Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457765/bmid_spalovac-mrtvol-NWd-457765.jpg
4
4704
4704
Románová novela se odehrává za okupace a patří nezvyklým pojetím tématu i virtuózním ztvárněním k ojedinělým prózám české literatury a k nejvyzrálejším dílům autora. Novela zachycuje proměnu spořádaného a neškodného, třebaže trochu podivínského otce rodiny, v udavače a vraha pod vlivem fašistické ideologie. Na jeho konkrétním zpodobení, díky dokonale promyšlené kompozici a mistrovskému použití všech zvolených tvůrčích prostředků, vybudoval autor fascinující a zároveň děsivý obraz okupační doby a zároveň i typu měšťáka, který se díky své přizpůsobivosti dá zmanipulovat až k nejtěžším zločinům.... celý text
Přidat komentář
Na čtení Spalovače jsem se chystala roky, film miluju a viděla jsem ho několikrát, ale ke knížce jsem musela dozrát.
Není to jednoduchá četba, za to, že jsem příběh znala, jsem byla vděčná.
Pokud to někdo čte na doporučení že je to "skvělej horor", nejspíš bude zklamán, ale jinak je to pro vyzrálejší čtenáře skutečný zážitek.
Sice nedočteno, ale musím to ohodnotit. Dle mého názoru strašlivě přeceňovaná kniha. Je to hrozně nečtivé, nemastné a neslané.
Přestože to teď vyzní asi hodně divně, tak čtení Spalovače mrtvol pro mě bylo jakýmsi sametovým pohlazením za zvuku klasické hudby a exploze duchovního, uměleckého požitku. Možná to bylo tou jazykovou stránkou díla, která si člověka podmaní a pohltí ho svou atmosférou, možná tím, jak si Karl potrpěl na vznešenou krásu a umění... Nevím.
Je to děsivá kniha (nejen) o zmanipulovatelnosti manipulovatelných a z toho plynoucích možných fatálních důsledcích zaobalených do roucha sladké naivity, falešného sebeutvrzení, vnitřního šílenství. Kniha nastiňující dobové poměry a nálady. Kniha rozšířující obzory (co do životní filosofie Karla, jak trefně poznamenal uživatel hladko níže, resp. výše :-)).
Pro mě zůstane něžnou a brutální úchylárnou, sežehujícím a ojedinělým dílem.
Ke kníze jsem přistupoval poněkud skepticky, protože jsem před pár lety viděl film, který ve mně zanechal rozporuplné pocity, ale kniha mě mile překvapila. Na jednu stranu mě shlédnutí filmu mrzí, jelikož jsem se ochudil o moment překvapení na konci, na stranu druhou jsem si při čtení představoval pana Karla jako pana Hrušinského, který ho zahrál fenomenálně. Každopádně pan Fuks stvořil netvora o kterém tato kniha pojednává, a který se vám zde před očima postupně mění k horšímu a horšímu. Karl Kopfrkingl je člověk, který je na oko vzorem ctnosti a spořádanosti, ale ve skutečnosti člověk, který se nezalekne čehokoliv. Můžeme tak sledovat jak se postupem mění jeho pohled na židy, německé okupanty i na vlastní rodinu, kterou sám idealizuje a vybarvuje harmonické manželství, přičemž podvádí svoji manželku. Můžeme sledovat jak jeho četbu o duchovním vůdci a životu v Tibetu postupně nahrazují nacistické ideály a zákony Hitlera. Celou knížku pak doprovází omýlání některých vět a tvrzení stále dokola, což působí z poloviny komicky a z druhé půlky šíleně. Dílo samotné pak působí ponuře a šíleně, ale stojí za to si jej přečíst. Byj jsem příjemně překvapen, 5 bodů
Jak již název implikuje, Spalovač mrtvol je novelou jedné postavy. Může se jmenovat Karel Kopfrkingl, pro kamarády z rajchu Karl, pro manželku Roman – jména nejsou důležitá. Vypravěč, který se drží spíše stranou, nám proto jeho zjev ani neodhalí, jeho myšlenkové pochody jsou vyjádřeny ve skrovných vnitřních monolozích, které beztak záhy verbalizuje, neboť je člověkem bez vnitřku. Není to člověk, nýbrž portrét. Portrét zla a šílenství.
Jelikož protagonista ani na okamžik nezmizí ze scény, brzy zjistíme, že funguje jako jakýsi automat, který generuje stále stejné výpovědi, zároveň vstřebává názory druhých, které poté taktéž šíří dál, aniž by je podrobil jakékoliv kritice; Karel Koprfkingl sice neustále mluví, ale nikdy neřekne názor, který by pocházel z jeho vlastní hlavy, pomineme-li jeho zálibné disputace o zpopelnění, které samozřejmě nejsou žádným hodnotovým/myšlenkovým postojem. Mluví o idejích míru, spravedlnosti a štěstí, se starostí domlouvá synovi, aby se netoulal, apokalypticky glosuje novinovou černou kroniku. Jeho další charakteristiky by mohly sloužit jako modelová ukázka vysokého nacistického představitele, který pouze plnil rozkazy, na jeho jednání tudíž nebylo nic závadného, protože „zákony mají být proto, aby chránili lidi“: je znalcem klasické hudby (důkaz, že vzdělání nevylučuje fatální omezenost), hrdým abstinentem a nekuřákem, jak nezapomene zmínit při každé příležitosti coby sebeopojný doklad (falešné) ctnosti, a v neposlední řadě si buduje obraz věrného a šťastného manžela, potažmo harmonické rodiny, přestože ve skutečnosti je děvkař, který potají navštěvuje židovského lékaře a nechává se testovat na syfilis.
Se svou fascinací řádem nepřekvapí jeho konečná inklinace k nacismu, dochází však u něj k pozoruhodnému prolnutí s buddhismem, jak už naznačují jeho srdci nejmilejší knížky – knížka o Tibetu a zákon o kremaci. Přestože tak z něj od počátku vyzařuje nevyslovitelné cosi, čím infikuje své okolí, jeho transformace je symbolicky dovršena až tehdy, když na sebe vezme masku žebráka (např. svému německému příteli poprvé v debatě o Hitlerovi dokázal vzdorovat, když pronášel slova svého židovského lékaře o pekle, které rozpoutá) a ve jménu svého deformovaného vidění světa, propagandy a zdvojené ideologie se chopí záchrany trápícího se světa, kterému svými činy pomůže k spáse.
Fuks ovšem toto ztělesněné zlo, které je o to mrazivější, že je – řečeno s Hannah Arendtovou (když už Karl cituje Heideggera) – banální, přenesl do prostoru grotesky. Tato estetika, v níž se misí tragédie s groteskními motivy, byla ustanovena Edgarem Allanem Poem a ve Spalovači mrtvol se stále ozývá totéž krákání. Je to symbolický fikční svět, v němž se nabízejí v cukrárnách pohřební služby, děti jsou zvány na věneček, v úvodní scéně v zoologické zahradě se metaforicky vyskytuje polozapomenutý had, příznačně se prochází panoptikem atd.; po celém textu jsou rozptýleny dvojsmyslné slovní hříčky a vpravdě šibeniční humor (např. vánoční dárky dětem – Chopinův Smuteční pochod a kniha Smrt v pralese). Zkrátka dílo, jehož čtení mi činilo takové potěšení jako Karlovi tabulka s jízdním řádem smrti. A jenom mezi řečí do éteru prohodím, že jsem také abstinent a nekuřák.
Nejsem milovnicí povinné četby, ale tato kniha mě velice zaujala a mile překvapila.
Kopfrkinglova fascinace smrtí a posmrtným životem byla místy až děsivá. Zajímavě zpracováno, jak takový člověk, který se jeví jako dokonalý muž, lehce podivínský, dokáže propadnout takovému fanatismu a ideologii. Vše pro lepší svět s pocitem jedinečnosti a nadřazenosti.
Film jsem zhlédla hned po přečtení knihy. Výborný stejně jako kniha.
Abych řekl pravdu, jsem rád, že už mám knihu za sebou. Celý děj knihy byl ponurý, pomalý, jako zamračené deštivé počasí, při podzimním západu slunce. Jistě bych román neoznačil jako hororový, ale zcela jistě psychologický. Nutno podotknout, že se mi celková atmosféra opravdu nelíbila.
Na druhou stranu, pokud hledáte psychologickou četbu, tak prosím, Ladislav Fuks vám nabízí výborné dílo. To, že děj koresponduje s aktuální politickou situací; popisuje, jak se člověk dokáže změnit a co je schopen vykonat pro zvrhlou ideologii, jen poukazuje na kvality autora.
Knížku jsem přečetla. Tím se asi tak dá vyjádřit veškerý můj pocitový vjem z knihy. Protože jsem ve škole občas i dávala pozor, věděla jsem, jak kniha dopadne, takže (nejspíš jako u většiny lidí) žádné překvapení na konci, z něhož by mi klesla brada, se nekoná. Příběh se zezačátku loudá, loudá, před koncem mírně graduje a pak skončí. Naprosto chápu, že někdo knihu odloží, protože ty doslovně se opakující pasáže s růžolíci dívkou v černých šatech a další mě otravovaly úplně stejně, nicméně pomáhaly vykreslit hlavní postavu, tak budiž...
Připadá mi zajímavé, jak si tak pročítám komentáře níže, že se čtenáři dají dělit na dvě skupiny - ty dle nichž se postava p. Kopfrkingla charakterově výrazně promění, a ty, kteří si myslí, že zůstává nadále stejně emočně plochý, ne příliš inteligentní a snadno manipulovatelný. Já se ztotožňuji s druhou skupinou a s příspěvkem Gimliho....
Film jsem zatím neviděla, ale je tak legendární, že když už jsem konečně přečetla knížku, dovolím si se na něj také podívat :)
Podle mě ve Spalovači mrtvol vůbec nejde o přerod milujícího muže ve vraždícího maniaka. Pan Kopfrkingl je ve skutečnosti celou dobu stejný, slaboduchý prosťáček, nevzdělaný snadno manipulovatelný blb, který k životu potřebuje jedinou knihu, jediný řád a pravidelné rituály všedního dne. Nevím, jestli je ta metafora náboženského fanatismu náhodná. Každopádně největší silou příběhu je právě fakt, že se pan Kopfrkingl nemění, pouze se s nástupem nacismu ocitá v jiném kontextu, v němž ale opět pouze dbá o blaho svých bližních. Na druhou stranu, na lepší hodnocení je to zatraceně málo.
Kniha, která ve mně zanechala spoustu nedefinovatelných pocitů, což se stává jen u minimálního množství děl. Za mě jedna z nejlepších knih co jsem četla.
Omlouvám se všem fans tohoto díla, ale já nemůžu říct nic jiného než, že se jedná o jednu z nejpřeceňovanějších knih u nás. Věřím, že pan Fuks byl dobrý, milý hoch z dobré a spořádané rodiny, který miloval hudbu a nikdy se netoulal, ale prostě NE!
Jednou to stačilo a to jak u filmu tak u knihy. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale nikdy víc :)
Nehodlám se pouštět do komentování stokrát omýlané proměny člověka, takových komentářů je zde nesčetně mnoho. Pokusím se spíše vystihnout mé pocity z konce knihy.
Spalovač mrtvol je pro mě jedna z mála knížek, kde je vražda popsána s takovou láskou a citlivostí, až jsem byla dojatá a říkala si 'Karle, tys ale formát, udělal jsi pro svoji ženu to nejlepší'.
Byla jsem předem varována, že Laduslav Fuks byl podivín a to se taky zobrazovalo na jeho dílech, ale i přesto jsem si ale knížku do maturitního seznamu zařadila. Své volby nelituju, knížka opravdu stojí za přečtení, ale myslím, že jednou to bohatě stačí. Děj je šíleně zdlouhavý, ale důležité pasáže jsou napsané jakoby náhodou, ve spěchu ... Tak nízké hodnocení dávám, že jsem se převážně u knihy nudila ...
Kniha ve mně zanechala smíšené pocity. Některé pasáže se mi zdály příliš zdlouhavé a nicneříkající, u jiných se mi však tajil dech...
(O něco více jsem se rozepsala ve své recenzi http://knihynadzlato.wordpress.com/2015/01/01/spalovac-mrtvol/.)
Já si nemůžu pomoct, ale ten chlap mi byl a je stejně sympatický. A podle mě svou rodinu vážně milovat.
Co abych tě drahá oběsil ? -- to mi málem přistály oči na knížce, i když jsem věděla jak to dopadne :)
Vynikající literární dílo. Ano pro náctileté čtenáře Divergencí asi trochu nůďo, ale pro mne jeden z vrcholných děl české literatury. Skvělá psychologie, smrt jako něco jednoduchého až banálního - v kontextu předválečného období - to člověka až zamrazí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Přeceněná kniha, která nemálo ze své slávy těží z filmového zpracování.