Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Románová novela se odehrává za okupace a patří nezvyklým pojetím tématu i virtuózním ztvárněním k ojedinělým prózám české literatury a k nejvyzrálejším dílům autora. Novela zachycuje proměnu spořádaného a neškodného, třebaže trochu podivínského otce rodiny, v udavače a vraha pod vlivem fašistické ideologie. Na jeho konkrétním zpodobení, díky dokonale promyšlené kompozici a mistrovskému použití všech zvolených tvůrčích prostředků, vybudoval autor fascinující a zároveň děsivý obraz okupační doby a zároveň i typu měšťáka, který se díky své přizpůsobivosti dá zmanipulovat až k nejtěžším zločinům.... celý text
Přidat komentář
Nemůžu si pomoct, ale celá kniha na mě působí tak morbidně, až mi to přijde legrační.
Určitě má na tom podíl netypický způsob vyprávění, který je plný nevšedních výrazů a hlavně linie neustálého se opakování určitých poznatků a událostí.
Hyenistický příběh snadno ovlivnitelného pana Kopfrkingla podaný škrobenou ulízlostí přesně ukazuje lidskou posedlost, a začal-li by Kopfrkingl na konci knihy i pít, napsala bych i lidskou přelétavost, vyhrocenou vzhledem k době, ve které se příběh odehrává. Přijde mi smutné, že tak zrůdní lidé tehdy třeba doopravdy byli a přišlo jim to naprosto v pořádku.
Jinak mne kniha nijak zvlášť nenadchla, těším se, až se podívám na film, protože Rudolf Hrušínský určitě zaručuje skvělou hereckou podívanou.
Osudy zaměstnance pražského krematoria Karla Koprfkingla, jehož vnitřní pud poddávat se vyšší moci a autoritě a pro zachování jakéhosi buržoazního dekorum jít kam vítr tam plášť, je dokonalou studií prohnilosti, tragičnosti až apokalyptických rozměrů jednoho lidského ducha. Koprfkingl, milec četby knihy o Tibetu, vášnivý propagátor pohřbu žehem, milovník sexuálních hrátek s prostitutkami, se ve své touze po vnějškovité dokonalosti lidského života rozhodne spolupracovat s nacistickými okupanty a odklidit ze svého okolí vše, co by mohlo překážet jeho poklidnému a čistému životu, včetně jeho rasově nečisté rodiny. Spalovač mrtvol je záznam lidského hyenismu, jakési dobrovolné slepoty, jistého stupně odlištění či odcizení a vítězného tažení ideje nad člověkem. Hypnoticky psychologická erupce toho, čeho všeho je ve své nevinnosti a nevědoucnosti schopen člověk, vám rozseká mozek na kaši, neboť „Nic není v životě lidském jisté... Jedině smrt!“ Tu jednu hvězdičku ubírám z jednoho jediného důvodu. Příběh Spalovače mrtvol je jeden z mála, u nějž filmová verze poráží a válcuje literární předlohu.
Zajímavá kniha a popis té doby před válkou, kdy se lidé měnili, jejich názory...Dost děsivé, ale té době to docela odpovídá, i když hororem bych to určitě nenazýval, četl jsem už děsivější napínáky.
Jak jsou slova zrádná.
Kdo si přečte, že jde o příběh psychopata a maniaka, který se za okupace stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem, ten si asi v sobě vytvoří všelijaké představy, zpravidla jen pocitové.
Tato novela je tak rafinovaná a fascinující, že tak snadná definice o člověku, která je uvedena v anotaci - panu Kopfrkinglovi - je značně zjednodušující, takže spíše to ve mě vyloudilo úsměv.
Je to příběh o moci člověka, kterou může zneužít nad druhým člověkem, lidmi...Může ale taky nemusí. Záleží na každém.
Moc má člověk vyzbrojený či ozbrojený, takže v podstatě moc může mít nad druhým, druhými hypoteticky každý...
Opravdu zajímavě napsané. Dialog hodně založený na opakování nepodstatných detailů, které tvoří veškerý názor Koprfkingla. Ten zdánlivě pevný názor je pak neskutečně zranitelný, když se dostane do komfrontace se skutečně důležitými tématy té doby. Stane se tak zranitelný, že se uchýlí k vraždě. Námět výborný a napsané, myslím si, přiměřeně. První vražda se udá neuvěřitelně rychle a nečekaně, kdybych předtím neviděl film, asi bych spadl ze židle. Kniha na mě působí tak, že až mnoho vět působí zbytečně, je každá při delším zamyšlení nepostradatelná pro celou knihu.
Mělo to nevyvážené tempo, proto ubírám jednu hvězdičku z pěti. Začátek byl zdlouhavý, něco tam bylo zbytečné. S první vraždou si ještě pohrál a napsal to moc krásně. Ale pak to vzal nějak hopem. Jako by chtěl, aby se čtenář vyděsil u první vraždy a pak mu to už bylo jedno, protože čtenář byl vyděšený:-)) Ke konci to vzal úplně zkrátka. Poslední stránky bych natáhla, zato začáteční bych proškrtala. Ale jinak: doporučuji!
"No a vidíš, drahá. Pořád mluvíme o laskavé přírodě, milosrdném osudu, dobrotivém bohu... vážíme a soudíme jiné, vytýkáme jim to a ono... že jsou podezíraví, pomlouvační, závistiví a já nevím co, ale jací jsme sami, jestli my sami jsme laskaví, milosrdní, dobří... já mám pořád pocit, že toho pro vás dělám strašně málo."
Pan Kopfrkingl byl spořádaný člověk, hlava krásné a požehnané rodiny, miloval svou Nebeskou a své Nadoblačné, byl loajální vůči československému státu a měl se po všech stránkách dobře. Ale má svou knížku o Tibetu, pod jejímž vlivem se začíná proměňovat v nenápadně nebezpečného a psychicky nemocného maniaka, posedlého přeměnou člověka v prach. Protože čím více duší se vymaní z okovů tohoto bytí, převtělí a rozplyne v éteru, tím bude na světě lépe. Takovému člověku postačí jen málo, aby se nechal svézt sílící nacistickou ideologií, aby pak bez zábran likvidoval nejen svou rodinu. Knížka není kritikou nacismu. Je to varování před lehce manipulovatelnými a ovlivnitelnými lidmi, kteří (stejně jako pan Kopfrkingl) nechápou, že páchají zlo. Vždyť taková smrt může být i veliké dobro - zvlášť když vás ušetří velkého trápení.
Snímek Juraje Herze je pak jedním ze vzácných příkladů, kdy film překonal literární předlohu. Rudolf Hrušínský tam předvedl patrně nejlepší herecký výkon naší kinematografie; vlastně stačí si jen vzpomenout a už mi mrazí v zádech.
Obojí - jak film, tak kniha - patří ke klenotům naší kultury a obojí stojí za přečtení - shlédnutí. Zcela výjimečně je jedno, v jakém pořadí.
"Což abych tě, drahá, oběsil?"
Úžasné pojednání o smrti v podání šíleného p.Kopfrkingla. Hned bych se na tu jeho prohlídku spalovny vydala! Tak hezky vyprávět o spalování....to už snad umí jen filmový představitel p.Hrušínský.
Knížku jsem začala číst s obavami a nevěděla jsem, zda ji přečtu až do konce. Ale kupodivu se mi i přes ten hrůzný příběh velmi líbila.
Výborně napsaná kniha. Neuvěřitelnou a děsivou proměna hlavního hrdiny jsem četla jedním dechem. Ale stejně jako u filmu, nemám potřebu se k ní vracet. Je to tak dokonale napsané (a zfilmované), že jsem z toho opravdu neměla dobrý pocit.
Je to ta jedna z těch stovek knih, která se dá číst pořád dokola (a přitom jsem ji zatím podruhé nečetl, ale má ten odér, tu čtivost, díky tomu příběhu, který nemohl být postaven, ani napsán jinak). Neříkám, že je Spalovač nějaká moje zvlášť oblíbená kniha, ale rozhodně uznávám její zvrhlou, a možná by se hodilo spíše říct pošahanou, krásu, děsivost Kopfrkinglova pojetí buddhismu, což je de facto obludné samo o sobě, naše čecháčství ve všech jeho formách, jak snadno se podléhá ideologii, která vede až k tomu nejkrajnějšímu aktu apod. Fuksovo dílo je plné velmi diverzních motivů, ale hlavně, a toho si cením vždycky, je neuvěřitelně čtivé a to mi věřte, že málokdy narazím na čtivou knihu. Taková kniha musí být čtivá tím způsobem, že si pamatujete první větu, že byste skladbu vět nechtěli měnit, že vám připadá zdánlivě bez chyby, protože chyby nevnímáte jako chyby, ale jako "správnou" součást textu - to jsou aspekty nesmrtelných klasik. Stejně jako filmové zpracování s panem Hrušínským, jenž předvádí podle mnoha kritiků hereckou kreaci kariéry (ale já ho mám radši v rolích mručících a mudrujících dědků) tenhle příběh je pro mě takový malý kulturní klenot. Ono to chce trochu morbidity ze strany čtenáře k docenění krásy téhle knihy. Ale myslím, že to pořád má co říct. Nemluvím o nějaké nadčasovosti nebo čtení mezi řádky a kdovíjaké hloubce, ale o knize jako takové, koncepčně a stylem vystavěné stejně inteligentním způsobem jako třeba Klub rváčů nebo Vonnegutovy prózy.
Tak tomuhle se říká klasika všech klasik. Taková chorobná genialita, navíc umě převedená i na filmové plátno, se hned tak nevidí
hladko: ja jsem to pochopila tak, že knižní K. byl ve skutečnosti velmi povrchní, jednoduchý člověk s velmi stereotypním a ulpívavým myšlením. To "kultivované chování" bylo spíše iluzí, a fanaticky nevědomou hrou na správného a společensky váženého občana. To "naočkování" fašistickou ideologií pak nebylo obtížné, protože se K. konečně cítil jako důležitý a významný člověk (jen se musel zbavit toho, co mu v tom překáželo...), v podstatě byl skálopevně přesvědčený o své pravdě, takže i jeho charaktér nemohl být pokřiven. ... ale knihu jsem četla asi před třemi lety, musím si jí přečíst znovu ;)
Po přečtení se ve mě probudila opětovná touha projít se chrámem smrti po boku filmového pana Kopfrkingla, jehož vytříbené chování a kultivovaný projev ve své extrémnosti hraničí s projevem chorobně úlisným, vše tak dokonale ztvárněné mistrem svého oboru, panem Hrušinským. Jednak bych se chtěl potolikáté znovu kochat oním hereckým koncertem, druhak bych chtěl pozorovat to, co mě u filmu nikdy nenapadlo a nejsem si nyní jistý, zda je to z něj patrné, totiž že knižní pan Kopfrkingl je sice výrazově přehnaně kultivovaný člověk s podivínsky vášnivým přístupem ke svému povolání, jež spolu se svou rodinou staví nade vše, ale jeho charakter není ve své podstatě pokřiven, tedy až do chvíle, než je konfrontován, obeznámem a nakažen nacistickým smýšlením.
V každém případě jako čtenář jsem byl uchvácen Kopfrkinglovou životní filozofií, kdy veškerou svou pravdu nejdříve konfrontuje se smrtí, po té nechá odležet 75 minut v žárovišti a následně prožene komínem chrámu smrti, aby se nepodstatné mohlo nasypat do urny a to podstatné aby mohlo splynout s pravdivým nekonečnem. Kniha je ve zkratce knihou výbornou.
Film i kniha - naprosto geniální. Charismatický Hrušínský a dokonale vykreslený obraz "Oprátka pro Nebeskou" jak písemně, tak vizuálně.
Opravdu výborná kniha, autor si s jazykem pohrál. To, co ale dělá z filmu mistrovské dílo je právě jeho konec, odlišný od toho knižního.
Ač je kniha vynikající, film je právě svým závěrem o chloupek lepší.
Ačkoliv pan Kopfrkingl je na mě asi trochu moc psychopatický, kniha je hezky umělecky zpracovaná a má hezký námět. Líbily se mi tady monologické pasáže zabývající se úvahami nad životem a smrtí.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a Morava
Autorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Byla to zajímavá kniha, typický příklad jak je jednoduchá ovlivnitelnost člověka v té zlé době před cca 50 lety ať už se jedná o jakoukoliv ideologii, např. nacismus...