Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.
Přidat komentář
Autorovi som neuveril, že tak pokojný, milujúci a v žiadnom ohľade nesubmisívny človek môže prejsť tak významnou zmenou s fatálnymi následkami. Chýba mi tam sklon aj motív - pri prvom dotyku s fašizmom mu musel v hlave zaznieť poplach a mal zdvihnúť kotvy, alebo sa minimálne proti zlu vymedziť. Napriek tomu je kniha napísaná dobre, od začiatku sa viac a viac desíte toho, že príde niečo hrozné. Samotný čin je až psychopatický a rýchly, ale aspoň v mojom prípade nastalo "uvoľnenie", že už k tomu došlo a nebude pokračovať napínanie nervov večným ospevovaním "nejvznešenějšího jízdního řádu". Kniha zároveň ponúka možnosť pohľadu z druhej strany, očami "vyvolenej" rasy. Niežeby to ich činy ospravedlňovalo, ale pomôže to ozrejmiť, ako sa neempatický človek a národ dokážu nadchnúť myšlienkou, síce úplne zvrátenou, ale cez ich optiku vznešenou a spásonosnou. Je to mementom aj do dnešných dní.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu k maturitě a musím říct, že tahle knížka rozhodně patří k těm lepším. Ačkoli je příběh temný a místy dosti zvláštní, líbí se mi ta filozofie v něm. Člověk se zamýšlí nad otázkami života a smrti.
Knihu jsem poprvé četla k maturitě a stejně mi dodnes utkvěla ta věta "Co abych tě, drahá, oběsil?". Teď se mi hodila do čtenářské výzvy, tak jsem po ní opět sáhla. I když je dnešní literatura jinde, stejně to má své kouzlo. Proměna člověka z laskavého manžela a otce na bezcitné monstrum je neuvěřitelná. Teď už se na film musím podívat.
Tak tohle byla jízda. Naštěstí jsem neviděla film, takže jsem úplně nevěděla do čeho jdu. Rozhodně knížka stojí za přečtení.
Audiokniha. Příběh je mi znám už dlouhá léta díky filmu s Rudolfem Hrušínským. Film jsem viděl několikrát, knihu jsem vyslechl až teď. Jo, přesně takového tatínka jako je pan Kopfrkingl by chtěl mít každý...
"Má sličná, má nebeská, má čarokrásná."
Takového tatínka by chtěl mít každý! Z něžných, přenádherných slov mrazí až do konečků prstů. Kniha je čirý děs. Smekám před panem autorem. Obsah i forma je mistrovský koncert!
Jedná se o opravdu velmi zvláštní knihu, která se rozhodně nečte snadno a má celkově ponurou atmosféru. Mrazivá až děsivá je potom pomalá vnitřní přeměna ústředního hrdiny Karla Kopfrkingla z počátečního bizarního podivína až na vyloženě nelidské monstrum. Viděl jsem i slavný film s výborným Rudolfem Hrušinským v hlavní roli.
(audiokniha 4: 53 hod, interpret Lukáš Hlavica - jeho hlas a intonácia neraz pripomínali p. Hrušínského)
Príbeh hodný E.A.Poa.
"Citliví lidé milují hudbu."
Moje první kniha od pana Fukse.
Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekala. Za prvé jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Film se mi nějakým způsobem vyhnul, avšak věděla jsem, že hlavní postavu hraje pan Hrušínský, a tak moc mi tam sednul, že jsem ho při čtení doslova viděla a slyšela. Na film se rozhodně podívám!
V práci jsem se ptala chlapů, jaká kniha/film je, o čem, a jestli to zvládnu.. nemohli mi to úplně doporučit. A já to stejně riskla.
Ze začátku mi nic nepřipadalo tak děsivé, až úzkostné, jak mě na to připravovali. Děsivé mi to přišlo až tak od poloviny knihy. Překvapilo mě, jak rychle se dokázala hlavní postava "proměnit" v takového, dalo by se říci, až fanatického blázna, a co vše udělal. Děsili mě i několikrát opakované fráze, několikrát zmíněné osoby (paní s kloboukem a tlustý). Děs a mrazení. Taky to, s jakou lehkostí udělal, co udělal.
No, bylo to opravdu překvapivé, pro mě určitě!
"...události proměnily přeúzkostlivého pana Kopfrkingla, jenž si po celou dobu uchoval snad jen své abstinenství, ve fašistu nejhrubšího zrna."
jedno z děl z mého maturitního seznamu četby. spalovač mrtvol byla moje poslední kniha k ústní zkoušce a její čtení jsem poměrně uspěchala, což mě zpětně docela mrzí. jedná se totiž o děj, který člověk zpracovává dlouho, ať se jedná o úvahové promluvy hlavního hrdiny nebo spád, který kniha nabere v poslední třetině. určitě se k tomuto dílu ještě vrátím, stále mě čeká zhlédnutí filmového zpracování
Musím přiznat, že jak u filmového zpracování, tak i knihy mi celou dobu běhal mráz po zádech. Jak se může člověk změnit z podivína na nacistického fanatika a doslova jít přes mrtvoly. Ale musím uznat, že pan Hrušínský to zahrál bravurně.
Další z knih, kterou jsem mnoho let obcházela a vlastně nevím proč. Teď po dočtení jsem velmi mile překvapená. Jedná o zvláštní příběh se zvláštními postavami a závěrem. Sledovat pomalou děsivou proměnu hlavní postavy a jeho pobláznění nacistickou ideologií je děsivě reálné. Stejně tak jeho názory, niterné myšlenky, chování vůči ostatním.
Jsem ráda, že jsem si knihu konečně přečetla a myslím, že o ní budu ještě nějakou dobu přemýšlet.
Jedinečné zpracování přerodu průměrného, běžným životem žijícího člověka v odpornou lidskou zrůdu, která se nezastaví "v zájmu vyššího dobra" před ničím. Dle mého názoru výborně zpracované téma, plíživost všudypřítomného strachu a šílenství z knihy vyloženě tryská. Samozřejmě knihu nelze číst a nevidět v hlavní postavě "slizkého" Rudolfa Hrušínského, který se tak bravurně zhostil ztvárnění hlavní postavy ve vynikajícím filmu Juraje Herze, který byl podle této skvělé předlohy natočen.
Jako dítě jsem viděla v televizi film, pamatovala jsem si z něj jen pana Hrušínského.
Ten se mi tak zaryl pod kůží, že jsem ho při čtení knihy živě viděla. Zahrál to geniálně a zároveň šíleně.
I když jsem film viděla jako malá, a knihu četla až jako hodně dospělá, zanechalo to ve mně úplně stejný pocit - běhal mi mráz po celém těle.
Už od samého začátku mi byla hlavní postava silně nesympaticka, což pravděpodobně zapříčinilo to, že jsem si knihu neuzila tak, jak jsem očekávala.
Tohle bylo divný ale tak moc dobrý!
Spalovač mrtvol je prototyp knihy, kterou budete číst a vůbec nechápat, co se vlastně děje. V jakém podivínově jste se to ocitli? Postupně se ale začnete někam dostávat, až přijde velké wow. A ono přijde, věřte mi.
Kvůli tomu, jak je kniha napsána, se čte trochu pomaleji (nebo mě se tedy četla) a je lepší s tím počítat. Nečte se špatně, jen pomalu. Chvilku mi taky trvalo, než jsem si na autorův styl zvykl, pak to ale jelo.
Nejvíc mě fascinuje, jak se autorovi povedlo všechno provázat. Obával jsem se, jak se k rozuzlení dojde, protože už jsem párkrát u podobných knih zažil, že se závěr k příběhu vůbec nehodil. Ale tady to všechno dávalo tak perfektní smysl! Příběh si dlouho plyne svou cestou, a najednou přejde do něčeho mnohem temnějšího, což mi vyrazilo dech.
Občasně zdlouhavé a opakující se popisy mě ale místy otravovaly. Nepotřebuji si číst o výhledu z rozhledny na 5 stranách. Je to ale jediné, co můžu vytknout.
Pokud si chcete přečíst zvláštní, ale výbornou knihu, tak neváhejte. Já už se chystám i na film!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno česká literatura kolaborace antisemitismus první republika, 1918-1938 ideologie krematoria Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
2017 | Spalovač mrtvol |
1985 | Pan Theodor Mundstock |
2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
1975 | Příběh kriminálního rady |
1978 | Variace pro temnou strunu |
Konečně jsem se odhodlala... Kniha mne minula jako povinná četba, minul mne i film. Překvapila mne subtilnost celého románu co do jeho délky, kontrastující s hutností obsahu.
Těžko hodnotit i komentovat, ale aspoň pro sebe pár poznatků musím zachytit: podle anotace jsem čekala, co z hlavního hrdiny vyleze, jak se projeví jako psychopat. Nu, nečekala jsem rozhodně to, co provedl (a to mi nějak ušlo, jak dopadla dcera). Rovněž jsem netušila, kdy se děj odehrává, takže jsem byla konfrontována s tím, zda se stal K. skutečně jen tak rychle skalním příznivcem fašismu (a o to šlo), nebo prostě jakákoli velice lukrativní možnost by ho ponoukla k pragmatickému konečnému řešení na domácí půdě (mimo danou bouřlivou dobu), bez špetky lítosti a výčitek.
Rušila mne také celou dobu ta bláznivá dvojice muže s holí a jeho ženy s pérem na klobouku. Nepochopila jsem, co si z nich mám vzít (nakonec to skoro vypadalo, že rozhledna byla poslední místo pro ženu, ale asi to tak nebylo míněno). Možná jiná, kontrastní varianta duševní choroby?
V každém případě mi z Kopfrkingla nebylo dobře od samotného začátku - jeho trvalý úsměv, přehnaná laskavost, úslužnost, ochota doma (přezdívky, láskyplná oslovení), k přátelům i zaměstnancům, dlouhé přátelské promluvy přes všechny ostatní (v pozadí vždy mlčenlivá manželka a jen mírně se projevující děti), tomu se prostě nedalo věřit, i když žádná úlisnost a neupřímnost nebyla jasně patrná.
Znepokojující, to je asi dojem, který ve mně kniha prostě natrvalo zanechala. A film už tuplem nechci vidět...