku popisuje život rodiny v druhé polovině 30. let 20. století v Praze. Ale hned zde najdeme jednu zvláštnost. Postavy se k sobě chovají až moc mile, až moc korektně. Celá kniha je skoro po celou dobu, tedy až na ten konec, hodně korektní. Co je celkem otravné, jak pan Kopfrkingl, hlavní postava, hodně často mluví o nejrůznějších detailech a říká to, co všichni víme nebo se hodně často opakuje. Ale to opakování souvisí s tím, že autor má knihu celou velmi promyšlenou a jakýkoli motiv nepřijde nazmar, jakýkoli názor nebo scéna. Vše je později znovu použito. Novela také ukazuje, jak mohl být člověk lehce ovlivněn nacistickou ideologií, když byl tedy manipulovatelný. Sám hlavní hrdina je takto zmanipulován. Autor používá superlativy a vznešená slova, když popisuje věci nebo oslovuje lidi. Závěr je ovšem velmi zajímavý, až nechutný. Nemám ráda, když je v knihách popsané vraždění lidí. Podle mého názoru je kniha velmi zajímavá, ale místy až moc drastická. Proto je taky označována za horror.
Kniha byla na listu povinné četby a i když upřímně nečtu všechny, tak jsme si řekla že bych nějakou mohla přes prázdniny přelousknout. O téhle knize mi řekla kamarádka, tak proč ji nezkusit. Byla jsem předem varována, že kniha je drsná a upřímně na začátku jsem tomu nevěřila. Ale ten konec..... Nemám problém s nasilím a krvavostí knih, protože když čtu většinou fantasy moc dobře vím, že se jedná o něco nereálného. No problém je že tady je dost pravděpodobné, že se to stalo. Knihu jsem musela v několika chvílích odložit a vstřebat co se to sakra stalo.
Hlavní hrdina byl myslím tahounem knihy. Na začátku je vylíčen jako člověk, co chce všem pomoct. Pak je ale zmanipulován nacisty.... a jde to zkopce. Nejhorší je, že když na konci spáchá hrozné činy, on si stále myslí že pomáhá ostatním.....
Jedna hvězda dolů je za ten začátek. Hodně protahovaný. Opakování slov či celých souvětí. pokud věta zazněla na začátku knihy je pravděpodbné že se pak minimálně 20x ještě objeví. Myslím že kdyby to člověk četl víckrát možná by mu došlo proč sakra se některé postavy stále dokola objevují i když to vypadá, že němají žádný význam pro děj. Ale ta kniha pro mě nebyla žádný zázrak na to, abych ji četla podruhé.
Dokonalé dílo, stejně jako film v hereckém koncertu Hrušínského s Chramostovou..
Nejdřív jsem znala film, který z nějakého zvráceného důvodu mám opravdu hodně ráda. Ke knize jsem přistupovala s obezřetností. Ono většinou srovnání film/kniha nedopadne dobře, ve většině případů kniha vyhrává, ale i tak ... Toto je jeden z případů, kdy se nemůžu rozhodnout, jestli mám raději filmové zpracování nebo knižní předlohu (zatím se mi podařilo být tolik rozpolcená jenom u Saturnina). Při čtení Spalovače mrtvol jsem si neustále představovala Rudolfa Hrušinského jako Kopfrkingla a i ostatní postavy byly v mé představivosti hodně ovlivněné tím, co zná člověk z filmu. Snad právě proto jsem v knize nacházela především jeho hororovou a zvrácenou podstatu. Jeho pitoreskní, grostekní a divně-komendiální rovinu snad objevím až si knihu přečtu podruhé.
Neuvěřitelně povedené postmoderní dílo s přehršelem motivů, narážek, her se slovy, variací... Autor si zde mnoha způsoby hraje se čtenářem, bezpáteřní pan Kopfrkingl pak svým děsivým charakterem nakazí i samotného vypravěče, neustále jen přejímá názory z okolí, a jeho fascinace smrtí a podivné mrazivé chování zarazí nejednoho čtenáře. Neustále vrstvení motivů, opakující se figurky, variace, slovní hříčky a neuvěřitelná promyšlenost činí tuto knihu jednou z nejkomplikovanějších, které byly kdy vydány. Rozhodně doporučuji, ve škole jsme jejím rozborem strávili nespočet hodin. Pro někoho možná jen žvásty, ale když nahlédnete pod povrch, nebudete věřit, co všechno autor do díla zakomponoval... Bravo!
Když mi přiopilá angličtinářka na maturitním večírku zaujatě vyprávěla o filmu Spalovač mrtvol, docela mě to chytlo. Ale protože jsem hipstr, co tvrdí, že knížka je vždycky lepší, než film, sprintovala jsem nejdříve do knihovny. Děj této knihy je běžec, co běží délku 140 stran, prvních sto pozvolně vyklusává a na těch posledních čtyřicet chytne druhý dech a začne sprintovat až do velkolepého cíle. Paráda, Fuks si vážně vyhrál s tím, aby bylo všechno propletené a navazovalo na sebe. Ale jestli přede mnou v nejbližší době někdo řekne žlutá knížka o Tibetu, asi ho taky strčím k esesákovi do rakve.
Naprostý skvost. Kniha tak krátká a při tom tak nabitá motivy, skrytými významy a prostě zvláštními věcmi (např. opakující se postavy dávají dojem, že jsme na divadle a opakují se nám herci - proč to autor udělal? Kdo ví). Osobně jsem měl z těch až cukrovkově sladkých Kopfrkinglových řečí celou dobu pocit jakési falše a něčeho co jen čeká na možnost se projevit (ačkoliv si to můžu třeba jen namlouvat). Některé scény si budu pamatovat ještě dlouho (box, a "Stříbrné pouzdro" na mne kdovíproč zapůsobily asi nejvíce). Fuks byl nepochybně literární génius a když jsem si někde přečetl, že byl nominován na Nobelovu cenu, ani v nejmenším mne to nepřekvapilo.
V podstatě moc dlouhé. Celkově kniha působila podivně. Nemělo to ten drive, který jsem asi čekala.
Kniha se neuvěřitelně táhla, náhlá změna povahy Karla mi vůbec nesedla a nedávala smysl. Kniha bez děje. Čekala jsem od této knihy daleko víc.
Tato hromada popsaného papíru by byla o půlku kratší kdyby se ten troglodit rozhodl neopakovat se v každé druhé větě. S nechutí jsem tuto žumpu přečetl kvůli maturitě a hned jsem to musel využít pro vytření zvratků z podlahy.
Českou klasickou literaturu jsem na střední škole milovala a hltala jsem ji po desítkách knih. O to víc mě Spalovač mrtvol otrávil. Četla jsem ho jen z donucení coby maturitní četbu a dodnes lituji času, který jsem na to musela vynaložit. Nelíbila se mi autorova dikce (vyumělkovaná a bezkrevná), neuspokojovaly mě myšlenky (žádná mnou nepronikla a neoslnila mě) a po celou dobu jsem se vlastně podrážděně nudila.
To neznamená, že bych neviděla žádné klady. Pamatuji si scénu, kde hrdina hraje žebráka a jedna z nacistek mu věnuje almužnu. Fuks byl zjevně schopen některé věci vidět neotřele, což je základní podmínkou uměleckého díla.
Kniha byla výborná a knihu hodnotím na 5 hvězdiček, tj. 100 %. Knihu určitě doporučuji. Tuto knihu si časem určitě přečtu znovu. Jedná se o knihu, která obsahuje hodně symbolů, které jsem přehlédnul, a které mne třeba vůbec nenapadly. Díky jiným názorům jsem získal na určité události nový pohled.
Knihu bych spíše zařadil jako psychologickou novelu s prvky hororu a černé satiry. Kniha se odehrává těsně před 2. světovou válkou. Hlavní postavou je pan Karel Kopfrkingl, který je zaměstnancem pražského krematoria. Má ženu - Lakmé a 2 děti - Zinu a Mílu. Svou ženu a další ženy oslovuje například těmito slovy: "něžná", "nebeská", "nadoblačná", "nejčistší", "nevýslovná". Žije celkem klidně, miluje svoji práci, upřednostňuje kremaci před klasickým pohřbením do země, má starost o ostatní lidi, se kterými přichází do kontaktu. Prohlašuje o sobě, že je romantik. Postupně dochází ke změně jeho chování až dojde k určitému zlomu.. Závěr knihy byl překvapivý a děsivý!! Musím upřímně říci, že nad závěrem knihy jsem hodně přemýšlel a hned napoprvé jsem si nebyl jistý, jak jej interpretovat. Dotazoval jsem se, co nám autor chtěl říci? Závěr knihy jsem si musel přečíst znovu a po shlédnutí filmu jsem si vyjasnil některé události, nad kterými jsem uvažoval. Závěr knihy jsem už správně pochopil. :)
Kniha se četla celkově dobře, má 15 kapitol, které jsou krátké. Jako pozitivum této knihy hodnotím originální námět - dozvíme se hodně informací o práci v krematoriu, kterou pan Kopfrkingl vykonává, v knize se nachází hodně myšlenek o smrti a o životě. V knize se nachází také humor. Líbil se mi například manželský pár - paní s pérem na klouku a tlustý menší pán s holí. Tyto scény mne rozesmály. V knize se seznamujeme s dalšími vedlejšími postavami, např. růžolící dívkou v černém s mládencem, agenty, zaměstnanci krematoria apod.
Za negativum by mohli někteří čtenáři považovat, že se v některých věcech pan Kopfrkingl opakuje (např. povídání o smrti, o duši, charakteristika některých postav..). Opakování neberu jako negativum, rád jsem si jeho myšlenky připomněl a prohloubil.
Po přečtení této knihy jsem si vybral tyto myšlenky: 1) člověk svobodný, který nemá děti, je stejně důležitý jako člověk, který je ženatý a má děti, 2) pokud soudím druhé, měl bych si nejprve zamést před svým vlastním prahem, 3) jedinou jistotou, kterou má člověk, je SMRT. Dříve nebo později, ať má člověk obrovský majetek, anebo velikou moc, každý člověk zemře a to je spravedlnost pro všechny lidi.
Kniha mne nutila k zamyšlení nad smrtí. S mnoha názory jsem se s panem Kopfrkingl ztotožňoval. Každopádně představa, že bych měl být spálený v krematoriu mě děsí. Určitě bych chtěl být pochován, až nadejde čas, klasickým způsobem, to je do země v rakvi.
Viděl jsem také film SPALOVAČ MRTVOL, který se celkem drží knižní předlohy. Hlavní roli ztvárnil Rudolf Hrušínský. Poslouchal jsem také audioknihu, kterou namluvil Lukáš Hlavica. Přednes byl výborný. Audiokniha trvala téměř 5 knih. Škoda, že ve filmu ani v audioknize nebyla scéna na petřínské rozhledně.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milý, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu jejich vyprahlou duši pohladil… vždyť snad každý člověk potřebuje lásku vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl.
Strach je kromě bídy, závisti a pomluv největší nepřítel lidstva. Kdyby se lidstvo zbavilo strachu, žilo by mnohem šťastněji. Pro strach člověk nemůže vychutnat ani krásu přírody, která je kolem něho.
Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání.
Kdybychom se zbavili smrti, nebylo by totiž úniku z utrpení. To by napřed nesmělo utrpení existovat, ale to by také napřed musili lidé být andělé, protože utrpení pášou lidé.. Kdyby nebylo smrti, nemohli bychom se měnit v prach, jak je psáno, nemohli bychom se z prachu znovu rodit, nějaké převtělování by přestalo mít smysl..
Budoucnost je vždycky nejistá. Nikdo z nás neví, co nás čeká nebo co nás mine, jediná jistota, kterou v životě máme, je smrt.
Svatba je posvátný obřad, tak posvátný obřad se má konat jen jedou v životě. Je to něco podobného jako prohlášení za mrtvého, nejodpovědnější a nejvznešenější úřední akt, který se na tomto světě koná, anebo jako pohřeb, který se také koná v životě jen jednou.
Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení, odstraňuje zeď, která ho za života obklopuje a brání mu v rozhledu, osvěcuje ho.
Já jsem nikdy knihu nečetla ani neviděla film, přesto jsem znala konec. O to víc mně přišlo šílené, jak byli všichni většinu příběhu až přehnaně hodní, milý a příjemní. Drsné....
Pro mě dost natahované, stále se dokola něco opakuje. Konec ovšem šokuje.
Až na to podle mě zbytečné opakování různých faktů je to perfektní kniha. Vynikající depresivní atmosféra, která na mě doléhala přesto, že jsem věděla, jak to skončí (před čtením jsem již dvakrát viděla filmové zpracování). Jedna z nejlepších, které jsem četla k maturitě.
První půlka na mě byla taková moc pomalá, hodně se to natahovalo nekonečnými Kopfrkinglovými monology. Přibližně od poloviny se to ale pěkně rozjelo. Příběh plný manipulace a zvrácenosti. Autor skvěle buduje atmosféru, vážně na vás dýchá ta temná smrt nasáklá zatuchlým, vlhkým sklepem. Au, o tom se mi bude určitě i zdát.
PS: Mundstock, Kopfrkingl...tady má někdo slabost pro šíleně psaná jména.
Útlá knížka, zato hluboký zážitek. Příběh jsem viděla zfilmovaný i jako divadelní hru, ale knižní předloze se nic z toho nevyrovná, i když jsou skvělé. Mrazivý pocit z pana Kopfrkingla mě bude strašit ještě dlouho.
Ve většině případů zfilmovaných knih je výsledek často tragický a čtenáři mají chuť se knihou uděřit do hlavy. Když se však do toho dá Mistr Hrušinský, pak je film stejně skvělý jako kniha samotná.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Mírumilovný pábitel pan Kopfrkingl vidí na všem pouze to dobré a hezké a neváhá se se svými často idylickými názory opakovaně podělit se svými blízkými, které v tomto duchu oslovuje buď smyšlenými jmény nebo adjektivy jako "čarokrásná, nebeská, nadpozemská". Ve čtenáři tak budí lehký pobavený úsměv. Úsměv mizí, když se pana Koprfkingla jeho nacistický přítel po nijak velké námaze podaří přesvědčit, aby vstoupil do NSDAP a opustil svou ženu židovského původu. Způsob, jakým se zdánlivě dobrotivý pan Koprfkingl svých blízkých zbaví (a především, jak jim to oznámí), ve čtenáři nakonec nemůže vzbudit nic jiného než úděs a zděšení.