Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457765/bmid_spalovac-mrtvol-NWd-457765.jpg
4
4707
4707
Románová novela se odehrává za okupace a patří nezvyklým pojetím tématu i virtuózním ztvárněním k ojedinělým prózám české literatury a k nejvyzrálejším dílům autora. Novela zachycuje proměnu spořádaného a neškodného, třebaže trochu podivínského otce rodiny, v udavače a vraha pod vlivem fašistické ideologie. Na jeho konkrétním zpodobení, díky dokonale promyšlené kompozici a mistrovskému použití všech zvolených tvůrčích prostředků, vybudoval autor fascinující a zároveň děsivý obraz okupační doby a zároveň i typu měšťáka, který se díky své přizpůsobivosti dá zmanipulovat až k nejtěžším zločinům.... celý text
Přidat komentář
Kdysi na střední škole na mě Spalovač mrtvol přímo nebývale zapůsobil - tak moc, že jsem okamžitě sháněl VHS s výtečnou filmovou adaptací a poté, co jsem ji viděl, jsem knihu četl podruhé. A pak potřetí. A tak dále. Letos jsem si knihu připomněl a musím říct, že mě na ní kromě toho, jak je hrobově mrazivá a jak dokáže čtenáře vtáhnout do naprosto nemocného, ale přitom na pevných základech stojícího světa v hlavě jednoho člověka, fascinuje to, že se navzdory tomu všemu čte úplně sama... Že se čtenář nemusí přemáhat, aby dál zjišťoval, co za zvěrstva přijde a jak to skončí. Nejsem si jistý, jestli by mě to nemělo aspoň trochu znepokojovat.
Jako první jsem viděla film, který se mi líbil, a proto jsem se rozhodla zařadit Spalovače mrtvol do své maturitní četby. Knížka také nezklamala.
Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Nějak nedokážu říct, jestli se mi líbila nebo nelíbila, jestli mě bavila nebo nebavila...
Líbila se mi stísněná atmosféra krematoria, ale příliš mě nezaujaly neustále se opakující prvky (růžolící dívka v černých šatech, žena s brýlemi a pivem, tlustý muž s holí a jeho hloupá žena - vím, že ti dva měli působit jako zpestření, ale mě ani jednou nepobavili, naopak spíš působili rušivě).
Zajímavý byl konec, ač jsem věděla jak to dopadne, jelikož jsem viděla film, překvapilo mě, že se vše událo tak rychle a nečekaně.
Fuks je ďábel! Miluju tuhle knihu a také ten film je naprosto skvostný! Nevím, jak se to Fuksovi povedlo, ale ta atmosféra ve Spalovači je naprosto dokonalá! Tísnivá, tajemná, mrazivá a hlavně úžasně absurdní! Pan Kopfrkingl je neskutečně zvrácený člověk, který si ale své chování dokáže vždy ve své hlavě ospravedlnit podle své logiky, a jeho okolí se mu nijak nesnaží vzdorovat, byť v jeho blízkosti je tak nesnadno existovat. Pan Kopfrkingl je zvrácený, ale do jisté míry uhrančivý, a když si vzpomenu na film, pak jedině smekám před R. Hrušínským, jak perfektně a trefně ho zahrál.
Zbožňuju také Fuksovu symboliku, mnohoznačnost. Spousta věcí se skrývá mezi řádky a člověk musí hledat. A mne to prostě baví. Rozhodně doporučuju všem.
Od začátku jde poznat, že pan Kopfrkingl je prostě psychopat, byť se zdá jako milionový manžel a otec, který miluje svou práci. Neustálé zmínky a narážky na cokoliv týkající se smrti mi přišly vtipné, ještě když dodal něco ve smyslu "abychom přišli na jiné myšlenky". Také opakující se výlevy ženy v klobouku a nevrlého muže s holí mi připadaly úsměvné. Film jsem viděla už dříve a nebudu porovnávat, ale byla jsem ráda, že jsem ho viděla dřív, než jsem četla knihu, protože jsem si po celou knížku představovala Hrušínského, který tuto roli vystihl perfektně. I když jsem tragický konec znala, stejně mě v knížce překvapil svou nenadálostí a přišel tak, jako by se vlastně nic nedělo.
Skvělá kniha známá především z filmového zpracování v hlavní roli s R. Hrušínským. Většinou bývá lepší buď kniha, nebo film, ale v tomto případě si troufám říct, že obojí je vynikající.
Člověk musí být ale asi aspoň trochu morbidní, aby dokázal knihu přečíst. Ne každý má asi žaludek na černý krematorní humor a pochopení pro člověka, jehož největší láskou je spalovat mrtvoly a dávat tak jejich duším volnost, jakou v těle nemohli zažít...
Ve snaze jít v souladu s požadavky doby... V absurdní době absurdní příběh. Jen šílená doba dovolí šílencům rozpuknout v květ.
Pořád přemýšlím, jestli tu knihu napsal Fuks proto, aby se vypořádal s nacismem nebo chtěl ukázat, že také umí napsat "válečný román" nebo se nám všem vysmíval. Nejpradvděpodobnější se mi jeví snaha ukázat, jak zoufalé činy volí člověk nucený dobou "být normální" - kdybych nečetl Příběh kriminálního rady a neznal životní osudy Ladislava Fukse, asi bych k tomuto závěru nedošel.
Rozhodně je zajímavý jazyk a filmové zpracování, kniha samotná a její děj už tolik ne.
Knížka mě bohužel nijak neoslovila.Četla jsem ji na doporučení mé kamarádky, které se moc líbila.Mě však kniha zklamala.Nečetla se mi vůbec dobře a to je pro mne hlavní znak toho že se mi kniha vážně líbí ale dala jsem jí šanci.
Viděla.jsem.dokonce.i filmovou adaptaci ale bohužel ani potom mě kniha nijak neoslovila.
Nejlepší na filmovém.zpracování byl snad jen výkon pana Hrušinského v hlavní roli.
Dalo sa to čítať, keď si človek zvykne na opakovanie osôb a udalostí. Trochu mi to pripomínalo automatický štýl písania Milana Nápravníka. Trochu psychedelické, trochu morbídne, a trochu filozofické.
Tato kniha mi úplně vyrazila dech. I když jsem znala konec dopředu (protože jsem to nevydržela a hned na začátku čtení se koukla na děj knihy) rozhodně mi způsobila menší psychický otřes. Psychedelická umělost vyjadřování se hlavní postavy, její přerod z milujícího manžela a otce ve vraždící narušenou bytost, i doplňující pasáže nacistických projevů vytváří z knihy něco strašně děsivého, zvráceného a fascinujíciho.
Zfilmované zpracování jsem bohužel neviděla,ale kniha mě svým způsobem šokovala.Nečekala jsem až tak morbidní příběh a ještě morbidnější konec.Skvěle se četla,svižné čtení.
Kniha se mi sice poměrně líbila, ale film natočený v ponuré černobílé barvě, s tísnivou atmosférou blížící se války a samozřejmě úžasný výkon Rudolf Hrušínského coby pana Kopfrkingla, celý ten dojem z knihy prostě přebil.
Velmi nečekaný děj,o naprostém psychopatovi,který vyvraždil svou rodinu v rámci,že Němci jsou nadřazení a udal spustu svých známých a přátel.
Na konci knih je tzv.spasen
Do pana Koprfkingla jsem se úplně vžil, prožil jsem tu jeho zvrácenost, nadšení ke smrti a jeho posedlost zkrátit utrpení živým tvorům. Opravdu sympaťák :-)
"Nic není v životě jisté," s úsměvem zakroutil pan Kopfrkingl hlavou, "budoucnost je vždycky nejistá. Jediné, co je v životě jisté, je smrt."
Styl, jakým to je napsané; nebeské a něžné, můj Chrám smrti a nejvznešenejší jízdní řád smrti a pořád dokola a dokola, 100 stránek plkání typu "jsem abstinent a nekouřím", Kopfrkinglovy monology v dialozích, všechno příliš dokonalé na to, aby to byla pravda. Protože nebyla. Závěr knihy bych rozhodně nečekala takový, jaký je, nicméně odnesu si z toho minimálně fakt, že smrt je doopravdy vysvobozením, protože je. A tahle životní filozofie je mi zvláštním způsobem blízká. No, moc mi to nesedlo, podruhé to číst nemusím, ale až se mi to trochu uleží, nebudu váhat a podívám se na film.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Keď som knihu začínala čítať, naozaj som nevedela, do čoho idem. Netušila som, že v podstate príjemná udalosť, ako návrat manželov na miesto ich prvého stretnutia, môže byť presiaknutá takou ťaživou atmosférou a že táto atmosféra vydrží až do poslednej stránky. Že za dva večery zhltnem knihu, pri ktorej som sa sama seba viackrát pýtala, prečo ju vlastne čítam a prečo ma, preboha, tak baví.
Spalovač je zvrátený a nepríjemný. Počnúc neustálym objavovaním sa vedľajších anonymných postáv, cez opakovanie tém rozhovorov, viet či celých výpovedí, až po zimomriavky vyvolávajúce nežné oslovenia, ktorými pán Kopfrkingl častoval Lakmé a svoje deti.
Skladám klobúk, naozaj skvelo napísaná a napriek tomu úplne hrozná kniha. Jediné, čo by som vytkla, bol ten prudký prerod hlavného hrdinu, ocenila by som, keby bol proces premeny z človeka s kvapkou nemeckej krvi na čistokrvného Nemca trochu viac rozpracovaný.