Pan Wolodyjowski
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/4919/pan-wolodyjowskij-4919.jpg
4
303
303
Závěrečný díl trilogie z dějin Polska. Tentokrát o bojích proti Turkům. Setkáte se tu se všemi předchozími hrdiny celé trilogie. Hlavním hrdinou je pan Michal Wolodyjowski. Kniha byla roku 1968 zfilmována.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1995 , VyšehradOriginální název:
Pan Wołodyjowski, 1888
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Osudy romantických hrdinů polské historie pokračují ve třetí, závěrečné, knize, ve které se děj soustředí na asi nejpopulárnější postavu celé Sienkiewiczovy Historické trilogie, na pana Wołodyjowského. Malý plukovník a jeho přátelé musí, po ukrajinském a švédském nepříteli, čelit mocnému útoku Tatarů a Turků. Román na historickém a dobrodružném pozadí opět vypráví příběh velké lásky. Nejprve je to příběh samotného Wołodyjowského, který o jednu lásku přišel a posléze k manželce nové cestu nalezl. V druhé polovině pak sledujeme příběh lásky a pomsty mladého šlechtice Nowowiejského a jeho nepřítele Azji, který je synem Tuhaj Beje, známého z prvního dílu trilogie. Sám titulní hrdina si rodinný život dlouho neužil a jeho hrdinskou smrtí při obraně ukrajinského Kamence celá trilogie končí. Stejně jako předešlé díly jsem si i tento při poslechu užil v polském originále tentokrát v podání skvělého Janusze Gajose.
Posledný kus z trojice luxusných románov, tento zasadený do časov poľsko-tureckej vojny, obrany Rzeczpospolitej. Posledný príbeh, ktorý vzdáva poklonu odvážnemu husárovi z čistým srdcom, oddanému svojej krajine. Ako pri všetkých Sienkiewiczových dielach, ani tu nechýba poriadna dávka národnej hrdosti, kresťanstva, odvahy. Ak by som mal hodnotiť celú trilógiu, napíšem len "dokonalé a nadčasové"!!! Pri kvante kníh, ktoré máme teraz k dispozícii, tento skvost si určite prečítam ešte aspoň raz.
První díly jsem četla kdysi dávno a protože jsem Sienkiewicze dlouho nečetla, těšila jsem se jako malá. No ale nadšení se nekonalo, možná protože už si nepamatuji souvislosti nebo že už téma mě tolik nezajímá.
(SPOILER) Poté, co jsme se Sienkiewiczem prošli zemí zničenou ohněm a mečem v bojích Poláků a kozáků a neutopili se v potopě Švédů, přichází třetí velká výzva pro naše hrdiny, a to válka s Turky. Tato kniha se mi četla již o trochu hůře než předešlé dvě, hlavně proto, že zde trvá opravdu dlouho, než se věci dají trochu do pohybu (kolem 200 stran), ale pak je to zase Sienkiewicz tak, jak ho známe, píšící příběh plný lásky, nebezpečí, vlastenectví, odvahy, pomsty a cti. Jen ten smutný konec jsem při čtení neočekával, ale stále mám v mysli obraz Jana Sobieského přicházejícího se poklonit panu Wolodyjowskému...
Závěrečný díl hrdinského boje Poláků proti nepřátelům, tentokrát proti tureckým uchvatitelům, pan Wolodyjowski, je i můj hrdina.
"Týmto sa končí viacero kníh, písaných niekoľko rokov a s nemalou námahou - na posilnenie sŕdc...," napísal pán Zag... Sienkiewicz. A tým je všetko povedané, lebo prečítanie tých kníh človeka naozaj posilní v nádeji, že ešte nevymrela taká tá odvaha žiť a bojovať nielen za seba samého a za svoje pohodlie, o takej odvahe dnes po väčšine z nás len snívajú, hrajú sa na odvážnych počas PC hier a tak len prežívajú zo dňa na deň. Ledaže si užívajú život veriac, že odvaha spočíva len v užívaní si a prekonávaní samého seba a posúvania hraníc a podobných motivačných cieľov. Odvaha spočíva v slove dať a dávať a rozdávať, nie len brať, hrabať, označovať si hranice a zbierať pre seba hmotu a zážitky (výnimkou sú, samozrejme, pohádzané odpadky, tie môžeme zbierať). Áno, táto pätica kníh je určite lepším knižným liečivom než trilógia Gulagy, v ktorej sa mi vôbec nechce ísť do poslednej časti, lebo už mi to príde pomaly ako psychické samotrýznenie než čítanie, asi ako Kovaříkove knihy o Napkovi. Ale ako poctivý čitateľ nezakrývam si oči pred realitou ako zabublinkovaní pozitivisti čítajúci iba motivačnú literatúru, ktorou ma potom otravujú počas túr a ja túžim iba po návrate času, aby som začala a zostala čítať iba pri motivačnej literatúre :D Ako Umberto Eco a mnohí harcovníci v čítaní už ale máme zahryznuté vlastné ocasy, takže sa doživotne točíme v kruhu a tešíme sa, keď si čítame hlášky Zaglobu, lebo tam v jeho reči iba dochádza k úľave a kruh poznania končí...
Keďže jeho knihy sú takým liečivom, istotne sa vrhnem na Púšťou a pralesom a Križiakov. Spero, že budú podobné ako tieto.
Posledný diel je taká odmena po maskulínnom deji, kedy príde konečne na scénu aj skvelá ženská postava v podobe Bašky. Veľmi som si ju obľúbila. V závere už bola slzavá potopa, taký je život a aj ja si budem pamätať slová "To nič."
Kniha právem považovaná za poklad světové literatury... Pro mě "povinná" četba na základní škole, protože jsem se už od dětství snažila přečíst všechna díla, o kterých jsme se učili... Jen málokdy jsem se k této četbě vrátila i v dospělosti a Pan Wolodyjowski k nim patří. Je pravda, že jsem jej četla na dvakrát s odstupem pár dnů, abych v sobě zpracovala určité části, ale celkový dojem je veskrze kladný, byť některé pasáže jsou trochu méně záživné. I přesto ale doporučuji milovníkům historických románů s nadčasovým tématem, protože tahle kniha k nim bezesporu patří.
Když dnes machometi ublíží Evropanům, zapálí Evropané svíčky a jdou do průvodu demonstrovat za mír. Občas si ale říkám, že by nebylo od věci, kdyby narazili na někoho, jako je pan Nowowiejsky.
Michal s přáteli opět umně brání vlast a víru, ale tentokráte dělá historie více křoví romantickému příběhu. Proto dávám nezvykle o hvězdičku pod limit. To nic nemění na skutečnosti, že Sienkiewiczova trilogie je jedna z nejlepších věcí, při kterých jsem propotil peřiny.
Poslední výborný díl trilogie. Pro mě méně poutavý, protože na začátku je široce popisováno emoční rozpoložení pana Wolodyjowského, po úmrtí jeho snoubenky. Nicméně asi od půlky se opět děj rozeběhne se stejnou vervou jako v minulých dílech. Opět velmi napínavé, výborně vykreslené, prostě nádhera. H.S. vás vtáhne do 17 stol. ani nevíte jak. Bohužel už poslední díl a zbydou otázky typu... co se stalo s mladičkou ženou pana Wolodyjowského...? Tři tlusté knihy, opravdu tlusté....stojí za to, je přečíst.
Příběh mne naprosto pohltil. Poté, co jsem přivykla zastaralému jazyku, jsem hltala každou stránku. A i když jsem až v průběhu čtení zjistila, že čtu vlastně poslední svazek trilogie, vůbec to nevadilo. Dlouho ve mně zůstával údiv a obdiv nad lidmi té doby, jako byl pan Wolodyjowski a hetman Sobieski, kteří dokázali tak statečně hájit naše křesťanské hodnoty.
I k této knize mám velmi blízký vztah. Četla jsem ji - no mockrát. Opakovaně jsem se k ní vracela, protože mě k sobě vábila svým neopakovatelným kouzlem. Svou opravdovostí. Svou autentičností.
Ten příběh byl ryzí. Bolavý, syrový, krutý. Byl i krásný, byl hluboce lidský. Byl pochopitelný a zároveň jsem to chápat někdy nechtěla. Ne, když ta krutost byla fakt šílená. A přesto, přesto... Byl prostě dech beroucí.
Krásná Krista, galantní Ketling, čestný pan Wolodyjowski a čistá, upřímná Baška - kdo by je nemiloval? Kdo by to s nimi nechtěl prožívat - stále znovu a znovu a znovu? A doufat v lepší konec, doufat, že pro všechny tam na konci čeká ta všeobjímající náruč laskavé, věrné a vášnivé lásky...
Kniha nádherná a film taky.. Záviděla jsem Bašce pana Wołodyjowskiego...
Byla jsem do něj jako pubertačka zamilovaná.. :-)
Četl jsem to jako kluk, miloval jsem tyto knihy H. Sienkiewicze, vyrostl jsem na nich. Je to taková krásná nostalgie mládí a rytířských časů, které jsou pryč.
Musím si to přečíst někdy ještě jednou, abych zjistil, jestli mě to ještě bude bavit nebo to bude stejné jak s Vinetuem, Gojko Mitičem, Kapitánem Klossem, Čtyři z tanku a pes, Ivanhoe a podobnými radostmi mládí.
Na téhle knize je něco neuvěřitelného... tedy, neuvěřitelně přitažlivého. V mé domácí knihovně se válí už několik let (dědictví po dědečkovi), mnohokrát mi prošla pod rukou - nejstarší kniha, kterou vlastním (vyd. r. 1900), ale nějak se ne a ne do ní pustit. Asi mě odrazovala ta tématika. Ale byla jsem hrozně překvapená, jak moc mě vlastně zaujala. Po "přelouskání" několika prvních stránek, než jsem si zvykla na styl jazyka (značně zastaralý pochopitelně) a lehkém naťuknutí příběhu jsem propadla kouzlu starých knih. Vžila jsem se do příběhu a i když jsem musela chvílemi kroutit hlavou (hlavně nad ortodoxně-křesťanskými narážkami), pěkně to odsejpá. Je tam pár silných momentů a rozhodně mezi ně patří popis bitev a bojových scén. Myslím, že je to dobře vyvážené co do příběhu, tak do psychologického rozpoložení, přes romantiku až po tu bitevní stránku. Postavy je také poměrně jednoduché si oblíbit. Nevěřila bych tomu, ale po přečtení se přece jen hodlám pustit (pokud je někde seženu) do dalších dílů a děl autora. Jen to mě zamrzelo, že jsem si jako první vlastně přečetla poslední díl od toho všeho...
Vzhľadom na to že je to posledný diel trilógie tak som očakával niečo viac, hlavne po vynikajúcej druhej časti (Potopa). Bohužial Sienkiewicz sa až príliš zaoberal láskou a trochu menej histórii a bitkám, čo ma dosť úprimne sklamalo. Celú knihu zachraňuje snáď iba pán Zagloba , no a samozrejme velmi emotívny záver v kostole !!!
(Uwaga spoilery!) Čin, kterého se právě hodlám dopustit, je zradou na polském národu a je to facka do tváře klasiky, ale staniž se. Pan Wolodyjowski mě nudil. Od prvních stránek Ohněm a mečem jsem se těšila na třetí díl, na epické finále pod taktovkou rezavé paruky filmového slaďáka Ketlinga a prásk. Nuda.
Což o to, historická část je stejně hutná a výživná jako v předcházejících dílech. Po kozácích a Švédech jsou to tentokrát Turci, kteří mají chuť na vnitřně hnijící Polsko. Závěrečný boj o Kamenec je rovněž velmi zdařilý. Z vlastní cestovatelské zkušenosti musím přiznat, že dobýt tu nádhernou pevnost s dvanácti věžemi bylo téměř nemožné.
Můj relativně chladný postoj k lovestory bude nejspíš v tom, že nemám ráda pana Wolodyjowského. Být Baškou, tak si ho nejenže nikdy nevezmu, ale když už by k tomu smutnému okamžiku došlo, tak s největší radostí zdrhám s Azjou do Divokých polí a mávám malému rytíři šavličkou na znak adieu. A nezdrhla bych jen proto, že Daniel Olbrychski hrál jinou ligu než Tadeusz Łomnicki. Pan Wolodyjowski je moc dokonalý a proto nudný. Předtím byl zábavný svou permanentní zamilovaností do různých krasavic, ale ve třetím díle je na mě až příliš černobílý. Díky bože za pana Zaglobu, který stále dokáže řádit jako za starejch časů, kdy s Halškou prchali před celým kozáckým vojskem. Díky za džentlase Ketlinga a jeho filosofování o lásce a díky i za mladou, nevycválanou Bašku, která má provokativně krátký vlasy.
Nedá se říct, že by byl Pan Wolodyjowski špatná kniha, to ani náhodou, ale přecházející dva díly (hlavně Potopa) mi přišly lepší. Fajn je, že příběh je dočtený do konce, nastal end of the story. Některé postavy mi budou určitě chybět. Budu přemýšlet nad příčinami protiwolodyjowských hnutí mysli a omlouvám se všem polonistům (rusisti byli vždycky zkažení) za hodnocení slabšími čtyřmi hvězdičkami. Milovnice pana Wolodyjowského připočíst pátou hvězdu.
Četla jsem jen tento poslední díl, ale moc se mi líbí. Mám ráda Bašku, jinak celkově skvěle napsaná.!
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Tak som úspešne dovŕšil celú trilógiu.
Poslednú knihu by som rozdelil na dve časti. Prvá mi pripadá ako nie úplne dobrý román z červenej knižnice. V časti druhej sa veci zase parádne rozbehnú a je to starý - dobrý Sienkiewicz a jeho heroický epos.