Přidat komentář
Stylu paní Loukotkové jsem propadla. Chce to mít na čtení klid a soustředit se, ale pak to stojí za to!
Básnický styl psaní, který používá autorka není úplně mým šálkem kávy a potřeboval jsem trochu času než jsem se do knihy začetl. Poměrně rychle jsem se však do toho dostal, možná proto, že květnatých pasáží začalo ubývat ve prospěch samotného děje. Knihu bych rozdělil do dvou částí, prví odehrávající se v Kapuji a druhou odehrávající se po útěku gladiátorů z Batiatovy školy a následném tažení otroků v Itálii. Zatímco první část mě opravdu bavila, především pro velmi dobrý popis tehdejší společnosti a opravdu zajímavý psychologický profil Spartaka (jako někoho, kdo pouhou silou své vůle a rozhodností svých gest dokáže strhnout dav) a Krassa (typického a přesto jedinečného představitele římské šlechty). Naopak druhá část byla pro mě zklamáním, jednak proto, že se nedostavily výraznější popisy bitev a také proto, že mi přišlo vše tak nějak příliš rychlé, bez většího vysvětlení jednotlivých kroků. Takže ve výsledku určitě povedená a hezky napsaná kniha, která ukazuje tehdejší události v hodně lidském a osobním světle, ale která dle mého nenabízí čtenáři ucelený pohled na tehdejší události.
Od knihy jsem čekala mnohem víc.... Především postava Spartaka v knize vůbec nevystupuje, protože v době, kdy se příběh odehrává, je už Spartakus mrtvý ..... To bylo pro mě velké zklamání....Oceňuji velmi krásné popisy osob, měst či bitevní vřavy.... Jinak mě kniha příliš neoslovila, konec mě velmi překvapil, nepůsobil příliš reálně.... Knihu bych podruhé do ruky už nevzala....
Nechoďte ve škole na hodiny dějepisu, radši si přečtěte Loukotkovou. Ona prostě ví jak to tenkrát bylo a podá to velmi příjemnou formou.
Nesdílím bezvýhradné nadšení ostatních, kniha se se mi četla trochu ztěžka. Podrobné knihy čtu rád, Loukotkovou obvykle také, ale tentokrát mi to tak úplně nesedlo.
Opravdu krásná kniha! Velmi se mi líbilo, jak bylo kladeno důraz na postavu Spartaka samotného. Naopak mi tam chyběl nějaký jeho střet s Crassem, poté co byl vůdcem rebelie, či případné vyjednávání ,mezi těmito stranami. A také mě překvapilo častá chyba týkající se římského ukřižování.
Četl jsem oba díly: Před námi boj a Smrtí boj nekončí a nevím, který z nich je lepší.
Moc krásná kniha!!!
Loukotková vdechla Spartakovi duši, napsala mu až příliš bechybný charakter čestného bojovníka za svobodu, který své idály nezradí ani v předtuše jisté smrti. Nejspíše tak na suchou kostru historických událostí navlékla elegatní háv svého Spartaka. Ať už byl Spartakus krvelačný dobytek, nebo téměř svatý bojovník za svobodu, pod perem Loukotkové vznikla nádherná legenda.
Nejlépe vyprávěný příběh Spartaka. Alespoň pro mne. Četl jsem 2x a určitě budu číst zas, protože p. Loukotková byla skvělý vypravěč.
Její až básnivý styl a cit pro dobové reálie zároveň je to, co dělá tento román výjimečným
Měl sem trochu strach z toho, že se u knihy budu nudit, přece jen příběh Spartaka je všeobecně známí a tak se nějaké překvapivé zvraty nedaly očekávat. Překvapení líbila se.
Loukotkovou můžu. I přes velkou poetičnost, jsou děj i postavy uvěřitelné a obstojí i v porovnání s historickými poznatky. Doporučuji.
Četla jsem to kdysi na střední a pamatovala jsem si, že mě kniha nadchla. Proto jsem po ní opět s chutí sáhla a dlouho byla překvapená a rozčarovaná - vždyť se to čte nějak špatně. Ale to je pouze zdání, po čase jsem si na styl knihy zvykla a navíc zmizel onen "snový" styl, jakým byl začátek knihy podle mě pohlcen. Pak jsem už knihu opět hltala jako před časem.
Hezký a čtivý román od této autorky. Kdo má rád historické romány přijde si na své. Když jsem si ho tenkrát půjčovala v knihovně byla jsem trochu skeptická, přece jen Spartakovo povstání jsem měla zafixované spíš jen jako boje a trnula jsem, jak se tím budu prokousávat, nicméně autorka vytvořila poutavý a silný příběh o jednom člověku, který dokázal vést davy a bojovat za svůj cíl a nakonec mi stránky jen ubývaly před očima.Taky se mi líbil jeho vztah s Amaltheiou. Závěrečnou bitvu si tak nějak pamatuju dodnes (teda ne slovo od slova ale spíš, jak na mě působila). Není římského lidu mě přece jen od autorky nadchlo zatím nejvíc, ale i tak si Spartakus vyšší hodnocení rozhodně zaslouží.
Tento Spartakus byl pro mě mnohem přijatelnější než z filmové verze od pana Kubrica. Nejdříve jsem měl trochu strach, co z toho bude, když mi to známá tak trochu vnucovala, ale nakonec jsem byl mile překvapen a divím se, že jsem nezačal číst tuto knihu mnohem a mnohem dříve. Podle mě jedinečný vypravěčský styl, který celému dílu dodává tu správnou notu. Určitě s touto knihou u paní Loukotkové nekončím.
Loukotková jako i v jiných svých historických románech vychází z důkladného studia dokumentů a pramenů o období a působivě vystihuje mentalitu jednotlivých vrstev římské společnosti, osvědčuje svůj smysl pro psychologii postav z "obou stran plotu" a její popisy bitev patří k stylisticky nejsilnějším částem knihy (do jisté míry jde až takřka o literární raritu). Přestože jde v podstatě až oslavu revoluce ( to může být dáno dobou vzniku románu), není její Spartakus žádným zbožštěným heroem, ale docela lidskou a řadou lidských vlastností trpící tragickou antickou postavou. A protože jsem měl pocit, že v druhé části - Smrtí boj nekončí - převládne revoluční patos mnou akceptovatelnou míru, nikdy jsem tu druhou část nečetl ( a možná paní Loukotkové křivdím). Třeba mi někdo tento chybný (a jen pocity podložený) náhled vyvrátí a možná ji ještě na stará kolena přečtu.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Nenapodobitelné, oduševnělé, excelentní! Dneska už nikdo nedokáže psát jako paní Loukotková. Dokázala do prózy vtěsnat poezii, ale velmi neotřelým způsobem. Její knihy se mi nikdy neomrzí. O životě Spartaka příliš nevíme, ale ráda si představím, že to bylo tak nějak, jak to paní spisovatelka popisuje. Za mě palec nahoru :-)