Spasitel Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60678/bmid_spasitel-duny-8kT-60678.jpg
4
1147
1147
Druhý díl ságy Spasitel Duny nás zavádí do světa, jehož po tisíciletí zaběhaný systém se hroutí. Paul Atreides, zvaný teď převážně Muad'dib, je absolutním pánem světa - a zároveň obětí své vlastní předzvěstné schopnosti, která z něj v očích jeho poddaných udělala boha. Na Arrakis přijíždějí tisíce poutníků, aby se poklonili novému spasiteli a jeho sestře Alii. Fremenská vojska šíří vesmírem hrůzu a zkázu a ničí všechno a všechny, kdo se Paulovi postaví do cesty. Bývalé mocnosti, dnes do značné míry zbavené své moci, se ale nehodlají jen tak vzdát: Bene Gesserit, Gilda a Tleilaxané připravují tajné spiknutí proti božskému vládci - a silného spojence mají v jeho vlastní domácnosti: Paulovu manželku Irulán, dceru bývalého vládce Shaddama, která svému manželovi trpce vyčítá, že s ní nechce mít děti. Na scénu vstupuje tajná zbraň - ghola Hayt, Tleilaxany znovuoživený Duncan Idaho, který přináší svému staronovému vládci zkázu...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , BaronetOriginální název:
Dune Messiah, 1969
více info...
Přidat komentář
Spasitel Duny je nejkratší a zároveň nejhůře hodnocený díl z původní série románů o Duně od Franka Herberta. A já se ptám, proč tomu tak je, aniž bych si zjišťoval ohlasy ostatních čtenářů. Vždyť druhý díl je, co se týče kvality, obstojný tomu prvnímu, téměř nic mu nechybí. Inteligentní postavy, fantastické prostředí, fascinující příběh i moudrá rčení, kromě tedy nějakých závěrečných pojednáních, ale bez nich je možné se obejít bez problému. Napadá mě, že by nespokojenost mohla také pramenit z absence dobrodružné cesty jako v první knize. Někdo by mohl tvrdit, že se kniha změnila ve výčet složitých politických intrik bez nějakého pořádného příběhu, ale já nesouhlasím, protože zdánlivou nehybnost příběhu a zaměření se na politicko-náboženskou situaci vidím jako zajímavé přenesení konfliktu do abstraktní sféry. Nebo snad kvůli oživení jedné z hlavních postav, Duncana Idaha, přes nepsané pravidlo mezi spisovateli, že se mrtvé charaktery nemají oživovat. Avšak dle mého názoru je oživení Duncana Idaha příběhově dobře obhájeno a nijak to nekazí dojem z četby. Ať je to tedy, jak chce, nezmění to fakt, že jsem si tuto knížku náramně užil.
Hodně slabý děj. Samé snové scenérie, nezábavný díl, který minimálně mě utvrdil, že další díly nemá cenu číst.
(SPOILER) "Rozum je prvou obeťou silného citu." Druhá časť po prečítaní zanecháva silné, no zvláštne dojmy. Pokračovanie je úplne odlišným dielom ako úvod. Kratšie, ale komplikovanejšie. Mysterióznejšie, no emotívnejšie. Dej sa hneď v úvode posunul o 12 rokov. Paul medzitým dobyl vesmír, stal sa jeho zvrchovaným vládcom a bohom v jednej osobe. Napriek tomu nenachádza pokoj, ani šťastie. Tentokrát bojuje viac so sebou, svojími víziami a dôsledkami vlastných úspechov. Jeho nepriatelia už nestoja na čele armád, ale útočia z týla. Postáv je omnoho menej a niektoré dobre známe z minulej časti (Jessica, Gurney Halleck) nedostali prakticky žiaden priestor. Pozornosť je sústredená na relatívne úzky okruh postáv, napriek tomu je Spasiteľ duny pomerne komplikovaným čítaním. Viac sa totiž intriguje a väčší dôraz sa kladie aj na vízie Paula a Alie. Nemožno však nepochváliť záver, ktorý je o ešte poznanie dramatickejší a emotívnejší ako v jednotke. Paulov trpký koniec a dobrovoľné odovzdanie sa Dune vo mne zanechalo rozporuplný pocit, či sa predsalen Frank Herbert trochu neunáhlil. To však budem môcť zodpovedať až na základe pokračovaní. Nateraz platí, že aj po druhej časti je Duna skvelým a osobitým dielom. Len sa treba pripraviť na to, že Spasiteľ duny pôsobí omnoho autonómnejšie ako tomu tradične pri pokračovaniach knižných sérií býva.
Český Atreides hodnotí Dunu: Úvodní část, která se zabývá víceméně jenom tím, kdo bude mít s kým dítě a jestli bude mít Alia nějakého partnera, je poměrně nudná, ale když se na scéně postupně více a více objevuje postava Hayta, se kterým přichází filosofování, postupně se to rozjíždí. Samotná mystická část s vizemi Paula je také dobře zpracovaná a skrze podivného trpaslíka a další bytosti člověk alespoň více rozkrývá neobvyklý svět samotné Duny.
Po prvním díle bohužel přichází propad. Není to sice tak hrozné, ale dějovost a vykreslení světa (což je na Duně asi vlastně to nejzajímavější) nahrazuje filozofie a politika. To je zkrátka velký obrat a člověk natěšený z prvního dílu dočítá knihu alespoň zčásti zklamán.
Tak to byl strmý sešup. Strašně těžké na čtení. Dlouhé, nudné a nic neříkající pasáže. Kam se poděla ta napínavost a zajímavost z prvního dílu. Zde jsem si opravdu sáhl až na dno a dočetl. Ale bez obalu, bylo to náročné.
Po celkem akčním a živém prvním díle tu máme drobné vystřízlivění. Objevování Arrakisu, pouště a jízdu na stvořitelích nahradí politika, pletichy a téměř neomezené schopnosti několika lidí... Pro mě trošku zklamání.
Akci a soupeření rodů Harkonnenů a Atreidů vystřídaly v 2. díle zákulisní intriky a politické machinace, což by nebylo při menší intenzitě na škodu, nicméně ve Spasiteli Duny je toho tolik, že jsem se místy ztrácel. Přes tuto drobnou vadu na kráse se však jedná o zdařilé pokračování a rád se pustím do 3.dílu.
(SPOILER)
Je několik knih, ke kterým se jednou za čas vracím. Namátkou je to Tolkienova trilogie, Adamsova Daleká cesta za domovem a také Herbertova Duna. Tu jsem četl minimálně čtyřikrát. A pokaždé jsem si říkal, že to i má další díly a měl bych si je také přečíst. Teď k tomu došlo a výsledek je takový, že jsem to číst neměl.
Asi chápu, co tím autor chtěl říct. Ovšem ty pseudofilozofické rozpravy mi přišly hloupé a povrchní. Ale to nebylo to nejhorší. V knize jsme se ocitli dvanáct let po událostech Duny. Celou galaxií se prohnal džihád, který stál miliardy životů. A to všechno ve jménu Muad´diba. Ten si zatím sedí v neuvěřitelně bombastickém paláci na Arakisu a celou dobu kňučí, že on to vlastně takhle nechtěl, a kdyby to neudělal, bylo by to ještě horší a nostalgicky vzpomíná na jednoduchý život v poušti. A to mě má jako dojmout? K tomu fremeni, kterým se nový život vyvolených evidentně líbí a chovají se jako Lidové milice. Může se pak někdo divit, že proti imperátorovi se chystá spiknutí? Asi ani ne. V závěru se pak Muad´dib vzdává moci a odchází do pouště. Podle mě o dvanáct let později, než odejít měl. A tím pádem je pro mě celá takhle kniha zbytečná. Navíc nevím, jestli se po ní ještě někdy k původní Duně vrátím. Celkově obrovské zklamání.
UCHOKNIHA. Druhý díl je rozhodně filozofičtější a depresivnější, než předchozí kniha. Všechny ty intriky, podrazy, skryté významy... A psychedelie zůstává... Zdánlivě se nic moc neděje, ale zároveň se dostanete do bodu, kdy si uvědomíte, že se ve skutečnosti děje všechno. Jen skutečný mistr zvládne dát do knihy takovou dvousečnost. Pro mě si Duna drží laťku stále proklatě vysoko a druhým dílem se rozhodně skončit nedá!
Tahle kniha byla pro mě velice emocionální. Bylo to hořkosladké....Určitě jsem zvědavá, jak se bude děj dále vyvíjet..
První Duna mě absolutně nadchla. Druhý díl mě ale bolel a v ději jsem se často ztrácela. Hodnocení dávám vyšší jen proto, že oceňuji celý vytvořený svět.
Dobrá scifi oddechovka, trochu povadlejší oproti prvnímu dílu, dílem asi víc depresivní, víc filosofická, ale aspoň ne provoplánová.
Jeden z mála hrdinů, který je jako záporák mnohem sympatičtější, než jako klaďas :). Je realističtější a člověk by ho politoval, kdyby mohl... Jenomže o tohle by nestál.
...jak by mluvila některá z víc než šedesáti miliard obětí?...
Za mě jednoznačně jedna z nej - ve všech ohledech - sérií fantastických žánrů.
Jeden ze čtenářů se v komentáři pozastavil nad srovnáním Paula a nám známých diktátorů. V knize to působilo trochu jako pěst na oko. Hittler, co se obětí týče, působil jako břídil. Nesedělo mi to do kontextu mé reality. Ale z pohledu Paula už to smysl dávalo. Trochu kontroverzní - jako vhled do možných příštích válek. Dnes se vlastně jen "nudíme."
No ale víte co? Nesmíme se bát :).
Když jsem to četla jako holka, nedokázala jsem ocenit všechny ty kličky a intriky, hlasy z pouště a vhledy. Není to série pro děti.
Ale litanie proti strachu mi onehdá... hodně dávno... pomohla před maturitní komisí :), takže opravdu nevím, něco na tom bude :).
Jedna z nejzbytečnějších knih, jakou jsem kdy četl. Původní Duna navazuje na něčem, kde se má odehrávat budoucnost impéria, ale celou dobu se v podstatě řeší, jestli imperátor smočí támhle nebo tam a téhle nemůže, protože to je jeho manželka a svině. Samozřejmě nechybí návrat nějaké postavy ve stylu až céčkových akčních filmů z minulého století, které vykrádali vykrádačky. Ještě, že je kniha tam malá. Neřeší se v ní nic podstatného a když už, tak to nikam nevede a je to úděsně vágní. Sám se divím, že jsem ji dočetl, ale to bylo jelikož jsem si říkal, že mě těch zbylých pár stránek nezabije, ale skoro zabilo. Nevím, jak jsou na tom jiné díly, ale toto byl obrovský přešlap. Jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četl.
Nechci zbytečně brblat, ale za mne bylo toto útlé pokračování Duny písečná deprese na třetí... Pořád mě to bavilo, i když má druhý díl úplně jiný styl, a líbilo se mi číst o dalších osudech mých oblíbených postav, ale nečekala jsem, že se to bude celé utápět ve chmurných předzvěstech a korunu tomu nasadí Madam s ostrou kosou... Před trojkou si dám hezky dlouhou pauzu.
Přemýšlet nad tou knihou mě baví více, než jí procházet procházet. Samotný protagonista Paul Atreides alias Muad´Dib alis Kwisatz Haderach je zde velmi zajímavě situován. Ve vizích budoucnosti prvního dílu viděl džihád...
"Někde v jeho budoucnosti si fanatické hordy jeho jménem klestí napříč vesmírem svou cestu plnou krve. Zelený a černý atreidský prapor se stane symbolem teroru. Zfanatizované pluky se budou vrhat do bitev s válečným pokřikem 'Muad´Dib!'"
...který už na začátku knihy 12 let běží. Kniha se však nijak nevěnuje tomu, jak fremeni postupují napříč vesmírem a jak Paul dostává hlášení o jednotlivých krocích jeho lidu a jak postupně začíná pochybovat sám nad sebou, nad svým místem, nad svým údělem... Takto bych rád, aby Herbert postupoval, protože bych spolu s Paulem mohl prožívat jednotlivé situace. My však vstupujeme do bodu, kdy džihád probíhá, Paulovi se to nelíbí, ale nemůže s tím nic udělat, někteří Fremeni se proti němu obrací a spiklenci ho plánují sesadit... Tohle celé už je v běhu a mi jen sledujeme, jak se to celé vyvine.
"Vytvořením této postavy Frank Herbert ukázal čtenářům odvrácenou tvář nadlidských schopností. Postavil vedle sebe téměř neomezenou moc a zároveň strach z jejího užití, vnitřní rozervanost a pocit, že žádný člověk nikdy nemůže být bohem, aniž by přestal být člověkem."
Mnozí čtenáři říkají, že Spasitel Duny není toliko dějově založeným počinem. Je prý více o vnitřním prožívání postav. Dílo s totiž odehraje v poměrně krátkém čase, ale já když nad tím uvažuju, nepadá mě, o kolik to mohlo být celé lepší, spletitější, hlubší a obecně větší. Námět je totiž perfektní, ale provedení mě tolik nebavilo. Abych se totiž do hloubky tohoto materiálu dostal a pocítil jeho spektákl, musel bych dostat velmi promyšlený a detailně vystavěný materiál. 200 stran je však málo a taky nelze mít protagonistu, božského imperátora vesmíru, který vidí skrz čas a prostor a přitom nevidím, že jeho milá dostává do jídla antikoncepci od žárlivé princezny a tak nemůže splodit následovníka trůnu. Frank Herbert se sice snaží v některých dialozích mezi postavami vymezit působnost Paulova jasnozřivého zraku, ale jak sám Paul říká: "Jak chceš vymezit něco, co nemá hranice?" Přesto ale tušíme, že to hranice má, když Paul nevidí, že jeho milá dostává antikoncepci. Případně i přítomnost navigátora gildy zamlžuje a Paul o tom vypoví před lidmi, kterým nemůže věřit (Irulán) , ačkoliv tuší, že se chystá spiknutí. Vymezování schopností by bylo hloupé, protože jakmile nepřátelé zjistí, že Paul nevidí za všechny závoje času a prostoru, tak by mohli hledat cestu...
Některé zásadní roviny se mi nezdály koherentní a pro čtenáře přesně vymezeny. Mně to vadí, protože nemám rád, když si autor vždycky vymyslí to, co se mu zrovna hodí. Generuje to nevěrohodnost, která mi znemožňuje dílu propadnout.
Přesto je celý námět díla velmi poutavý (ač už toliko ne jeho zpracování) a já jsem navnazen na třetí díl, Děti Duny, protože mě ta sága stále zajímá a chci vědět, jak bude Paulův příběh završen. Celé je to stále velmi zajímavé.
Pro někoho je původní Duna dostatečným stand-alone dílem, ale pokud máte chuť si nechat od autora rozbít domnělé představy o mesiáších a spasitelích, nemohu než doporučit Spasitele Duny.
Nejedná se již o tak grandiózní titul, příběh je podstatně komornější, ale kniha funguje jako povedené intermezzo mezi Dunou a dalším titulem - Děti Duny -, které považuji hned po Duně za nejlepší kousek série.
Jde o mnohem kratší kousek než byl první díl, ale přesto se tu nachází jedna část, která mi dodnes leží v paměti geniálností své myšlenky i provedením, a odehraje se prakticky na konci knihy :) Nechte se nalákat, pronikněte hlouběji do Herbertova promyšleného světa a zjistěte, jaká je budoucnost pouštní planety Arrakis.
Oproti prvnímu úchvatném dílu mi to přišlo utahané a né úplně čtivé. Ale svůj jistý přínos k pochopení příběhu jistě má.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Silné pokračování, které je mnohem filozofičtěji pojaté než první kniha o vzestupu Paula Atreida. Pletichy rebelantů vs šachové tahy nového imperátora směrem k vhodné budoucnosti navzdory jeho postižení probublávají celou knihou. Herbert přidává nové postavy a vrací do hry Duncana Idaha jehož probouzení a rozhovory s Paulem hrají na nostalgickou vlnu.