Špion, jemuž nevěřili
František Moravec
Kniha pamětí generála Františka Moravce zachycuje fascinující životní příběh československého důstojníka, jehož válečné osudy začaly v roce 1915 odvodem do rakousko-uherské armády, pokračovaly ruským zajetím, činností v legiích a poté kariérou v armádě Československé republiky ve zpravodajské sekci generálního štábu. Moravcovo působení vyvrcholilo v anglickém exilu, kde v letech 1940–45 řídil československou zpravodajskou službu, která dodávala Spojencům cenné poznatky, mj. i díky spojení s agentem A-54 Paulem Thümmelem, vysokým důstojníkem Abwehru. Legendární špion poskytoval československým zpravodajcům mimořádně závažné informace – např. o chystaném napadení Francie, o přípravě útoku na Sovětský svaz či o vývoji nových německých zbraní –, ovšem Spojenci jim ke své škodě ne vždy přikládali dostatečnou důležitost. Právě toto období Moravcova života, které se definitivně uzavřelo jeho odchodem do exilu v roce 1948, je těžištěm knihy nabité informacemi ze zákulisí zpravodajských služeb a vysoké politiky.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha o činnosti zpravodajské a výzvědné služby pod vedením Františka Moravce. V první části knihy se pan Moravec věnuje úvodu do činnosti výzvědné služby, popisuje i špiony, kteří se stali zrádci. V polovině knihy se věnuje špionu A-54, který pro ně získával díky své hodnosti cenné informace o Německém vojsku. Konec knihy je pak věnován řádění komunistů. Je to velmi poutavá kniha, která se těžko odkládá.
Skvělá kniha, která se jen těžko odkládá - od první do poslední stránky nabitá zajímavými informacemi: budování předválečné zpravodajské sítě; činnost před mnichovem, v sudetech, za války v exilu...
Spoustu detailů a zajímavostí ze života skutečných špiónů. Ale také informace ze zákulisí vysoké politiky jak naší tak i okolních zemí.
Autorovy další knížky
1990 | Špión, jemuž nevěřili |
1934 | Úsměv |
1942 | Hitlerova ruská výprava: k válečné situaci počátkem roku 1942 |
Je smutne,jak malo stacilo k tomu, aby vse bylo jinak. Jeste smutnejsi je, jak rychle lidi zapominaji, ale primo zlocinne mi pripada, co se dnes [ne]dozvime ve skolnich lavicich.