Spiace krásavice
Stephen King , Owen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404328/bmid_spiace-krasavice-B6z-404328.jpg
4
554
554
V ženskej väznici je toľko osudov, koľko je tam trestankýň. Každá má svoj žiaľ aj nádej. A jedna má tajomstvo, ktoré môže zmeniť dejiny ľudstva.Medzitým vo svete prepukne spavá choroba, aká tu ešte nebola. Postihuje ženy a dievčatá každého veku. Ak žena zaspí, je z nej monštrum, ktoré neslobodno rušiť. Ženy sa boja spánku, muži sa obávajú, že všetko sa rúca. Šíri sa panika.Šerifka Lila Norcrossová sa zo všetkých síl snaží udržať situáciu vo svojom mestečku pod kontrolou. Predovšetkým sama nesmie zaspať, hoci padá od únavy, inak by sa nevyhla smrteľným následkom. Ale má ešte prečo bdieť, keď ju zradil ten najbližší?Jej manžel, psychiater Clinton Norcross, musí v núdzi riadiť väznicu plnú na všetko odhodlaných žien. Netuší, že jedna z nich zrejme ani nie je človek!... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
Sleeping Beauties, 2017
více info...
Přidat komentář
[…] nová kniha Stephena Kinga uspí nejen postavy, ale i čtenáře… hlásá do světa titulek jedné z recenzí. Že prý se autoři příliš zabývají dějem v malém městečku, když nemoc Aurora decimuje celý svět. No – tipoval bych to na čtenáře Kingem příliš nepolíbeného. Protože uzavřít pár lidí ve vypjaté situaci na malém teritoriu – to je přeci Kingova specialita. A to je vlastně také to, co na jeho příbězích mám rád. Ten úžasně trefný a detailní pohled na chování lidí, kteří se dostávají do stresujících situací, do situací, kdy jim hrozí (minimálně) smrt, většinou ale pěkně ošidná a bolestivá. Takže Růženky jsou pro mě takový malý návrat starého Kinga.
Co je na této knize nové – a co do ní možná vnesl Kingův syn – je podivný konec. Jakýsi pofidérní a nepovedený happy end, proložený úplně zbytečnými popiskami, na které jsme zvyklí ve filmech, jež se holedbají titulem „true story“, neboli „ podle skutečných událostí“. Buď King senior stárne příliš, nebo King junior ještě dostatečně nezestárl…
Dalším nářkem recenzentů bylo, že je v knize moc postav. Nevím, já si tak nějak nevšiml. Já mám leckdy problém zapamatovat si jméno hrdiny, který je v knize zcela sám. Takže jména (údajně asi 70) Růženek a podivuhodných princů, co se je snaží vzbudit, si stejně nepamatuji. To mi ale vůbec nebrání si celý ten příběh užít naplno. Protože příběh jsou pro mě zejména emoce. A pokud při čtení nějaké emoce cítím, pokud se směji, nebo pláču, nebo se bojím, nebo mě to nutí popřemýšlet nad nesmrtelností chrousta, pak je kniha – potažmo příběh – prostě dobrá. A to Růženky jsou…
Takže nemá cenu popisovat děj, či přemýšlet jaká zásadní témata se knihou prolínají. Myslím ty, o kterých se v recenzích píše: feminismus, gender, bla bla bla – zkráceně – muži by se měli k ženám chovat slušně a být více empatičtí. King se podobnou tématikou zabývá jaksi dlouhodobě – viz Dolores Claiborneová, Lisey a její příběh nebo Rose Madder – ale nikdy k tomu nepotřeboval škatulky a nálepky, které jsou dnes tak moderní. Vztah mezi mužem, a ženou a jeho veškeré nuance, je prostě nekonečný příběh. Tak trochu zrovna vím, o čem mluvím, že…
Místy zdlouhavá, nudící, ale vzato kolem a kolem - jako celek dokonale působící (téměř) postapo fantasy. To jsou Růženky. Jak je u Kinga (nebo v tomto případě tedy Kingů) zpravidla zvykem, jsou tu sice přítomny značně nadpřirozené prvky, cílí se tu ovšem především na lidské postavy a na to, čeho jsou při vyhrocených situacích schopné.
Otec se synem si tu vzali na paškál především téma střetu dvou pohlaví a nevyhnutelně dochází k závěru, že muži jsou "ti horší," a jakýkoli happy end tak nepřichází v úvahu. Trochu jsem si místy při čtení vzpomněl na nenápadný sci-fi román Věk zázraků, ta melancholie a pesimismus, a vůbec celková atmosféra byla obdobná.
Kniha vyniká tím, co jako někdo, kdo se občas snaží o vlastní literární tvorbu na Kingovi bezmezně obdivuji. Neskutečnou empatii při tvorbě trojrozměrných postav. Takové dokáže vytvořit málokterý spisovatel. A byť je protagonistů v Růženkách přehršel, každý má svou pochopitelnou motivaci (i záporáci - což je úžasné) a dá se s nimi sžít. O tom, jak citlivě se (dle mého) autoři dokáží ponořit do ženské mysli, ani nemluvě.
Byť je zde seznam postav, musím přiznat že jsem jej moc nepotřeboval. Po chvíli. Nebyl problém se v charakterech zorientovat. A jak je to s onou spoluprácí mezi otcem a synem? Myslím že synek se až tak nepřetrhl, a nebo píše stejně skvěle jako tatínek. Což by bylo báječné. Joe Hill (pseudonym dalšího z rodu Kingů) taktéž nepadl daleko od stromu. Ale myslím si, že Owen King bude mít na svědomí onu místy přítomnou zdlouhavost a nudu...
V rámci bohaté bibliografie autora to asi nebude vyčnívat nad hladinu, i tak jsou ale Růženky víc než slušný nadprůměr, který doporučuji...
Po přečtení recenzí jsem z knihy měla docela strach, ale musím říct, že byla v celku dobrá. Ano, po prvních pár stránkách bylo jasné, že Stephen nepsal dílo sám a řekla bych, že chtěl synovi dát prostor (části ve kterých by se King normálně "vyblbnou" jako pocity a psychologie postav byla ponechána stranou, což je trochu škoda).
Oddělené světy mužů a žen bez škatulkování, bez kategorických soudů, úplně nový život pro obě strany, Ano pravda pro muže nijak dlouhá. V knize je vidět, jak oba Kingové vidí svět a komu fandí (ano mužům fandí o něco méně) skvěle a hlavně bez iluzí popsali genderovou situaci.
Vadily mi jenom dvě věci. Zaprvé chyběl mi tam pořádný záporák v téhle knize to měli být muži (hlavně tedy Frank Geary a Don Peters) a těch mi bylo spíš líto než abych z nich měla pocit, wau to je ale psychopat!
A druhá věc, podle mě naprosto neKingovská je ten konec. Ženy se vrátí a je happyend. To mi prostě po všech jeho knihách přišlo naprosto matoucí a bylo vidět, že to nepsal sám.
Moje shrnutí - jako fanoušek Kinga musím říct, že sólo mu psaní jde 100x lépe, na druhou stranu, kdyby dílo bylo od jiného autora asi bych si řekla, že je to dobré. Nicméně neuspokojilo to moje představy o knize. Těším se na další knihu, kterou (snad) již bude psát jen a pouze náš král hororu.
Kinga mám načteného opravdu hodně. To, že tuhle knihu napsal s někým dalším, bych z textu poznal po první kapitole i po slepu. Jeho syn bude určitě hodně šikovný, ale do taťky, krále horroru, prostě nemá. Z textu je strašně cítit, že kdyby to psal sám, tak z plno situací vytříská maximum, půjde víc do hloubky, trochu se porochní v psychice postav a možná bude mít kvůli tomu kniha 2x více stránek, ale to nám, fanouškům Kinga, nikdy moc nevadilo, nebo ne? Mám rád Kinga, mám rád (post)apokalyptické příběhy, mám rád téma zombie/nakažení a jim podobné. Vše v knize je a navíc celkem originálně podané (nakažené jsou jen ženy), ale prostě to je po čase nuda. Fakt jsem se snažil a dostal se až do půlky knihy a v tu chvíli i ta nejrozvláčnější Kingovka dostává grády a jede sběsilým tempem k nečekanému konci. Zde bohužel ne. Jsem docela zklamán. Chápu, že se synáčkovi snaží umést cestičku, ale dotovat se mě to moc nechce. Fanouškům Kinga nedoporučuji, ostatní to asi zkousnou a bude je to mozná i bavit. Celkově spíše podprůměr.
Co se stane, když všechny (nebo téměř všechny) ženy usnou? Jak se s tím vyrovná mužská populace? Skvělý příběh, který na svět pohlíží jak z mužského, tak ženského pohledu, otevírá oči všem. Odehrává se v malém městečku Dooling a v místní ženské věznici, kde se setkáváme se spoustou různých povah. Jsou laskavé, vypočítavé i zákeřné. Vše začíná, když se na kraji městečka objeví záhadná žena. Co je zač? A proč se ženy přestaly probouzet? Dá se to zvrátit? Obdivuji, jak takové dílo může vznikat v rukou dvou spisovatelů...
Dobrý nápad, dobrý námět, ale kdyby měla o 200-300 méně nic by se nestalo... Kniha byla zbytečně rovláčněná. Jak již bylo napsáno níže, všichni čekají od pana mistra něco dechberoucího, ale tahle kniha se mezi ně určitě nezařadí. Rozvláčný styl syna je znát, naštěstí není poznat kdo co psal... Jsem ráda, že ji mám za sebou a jsem ráda, že jsem ji zasunula v knihovně mezi přečtené...
Četla jsem to hrozně dlouho, ale hlavně proto, že je kniha (alespoň v anglickém vydání) děsná bichle a tak se na ni dostalo jen doma. Po přečtení komentářů jsem čekala zklamání, ale vlastně se mi dost líbila. Závěr (boj o věznici) mě ukrutně nebavil, ale jinak se kniha velmi dobře četla, mezi charaktery (a že jich bylo) jsem se orientovala a myšlenka života bez jednoho či druhého pohlaví mi rozhodně přišla zajímavá. Stephen s Owenem dost nadržují ženám, ale i to je celkem osvěžující. Taky chválím, že jsem nerozeznávala, kdo napsal co, což vždy tak není a většinou mě to u knih napsaných více autory dost ruší. Dobrý průměr.
Znate to tesite se a ono to dopadne trosku jinak..Takze Owen tomu podle me moc nepomohl preci jenom kdyz to ctete je citit ze to mistrovi nekdo ,,redil” na kolik to uz je ve hvezdach a vi to jenom oni dva.Dalsi vec co bije do oci a u Kinga teda pomerne nezvykla(pochopil bych kdyby misto Owena to s nim psala jeho dcera)je ten Feminismus a to je vec co treba ja uplne nesnasim a hrozne to tohle dilo zkazilo a srazi do prumeru...Dejove je roman perfektni az na par odbocek i zde chybi bohuzel naka hlavni postava ktera by vycnivala a clovek ji vylozene fandil.Konec takovy po Kingovsku slabsi..
Callahanh to podemnou tou posledni vetou napsal perfektne ze to psal King a tak maji vsichni vyssi ocekavani a to roman trosku srazi je to naprosto trefne a tak je to bohuzel s kazdym novym(novodobym)romanem pana Kinga.
Me stacilo precist jednou urcite se k tomuto romanu uz nebudu vracet.
Růženky nedosahují kvalit těch nejlepších Kingových děl, ale pořád jsou výborné. King tu opět rozjíždí svůj oblíbený velký příběh (a asi je jedno, jaká byla dělba práce mezi ním a juniorem), a i když v rámci své tvorby není tak originální, zaujme a strhne zajímavým příběhem o tom, co se stane, když na světě zůstanou jen muži. Kniha má spád, je potřebně epická, v úvodu je dokonce seznam postav, aby se čtenář lépe orientoval, nechybí tu typicky "libové" kingovské hororové výjevy, brutální násilí a černý humor. Tentokrát jsem měl ale pocit, že linie se světem, v němž žijí ženy, které usnuly, je tu jaksi navíc a trochu zdržuje. Chyběly mi tu i typicky kingovské minispoilery a bohužel i pořádný záporák, protože Frank, který k němu má nejblíž, není úplně zlý a vzbuzuje trochu soucit, což není primárně špatně, jen je to u Kinga neobvyklé. Trochu moc tu vystupují i jakési feministické vyznění a reakce na aktuální rasové problémy v USA, lehce zklame i smířlivý konec. Růženky jsou samy o sobě výborné dílo, jelikož ho ale napsal Stephen King, čtenář má automaticky vyšší očekávání, což ho tedy trochu sráží. 80 %
Říkala jsem si při čtení: ten King opět rozehrává svou hru se mnou, odchytává mně do sítě spletitých vztahů, míst a dějů a líbilo se mi to - takhle si se mnou pohrává skoro pokaždé :-) Nicméně, musím přiznat, že tyto pocity ke konci dost ochladly a když došlo k rozřešení, byla jsem zklamaná. Odpouštím mu všechny přitaženosti za vlasy a všechnu přehnanou naivitu, protože jsem taky ten tip. Neodpouštím, a ubírám hvězdičku, chybějící gradaci. Napínavé to bylo, ale tak nějak méně, než jiné rozsáhlé romány. Našla jsem přirovnání - jako sex bez vyvrcholení. Někdy je taky skvělý, hodně vzrušování a tak, ale....není orgasmus, ksakru!
Příběh se mi zdál trochu nevyvážený. Prví polovina knihy, kdy ženy začínají usínat a všichni panikaří, byla napsána skvěle. Část, kde se řeší boj o věznici, mě zase tolik nebavila.
Dílo je popis světa bez žen. Trochu z toho čiší lehký feminismus, kdy ženy jsou to lepší pohlaví. Ačkoliv je v knize několikrát uvedeno, že ne všechny ženy jsou dobré a ne všichni muži jsou ti špatní. Ale na závěr jsou ženy zase vyzdvihovány, že obětovaly své štěstí ve světě bez mužů za vyšší cíle. Každopádně to vyvolává otázku, jak by svět opravdu vypadal, kdyby najednou celé ženské pokolení zmizelo.
V Růženkách King opět rozvinul svůj vypravěčský talent a čtenáři naservíroval příběh tentokrát řadící se do žánru fantasy. Knihu zalidnil postavami, které, tak jak jsme u něho již zvyklí, jsou vykresleny velmi plasticky. Avšak Kingovi nejde jenom o příběh samotný. Na jeho pozadí se snaží nastolovat závažné otázky týkající se postavení žen ve společnosti, jejich vztahům k mužům, rodině, dětem. Možná se někomu bude zdát jeho postoj až příliš feministický, pro mě je ale v zásadě obhajitelný. Pokud vás kniha přiměla alespoň k zamyšlení o variantě světa bez žen, rozhodně stálo zato si ji přečíst.
Dobrý příběh dělají dobré postavy... A těch je tady spousta. Vyzdvihnout z nich ale musím jednu - ne, nebude to hlavní hrdina Clint Norcross, nýbrž Frank Geary, jedna z nejlepších postav, jaké se kdy v Kingových knihách objevily. Proč? Protože jeho motivaci lze pochopit, ať ho zrovna postrkuje k jakýmkoliv - a rozhodně ne vždy pěkným - věcem. Kdo může s jistotou říct, že by se v takové mezní situaci choval jinak? Nikdo. Můžeme v to jen doufat.
Po přečtení knihy jsou ve mě rozporuplné pocity, námět je dobrý, kdy ženy usínají muži nevědí co s tím. V určitých částech knihy děj strhující jako v jiných knihách Stephena Kinga, ale nemůžu se zbavit pocitu, že prostě tahle kniha není ono. Na můj vkus moc feminismu a úvah o tom jak jsou bílý policisté nespravedlivý vůči černochům. Finále, kdy si všichni odpustí veškeré zlo, které se dělo během Aurory, ve mě zanechalo velké rozpaky.
První část knihy byla slabota. Na druhou část měl být použit citát z Dantova pekla: " Zanech veškeré naděje, kdož vcházíš!" Páč dočíst tuhle absolutně nelogickou sračku, kde dvě třetiny tvoří feministický bláboly, bylo horší než devět kruhů pekla! Navíc mě neskutečně sral překlad Lindy B., když X x přeložila např: "Je mi to u zadku".
Z celé knihy se mi líbily dvě věty a tady jsou: "Do baru vejde kůň a barman řekne: Hej kámo, proč ten protáhlej ksicht?" :-)))))))))))))))))))) Za to jsou ty dvě hvězdy .-)
Kniha Růženky je další pěkně napsaná kniha. Zajímavý nápad u provedení. Já jsem byla spokojená a mohu doporučit dál. Nebyla děsivá hororovym způsobem, ale i tak to bylo místy děsivé. Boj o věznici mě tolik nebavil, ale patřil ke knize. Říkám děkuji a těším se na další.
Koukám, že si hodně lidí stěžuje na mnoho postav, ale já s tím problém neměla.
Kingova dlouhá díla mne fakt baví. Dokáže v nich tak neuvěřitelně zvyšovat napětí a touhu číst dál a dál. Ani Růženky v tomto směru nezklamaly.
Well, z téhle knihy mám dost rozporuplné emoce. Na jednu stranu to byl skvělý příběh plný potenciálu a spoustou skvělých postav, ale na druhou stranu to bylo hrooozně zdlouhavé, byla tam spousta zbytečných odboček a popisků, které jsem přelouskávala spíš s nechutí. U většiny Kingových knih jsem se třásla strachy, ale tady ne. Občas jsem zatajila dech z toho co přijde, ale nakonec vlastně nic nepřišlo. Pro mě to bylo spíš zklamání. :(